David/Ondřej

Dluh - od Sophy

Tak, další povídka. Tentokrát od Sophy. Jsem ráda, že jsem se dočkala, přeci jen Sophy je první, kdo projevil zájem, že tento pár napíše. Velice děkuji..!
Upozornění: 18+
Konec!!
Je konec!!!


To slovo mu drnčelo v hlavě, neustále se vracelo a opakovalo jako hloupá dětská říkanka. Měli být nejsilnější skupina, budoucí hvězdy na hudebním nebi. A teď, konec...

Zůstala tam už jen ta Nývltovic holka. A proč, jenom proto, že se Soukup zná s jejím otcem, prý chodili spolu na konzervatoř.

Cítil se zrazen, vším a všemi. On měl být ten, kdo vyhraje, vždyť byl miláčkem publika, všichni po něm šíleli. Nebo si to aspoň myslel. A teď, ani pes po něm neštěkne, zůstal tu sám... Jak poetické.

Co by teď dal za ty týpky s basebalkami jejich "milou" společnost. Hmf, ušklíbl se pro sebe, sešel těch pár schodů, které byly mezi jevištěm a hledištěm, které teď zelo prázdnotou jako i zbytek celé haly.
V ruce líně držel flašku od alkoholu a pomalu se ploužil mezi prázdnými sedadly, broukal si nějakou stupidní melodii a cítil se osaměle.

Sám a sám ty tvoje ústa proklínám
Tvoje oči ledový
V srdci jen sníh
Sám a sám ať nikdy úsvit nespatříš
Na ústa mříž oči oslepnou
Ať do smrti jseš sám


Ale on to tušil, cítil to, jako kdyby mu to někdo našeptával, že tohle bude jeho poslední večer a pak ta krutá slova o rychlém vzestupu a prudkém pádu a nakonec jako poslední hřebíček do rakve srovnání s Lunetici. Kde jsou ty řeči o jeho zářivé budoucnosti.

„Proč!“ zařval na celou halu a jeho slova se odrážela tichým sálem a neustále se vracela v zlověstných ozvěnách.

"Já jsem ti říkal, že si tu písničku nemáš brát, ale jako vždy sis musel prosadit svou" ozvalo se mu za zády.

"Co?" David se obrátil se zděšením v očích, vždyť tu měl být sám, všichni už měli dávno odejít. Zamžoural do tmy a snažil se odhalit původce hlasu i když někde, tam vzadu v hlavě mu něco našeptávalo, že je to on.

Silueta dostala jasnější tvary a to i přes mlžný opar, který mu obalil všechny smysly a byl následkem napůl vypité láhve, která se mu válela u nohou.

"Co ty, teda vy, tadyděláte?" zeptal se mladík a vrávoravě vstal ze svého místa a udělal krok vzad.

"Copak, pane Gránský, pleteme si zájmena, a nebo snad pojmy s dojmy?" zeptala se tajemná postava a vyšla ze stínu.

"Jak jsem již říkal, pane Gránský, ta píseň byla osudový omyl, zazdil jste veškerou moji snahu a svoji poslední šanci. Proč jste si ji vzal? Kvůli Anně? Vždyť přece není vůbec váš typ, tak proč takový zájem o tuto píseň?" zeptal se s posměchem a udělal několik kroků dopředu.

"Co? Já, vůbec nechápu o čem to mluvíte? Já, já..."

"Ano, pane Gránský, opět vám došla slova, jak roztomilé, ale nepřišel jsem, kvůli vašemu chabému slovnímu projevu, na který jste samozřejmě doplatil a na který jsem vás již předtím upozorňoval, ale přišel jsem si něco vybrat!" dodal a udělal další krok

Co to má znamenat? David vůbec nechápal, co se to děje? Kde je ten hodnej pan Soukup, který se ho pořád zastával a prosazoval ho.
Vybrat, o čem to ksakru ten Soukup mluví?


"Tohle nemá cenu, pane Soukupe!" Přičemž na oslovení dal větší důraz a otočil se k odchodu.

"Kampak, kampak, někam jdete?" zeptal se Soukup a chytnul ho za loket a otočil ho tváří k sobě.

"Furt nechápete?" zašeptal svoji otázku a nahnul se blíž k němu.

Davida ovál lehký odér s vůni alkoholu a slabá vůně kolínské. Nejhorší však byly ty oči, které se na něj dívaly tím zvláštním hladovým pohledem. David se snažil vytrhnout ze sevření, avšak bez úspěchu.

"Tam, kam jste se dostal, jste se dostal díky mě, pane Gránský, a všechno něco stojí, tak jsem si přišel pro splacení svého dluhu."

Chlapec otevřel pusu v němém úžasu, stále nechtěl pochopit, že to je ten laskavý pan Soukup. Toho však nezajímaly chlapcovi zmatené myšlenky. Využil jeho překvapení a přitisknul si chlapcovo tělo na své vlastní a instinktem dravce se vrhnul na jeho pootevřená ústa a začal je zkoumat svým jazykem. David byl z toho útoku v šoku a tak se pomalu zapomněl bránit. Zato Soukup si ten svůj útok užíval a ochutnával chlapcovy rty, které byly nasáklé alkoholem, přesně tak jako ty jeho.

"Ne, pusťte mě!" vykřikl David, odstrčil ho od sebe a udělal krok vzad. To však pro něj byla osudová chyba, zakopl o zapomenutý transparent s jeho jménem a spadl na zem, během pádu se však stihnul udeřit hlavou o sedačku.

"Au, ksakru" zasténal David a snažil se opět přijít k sobě a postavit na nohy, ty ho však zradily a tak znovu se svalil na zem.

"Ale, ale, pane Gránský, jdete na to nějak rychle"

David moc nevnímal, kombinace alkoholu a ten náraz hlavy o sedačku mu rozostřoval vidění a ještě ke všemu se mu příšerně motala hlava, stále se však snažil zůstat při vědomí a podvědomě se bránit. Ondřejovi přišly ty jeho chabé pokusy celkem vtipné, ale nastalá situace byla pro něj více než přínosná a tak ji chtěl náležitě využít.

"Davídku, Davídku, tak hezky se mi nabízíš, ale neboj vezmu si jenom to, co mi dlužíš," zavrněl mu Ondřej do ucha a začal opět Davida líbat a zkoumat zbytek jeho těla.

Ten se už vůbec nebránil, už na to neměl sílu a jen snášel ty jeho doteky, navíc zjistil, že jeho tělo se ani bránit nechce.

"Uvidíš, Davídku, že se ti to bude líbit," brouknul mu do ucha a začal zkoumat i další části jeho těla. Soukupovy ruce bloudily pod tričkem a hladily jeho bělostnou kůži. Přetáhl mu tričko přes hlavu a hodil ho za sebe. Sklonil se zpátky k tomu hříšnému mladému tělu a začal mu jazykem bloudit přes krk až k jeho růžovým bradavkám. Postupně jednu po druhé ochutnával svými horkými ústy a lehce je okusoval. Pak se rozhodl jít dál, vzít si víc.

Chtěl ho a měl ho jako na stříbrném podnosu, musel být jeho, jen jeho.

Ondřej nikdy neměl rád dlouhé předehry, které vždy jen oddalovali to nejlepší, i když musel připustit, že by možná u něj udělal výjimku, ale rozhodně ne dnes. Na to bylo to mladé tělo moc vyzývavé a provokovalo všechny jeho smysly. Navíc určitá část jeho těla dávala o sobě vědět a tísnila se v úzkém prostoru jeho kalhot. Nejen jeho tělo dávat najevo zájem, ale i mladík uvězněn pod ním.

"Jsi tak nádhernej, Davídku. Jsi můj sladký chlapeček." Šeptal mu po celou dobu Ondřej do ucha samé sladká a oplzlá slovíčka, která zvyšovala jeho touhu a nakonec dokázala zdolat i Davidovu obranu a i on se začal pohybům poddávat. První průnik sice byl bolestivý, ale velká dávka alkoholu a rostoucí touha po novém poznání mu zabránila cítit cokoliv mimo vášně. Davidovy pohyby byly ze začátku trochu neohrabané a trochu zbrklé, ale pak se poddal určenému rytmu. Poslední ostrý nádech, výdech a dluh byl splacen.

Když se asi za hodinu David probudil, byl sám a oblečen. Že by to byl všechno sen? Pomalu vstal a začal hledat mobil, když zašátral v kapse narazil na papírek, vyndal ho ven a rozložil ho.

DLUH JE SPLACEN.
KDYBYS NĚKDY NĚCO POTŘEBOVAL, TAK ZAVOLEJ. S.
Poslední komentáře
03.12.2009 19:12:09: tak jo :-D
02.05.2008 21:59:23: Jo, tohle se mi líbí. Je to takové reálné, zajimavé čtení.
01.05.2008 20:40:06: Tak oplzlý Soukup, to je hezké smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.