Cual padre, cual infante 2

1.kapitola - Být vůdcem znamená být schopný hýbat masami. Adolf Hitler 1/2

Po dlouhé době jsem se dostala k navázání na 1.část povídky. Dávám vám sem první kapitolu, další nečekejte tak brzo, bude opravdu až dokončím Poison. Jen jsem chtěla vás trošku, snad navnadit. Každopádně Poison se blíží ke konci, stejně jako Kalkulace, takže už nebudete muset tak dlouho čekat...


Stál v trůním sále. Hleděl před sebe, na lidi v černých pláštích, na kouzelníky s bílými maskami na obličejích.

Bylo to první setkání smrtijedů od smrti Pána zla.

 

Harry nevěděl, co by měl říct, nebyl na tohle připravený. Věděl, že něco musí udělat, říct, dokázat, ale co. Kdo byl, že měl vést temnou stranu? On byl přeci vyvolený k tomu, aby je zničil, aby pomohl straně dobra, straně Fénixova řádu k vítězství, tak jak teď mohl být tady a přemýšlet nad tím, jak dodat odvahu masám smrtijedů.

 

Netušil, co mu jeho otec zanechal, neměl zdání o tom, o co se jeho otec pokoušel, nevěděl vlastně ani proč je celá tahle válka, tak jak v ní měl pokračovat? Přišlo mu to nesmyslné.

Věděl však jediné, nemohl to zastavit, i kdyby chtěl, i kdyby se kdoví jak snažil, nemohl zabránit tomu, co již bylo rozehrané. Mohl propustit smrtijedy, říct jim, ať jdou domů, ať zapomenou, že bojovali proti straně dobra, ať se zařadí do společnosti mezi ostatní kouzelníky. Ať tolerují mudly, krvezrádce, ať na sebe nechají šlapat. Možná by někteří protestovali, ale šli by, tím si Harry byl jistý. Dokud jej nikdo nezpochybní jako nového Pána zla, budou jej poslouchat.

Co však nebylo jistém, bylo počínání Fénixova řádu a ministerstva, Harry upřímně pochyboval, že by přestali pronásledovat smrtijedy a jejich rodiny. Bylo jeho povinností je ochránit. Smrtijedi měli děti, ženy, nevinné příslušníky rodů, kteří za nic nemohli a on se jim musel pokusit pomoci. Musel dál bojovat a vyhrát. Ne proto, že by věřil v to, co jeho otec, ale proto, že byl stále příliš Nebelvírský a nemohl dopustit zbytečná nevinná krveprolití.

 

Jistě, uvědomoval si, že bude muset zabíjet. Že bude muset zabíjet nevinné, ale... Něco dělat musel, i když nerad.

 

Rozhlédl se po sále. Smrtijedi stáli v půl kruhu před ním. On sám stále před trůnem, na němž ještě nedávno sedával jeho otec.

Nevěděl, co by jim měl říct.

 

Nemusel se však dlouho rozmýšlet. Z řady smrtijedů jeden vystoupil.

 

Mladý Raddle se na něj zpytavě zadíval. Kývl hlavou na znamení, že jej vyslechne, byl zvědavý, co mu může smrtijed chtít, i když podvědomě tušil, o co by mohlo jít.

 

„Chtěl bych aspirovat na moc Temného pána.“ Několik kolem stojích smrtijedů zalapalo po dechu, několik jiných se posměšně ušklíblo, jiný souhlasně přitakali. Lucius, který stál poblíž Harryho sebou naštvaně trhl.

 

Raddle pohledem vyhledal Snapea, skrytého za bílou maskou, potřeboval vědět, zda správně pochopil, co po něm smrtijed chce.

Někdejší profesor lektvarů jen kývl na souhlas.

Raddle se otočil na smrtijeda, pokynul rukou, aby si sundal masku.

Smrtijedova bílá maska putovala k zemi, objevil se škodolibý úsměv. Harry se zamračil, smrtijed byl jen o pár let starší než on sám.

 

„Lansen Wrack,“ ušklíbl se Malfoy.

Harry se na něj trochu zmateně otočil, nikdy o někom takovém neslyšel. Plavovlasý smrtijed mu jen naznačil, že mu více řekne později.

 

„Dobrá, Wracku, jen doufám, že sis sepsal poslední vůli. Sejdeme se zde zítra. Jděte,“ přikázal Malfoy všem smrtijedům. Někteří začali protestovat, očividně se jim nelíbilo, že jim rozkazuje Malfoy. Harry na ně mávl rukou, dávaje znamení k odchodu. Sám se otočil a zamířil do svého pokoje. Sice zde posledních několik dnů netrávil, ale stejně se zde cítil lépe, než na Malfoy Manor. Tak se k němu sice Lucius choval jako kdyby tam patřil, ale Harry měl stejně strach z toho, jak budou reagovat Luciusova žena se synem.

 

Letaxem se přenesl z Temného hradu do sídla Pána zla.

 

Malfoy se Snapeem zamířili za chlapcem.

 

„Co to mělo znamenat?“ Harry si sedl na postel, zvědavě pokukuje po dvojici, která se postavila naproti němu.

„Bylo jasné, že dříve či později se někteří odvážlivci pokusí zdiskreditovat,“ promluvil Snape.

„A on chce, abych udělal co?“

„Musíš jej zabít.“

„Co?“ Harry se s hrůzou zadíval na Malfoye.

„Pokud nechceš, aby tě i nadále s podobnými výmysly obtěžovali, tak jej zabij. Ostatní smrtijedi, kteří měli podobný nápad si dají na chvíli pokoj.“

„Kdo to je.“

„Není důležité, kdo to je, ale co nyní představuje,“ odsekl Snape.

„Cože..?“ zmatený pohled.

„Smrtijedi, kteří si nepřejí tebe jako nástupce Pána zla, nebo ti, kteří ti příliš nevěří, se nyní budou k Wrackovi upínat jako k naději. Budou doufat, že on zabije tebe. Sice by pak skončil rod Salazara Zmijozela, ale na tom jim až tak nezáleží, aspoň ne těm, kteří nejsou čistokrevní. Pokud by tě zabil, oni by měli šanci zabít později jeho, ale pokud ty zabije jej, bude to pro ně znamenat, že bys, stejně jako tvůj otec, trestal jakoukoliv další známku toho, že ti někdo není plně oddán,“ vysvětloval Snape.

Raddle na něj zmateně hleděl, nebyl si jist, jestli jej správně pochopil.

 

„Chcete říct, že smrtijedi doufají, že mě zabije?“

„Ne všichni, samozřejmě. Plně čistokrevní smrtijedi si tě budou považovat, si poslední potomek Zmijozela. Ostatním je to ale jedno. Ještě ti ze Zmijozelu by mohli mít nějakou oddanost, ti ostatní ovšem těžko, ty si budeš muset teprve získat,“ povzdechl si Malfoy.

 

„Nemůžu ho zabít...“

„Musíš.“

„Ne... Třeba když ho nezabiju, tak...“

„Tak si ostatní budou myslet, že jsi srab, že nemáš na to, abys je vedl. Budou proti tobě zbrojit a nakonec tě zabijí.“

„Nemůžu ho jen tak zabít, vždyť ho ani neznám. Proč mě chce zabít on?“

„Je to Havraspár, nemá žádnou touhu potom, aby Salazarův rod zůstal zachován,“ odfrkl si Snape.

„Co..?“

„Wrack dřív chodil do Havraspáru.“

„Ale já vždyť nemůže být o tolik starší, než jsem já. Nevybavuju si ho ze školy,“ zamračil se Raddle.

„To je možný, Wrack je knihomol, stále zalezlý v knihovně a pochybuji, že tys dal tolik tomu, abys mohl být mezi knihami,“ ušklíbl se Snape.

 

Harry se nepatrně zamračil, až teď si povšiml toho, že mu Snape začal tykat, ač když u toho byli ostatní smrtijedi, stále mu vykal, co to mělo znamenat..?

 

„Wrack přišel ke smrtijedům poměrně nedávno, pár měsíců před tím, než Pán zla zemřel. Možná i to je důvod, proč právě on má odvahu se ti postavit jako první. Každopádně jej musíš zabít, bude to upozornění pro ostatní. Bude to důkaz, že je dokážeš vést.“

„Ale já nevím... Nedokážu to.“

„ Jsi nový Pán zla! Tak se vzpamatuj a chovej se jak se patří na někoho v tvé pozici,“ naštval se Snape.

 

Harry se na něj vystrašeně podíval. To přeci nemohli myslet vážně. Nemohl tam jen tak nakráčet a zabít toho kluka...

 

Malfoy se Snapem odešli. Harry zůstal v sídle. Lucius mu sice navrhoval, aby šel s ním. Harry si však byl moc dobře vědom toho, že nyní se na Malfoy Manor budou již nacházet jak Narcissa, tak Draco. Chtěl Luciuse nechat, aby jim vysvětlil, proč tam bude s nimi těch několik dní, týdnů, měsíců. Jistě, dospělý bude za chvíli, to by snad neměl být problém, ale Harry si byl více, než vědomí toho, že Luciuse bude potřebovat i nadále...

 

***

 

„Neměl bys Wracka podceňovat, i on se toho ve škole dost naučil. Navíc Pán zla by jej nevzal jako smrtijeda v případě, že by nebyl dostatečně kvalifikovaný. Smrtijedi se musí umět bránit, útočit, zabíjet. Neber to na lehkou váhu, Harry. Zabije tě, když mu k tomu dáš příležitost,“ rozumoval Lucius. Stál v Harryho pokoji, čekal, až si mladík zaváže tkaničky u bot a budou se moc vydat na schůzi smrtijedů

 

„Nepodceňuji jej, jen... Nemyslím, že bych ho hned musel zabíjet.“ Mladík v noci vymyslel teorii, jak by mohl zvítězit, stoupnout v očích smrtijedů a nemusel mladého smrtijeda zabíjet. Jenže v momentě, kdy se s tím svěřil Luciusovi, starší kouzelník roztrhal jeho naději a vytkl mu spoustu věcí, včetně naprosté nespolehlivosti, nezodpovědnosti a kdoví čeho. Navíc mu div nedával za vinu, že to takhle dopadá. Prý kdyby ukázal již v dřívějším boji, že je schopný vést ostatní bojovníky, tak by mu smrtijedi aspoň z části důvěřovali a nechtěli by nastupovat na jeho místo. Nebo by se ukázal někdo, kdo by mladého smrtijeda zarazil ještě předtím, než tak bláhově vystoupil před Harryho.

 

Luciusovi to nevadilo. Věděl, že Wrack nemá proti Harrymu šanci. To co mu trochu dělalo starosti byl způsob, kterým Harry zvítězí. Musel zabít a pokud to udělá nějak špatně, nějak jak to smrtijedi nesprávně pochopí, tak by to mohlo mít neblahé následky. Měli štěstí, že z Wrackovi rodiny nebyl mezi smrtijedy nikdo další. Wrackova rodina byla neutrální, to znamenalo, že se po smrti jejich syna přidají na stranu Fénixova řádu. To zas tolik nevadilo. Mohli je zabít dříve, než se k nim zpráva o smrti Lansena dostane.

 

Letaxem se přenesli do Temného hradu. Smrtijedi již byli v trůním sále. Sotva Harry vstoupil, spatřil samolibě se tvářícího Wracka stát opodál. Většina smrtijedů se Harrymu uklonila, stejně jako to dělali, když do místnosti vstupoval někdejší Pána zla. Pár jich však zůstalo stát, dávaje tak najevo svou oddanost Wrack.

 

Ještě před tím, Lucius Harryho seznámil s tím, že i těchto pár smrtijedů budou muset zabít, protože by mezi řady ostatních vnesli nepokoje. To se chlapci zamlouvalo ještě méně. Proč by měl někoho zabíjet jen proto, že nevěřil, že on dokáže vést smrtijedy? Vždyť to byla pravda. On sám si nevěřil.

 

Harry vešel do středu místnosti. Smrtijedi se ihned seskupili kolem. Raddle pozvedl hůlku do bojovné pozice, mladý smrtijed naproti němu udělal to samé.

Harry si nemohl nepovšimnou záře v očích smrtijeda, jasně vy nich měl vepsanou touhu po krvi. Mladý Nebelvír si až pomyslel, že to je jediný důvod, proč Wracka jeho otec přijal do řad smrtijedů. Jinak by nikoho tak neloajálního určitě přijmout nemohl.

 

„Rozmysli si to...“ šeptl tak, aby to slyšel jen mladý smrtijed.

„Proč? Bojíš se?“ ušklíbnutí.

Raddle se zamračil. Dobře, bude bojovat. Zabije ho. Nějak se s tím pak vypořádá, snad...

 

Poodstoupili kousek od sebe. Smrtijedi rozestavěný v kruhu kolem nečinně přihlíželi.

Harry koutkem oka zahlédl Luciuse, který si teprve nyní nasazoval bílou masku, jakoby chtěl, aby mladý Raddle věděl, kde stojí. Měl snad v plánu zakročit, kdyby se věci nevyvíjely podle toho, jak předpokládal..?

 

Uklonili se. Museli dodržovat určité předpisy. Kouzelnický duel. Harry si matně vzpomenul na druhý ročník, kdy měl absolvovat svůj první duel. Vzpomněl si tak i na Rona s Hermionou.

Tak moc jej mrzelo, co se stalo...

 

Furnunculus,“ Wrack zaútočil. Harry se jen tak tak vyhnul letícímu kouzlu. Nechápal, co to má znamenat, očekával zakázané kletby, ale tohle..?

„Expeliarmus,“ vrátil stejnou mincí.

 

„Crucio!“

„Protego.“

 

Bojovali dál. Kouzlo za kouzlem, formule za formulí. Dlouhá, nebezpečná i zcela smrtící kouzla létala místností. Smrtijedi stále postávali v kruhu, přihlíželi. Chránila je jakási bleděmodrá kopule, která byla rozprostřena nad oběma bojujícími kouzelníky. Harry si stačil povšimnout čtyř smrtijedů, kteří nad nimi kouzlo přidržovali. Nepochybně se jednalo o jakousi formu štítu, který měl udržet kouzla uvnitř. Ostatní v místnosti tak byli zcela chráněni proti čemukoliv, co by se uvnitř kopule objevilo.

 

„Zabiju tě, Raddle. Reducto!“  vykřikl Wrack.

„Crucio.“

 

Oba dva už na několika místech krváceli, to jak se o ně otřela méně nebezpečná kouzla.

Harry už toho začínal mít dost. Stejně jej musel zabít, proč to oddalovat.

 

„Avada kedavra!“

 

Lucius v řadě smrtijedů sebou nepatrně trhl. Doufal, že to Harry udělá takto. Bylo lepší, když jej zabil Kletbou, která se nepromíjí. Smrtijedi tak nebudou mít důvod pochybovat.

 

Zelený paprsek vylétl z hůlky a zamířil ke svému cíly.

Ve stejném okamžiku vylétl z Wrackovi hůlky podivně šarlatový paprsek.

 

„Protego!“ Harry vystrašeně sledoval blížící se kouzlo. Jeho vlastní smrtelná kletba již dosáhla cíle. Wrackovo mrtvé tělo dopadlo k zemi. Šarlatový paprsek pronikl skrz štít, jeho účinek to tak o něco zmenšilo. Zasáhl Raddlea do hrudníku. Lehké štípnutí, nic víc. Harry sklonil hůlku, nejistě se zadíval na Luciuse, ten však vypadal víc, než zamyšleně.

 

Snape se oproti tomu vydal k mladíkovi, který ležel na zemi, zkontroloval tep. Jasným pokynem dal najevo, že je opravdu mrtvý. Pak došel k Harrymu.

 

„Skvělé. To s tím kouzlem vyřešíme později. Teď by bylo vhodné, kdybyste promluvil k smrtijedům a dal jim jasně najevo, že jakékoliv jejich další pochybení bude radikálně řešeno,“ popostrčil mladíka k trůnu.

 

 Pozn.: Tak, pokračování bude určitě do konce prázdnin, jen bych mezitím ráda měla něco dokončeno, aby toho nebylo zase tolik rozepsáno... ;o)

 


Poslední komentáře
02.07.2008 18:09:22: Sam.B: Abych se příznala, tak ani já jsem ze začátku Cual moc ráda neměla, někdo mě na začátku straš...
02.07.2008 17:39:10: uzasne...uplne se rozpoustim..miluju takovedle povidky. Ze zacatku jsem cual nemela rada, ale myslim...
02.07.2008 14:16:36: sarbonne: To já si vzpomenu, jen mám trošku defekt ze slashe, že si při každém psaní kapitoly k Cual...
02.07.2008 12:23:05: mania: To je fakt, když má un klub, proč by nemohl mít vlastní stranu smiley Jinak nechtěla jsem to r...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.