Cual padre, cual infante 2

11.kapitola - Cílem moci je moc. Mao Ce-tung 1/3

Varování: 15+
Marně se snažil vzpomenout na to, jak se tady ocitl. Jak se sem jen dostal? Několikrát zmateně zamrkal, rozhlédl se kolem. Bolest v hlavě napovídala o tom, že zde určitě není dobrovolně a jistě ne na přátelském posezení. O tom vlastně vypovídalo i místo na kterém se nalézal. Kobka s minimem světla, které sem pronikalo z malého okýnka v dřevěných dveřích.

Severus Snape se zamračeně postavil, naučeným gestem se pokusil očistit špínu z hábitu. Ušklíbl se, možná tím jen zaháněl znepokojení nad tím, že mu chybí jak hůlka, tak veškeré lektvary, které měl při sobě v posledním momentě na který si pamatoval.

Dobrá. Takže jinak. Musí zjistit kde je a hlavně. Proč tady je?!
Rozhlédl se po místnosti. Nějak, něčím, mu byla povědomá. Někdy už tady možná byl. Jenže kdy?
Vždyť jej nikdo nikdy nezajal, snad kromě ministerstva a jejich cely vypadaly úplně jinak. Kdo tedy...

Vratkým krokem došel ke dveřím. Pokusil se vykouknout okýnkem, marně. Několikrát zabušil na dřevo, které snad muselo být drženo kouzlem, aby se na místě nerozpadlo.
Nic. Nikdo se o něj nezajímal.

Rozmrzele se vrátil k zadní stěně, do stínu, kde aspoň trochu posiťoval bezpečí. Mohl tak dříve, až někdo vstoupí, vidět jej, než oni jeho.

***

Uběhlo několik dní.
Harry se chystal na setkání smrtijedů. Snažil se najít Snapea, aby se s ním poradil. Možná aby se zeptal, co on si myslí o jeho rozhodnutí. Jistě, kdyby měl Snape jiný názor, nebo se mu to nějak snažil rozmluvit, tak by jej neposlouchal. Ale měl by lepší pocit, kdyby vědět, že někdo v té síni bude aspoň trochu stát na jeho straně. Což by Snape určitě stál, i když by mu to později v soukromí vyčítal.

Možná Lucius. Jenže... To byl problém. S Luciusem nemluvil od té nehody. Plavovlasý aristokrat se ještě necítil příliš dobře a většinu dne trávil u sebe v ložnici. Někdy za přítomnosti svého syna. A Harry se tam cítil jaksi navíc. Lucius ani nevěděl o tom, co se Snapeem připravili. Pravda, když jej párkrát potkal na chodbě, zdálo se, že mu Malfoy něco chce. Jenže se tam pokaždé někdo přimíchal a Lucius svou otázku nepoložil. Někdo... Draco. Poslední dobou si svého otce až podezřele pečlivě střežil. Harrymu to až připadalo jako by se o něj snad bál. To by ovšem neměl Draca znát. Ten se bál vždy jen a jen o sebe.
Ne, v tom bude něco jiného.

Pomalu se oblékl. Ještě v duchu si zopakoval poslední pokyny. Poslední slova, která jsou tak důležitá aby řekl. Aby nezapomněl. Právě teď, tímhle jeho krokem, se může rozhodnout o další pokračování války.

Vešel do sálu, kde již v kruhu stáli seskupení smrtijedi. Tichý, nejistý hovor utichl, když mladý Pán zla vstoupil do místnosti.
Jakoby se už i oni dozvěděli o všem, čeho je Nebelvír schopný.

Raddle zamířil k trůnu, který ještě tak nedávno patřil jeho otci. S neprostupným výrazem se posadil.
Smrtijedi se zhlukli kolem. Někteří vzrušeně, další nejistě, očekávaje ortel.

Harry se rozhlédl po síni. Mnoho z nich ještě neznal. Netušil, kdo to je. Byl si jistý, že budou věrní. Možná ne jemu, ne tak, jako byli jeho otci. Ale budou oddaní myšlence, nebo tomu, že u něj mohou, aspoň zatím, neztresně mučit, zabíjet. Vybíjet si své zvrácené choutky.

Snape.
Ať se díval, jak se díval, nikde jej neviděl. Ano, ještě zde chyběl plavovlasý kouzelník po jeho boku, ale ten byl omluvený svou ještě stále slabou tělesností.
Ovšem Snape, to je jiná. Ten tady měl být, měl nedůvěřivcům vysvětlit vše, co jeho plyny, lektvary, dělají.
Jak Harry vzpomínal. Nevybavil si, kdy lektvaristu viděl naposledy. Ne, určitě mu neřekl, aby někam šel, aby něco zařídil. Měl by být tedy tady. Tak kde je?

„Je načase, abychom dali světu najevo, že ještě stále žijeme. Že jsme na ně nezapomněli...“
Rozhodl se smrtijedům neříct vše, co měl v plánu, k čemu by jim to bylo. Ne. Nechá si pár skupinek a ty budou pracovat na jednotlivých úkonech a pokud půjde vše podle plánu, tak by to snad i mohlo vyjít. Pak by mohli válku vyhrát a nemuselo by to trvat zase tak dlouho. O to víc to ovšem bude stát životů...

Jak tak mluvil, ani si nevšiml temného pohledu, který jej celou dobu upřeně sledoval. Neviděl mírný úšklebek hrající na rudých rtech. A kdyby viděl? Nic by mu nedošlo...

***

Severus byl už opravdu hodně naštvaný. Tušil, že je zde zavřený několik dní. Ne snad, že by strádal. To zase ne. Někdo mu sem každý den nosil jídlo a vodu. Pravda, jídlo nebylo nic extra, ale jako zajatec, za kterého se těch několik posledních dní začal pokládat, si rozhodně nemohl stěžovat.

Trochu, no, hodně, mu vadilo, že sem ještě nikdo nepřišel. Netušil, kdo je ten, který mu dává jídlo, nikdy neviděl jeho tvář. To mu vadilo ještě více. Kdyby aspoň věděl, který z četných skupin odporu proti smrtijedům jej unesla. Kdo jej vězní. Jaká strana za tím stojí. Mohl by s tím něco udělat.
Pokusit se. Mohl by jim třeba poradit jak na to jít správně, pokud to tedy byli začátečníci. Ovšem ti by za nim již dávno příšli. Ne, jeho drží někdo kdo se v tom vyzná, kdo ví, co dělá. Někdo jako Fénixův Řád.

Ano, Fénixův řád. Poslední dny mu přišel častokrát na mysl. Kdyby to byla jen nějaká odnoš, mohl by je přesvědčit, že je stále na jejich straně. Ale tohle. No... Zdálo se, jakoby věznitelé spíš čekali až někdo přijde. Někdo, kdo řekne co s ním.
Brumbál. To by snad měl ještě štěstí, ten měl pro něj vždycky nepochopitelnou slabost. Pokud to ale bude některý z bystrozorů, bude bez šancí.

V záchranu snad ani nevěřil. Nebylo proč. Raddle by se na něj vykašlal i v případě, že by mu došlo, že něco není v pořádku. Lucius nebyl ve stavu, kdyby byl schopný se o něj starat, hledat jej, vymýšlet způsob, jak jej dostat ven. A zbytek smrtijedů? Těm na něm nezáleželo. Většina si stejně myslela, že se jen ulejvá z toho, co oni právě teď musejí dělat. Jako v dobách, kdy žil ještě Lord Voldemort.

Snape nepochyboval o tom, že v těchto dnech již Raddle rozjel svůj plán. Ano, bude hodně mrtvých a to na obou stranách. Jen doufal, že místo kde jej drží není někde blízko centra kam se nový Pán zla rozhodne zaútočit. Nerad by nějakou tu dávku schytal.

***

Harry se vracel na Malfoy Manor. Ano, mohl spát u sebe, nebo zůstat v Temném hradě se smrtijedy.
Jenže on by rád zjistil, co se stalo se Snapeem, stále mu to vrtalo hlavou. Pokud zjistí, že je jen někde zalezlí, to ať radši už nikdy nevystrčí nos. Taky by rád aspoň trochu vyřešil situaci s Luciusem. Možná bude mít štěstí a Draco zde nebude, někdy...

Zastavil se za dveřmi Luciusovi ložnice.
V duchu se ušklíbl. On, Pán zla, a šmíruje tady jak nějaká školačka.

Zevnitř se ozývaly hlasy.
Lucius s Dracem. Harry nerozumněl slovům. Nepotřeboval jim rozumnět. Důležité bylo, že on nemohl jít dál, ne, dokud tam byl mladý Malfoy.

Sklesle zamířil k sobě do ložnice. V duchu uvažoval o tom, že je načase, aby přestal na Luciusovi tolik viset. Má přeci vlastní rodinu a bylo jasné, že dříve či později se k nim opět vrátí. A on jej již přeci nepotřebuje. Bylo skvělé, že tam byl, když potřeboval, že mu pomohl a tak. Jenže nyní? Nyní už je všechno jinak. Lucius má Draca, má svého syna, svou věrnou kopii. Nemůže jim do vztahu zasahovat, ani kdyby chtěl. Akorát by ještě více lidí poštval proti sobě.

Otevřel dveře do pokoje.
Na prahu se zasekl. Chvíli se mu zdálo, jakoby vstoupil někam úplně jinam.

V posteli z nebesy. Přesně v té samé posteli, kam ulehával každý věčer. Ležela jen v hříšném spodním prádle černovlasá žena. Líně jako kočka se protahovala. Jemně si skousla ret, když mladík vstoupil do dveří. Zavrčela, když se pokusil vycouvat ven.
Zvedla se. S jemným úsměvem k němu došla. Jazykem si přejela přes rty. Přimhouřila oči.

Raddle na ní jen omámeně zíral. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, kdo před ním stojí. Bellatrix Lestrangerová.

Žena jej chytla za ruku. Bez jakýchkoliv zbytečných slov jej dovedla k rozestlané posteli. S dívčím zachichotáním jej schodila do peřin. Obkročmo si sedla na mladíkův klín.

„Co to--“

Vášnivě jej políbila.
Harry zůstal zkoprněle ležet. Netušil, co by měl udělat. Tahle situace pro něj byla nová.
Bellatrix to očividně nevadilo. Obratně jej začala zbavovat oblečení. Občas jej políbila, něžně kousla, nepřestávaje toužebně příst.

***

Lucius vyšel ráno z ložnice. Už se cítil o mnoho lépe. Věděl, že je načase, aby si promluvil s Harrym. Zprávy, které mu poslední dny donášel jeho sny, byly více než znepokojující. Navíc potřeboval najít Severuse, zjistit co se projednávalo na poslední schůzi smrtijedů. Musel mít aspoň nějaké informace, aby věděl jak s čím naložit.

Byl právě kousek od Harryho ložnice, když se dveře otevřely a ven, možná i nenápadně, vyšla černovlasá žena. Zahalená jen do hábitu, který se vepředu rozepínal a odhaloval tak bledé štíhlé nohy. Za pár okamžiků byla pryč.

Lucius se na místě zarazil. Zdálo se mu to, nebo právě z Harryho pokoje vyšla Bellatrix? Co by tam dělala a takhle oblečená?

Zamířil do míst, odkud čarodějka vyšla. Otevřel dveře.
Mladý Pán zla ležel v posteli, přes sebe nedbale přehozenou peřinu, která jen částečně zahalovala obnažené tělo.

Plavovlasý kouzelník s povzdychem zavřel dveře.

***

Na mnoha místech země právě v ten moment nemalé množství smtijedů umisťovalo přesně podle pokynů svého nového Pána nádoby s prudce jedovatými plyny. Ti zručnější, nebo ti, kteří vyrůstali u mudlů, nastavovali časové spínače. Bylo důležité, aby vše proběhlo přesně. Aby nikdo neměl čas reagovat včas...



Pozn.: Bellu jsem tam dát musela, jelikož mi moc nevyhcází původní plán, tak musím přejít k náhradnímu.
Poslední komentáře
28.12.2008 20:26:46: smiley${1}to nemělo být pochopitelné smiley${1}kluziště na rozsvícení v mozkovně- pro mě smiley${1}
28.12.2008 17:49:30: já a jen já: nemohu říct, že jsem celý komentář pochopila.smileyNo jasné, Severus se teď nemjusí o nic...
27.12.2008 16:40:53: smileyDafné to chce rozšoupnout, jak se tak dívám a Lízinka podlézá tatínkovi,smiley téda Bela a takhle,...
25.12.2008 19:39:44: By mě zajímalo co stím Snapem Harry podnikne. Tedy doufám, že něco podnikne. Upřímně Bella se sice z...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.