Cual padre, cual infante 2

13.kapitola - Cílem moci je moc. Mao Ce-tung 3/3

Jaj, trvalo mi to. Každopádně doufám, že aspoň trošku potěší. Vím o čem tahle povídka je, dokonce i vím, jak bych ráda pokračovala, jen... Jen nějak ne a ne se k tomu dokopat. Tak jsem to nyní udělala, ale stejně mám takový nepříjemný dojem, že mi bude chvilku trvat, než se správně vstřebám do děje.
Marná snaha posunout se vpřed, aspoň o milimetřík. Okecávací kapitola. Jsem hrozná, vím. Stále se držím na jednom místě a ne a ne se posunout dál. Holt je u mě lepší číst povídky až jsou dokončené, aby to nevypadalo tak zmateně připožděné. XD
Severus se začínal nudit.
Nebylo divu. Koho by také bavilo sedět celé dny v šeru a za společníka mít jen sám sebe. Ano, jeho mysl bývala skvělou společnicí. Tak co se změnilo? Jak to, že nyní s jí nemůže vystát? Každý další den byl pro něj utrpením. Kdyby jej aspoň mučili, kdyby se někdo objevil, kdyby... Ale to ne. Jen dostával své pravidelné jídlo a kupodivu si vlastně neměl ani na co stěžovat. Ovšem... Ovšem byl tady tak zatracený, tak přebytečný. Potřeboval vědět, co se venku děje.

Před pár dny, aspoň to odhadoval podle toho, jak sílila intenzita světla a toho, že on sám nikdy nebyl schopný naspat víc jak pár hodin denně. Takže před pár dny. Co se vlastně přesně stalo..? Sám si nebyl jistý. Některá část jeho mysli, ta část, kterou se nyní snažil tolik potlačit. Přesně ta část, kterou dříve miloval jako svojí společnici, tu cynickou, pesimistickou část. Ta se mu snažila vymluvit cokoliv mohl slyšet. Snažila se mu říct, že jej jen šálila, že... Ale ne. On doufal. Doufal, že nyní to nejsou jen halucinace. Z čeho by měl mít také halucinace? Byl přeci několik let špehem, pracoval pro Voldemorta, pár dní samoty jej nezlomí!
Slyšel tichý rozhovor někoho z chodby. Něco o útocích...
Samozřejmě. To mohlo být jasné. Naštěstí se zdálo, že místo, kde jej věznili bylo od centra útoků dostatečně vzdálené. Jinak by buď již byl mrtvý, nebo by umíral v nesnesitelných mukách.

V momentě, kdy se o útocích dozvěděl si rychle dal dohromady kolik mohlo být přibližně mrtvých. Snad raději se ani nechtěl dopočítat. Nevěděl, co by měl dělat. Pokusit se o útěk? Snad... Jenže co pak? Vrátit se k synátorovi svého Mistra? To bylo skoro nemožné, až to byla nejspíš jediná rozumná možnost. Jenže... Měl mu další útoky rozmlouvat? Nebo by jej měl nechat, aby naplnit aspoň část vize svého otce? V tomhle neměl jasno. V jakési slabé chvilce jej dokonce napadlo, že by mohl zabušit na dveře, zavolat ty venku a oznámit jim, že jim může pomoci, že ví, co se dá dělat v případě, že by přišel, jako že určitě přijde, další útok. Tuhle absurdní možnost však rychle zavrhl.

Mohl jen čekat. Již před nějakou dobou zjistil, že z jeho malého vězení nění úniku. Jediná cesta vedla dveřmi a ty byly téměř neustále zavřené. Možná kdyby se pokusil o útěk v době, kdy mu dávali jídlo, ale to... To bylo skoro nemožné a Severusovi, po letech praxe, bylo jasné, že tímhle svým fiaskem by se mohl připravit o zatím slušné zacházení.

Aspoň měl čas na přemýšlení. Nebylo toho mnoho o čem chtěl přemýšlet, o to více bylo témat, o kterých mohl. Potter. Tedy, Raddle, samozřejmě. Stále němohl uvěřit tomu, že ten nesnesitelný kluk je synem Mistra. Člověka, který mu tolik dal. I když zde byly slabé chvilky v niž mu příliš nevěřil a snažil se přestoupit na druhou stranu, ale...Ale to bylo už dávno pryč. Nyní viděl, co mu Lord Voldemort, jediný Pán zla, mohl dát a co on, Severus, skoro zahodil. Kdyby tak Potter, prostě nemohl nad Nebelvírem uvažovat jako nad Raddlem či dědicem Zmijozelova rodu, Pána zla nezabil. To by Severus nyní jistě neseděl tady. Měl by na práci zajímavější věci. Možná pomučit pár mudlů. Třeba vyrobit nějaký speciální, úžasný lektvar. Ale určitě by po něm nebylo chtěno, aby se babral s mudlovskýma chemikáliema, aby je zkoušel na mudlech. I když to mu tolik nevadilo, byl k násilí už jaksi otupělý, hlavně pokud jej měl on sám vykonat. A určitě! Určitě by nebyl tady! Mistr by svého nejlešího lektvaristu nenechal zavřeného kdovíkde. Jistě, Potter k tomuhle neměl žádnou úctu. Byl jenom Nebelvírským spratkem, který měl nyní možnost se opět předvést na veřejnosti. Co na tom, že nyní za ním nebude dav obdivovatelů. Důležitá přeci byla přestiž. Aspoň to se Severus domníval.

Ovšem, stejně jej poněkud zaráželo to, jak se Potter choval. Přeci, kdyby aspoň část toho neměl v sobě, tak by nezvládl jen tak mučit, zabíje, trýznit... Ale že by se všechny ty roky, co byl v Nebelvíru. Co Brumbálovi dělal Zlatého chlapce. Že by se všechny ty roky přetvařoval? To přeci nebylo možný. Potter?! Ne. To byl Nebelvír každým coulem. Bylo tedy jen záhadou, co se to s ním stalo, že tak náhle otočil. Že by na něj mělo tak velký vliv to, že se dozvěděl, kdo byl jeho otcem? Nebo snad na něj Lord Voldemort použil nějaké kouzlo, aniž by se s tím komukoliv svěřil? Tomu by Severus i docela věřil. Pán zla byl vždycky podezřívavý. Nejspíš si dávno před tím, než se vůbec o Potterovi dozvěděl, vytvořil nějaký nýhradní plán. Škoda jen, že se Severusovi nesvěřil. Aspoň by teď nebyl v téhle prekérní situaci.

***

Uběhlo již několik dní a Lucius stále nevěděl, co má dělat.
Harry se stále scházel s Bellatrix a černovlasá čarodějka se s touto situací zdála být navísost spokojená. Jistě, jak by taky nebyla, nejspíš po nocích Harryho přemlouvala k tomu, aby podnikl kroky, které se líbily jí. Ale to nebyla Luciusova věc. Tedy, jistě, staral se o to, ale oficiálně do toho mladíkovi mluvit nemohl. Přeci jen, nyní, když se tak odhodlaně zhostil role Pána zla, tak by to ani pro Luciuse nebylo příliš bezpečné. Navíc... Až byl Bellatrixin švagr, tak spolu neměli právě přiznivé vztahy, bylo lepší nedostat se jí do rány a nechat věci volně plynnout. Snad se to zase nějak uklidní.

Ovšem co Luciuse stresovalo byl Severus.
Bylo to již několik týdnů, co byl pryč. Nyní již Malfoyovi bylo jasné, že si černovlasý muž jen někam neodskočil, ani nepřešel na druhou stranu, to by totiž již dávno přišlo komando Fénixova řádu a sjednalo by pořádek dle svého mínění. Jenže, kde tedy mohl být?
Další možností bylo, že byl zajat. Jistě, stávalo se to, i když smrtijedi sami své vězně po několika dnech zabíjeli a v kouscích vraceli zpět jejich straně, nebo rodinám. To samé, někdy i horší, dělal Fénixův řád. Proč tedy, pokud je Severus jejich zajatcem, jej ještě nezabili? Malfoy si nedělal naděje, bylo mu jasné, že kdyby se tomu tak stalo, byla by Severusova mrtvola vystavena na veřejném prostranství jako odtrašujícíc příklad všem smrtijedům a těm, kteří snad zamýšleli, že se k nim připojí...

Plavovlasý kouzelník se věc rozhodl vzít do svých rukou. Harry se po Snapeovi stále ještě scháněl, ovšem s tím, jak často se nyní scházel s Bellatrix mu všechny ostatní záležitosti nějak nepřícházelo důležité řešit. Kdo ví, zda si na to ještě vůbec vzpomněl, určitě ne v momentě kdy u něj byla černovlasá žena.

Luciuse by opravdu zajímalo, co má Bellatrix za lupen. Přeci by tohle nedělala jen tak. Pravda, Voldemorta se také snažila svést, ale to byl důvod čistě perverzní. Jenže nyní? Harry byl přeci jen o generaci mladší než ona. Ne. Teď nad tím nemohl uvažovat. Lepší nechat to prozatím být. Musí najít Severuse. Ten mu pak určitě pomůže. S Bellatrix jednat vždycky uměl, ač se navzájem příliš nemusí. Navíc k Harrymu nechoval nijak zvlášť přátelské vztahy, jako tomu bylo u Luciuse, jistě mu tedy nebude vadit, když mladíkovi pěkně od plic řekne co si myslí o jeho naivním nápadu scházet se s Bellatrx.

Teď tedy Severus. Kde by měl hledat? Netušil ani kde začít. Tohle nikdy nedělal. Nikdy nikoho nehledal. Jeho úkolem bylo většinou jen to starat se o politiku a její veřejnosti skryté stránky, které Pán zla mohl využít ve svůj prospěch. Samozřejmě také mučení, toho byli většinou přítomní všichni smrtijedi, až na Severuse, který se poměrně často vymlouval kvůli svých drahým lektvarům. No, jednou se to naučit bude muset tak jako tak, co na tom, že začne právě teď. Třeba Severus projeví i nějaký vděk. Pokud jej tedy najdou a pokud bude živý a zdravý. No, zdravý být nemusí, hlavně živý, aby odehnal přízrak nymfomanistické Lestrangerové.

Věděl, že musí jednat tak, aby na to Harry nepřišel. Vlastně se divil, že černovlasý mladík ještě neposlal smrtijedy, aby mu Severuse přivedli. No, zdálo se, že jej Bellatrix zaměstnávala dostatečně. To však dávalo Luciusovi možnost, aby si vzal na pomoc pár věrnějších smrtijedů, těch, kteří byli na straně zla, ale ne kvůli Harryho, nýbrž kvůli jeho otci, pro ně ještě stále jediném Temném Pánovi. Zatím to ani těch pár novinových titulků nezměnilo.

Lucius s nimi ve skrytu duše musel souhlasit. Pár útoků, jistě, to bylo pěkné. Možná i ministerstvo začne za chvíli brát na vědomí, že je zde nový Pán zla. Ale co ten Pán zla zatím udělal? Zabil pár mudlů, dobře, stovky mudlů. Ale bylo to jaksi... Málo krvavé, malé přímé. Zabití chemikáliemi, lektvary, mudlovskými zbraněmi hromadného ničení... To bylo sice velice pěkné, ale... Nepotvrzovalo to Harryho titul Pána zla. To by musel jít a zapojit se to nějaké velké krvavé bitvy. Samozřejmě vyjít téměř nezraněný. A cestou ještě zabít spousty mudlů. Ministerstvu by možná stačilo, kdyby někdo podal svědectví, že Harry použil jednu jedinou Avadu Kedavru, i když ani to se ještě na veřejnost nijak nedostalo. Některým smrtijedům, ale ani tohle nemohlo stačit. Pán zla měl znásobovat všechny své následovníky. Měl být krvelačnější, mocnější, děsivější, zlostnější, nenávistnější... To se zatím nedělo. Obzvláště nyní, když byl Harry dnem i nocí někde zalezlí z proradnou Bellatrix.

***

Harry seděl na posteli.
Vlastně bylo zvláštní, že právě nyní byl sám. Ne, nechtěl, aby u něj někdo byl, cítil se pak vzláštně stísněne. Příliš často za ním chodila Bellatrix. Ale copak jí mohl říct ne? Copak šlo jí odmítnou, poslat jí pryč? Ne, nemohl. Někdy by to tak rád udělal. To, když na ní zrovna neměl náladu, když na nikoho neměl náladu a že těch okamžiků příbývalo, jenže... Bellatrix se nějak nechtěl vzdát. Věděl, že za jejím chováním něco je. Za těch pár týdnů, co to s ní táhl dokázal dost dobře odhadnout její charakter. Jenže... Možná byl až moc zvědavý na to, co po něm chtěla, co od něj očekávala. Možná se jen bál být opět sám. Možná jen nechtěl nic řešit, pro jednou. Nebo, nebo si aspoň na těch pár pomíjivých okamžiků vychutnávat ten pocit, když o něj někdo stál, když jej někdo chtěl, když... Takže to, ať už tím bylo cokoliv, udržoval.

Nebylo to tak, že by neviděl, co se děje kolem něj. Stále se snažil smrtijedy korigovat. Jen... Jen je chtěl nechat na chvíli být. Ptořeboval pauzu, vypnout. Potřeboval sám sebe připravit na velký comeback Pána zla. Třeba i svět se potřeboval připravit na něj. Miloval ticho před bouří.

Nebyl slepý. Věděl, že Snape zde stále není. Nehodlal ale podnikat žádné kroky, ne teď. Pro to jej také potěšilo, když se Lucius konečně přestal tolik starat o jeho vztah s Bellatrix a rozhodl se zaměřit svou pozornost právě tímto směrem. Třeba to nebude již dlouho trvat a Snape bude zpět. Pak mu snad nějak rozumně vysvětlí kde byl a co dělal. A pak...
Pak může začít bouře... 


Pozn.: Do poloviny června těžko budu stíhat psát delší kapitoly než přes tři stránky... Snad to chápete. ;o)
Poslední komentáře
09.05.2009 14:42:19: dalšííí
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.