Cual padre, cual infante 2

15.kapitola - U žádného člověka nepřicházejí dobré úmysly před špatnými. Lucius Annaeus Seneca 2/2

Další kapitola je na světě. Nějak si přestávám být jistá tím, kam povídka směřuje. Tedy ze začátku měla vcelku jasně daný směr, ale teď se postupně samovolně stáčí někam jinam. Tak uvidíme, co z toho bude.
Úsměv na tváři Draca Malfoye byl neobvyklý. Teda, neobvyklý. Pro něj neobvyklý. Často se usmíval potměšila, zlověstně. Ale nyní ne. Nyní byl opravdu nadšený. Ano, bylo to také pro něco, nejspíš by to stranou dobra bylo definované, jako špatné, ale na tom nezáleželo. Měl před sebou úkol. Pravda, před otcem dával najevo, jak se mu do něčeho takového nechce.
Ovšem opak byl pravdou. Byl nadšený z toho, že může něco udělat. Byl nadšený z toho, že může nějak výrazněji zasáhnout do děje války. A zabití Potterovy milenky byl přeci jen čin, který ovlivní mnohé. Potter se pak bude muset začít chovat jako Pán zla. Ač se Dracovi pranic nelíbilo, že měl právě jeho sok tuhle pozici zastávat, tak musel uznat, že je v této době jediný, kdo to může zvládnout. Možná později, až se situace trochu uklidní, tak bude moci jeho post převzít něko jiný.
No, možná nebylo tolik pozitivní, že se po Dracově činu může Potterova nevole zaměřit jeho směrem. Ale doufal, že jeho otec nějak zařídí, aby Potter nešel výhradně po něm. Třeba časem Potterovi ukáže, že Bellatrix nechtěla jeho, ale jenom jeho moc.

Přemístil se k Hradu Pána zla. Věděl, že se dovnitř dostane, i když jeho otec s tím měl tolik problémů. Bellatrix v něm neviděla takové nebezpečí. To hrálo v Dracův prospěch. Mohl se nenápadně přiblížit, zabít ji a zmizet. Ano, ano ještě tady byla ta věc s Potterem. To zvládne před tím. Pak Pottera někam uklidí a zabije Bellatrix.

Jistě, zabití Belly byl druhořadý úkol, aspoň podle Luciusových instrukcí, ale... Ale na tom pranic záleželo. Draco jí chtěl zabít. Potřeboval se dostat mezi smrtijedy a teta Bella by mu přeci jen překážela. Už jen tím, jak se dostala Potterovi do postele. Nezáleželo jí na nikom jiném. Draco si nemohl dovolit, aby kdokoliv mohl zpochybnit jeho místo mezi smrtijedy. Jistě, ještě tady bylo to s Potterem, který nemusel souhlasit s tím, aby vrah jeho milenky byl mezi jeho rádoby přívrženci. To ale plavovlasý mladík neřešil. Přeci jen tu špinavější práci, jako přesvědčit Pottera, že ho potřebuje, raději nechal na svým otci.

Zaklepal. Nemyslel si, že by mu mohl otevřít Potter. To se nikdy nestávalo. Už tady párkrát byl od doby, co si Bellatrix začala s novým Pánem zla. Vypadalo to, že si černovlasá žena přeci jen potřebuje s někým popovídat a Draco se jí zdál jako správná volba. Vzhledem k tomu, že s Luciusem se nemohli vystát a ostatní smrtijedi k ní cítili až nezdravou rivalitu... Nejspíš si myslela, že Draca ohromý tím, jak si jde za svým, jenže to se spletla. Draco sice v něčem ke své tetě vzhlížel, nejspíš ale jen k její brutalitě, dalšími jejími vlastnostmi pohrdal. Zrovna nyní se podle něj chovala jako poslední laciná děvka. Kdo to kdy viděl, aby lezla do postele někomu, jako byl Potter?
Přeci ani nebyl čistokrevný!
Na to Bellatrix ale neslyšela, stále si vedla svou o tom, jak Potter zvítězí a jak pak ona převezme jeho místo.
Ano, Draco věděl o tom, že se Bellatrix chce Pottera zbavit jen co se mu podaří vyhrát, nebo se k vítězství aspoň přiblížit.
Mohl to říct svému otci. Jenže to by se pak připravil o všechnu tu zábavu. Lucius by šel a Bellu zabil rovnou, co na tom, že by pak proti sobě poštval Pottera... Vlastně, možná by byl Nebelvír natolik rozhozený, že by se ani na nic nezmohl.

Mladý Malfoy černovlasým mladíkem pohrdal. Uznával jeho moc, ale to jak jí využíval, to bylo podle něj marnění takovým darem. Navíc Potter a jeho podivná, melancholická povaha. To se prostě nemohl smířit s tím, jak se věci vyvíjely? To si neustále musel na něco stěžovat. A kdyby si jenom stěžoval. To jak byl Potter neuvěřitelně emočně labilní dovádělo Draca k šílenství.
Byl zvyklý na to, že někdejší Pán zla je krutý, že je někdy až příliš šílený. Ale stále si šel za svým, stále se dokázal postarat o své věrné smrtijedy. Jenže Potter. Jak jen mohl být synem svého otce?

Draco nepochyboval o tom, že Potter je synem Voldemorta. Sice pochyboval o tom, že jej někdy bude moci titulovat jinak, než jako Pottera, ale... No, to byl možná jen zvyk. Přeci jen ostatní smrtijedy znali mladíka v boji, věděli jakou má moc. Neviděli už to, co Draco. Draco druhého mladíka potkával ve škole. Slyšel ho štkát po nocích. Viděl jej, jak naříká a jak jej Dracův vlastní otec utěšuje.

Tohle Draco nechápal. Proč pro Pottera jeho otec měl jakékoliv emoce a pro svého vlastního syna ne? Tedy, ne že by o ně stál, nyní už ně. Stále si však pamatoval, že v dětství v něco takového doufal.

Nesnášel Pottera. Ne proto, co představoval. Proto jej mohl nesnášet před rokem, když ještě byl na straně dobra. Ale za tu dobu se věci dost změnily. Nyní černovlasého mladíka nesnášel proto, že se mu opět podařilo získat to, co chtěl Draco. Nyní si to vynahradí.

Zaklepal rázněji.
Dveře se otevřely. Bellatrix Lestrangerová zamračeně vyhlédla ven. Nejspíš očekávala nějakého rušitele. V momentě, kdy zahlédla Draca, rozzářila se. Podle Draca i jí muselo lézt na nervy být neustále jenom s Potterem. Proč jej však nepřinutila k nějaké akci jako Pána zla, to mu zůstávalo utajeno. Nejspíš se obávala toho, že na něj ještě nemá tak daleký vliv a Potterovo setkání s dalšími smrtijedy, tedy přesněji s Luciusem, by mohlo její snahy ovlivnit.

„Draco, ráda tě vidím. Nečekal jsem, že přijdeš tak brzy.“
„Teto...“ usmál se. Sice obvykle Bellatrix oslovoval jménem, věděl však jak na ní. I tahle žena měla své emoce. Mladý Malfoy znal její pracně skrývané touhy. Věděl o tom, jak moc si přála mít vlastní rodinu a jak záviděla jeho matce to, že má dítě, do kterého může vkládat své ideály, ze kterého může udělat obraz svých tužeb. Věděl také, jak jí vnitře ovlivňovalo, když jí říkal 'teta', dával jí tím najevo, že je jeho rodina a on může být dítětem, které může ovlivňovat. Tohle zjistil už před lety, Bellatrix se po útěku z Azkabanu zdála být přecitlivělá. I když se to snažila vyvážit zuřivostí svých útoků. Plavovlasý chlapec byl dobrý pozoroval se uměl své postřehy uplatnit.

„Přišel jsem snad nevhod?“ zatvářil se nevinně. Přeci by jej nemohl někdo obviňovat z toho, že přišel schválně tak, aby zastihl Pottera.
„Ne, Draco, to ne, jen... Právě jsem se chystala odejít. Vrátím se za pár hodin, co kdybys... Tady bys asi zůstat nemohl, ale--“
„Proč ne?“
„Harrymu by se to nelíbilo.“
„Harrymu? Myslel jsem, že to ty se snažíš ovlivnit jeho, ne on tebe,“ lehce pohrdavě. Bellatrix se zamračila. „Samozřejmě!“
„Fajn, když myslíš...“ otáčel se k odchodu. „Tak já přijdu až nebudeš pod pantoflem--“
„Draco!“
„No..?“ nevinný úsměv.
„Můžeš zůstat tady, není třeba, abys odcházel a za pár hodin se zase vracel.“ Falešný úsměv. Měla co dělat, aby neproklela vlastního synovce.
„Vážně? Ale co když Potter--“
„Jmenuje se Raddle, už by sis to měl zapamatovat. A ne, nebude mu to vadit.“
„Dobře, já jen--“
„Draco!“
„Dobře. Počkám tu na tebe.“ Prosmíkl se kolem ženy dovnitř. Bellatrix si povzdechla. Jen doufala, že se Harry rozhodne zůstat nahoře. Netušila jak by v klidu měla vysvětlit Dracovu přítomnost.

„Přijdu brzo.“
„Nemusíš pospíchat. My se tady s Potterem zabavíme.“
„Draco.“ Varovně.
„Jistě, přece bych si nedovolil ublížit tvému spanilému princi.“ Znechuceně.
„Draco!“
„Nešla jsi někam? Já myslel, že pospícháš?“ nadhodil mladík. Lestrangerová zamířila ke dveřím.
Potichu si ševelila zlostné kletby, kterýma by mladíka nejraději podarovala. Ještěže mířila mezi mudly, tam si bude moci vybít zlost.

V momentě, kdy se za Bellatrix zavřely dveře, zamířil Draco k oknu. Sledoval černovlasou ženu, kterak se přemisťuje pryč. Sám pro sebe se usmál. Zatím to šlo skvěle. Ale to vždycky, na tohle měl poměrně štěstí.

Zamířil do horních pater. Věděl, že právě tam je Potter. Bellatrix mu vždycky dávala kázání, když si za ní dovolil přijít, o tom, jak musí být potichu, jak Potter nesmí zjistit, že sem chodí a tak dále a tak dále. Až si Draco opravdu někdy myslel, že má žena strach z toho, co by Potter udělal, kdyby zjistil, jak to s její nákloností doopravdy je. No, někdo mu to někdy říct musel...

Mladý Malfoy věděl o tom, že Lucius Pottera varoval. Ale žádný div, že jej mladík neposlouchal, Lucius poslední rok ztratil hodně ze své pověsné chladnosti, ze svého děsivého vzezření. Skoro jakoby se z něj přítomností Pottera stával nějaký melancholický Nebelvírčan.
Draco si znechuceně odfrkl. Nemohl uvěřit tomu, že se jeho otec tak změnil. Sotva hodný jména Malfoy. Snad další část války ještě jeho povahu změní a nezastavý se na téhle podivně starostlivé.
To by Draco nejspíš nepřežil.

Zaklepal na dveře. Původně chtěl rovnou vejít a připravit tak Nebelvírovi šok. Pak si však domyslel, co spolu Potter s jeho tetou mohli dělat. Rozhodně nechtěl najít Pottera v nějakém nepříliš oblečeném stavu.

„Jsi zpět brzy,“ Potter otevřel dveře.
„Kdo by to řekl,“ ušklíbl se Draco. Černovlasý mladík na něj s neuvěřením hleděl.
„Kde je Bella?“
„Šla pryč? Ona ti to neřekla?“
„Co tady děláš?“
„Přišel jsem na návštěvu. A ty bys mě měl jako správný hostitel uvítat,“ usmál se Draco.
„Nepozval jsem tě. Vypadni.“
„Ale, Pottere, copak tě moje teta nenaučila ano trochu slušnému vychování,“ naoko si posteskl Malfoy.
„Co chceš? Jestli tě posílá Lucius, tak jsem mu řekl, že--“
„Opravdu si myslíš, že bych udělal něco, co by mi řekl můj otec? Něco, co by ve větě obsahovalo tvojí osobu?“ ušklíbnutí. Raddle na něj nejistě hleděl. Draco se v duchu msuel smát nad tím, jak je Nebelvír naivní. Jistě, kdo jiný, když ne jeho otec by jej asi tak mohl poslat? Copak si Potter mysle, že sem přišel z vlastní iniciativy? Jistě, bylo by milé sem jít a pošťuchovat druhého mladíka. Ale to už byl přeci jen dost starý, navíc aby to dělal jen tak a nic z toho neměl? Ha, to těžko.

„Tak proč jsi přišel?“
„Už jsem řekl, na návštěvu.“
„Malfoyi, nemám na tebe náladu, takže odejdi.“
„Neříkej, ty nemáš náladu? Vsadím se, že kdybych se rozhodl vlézt ti do postele jako Bellatrix, tak bys hbitě změnil názor.“
„Malfoyi...“ Harry nebezpečně přimhouřil oči. Nedokázal odhadnout proč sem plavovlasý mladík přišel. Co od něj chtěl. Počkat. Jak se sem dostal?
„Jak si se sem dostal?“
„Co?“ Draco nechápal tu náhlou změnu tématu.
„Ptám se, jak si se dostal dovnitř.“
„Teta Bellatrix mě pustila. Tos nevěděl, že? Pouští mě sem pravidelně. Vlastně to tady nemáš nic moc. Malfoy Manor je lepší. Ne tak temné a studené,“ rozmáchl rukama, naznačujíce okolí.
„Cože?“
„Jo, měl bys tady uděla víc oken, víc světel, víc--“
„To mě nezajímá! Jak to, že tě Bella pustila?!“
„A to neměla?“ nevinně.

„Co..? Ne, počkej, nechci to vědět. Ty teď prostě odejdeš, jasný?!“
„Proč bych to dělal?“
„Proč bys..? Protože tohle je můj dům a ty hned vypadneš!“
„Ale, Pottere, neměl by ses rozčilovat, to škodí zdravý,“ úsměv. „A nemyslím, že by se mojí tetě líbilo, kdybys pak byl v posteli nepoužitelnej--“
„Vypadni!“

„Pottere, Pottere. Opravdu tě nenapadlo aspoň zapřemýšlet nad tím, jak je možné, že jsem tady, když Bellatrix šla pryč? Ty jsi takový hlupák,“ povzdech.
„Cože? O čem to sakra mluvíš?“ naštvaně.
„He, neříkej mi, žeš jí na tu komedii skočil?“
„Malfoyi, jdi pryč. Už jsem slyšel od tvého otce o tom, že je Bella zlá a tak dál, mě to nezajímá.“
„Ale to by mělo.“
„Ne. Vypadni, hned!“
„Já klidně půjdu, já ostatně nejsem ten, pro koho šla Bellatrix koupit jed,“ ušklíbnutí. Harryho ruka nebezpečně zacukala směrem k hůlce.
„Ty si vážně myslíš, že ti lžu? Tak proč se jí nepodíváš do věcí? Ale počkat, to by vlastně nebylo Nebelvírské...“
Raddle jen strnule stál ve dveřích.

Nechápal, co po něm Draco chce. Proč tady byl? Proč by mu říkal něco o Bellatrix? Proč by mu v tomhle ale lhal? Jenže... Proč by Malfoy říkal pravdu?
Věděl, že Bellatrix není bez chyby, jen... Jen nějak, nechápal sám sebe. Možná měl Draco pravdu, ale co když ne?

„Ach jo, tohle je zbytečný. Prostě se jí podívej do věcí, co je na tom tak těžkýho? Máš snad strach, že to zjistí a opustí tě? Neboj, to se stane stejně, jen s tím rozdílem že ty už u toho nebudeš.“
„Ale--“
„Pottere, Salazare, to se mi snad zdá. Tvůj otec byl paranoidní, ale ty seš pravý opak.“ Chytl mladíka za ruku a dotáhl jej k věcem, které jasně patřili Lestrangerový.
„Co je podle tebe tohle?“ Prohrábl Belliny věci, odkudsi ze záhybu vytáhl lahvičku z černým lehce fosforeskujícím lektvarem. Věděl, že kdyby se do věcí podíval Potter, nic takového by tam nenašel.
Také nemohl. Ten lektvar tam ještě před pár vteřinami nebyl.
„To je--“
„Ano, to je. Je to lektvar. Jistě nevíš jaký, ani mě to nepřekvapuje. Je to jed. Ale není důvod, abysmi věřil. Můžeš ostatně jít a zeptat se někoho jiného. Někoho, kdo se podle tebe v lektvarech vyzná a nemá důvod ti lhát,“ pokrčil rameny.

S pohledu, kterým se Nebelvír díval na lahvičku mu bylo jasné, že minimálně půjde a zjistí co je to za lektvar. Možná ani potom nebude věřit, že je Bellatrix zlá a že tím, komu lektvar měl být podán měl být právě on, ale na tom nezáleželo. Bellatrix v té době, aspoň podle Dracova plánu, bude už dávno mrtvá. A mrtví nemluví. Těžko se bude moci obhajovat.

Raddle se bezeslov otočil, ze skříně vytáhl plášt a z lahvičkou v ruce zamířil pryč z domu.
Plavovlasý mladík se nepatrně zamračil. Následoval mladíka do spodních pater domu.

„Ty, počkáš tady. Jestli mi lžeš, zabiju tě,“ otočil se Raddle dřív, než odešel z domu.
Draco zůstal stát v hale. Netušil, co si o tom má myslet. Tohle šlo až příliš snadno. Nejspíš ale Potter nebyl tak pitomý, jak si celou dobu myslel. Když tam lehce šel zjistit, co je to za lektvar, musel mít o Bellatrix minimálně podezření. O to je to lepší, nebude tak těžké jej přesvědčit, že smrt Bellatrix byla nevyhnutelná.

Plavovlasý mladík spokojeně zamířil do obývací místnosti. Sedl si do křesla. Hůlku připravenou v klíně. Teď stačilo počkat až se vrátí Bellatrix. Snad to stihne dříve než Potter. Ale to by měla. Draco si byl jistý, že ví za kým Potter s lektvarem půjde. Vlastně se pojistil. Podplatil všechny lektvaristy, které Potter mohl znát a kteří lektvar mohli určit. Takže Nebelvíra zdrží dost dlouhou dobu na to, aby se Draco dostal bezpečně pryč a přitom ještě stihl zabít drahou tetu Bellu.
Poslední komentáře
29.06.2009 02:59:08: konečně se tam zase začíná něco dít, docela mě mrzelo že se tato povídka na tak dlouhou dobu zasekla...
25.06.2009 15:55:04: Wuu .. zacina sa nam to nejako vyvijat.. pekna kapitolka a dufam ze dalsia bude cim skorej :)
21.06.2009 21:21:32: Moooc pěkná kapitolka. Konečně se Harry od Belly odlepil smiley Vypadá to, že Bella za chvilku už nebu...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.