Cual padre, cual infante 2

16.kapitola - Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná. François Marie Arouet „Voltaire“

Před chvilkou jsem dokončila osnovu pro tuto povídku. Celkem bude mít 21 kapitol, takže se pomalu začíná blížit konec. Některé věci nechám nedokončené, ty podstatné snad ukončím. Ještě na to přeci jen pár kapitol zbývá.
Černovlasý mladík se lehce naštvaně vracel zpět do sídla. Po několika hodinách marného hledání se mu konečně podařilo najít lektvaristu, který znal lektvar v lahvičce a který byl ochotný mu říct, co za lektvar to je. V těch marných chvílích hledání byl sám na sebe naštvaný, že víc nepátral po tom, kde je Snape. Ten mu mohl už dávno říct, co je to za lektvar, který Malfoy našel v Bellině kufru.

Nakonec se konečně dozvěděl, že tekutina v lahvičce byla opravdu jedem. Dokonce poměrně drahým jedem, který nezná právě příliš lektvaristů. O to možná horší bylo hledání toho, kdo by mu řekl oč se jedná.
Tak teď to věděl. Jenže stále nemohl uvěřit tomu, že právě tímhle jej chtěla Bellatrix otrávit. Přeci jen... Dobře, chápal by, kdyby jej chtěla otrávit. Ale stále si myslel, že k němu aspoň něco cítila.
Jenže... Tenhle jed mluvil jinak. To, co by se s ním po požití jedu stalo bylo... No, minimálně nechutné. Umíral by v bolestech ne nepodobným těm, které prožívali pokusní mudlové v Snapeově laboratoři.

Když se nad tím tak zamyslel. Nejspíš by mu to patřilo. Vždyť, když si vzal, kolik lidí již kvůli němu zemřelo a kolik jich ještě bude muset zemřít. Skoro jej až zamrazilo.

Vešel do hradu. Na okamžik jej zarazilo podivné ticho. Řekl přeci Dracovi, aby tady zůstal? Dobře, tak těžko by se bavil sám se sebou, tak pomatený plavovlasý mladík nejspíš nebyl. Ale mohla se už vrátit Bellatrix, pak by se mohli bavit spolu. Jenže dům byl tichý. Něco zvláštního však viselo ve vzduchu. Podivná energie. Magie, kterou nedokázal, nebo snad raději ani nechtěl, nepojmenovat.
Přepadl jej strach. Náhlá obava z toho, co jej čeká...

Otevřel dveře do obývací místnosti. Ještě před tím, než vkročil, než se rozhlédl. Tušil, co najde.
Bylo to jako vnuknutí. Viděl to ještě dřív, než mohl.
A pak. Zastavil se. Uviděl jí...

***

Lucius seděl v knihovně v Malfoy Manor. Spokojeně popíjel Ohnivou whisky. Cítil se zvláštně.
Svobodně. Věděl, že teď bude ještě spousta práce před tím, než bude moci vyjít ven a cítit se tak i tam, ale... Teď, pár hodin po tom, co přišel Draco a oznámil mu tu, pro něj přeci jen šťastnou, zprávu. Cítil se blaze.

Draca bylo pochopitelně nutné dostat někam do bezpečí. Nebyl si totiž jistý, co bude dělat Harry až zjistí, co jeho drahý synek provedl. Jistě, ani on s tím zprvu nebyl příliš spokojený. Chtěl se Bellatrix zbavit, to ano. Jenže ne vystavit svého jediného syna takovému nebezpečí. Harry sice byl stále citově nestálý, o to horší to však bylo. Kdo mohl vědět, jak bude nynější Pán zla reagovat na vraždu své milenky.
Lucius řekl Dracovi, aby jí zabil, když to bude nutné. Samozřejmě hned potom, co se Draco vrátil a oznámil mu, co udělal, věděl, že to nebylo tak nutné, jak se jeho syn snažil vysvětlovat. Ale... Co na tom teď sešlo. Zbavil se dvěma mouchama jednou ranou. To bylo v pořádku. Třeba se mu nakonec začne opět dařit.

Lestrangerová mu už nebude povídat do války a Harry se snad za chvíli vzpamatuje a začne se opět chovat jako Pán zla a ne jako dítě, které si chce užít nové hračky dokud může. Draco může jet za svojí matkou, tam ho nikdo nenajde. Navíc nebyl nikho, kdo by Harrymu řekl, kde se Narcissa ukrývá.

Dveře do knihovny se náhle prudce otevřely. S ohlušující ranou uhodily do zdi.
Plavovlasý muž se otočil na příchozího. Čekal ho. Věděl, že dříve či později přijde. Dobře, doufal, že to bude později a on vymyslí, jak rozumně vysvětlit, co Draco udělal.
No, jak si černovlasého mladíka prohlédl. Věděl, že nebude tak těžké mu něco namluvit. Vypadalo to, že je natolik rozrušený, že stejně nebude polouchat, co mu říká.

„Harry, děje se něco?“ Přeci jen byl Zmijozelem více než mladík před ním. Znal všechny fígle.
Věděl, co má říkat, jak se chovat, aby to vypadalo, že pomáhá jednomu a přitom ochránit druhého. Teď šlo především o to, zachránit Draca a... Dostat Harryho zpět na jeho stranu.

„Kde je?!“
„Kde je kdo?“ položil sklenku s whisky na stolek před sebou. Postavil se.
„Kde je Draco?!“
„Draco... Netuším, proč? Měl by něk--“
Rozzuřený mladík smetl rukou sklenky s nedopitým pitím, stejně tak jako láhev, ze stolu. Sklo se roztříštilo o zeď.
„Harry, uklidni se. Co se stalo?“
„Je mrtvá!“
„Kdo?“
„Zabil jí! To on jí zabil! Kde je?!“
„O čem to mluvíš? Harry, uklidni se. Sedni si, v klidu mi řekni, co se stalo?“ popošel k mladíkovi. Lehce se dotkl jeho ruky.
„Lucius... Je mrtvá... Za-zabil jí...“ plačtivě se svezl do křesla poblíž.
„Harry, já... Netuším, o čem to mluvíš. Kdo koho zabil?“ sedl si do druhého křesla. Nasadil chápavou masku.

„Bella... Je mrtvá, mrtvá!“
„Harry, uklidni se. Jsi si jistý? Třeba je--“
„Je mrtvá!“
„Dobře, dobře, uklidni se. To se nějak vysvětlí.“ V duchu se usmíval. Skvělé. Draco tedy svůj úkol splnil dokonale.
„Zabil jí! Draco jí zabil! Tvůj syn jí zabil!“ vztekle se postavil. Slzy zoufalství mu tekly po tvářích. Rozzuřeně je setřel.
„Harry, to přeci... Proč by to dělal?“ Dobře, tak úplně dokonale to nezvládl. Harrymu očividně netrvalo nijak dlouho si domyslet, kdo jeho milenku zabil.
„Řekl jsi mu to.“ Mrazivě.
„Cože? Harry, co to říkáš? Proč bych něco takového dělal? Proč by mě Draco měl poslouchat?“
„Protože si jí nesnášel! Chtěl si jí odemně dostat!“
„Harry, uklidni se. Prosím, sedni si. Uvědom si, co říká. To není možné. Víš, jak s Dracem vycházím. I kdyby, což rozhodně není pravda, jsem něco takovhé udělal. Není žádná šance, že by mě Draco poslouchal.“
„Ale ano, poslechl by tě.“ Černovlasý mladík si znaveně sedl zpět do křesla.
„Proč myslíš, Harry?“
„Protože je zlej!“
„Harry, uvědom si, co říkáš. Jsi na straně zla, jistěže se kolem tebe budou pochybovat zlý lidi.“ Lehce se usmál. „To ale ještě není důvod, aby někdo z nich šel a zabil svého spolubojovníka. Draco je na naší straně, to přeci víš. A i když nevychází Draco ani semnou a ani s tebou, tak to ještě neznamená, že půjde proti smrtijedům. Proti myšlence! Navíc, Harry, Draco měl svojí tetu rád, neublížil by jí.“
„Ale... Musel to být on. Někdo jí zabil! Luciusi... Co si bez ní počnu? Ona byla... Byla úžasná.“
„Harry, já vím, že si to myslíš, ale Bellatrix--“
„Mlč! Neříkej o ní nic špatnýho! Je mrtvá, chápeš to?! Mrtvá!“
„Dobře, dobře. Jen se uklidni, to bude v pořádku--“
„Nic nebude v pořádku!“
„Harry--“
„Zjistíš kdo jí zabil! Jestli to byl Draco, je mi to jedno, ale ty ho najdeš a přivedeš!“
„Harry, to přece--“
„Jasný! Je mi fuk, že je to tvůj syn, jestli zabil Bellu, tak si zaslouží zemřít--“
„Uvědom si, co říkáš. Nemůžeš někoho jen tak zabít na základě toho, že si myslíš, že jí zabil--“
„Proč ne?“
„Protože to není správný..?“
„A? Jsem Pán zla. Ty sám jsi chtěl, abych se jím stal a abych se podle toho choval. Zjistíš, kdo zabil Bellatrix! Přivedeš mi ho. Zabiju ho sám,“ zlostně přimhouřil oči. Něco v něm jako by zmizelo.
Jako by náhle už nemohl truchlit. Jako by všechne jeho cit odešel a zbylo po něm nic. Jen prázdno. Prázdno, které musel nějak zaplnit. Pomalu začínal chápat svého otce a jeho posedlost zabíjením. Smrt někoho jiného. Snad ještě více bolestivá smrt toho, kdo za jeho prázdnotu může, jej mohla aspoň na chvíli uspokojit. Naplnit.

„Udělám, co bude v mých silách, věř mi. Ale určitě se to nějak vysvětlí. Nemůže vědět, že to byl Draco. A Draco by nic takového neudělal.“
„Tvůj syn tam měl počkat než se vrátím! Nebyl tam, jen o-ona...“
„Třeba je někdo napadl a Draco utekl. Není právě dvakrát statečný.“ Doufal, že aspoň to si o jeho synovi Harry myslí.
Černovlasý mladík lehce kývl hlavou.

„Dobře, zjisti, kdo to byl. Kdo jí zabil. A Draca stejně najdi. Nevěřím mu.“
„Harry--“
„Já... Už musím, musím jít.“ Bez dalších slov vyšel ze dveří. Nezamířil však pryč z Malfoy Manor.
Šel do svého pokoje, který tady stále měl. Nechtěl být sám na Hradě Pána zla. Cítil by se tam až příliš upoštěný. Teď musel vymyslet, co dál.

Nejdřív musel najít Bellina vraha. On sám nepochyboval o tom, že jím je Draco. Jenže Lucius byl přítel, vlastně byl skoro jako jeho otec. Nemohl jen tak jít a zabít jeho syna. Ať měl jakýkoliv vztek.
Ať jakkoliv truchlil. Lucius měl pravdu. Bez důkazů nemohl zabít jiného smrtijeda. A i když jím Draco ještě nebyl, tak jej tak ostatní smrtijedi brali. Byl by to zbytečný risk. Smrtijedi by se proti němu mohli opět postavit a nebyl si jistý, nakolik by to nyní ustál. Navíc... Luciuse potřeboval na své straně. Byl teď jedinou osobou, které mohl věřit. Nemohl v tom zůstat úplně sám.
Vždyť i jeho otec věřil Luciusovi a Snapeovi. Snape... Měl by se začít starat kde je a případně potrestat jeho zradu.

***

Plavovlasý kouzelník mávl lehce hůlkou. Sklo na zemi se opět scelilo do sklenice. Bohužel v láhvi již nebylo co pít. S povzdechem vytáhl s baru další. Štědře si nalil. Musel vymyslet, jak bude postupovat. Jistě, Harry si myslel, že to byl Draco. On věděl, že to byl Draco. A pokud Draca někdo chytne, přizná se, že to byl on. Přeci jen až tak statečný nebyl, aby déle čelil zlobě nového Pána zla.
Každý věděl, že když to Harryho chytne, tak je stejně surový jako jeho otec.

Musel z toho Draca vysekat. Ale to může ještě počkat. Draco je na bezpečném místě. Pro zatím.
Může najít někoho, kdo by měl důvod Bellatrix zabít. Toho pak podstrčí Harrymu. A až toho dotyčného Harry zabije, tak už se nebude moc starat o to, zda to byl vrah jeho milenky či nikoliv. Navíc Harry ještě nevěděl, jak má jednat se smrtijedy. Nebude těžké jej přesvědčit, že nemůže zabít dva lidi za vraždu jedné, i když pro něj nejspíš důležité, smrtijedky. Ke všemu musí se začít více angažovat ve válce, která poslední dobou opět stagnovala. Bude potřebovat všechny smritjedy, které bude moci mít.
Lucisu chápal, že Harry má potřebu truchlit, udělat něco, co by aspoň trochu zmenšilo jeho bolest.
Ale... Snad najde něco, co mladíkovy myšlenky povede jiným směrem.

Napil se.
Někdo zaklepal na dveře. Byl to tichý, skoro až nejistý klepot.
Lucius se lehce zamračil. Netušil, kdo by v tuhle hodinu mohl ci chtít. Jediný, kdo za ním na Malfoy Manor chodil byl Harry a ten je nahoře v pokoji. Nebo Draco a tomu důrazně řekl, aby se nějakou dobu neukazoval.
Položil sklenku na stolek. Klepání se ozvalo znovu. Nebylo pochyb o tom, že se mu to opravdu jenom nezdá.

Prošel kolem schodiště. Na okamžik se zastavil. Mávl hůlkou a seslal na přízemý protihlukové kouzlo. Ať byl za dveřmi kdokoliv, Harry právě teď jeho přítomnost řešit nemusel.

Otevřel dveře, hůlku připravenou k případnému útoku.
Udiveně vydechl. Dnešní den byl opravdu divný. Nejspíš se mu ale přeci jen začínalo opět dařit.

„Severusi.“ Otevřel dveře, aby černovlasý muž mohl vejít. Ve světle haly si jej prohlédl. Lektvarista vypadal, jako by prošel samotným peklem. Naštěstí se zdálo, že nemá žádné smrtelné zranění. Což by se nedalo předpokládat, kdyby teď přišel dolů Harry.

Bez dalších slov odvedl Snapea do své pracovny. Nedřív měl v plánu ošetřit těch několik malých ran, co na sobě černovlasý muž měl a pak... Musel zjistit, co se stalo. Naštěstí to, že se Severus objevil sám znamenalo nejspíše to, že nebyl zrádcem, jak si v poslední době hodně lidí myslelo. No, však on to zjistí. Přeci jen umění výslechu ještě úplně nezapomněl. I když... Jak se tak díval na utrmáceného muže, bylo jasné, že ten mu rád řekne, co se stalo...



Pozn.: O tom, jak se Severus dostal pryč bude v další kapitole. Relativně ;o)
Poslední komentáře
11.07.2009 14:10:04: Sarbonne: Pomalu se k akci dostaneme, přeci jen nemůžu Harryho jen tak nechat, aby mu to bylo jedno,...
11.07.2009 12:57:58: truchlící Harry mě už začíná unavovat...smileyChtělo by to konečě zase nějakou akci. Ale Draco by to n...
07.07.2009 18:52:53: hmm, zajímalo by mě, kde vlastně Severus byl a co se mu stalo... hezkýsmiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.