Cual padre, cual infante 2

17.kapitola - Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít. Erich Maria Remarque

Lucius stál poblíž Snapea. Zamyšleným pohledem zkoumal druhého muže. Netušil, jak by měl začít. S kýmkoliv jiným by věděl jak jednat. Ke každému jinému by se pro jistotu choval jako k někomu, kdo je zradil. Jenže Snape, to bylo něco jiného. Nemohl ho mučit, aby zjistil, na které straně leží jeho věrnost. Nemohl ani zavolat Harryho, aby to zkusil zjistit on. Ve stavu v jakém byl by Snapea nejspíš zabil bez ohledu na to, zda byl zrádcem či nikoliv.

„Sedni si,“ pokynul černovlasému muži na židli před stolem. Sám si sedl do křesla, stále ze Severuse nezkouštěl zrak. Už uběhla nějaká chvíle od momentu, kdy Snape zaklepal na dveře.
Mezitím se Luciusovi podařilo bez průtahů ošetřit lektaristova zranění. Zatím se však na nic neptal.
Lucius začínal mít dojem, že toho na něj je poslední dobou trochu moc. No, aspoň se mu snad podaří vyřeši záležitost se Snapeem.

„Co se stalo?“ Byl příliš unavený na to, aby si nejdřív hrál na kamaráda a až pak začínal s výslechem. Musel vědět na čem je. Jestli se ještě na někoho kromě sebe může spolehnout.
„Co se stalo..?“ opatrně opakoval Snape. Očividně ani on se necítil příliš jistě. Pochopitelně, cestou sem uvažoval o tom, jak jej přijmou. Věděl, jak smrtijedi reagují na to, když někdo zmizí a pak se zničeho nic bez vysvětlení objeví. Většinou ten někdo končil mrtvý s tělem k nepoznání zohaveným. Každý takový bly přednostně pokládán za zrádce. Proto se také hodně těch, kteří zmizeli nevracelo. Měli větší strach z návratu k vlastním lidem, než z těch na opačné straně barikády.

„Kde jsi byl?!“
„Nevím,“ popravdě. Opravdu netušil, kde byl. Když se mu podařilo utéct, tak se sice dostal do domu, ve kterém byl vězněn, ale ten dům nepoznával. Nemohl ten určit, kde přesně byl. A pak? Pak měl přenášedlo, které jej dopravilo právě do blízkosti Malfoy Manor. Nejspíš ten, který mu přenášedlo dal tušil, že právě v sídle rodu Malfoyů se mu dostane pomoci. Jistě, jakýkoliv jiný smrtijed by jej na místě přizabil a až pak začal se zjišťováním toho, kde byl. Lucius byl naštěstí jiný. Někdy bohužel i k jeho smůle.

„Nevíš, kde jsi byl? Jak můžeš nevědět, kde jsi byl? Zradil jsi nás, Severusi?“ opřel se lokty o stůl, pohledem propaloval druhého muže.
„Ne. Luciusi, víš přeci, že to bych neudělal.“
„Jistě, samozřejmě, jak bys mohl. Ty jsi přeci tak věrný novému Temnému pánu,“ ironicky se ušklíbl Malfoy.
„To zrovna ne, ale--“
„Ale? Tak proč bys nás nemohl zradit? Hledali jsme tě, Severusi. Jediná možnost jak tě nenajít bylo, že jsi zradil? Jak jinak bys přežil? Proč by tě nechávali žít a pak uniknout?“
„Já nevím.“ Dobře, tahle otázka trápila i jeho. Netušil, proč jej nechali žít, proč jej ani jednou nemučili? Co po něm vlastně chtěli? Byl si jistý, že jde o členy Řádu, ale proč by se k němu měli chovat takhle? Věděl o útocích plyny, myslel si, že právě proto jej chytili. Jenže na plyny, vlastně ani na nic jiného, se ho nikdo nezeptal.

„Nevím o co šlo, Luciusi. Ale musíš mi věřit, nezradil jsem. Proč bych se vracel, kdybych si myslel, že s Pot-Raddlem nemůžeme vyhrát?“
„To mi řekni ty?“
„Luciusi... Unesli mě, ale nevím proč. Myslel jsem, že to je kvůli tomu, co jsem pro Voldemortova syna udělal, ale zdá se, že o plynech až do toho pochybného útoku nikdo nic nevěděl a ani pak si moc lidí nebylo jisto, že jde o dílo Raddlea. Nikdo se mě na to neptal. Nevím, co po mě mohli chtít.
Možná.... Možná jsem utekl dřív, než se k tomu mohli dostat,“ lehce se ušklíbl. Pokud by to byla pravda, tak právě nyní vedení Fénixova řádu nemálo zuřilo.
„Možná... Dobrá, dejme tomu. Není důvod ti nevěřil, ale jak jistě víš, není ani důvod ti věřit. Mě ale zajímá, jak ses odtamtud dostal?“
„Nevím.“
„Nevíš?! Víš aspoň něco?“ naštvaně.
„Někdo mi pomohl. Dostal mě ven, dal mi přenášedlo, které mě sem doneslo. Možná někdo ze smrtijedů. Špeh? Máme v řadách Řádu špehy?“ opartně.
„Možná,“ zamyšleně. Lucius si nebyl jistý. Věděl, že Harry i přes to, že se poslední dobou zabýval spíše Bellou dělal i něco pro válku, jen netušil co. Pokud měli v řadách strany dobra špehy, neměli by o tom být aspoň vyšší smrtijedi informováni?

„Takže to nevíš.“
„Ne. Zjistím to. Pokud ale lžeš...“ významně prsty poklepal na hůlku.
„Jdi se zeptat chlapce. Nepochybuji, že je tady,“ povzdechl si Snape. Měl dost dohadování s Luciusem. Za poslední dobu toho moc nenaspal. Každý den očekával, že jej přijdou mučit, vyslýchat, to čekání bylo horší než kdyby opravdu přišli.
„Fajn. Sice teď nen nejvhodnější doba, ale...“ pokrčil rameny. „Zatím zůstaneš tady. Můžeš jít do svého pokoje.“ S tím se zvedl a zamířil pryč s pracovny. Ze Snapeova výrazu bylo zřejmé, že by se ještě rád na něco zeptal. Na otázky i odpovědi však bude čas potom. Nejdřív Lucius musí zjistit, zda je možné, aby Snapeovi někdo z vězení pomohl.

Lehce zaklepal a dveře Harryho pokoje. Nechtěl jej hned rušit potom, co mladík tak agresivně reagoval na smrt Bellatrix. Jenže Lucius by rád, kdyby se přes to mladík co nejrychleji přenesl a šel dál. Strana zla potřebovala schopného lídra. A pokud to Raddle nebude ochotný akceptovat, nezbyde, než na jeho místo dosadit někoho jiného.

„Co chceš?“ nevrlý hlas byl po chvílí doprovázen prudkým otevřením dveří. Černooký mladík zíral na Luciuse. Nepředpokládal, že za ním muž přijde tak brzo. Jistě, chtěl s ním mluvit, ale až třeba zítra. Až oba vychladnou a budou si moc o všem promluvit klidněji. Vlastně Harry už o všem přemýšlel. Věděl, že teď je na řadě, aby udělal nějaký další tah. Že mu není přáno zalézt někam do ústraní a tiše truchlit. Jenže ještě stále se přesto neuměl jen tak přenést.

„Potřebuju s tebou mluvit.“
„Tak mluv.“
„Nešlo by to vevnitř?“ lehce zamračeně.
„Hmm...“ nespokojeně ustoupil stranou, aby plavovlasý muž mohl vejít do pokoje.

„Máme na straně světla špeha?“
„Co..?“
„Je někdo, kdo špehuje stranu dobra? Někdo na naší straně? Smrtijed snad?“
„Možná...“ opatrně. „Proč tě to tak najednou zajímá.“
„Takže je? Proč o tom nevím? Proč si mi to neřekl? Kdo to je?“ rozrušeně. Myslel si, že jej Harry bere, nebo aspoň bral, do té doby, než se na scéně objevil černovlasá žena.
„To není důležité. Proč to chceš vědět?“ zamračeně. Opravdu si nemyslel, že za ním Lucisu přijde kvůli tomuhle. Pochopitelně, že měli své špehy, stejně jako Brumbál a jeho lidi měli svoje.
„Proč to chci vědět? Třeba, abych ho omylem nezabil!“
„Ne. Nemusíš to vědět.“
„Harry, já--“
„Otec ti to taky neřekl. Není důvod, abych ti idetitu špeha prozrazoval já!“
„Dobře, fajn.“ naštvaně. Jistě, že mu Lord Voldemort nic neřekl, jenže to byl Pán zla se vším všudy.
Dokázal se o sebe postarat. Dokázal vést válku. Dokázal manipulovat, organizovat...
Možná, že něco z něj bylo i v černovlasém mladíkovi. Ale kdo ví. To by se musel teď hodně změnit, aby dokázal válku dovést do zdárného konec a aby ještě jejich strana vyhrála.

„Dobře, neříkej mi to, nemusíš. Jen... Je možné, aby ten někdo pomohl Severusovi..?“ opatrně.
„Copak, Snape se rozhodl k nám vrátit?“ ušklíbnutí.
„Ano a říká, že byl vězněn a že jej někdo pustil. Prý mu někdo pomohl. Tvůj špeh?“
„Snad...“
„Snad? Musíme to vědět jistě! Jak jinak můžeme věřit Snapeovi, že nás nezradil?!“
„Zkus mu věřit.“
„Cože?“ zmateně.
„Neřeknu ti, co mi špeh řekl. Ale ano, Snape byl vězněn.“
„A ty... Ty víš, co po něm Brumbál chtěl?“
„Ano.“
„Ano? Ale Severus říká, že se ho na nic neptali.“
„Jistě, přeci utekl dřív, než mohli.“
„Utekl... Věděl jsi to?! Věděl jsi, že Severuse drží? Věděl jsi to a nic jsi neudělal?!“
„Je venku ne?“
„Ano, ale--“
„Neměl jsem čas, zabývat se Snapeem. Navíc byl v bezpečí. Brumbál mu dával čas, aby jej zdecimoval, než jej začne vyslýchat,“ pokrčil rameny.
„Samozřejmě, žes neměl čas,“ zavrčení. Harryho jednání se mu vůbec nelíbilo. Navíc si byl jistý, že mu mladík neříká celou pravdu. Harry určitě nevěděl, že je Severus vězněn, aspoň ještě nedávno ne.
Nejspíš mu jeho špeh nedával tak čerstvé a časté informace, jak by měl. Dobrá, ale na tom nezáleželo. Stejně s tím nemohl nic udělat. V duchu si povzdechl nad tím, jak věci šly do hajzlu.
Tak rád by vrátil čas. Byla to skvělá doba, kdy ještě žil Pán zla. Opravdový Pána zla. Voldemort. Ten, který dokázal pevnou rukou vést smrtijedy. Ten, který každého dokázal vyděsit. Harry byl hodně slabý odvar svého otce. Navíc Luciusovi přišlo, že od doby, kdy byl Harry nucený nastoupit na místo svého otce se změnil. Nebyl už to ten skoro sladký nevinný mladík. Začínal být až moc chladný, bezcitný. Lucius upřímně pochyboval, že za to může to, co měl mladík v genech, nebo snad to, že byl nucený se každý měsíc měnit v krvelačné monstrum. Začínal zjišťovat, že se v chlapci už nevyzná. Že si s ním nerozumí tolik, jako ještě před několika měsíci.

„Dobře, myslím, že půjdu za Severusem. Zjistit, co ještě ví,“ zamířil k odchodu.
„Hmm...“

Otevřel dveře, vyšel na chodbu. Skoro už za sebou zavřel, když Harry opět proluvil.
„Nezabiju ho.“
„Cože?“ zmateně. Jistě, že Severuse nezabije, proč by to taky měl dělat.
„Nezabiju tvého syna.“
„Uhm...“ zamračil se. Nechápal, proč Harry najednou přemýšlí o tomhle. Jistě, nepochybně byly jeho myšlenky tímto směrem stočeny neustále. Ale proč mu to říká. Počkat. Nezabije?
„Nezabiješ Draca..?“
„Ne.“
„Myslel jsem, že jsi přesvědčený o tom, že zabil Bellatrix.“
„Ano, to ano. Ale to neznamená, že o zabiju.“
„To je... Dobře,“ opatrně.
„Zatím ho nezabiju. Může být prospěšný ve válce.“
„Jistě...“ přikývl. Jen doufal, že Harry neshledá, že mu je Draco k ničemu a nezabiju ho hned jak se mu dostane do rukou.

„Děkuju,“ tiše. Zavřel za sebou dveře.
Zamířil do pokoje, který na Malfoy Manor obýval Snape. Jen doufal, že černovlasý muž nebude spát, nerad by jej budil. Ale potřeboval s někým mluvit. Potřeboval probrat to, co se děje. Navíc nebylo času nazbyt. Musel ještě kontaktovat Draca a říct mu, že se může bezpečně vrátit do doby, než bude po válce a Harry se rozhodne řešit své osobní záležitosti. Dál by rád zjistil, kdo je špehem, i když tušil, že to se mu nejspíš nepodaří.
Navíc, musel se připravit na válku. Vypadalo to, že jeho plán aspoň trochu funguje a Harry se opět začíná obracet tváří k boji.

Vešel do Severusova pokoje. Neobtěžoval se s klepáním. Byl příliš rozrušený, než aby uvažoval nad takovýma drobnostma.
V momentě kdy vešel jej na místě přišpendlily obsidiánové oči lektvaristy.

„Neumíš klepat,“ zamračeně.
„Ne.“
Severus si jen povzdechl. „Vidím, žes byl za Raddlem. Jak to dopadlo?“
„Jak to dopadlo? Jak mohlo! Má špeha! Věděl jsi to? Jistě, že teď to víš. Ale předtím? Věděl jsi o tom? Kdo to je?“
„Tušil jsem to. Co by to Voldemort byl za vůdce, kdyby si nezjišťoval informace z druhé strany.“
„Kdo to je?“
„Nemám tušení.“
„Jak to? Přeci ti pomohl! Viděl jsi ho!“
„Ne.“
„Ne?“
„Neviděl jsem jeho tvář, neslyšel jsem jeho hlas.“
„Fajn. Skvělé, prostě skvělé,“ naštvaně.
„Co se ti nezdá? Tak má špeha. Nemusí ti přeci všechno říkat. Když si chceš hrát na svého otce, tak ať to dělá. Pokud mu to jde--“
„Jenže jemu to nejde! Harry není jako Temný pán. Nedělá to rád!“
„To by mohl být problém, ale pouze v případě, že se to bude mýchat do průběhu války. Naše strana nepotřebuje nutně někoho, kdo by rád zabíjel. Potřebujeme někoho, kdo by zvládl vést ty, kteří by zabíjeli.“
„Nejsem si jistý, zda to Harry zvládne. Už to trvá moc dlouho,“ povzdechnutí.
„Nebyl jsi to ty, kdo mi říkal, že mu mám věřit? Že to zvládne? Že má ty pravé geny, že to je v něm, jen to musí najít?“
„Ano, jen... Ta věc s Bellatrix a to všechno kolem věci zkomplikovalo.“
„Co? Jaká věc s Bellatrix?“ zmateně.
„Ty to vlastně nevíš--“
„Co?“ lehce naštvaně. Neměl rád, kdy mu důlěžité informace unikaly a tím, že byl kdovíjak dlouho vězněn Řádem mu uteklo až moc věcí, které mohly zamýchat kartami.

***

O několik hodin později šel Snape směrem k pokoji černovlasého mladíka. Posledních pár hodin s Luciusem diskutovali o všem, co se stalo. Snape se tak dozvěděl o tom, kterak válka právě stagnuje.
Stejně jako o románku s Lestrangerovou. Sice příliš neschvaloval Luciusovo řešení.
Navíc pokud do toho plavovlasý muž zatáhl ještě Draca. Nebylo pochyb, že dříve či později se Raddle bude za smrt milenky mstít.

Teď si ovšem s mladíkem potřeboval promluvit. Rozhodně to nehodlal nechat tak, jak to bylo do teď. Copak ty jedy vyráběl jen proto, aby ležely ve sklepení, nebo aby s nima pár smrtijedů napadlo bezvýznamná místa? Ne! Svůj čas věnoval tomu, aby se válka pohnula dále. A Raddle to teď klidně přehlíží a věnuje se kdo ví čemu! Takhle to rozhodně nemohl nechat.

Rázně zaklepal na dveře.

„Co zase?“ Harry otevřel s domněním, že za dveřmi se nachází Lucius.
„Krásné přivítání.“
„Snapee,“ přikývnutí. „Vidím, že se vám podařilo najít k nám cestu zpátky,“ úšklebek.
„A nepochybně z toho máte radost, že, pane Raddle.“ Zamračil se Snape. Bylo mu jasné, že kdyby Harry chtěl, tak mohl být ze svého vězení venku už dávno.
„Samozřejmě, ale tak... Chybami se člověk učí, nebo snad ne?“
„Jen pokud ty chyby nejsou fatální, Raddle.“
„Já udělal nějakou fatální chybu?“
„Ne, jak byste mohl. Vždyť vy neděláte nic!“
„No, ano, nebyl důvod něco dělat,“ zamračeně.
„Nebyl důvod? A to, že se začínají pořádat hony na smrtijedy je vám jedno? Lidi si myslí, že se nedokážeme bránit! Podle toho, kdo nás vede jsme souzeni všichni!“
„Myslíte si, že jsem slabý?“
„A ne snad?“
„Ne!“
„Tak jak mi vysvětlíte, že místo toho, abyste formoval odvedu za útoky na své lidi, tady sedíte a fňukáte nad smrtí řadové smrtijedky?!“
„Bella nebyla řadová smrtijedka...“
„Ano, jistě. Ale to, že jste s ní spal neznamená, že je důležitější, než lidi, kteří ve vás vkládají svojí důvěru a své životy!“
„Věnuju se jim dostatečně.“
„Tomu sám nevěříte. Neměl sis s Bellatrix začínat. Tohle jí zabilo!“
„Cože?“ s neuvěřením.
„Jistě. Bellatrix by žila, kdyby se nestala tvojí milenkou. Nikdo by neměl důvod na ní útočit, protože ty by ses věnoval svým povinnostem Páne zla!“
„Jsem Pána zla!“
„Tak se podle toho chovej! Myslíš snad, že by se tvůj otec zavřel do pokoje a skuhral nad smrtí jedince? Ne!“
„Protože mu na nikom nezáleželo!“
„Jistěe záleželo! Nepochopitelně mu záleželo na tobě, i když ty jsi příliš egoistický, než abys to viděl“
„Snape... Co po mě chceš?“ unaveně. Měl dost toho, jak se do něj každý pouštěl. Jistě, tak se neuměl chovat jako řádný Pána zla. Jenže on se tak necítil. Navíc teď, když byl s Bellou, cítil se opět jako člověk. Ne jen jako zrůda, kterou podle ostatních byl. Možná se za dobu s Bellou příliš změnil ke svému dřívějšímu 'já'. Věděl, že by se měl začít chovat jinak. Bylo mu jasné, že záleží na něm, jak válka dopadne. Zodpovídal za příliš mnoho životů než aby se mohl někam zavřít a truchlit.
Jenže on ještě neměl šanci se ani pořádně vzpamatovat z toho, že zabil vlastního otce a sotva našel někoho dalšího, kdo byl ochotný se mu věnovat, tak taky zemřel...
Možná, že mu bylo souzeno být sám, stejně jako jeho otec. Jen si nebyl jistý, zda je to to, co chce.

„Chci, abys začal jednat!“
„Chceš otevřenou válku?“
„Chci konec války a ten může být pouze v případě přímého střetu.“ Klidněji.

***

O několik dní později procházel Lucius nervózně domem. Opět se něco pokazilo. Začínal si zoufat. Jak je možné, že se poslední dobou všechno špatné dělo jemu?

Co přeně se stalo? Zmizel Draco! Nebyl tam, kde měl být. Nebyl v bezpečí. Lucius jen doufal, že v tom nemá prsty Harry, který mu přeci slíbil, že jeho syna nechá zatím naživu. Jenže... Co když jej mučil? Nikdo přeci o mučení nemluvil. Harry jen slíbil, že Draca nezabije.

Povzdechl si. Netušil, co má dělat. Doufal, že je jeho syn v pořádku. Ať s ním v poslední době jakkoliv nevycházel, tak byl Draco stále jeho krev, jeho jediný dědic. To by si Harry měl uvědomit!
Jen doufal, že pro černovlasého mladíka má ještě nějakou váhu slovo, které někomu dá. Že aspoň v tomhle není jako jeho otec, který mohl slíbit cokoliv a nikdy nic nesplnil.

Netušil, zda by měl jít za Harrym a zeptat se ho. Zase by nerad upozorňoval na to, že Draco zmizel.
Harry by se třeba mohl rozhodnout, že plavovlasého mladíka nebude potřebovat. Pak by jej mohl najít rychleji než Lucius a kdo ví v jakém stavu by jej pak starší Malfoy viděl.

Navíc se zdálo, že si Harry promluvil se Snapeem a teď zpřádali společné plány. To se Luciusovi už vůbec nelíbilo. Nechápal, proč jej z toho vylučují. Co přesně udělal tak špatně, že mu mladý Raddle přestal věřit?
Poslední komentáře
30.07.2009 23:02:12: krásná kapitolka, jsem ráda že jsi se zase dala aktivně do psaní této povídky. Už jsem jedno období ...
25.07.2009 20:55:53: Pěkný díl, jsem zvědavá jak to vše dopadne (jen tiše doufám že špatně ne).
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.