Cual padre, cual infante 2

18.kapitola - Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí. Dante Alighieri

Lucius netušil, co se děje. Začínal mít však plné zuby toho, jak šly věci kolem něj a on byl neustále v nevědomosti. Právě teď mířil na setkání smrtijedů. Nevěděl zda a co se tam bude probírat.
Několikrát za den sice potkal Harryho, ale ten mu odmítl cokoliv říct, prý, že se to dozví večer.
Jenže to už taky mohlo být pozdě podniknout proti tomu třeba nějaké kroky.

Byla už hluboká noc, když Harry konečně svolal smrtijedy. Lucius si s povzdechem oblékl plášť a nasadil bílou masku. Popravě tohle oblečení neměl přílši rád, stejně tak jako masku, věděl, že je to praktické, aby v boji nikdo nepoznal s kým bojuje, jenže... Bylo to prostě divné. Přišlo mu, jako by s nasazením masky ztrácel svojí identitu, jedinečnost. Stával se jen dalším v řádě. Občas uvažoval, zda tam bylo ještě něco, kromě těch pochybných ideálů, co jej na kariéře smrtijeda lákalo. Ani netušil. Hlavně teď, když měl být Pánem zla Harry. Všechno to šlo k čertu.
Vždyť chlapec ani pořádně nechápal důvody, proč jeho otec dělal to, co dělal. Jak je pak měl úspěšně vést?
Samozřejmě, že Lucius si nemohl dovolit opustit řady smrtijedů. Nejen, že by mu nikdo nevěřil, že se chce přidat k druhé straně, což ani nechtěl. Nejraději by zůstal neutrální. Ovšem Harryho měl rád jako syna. Nechtěl ho v tom nechat samotného.

Přemístil se na Temný hrad. Ostatní smrtijedi se už pomalu scházeli. Harry je svolal do obřadního sálu. To bylo divné. Tahle místnost se používala pouze při přijímání nových smrtijedů nebo, což bylo hodně vyjímečně, pokud se našel v jejich řadách zrádce a bylo nutné jej zlikvidovat.
Ale o zrádci Lucius nevěděl a že by Harry přijímal nové smrtijedy? To by mu přeci řekl. I když...
Vlastně nejspíš neřekl. Bylo ale možné, že se rozhodl sál používat pro jiné účely než jeho otec. To by sice mohlo v očích smrtijedů jeho postavení poškodit. Zároveň by jim to však dalo najevo, že on je novým Pánem zla a že se neotáčí na to, co jiní určují.
Každopádně Luciuse mrzelo, že se s ním mladík neporadil, ať už měl v úmyslu cokoliv.

Stoupl si na své staré místo v kruhu smrtijedů. Když Harry na pozici Pána zla začínal, tak stále po jeho boku, ale nějak tušil, že už tam není vítán. Nechápal, co se to s mladíkem stalo. Ještě když žil Lord Voldemort, tak byl snad až nesnesitelně mírný, klidný, pošetilý, nebelvírský...
Bylo dobře, že už takový nebyl, pochopitelně, to by neměl šanci obstát mezi smrtijedy ani den, natož je vést.
Jenže Lucius měl raději toho starého Harryho.

Letmým pohledem zaznamenal, že po jeho boku stanul Severus. Znamenalo to tedy, že ani jej Harry nechce u sebe? Že by se natolik ponořil do své role Temného pána?

„Co se děje?“ Vytušil, že má jen pár vteřin na to, aby zjistil, co se chystá.
„Nový smrtijed,“ zavrčel Snape, očividně si nechtěl přidělávat další problémy tím, že by je Harry viděl se bavit a mohl by... Kdo ví. U černovlasého mladíka bylo těžké teď odhadnout jak bude reagovat.
„Kdo?“ zmateně. Takže měl pravdu, ale kdo by byl tak bláhový, aby se v dnešní době přidal na jejich stranu, když bylo tak nejisté jak si ve válce povedou?
Snape po něm hodil podivný leč nic neříkající pohled. V další moment už Lucius neměl možnost se na cokoliv ptát. Harry vešel do sálu.

Plavovlasý kouzelník musel uznat, že kdyby on sám patřil k obyčejným řadovým smrtijedům a Harryho viděl po dlouhé době až teď, tak by z něj měl strach. Vlastně i on se zarazil, když mladíka spatřil. A to jej viděl už tolikrát zlomeného. No, vypadalo to, že se za posledních pár dní dal dohromady a našel novou sílu.
Harry dodržel to, co dělal jeho otec, i když to vypadalo, že nejde úplně ve stejných šlépějí. Dával tím smrtijedům zajímavou zprávu. Ani se neřídil přesně tím, co zavedl jeho otec, ale ani nešlapal po smrtijedích tradicích.
Samozřejmě, že mladík sám na sobě neměl bílou masku. Neměl ani stejný plášť jako smrtijedi. Na sobě měl něco, co by si v jeho šatníku ještě donedávna Lucius ani nedokázal představit. Někdejší Pán zla by v podobném úboru mezi své přisluhovače nejspíš nešel.
Nadruhou stranu mladík si to mohl dovolit.

Měl na sobě pochopitelně že černé kouzelnické kalhoty, ovšem jeho hábit vypadal jako směska tradičního oblečení z čistokrevné kouzelnické rodiny a nečeho, co nosili členové vlkodlačích klanů. Lucius se nad tím zjištěním zamračil. Jistěže nezapomněl na to, že mladík stojící před ním je vlkodlak. Vždyť to byl právě on, kdo se o něj musel starat v době , když byl Snape nezvěstný a chlapci došel vlkodlačí lektvar. Ovšem nenapadlo by jej, že mladík svojí vlkodlačí podstatu bude dávat před ostatními smrtijedy tolik najevo. Přeci jen mnoho z nich mělo nezdravý odpor hlavně k vlkodlakům.

Rozhlédl se kolem. Jak se zdálo, tak i ostatní smrtijedi si uvědomilo, co má jejich nový mladý Pán zla na sobě. Nikdo si však nedovolil pronést jediné slovo, jedinou námitku, narážku. Všichni mlčeli.
Nejspíš si už uvědomili, že Harry se svého postu jen tak nevzdá a že navzdory tomu, co si o něm kdokoliv z nich myslel, tak černovlasý mladík měl magické pravomoce o kterých se jim ani nesnilo.

Mladý Raddle začal mluvit. Lucius jeho slova nevnímal. Znal tu řeč, byla stejná, jakou říkaval Harryho otec pokaždé, když se chystal označit nové smrtijedy. Věděl, že Harry strávil mnoho času, aby se tenhle obřad dokonale naučil, to ještě v době kdy Lord Voldemort žil.

Strnul však v momentě, kdy se otevřely postraní dveře a do místnosti vstoupila zahalená postava.
Nebylo jí vidět do tváře, takže nemohl odhadnout, kdo to je. Jen... Něco mu říkalo, že něco, někdo, není v pořádku.
Zpytavým pohledem sledoval postavu, kterak přistoupila k Harrymu.

Mladý Pán zla se postavy před sebou začal ptát na věrnost a Lucius zalapal po dechu, když muž v kápy promluvil.

Draco...

„Ne...“ hlesl. Vyrazil kupředu. Nemohl dovolit, aby... Nechtěl dovolit...
Pevný stisk na lokti jej zarazil. Někdo jej strhl zpátky do řady smrtijedů. Obřad nebyl přerušen.
Nikdo si nevšímal toho, že jeden z nich chce ukončit označování nového smrtijeda.

„Snape.“ Lucius vztekle zavrčel. Černovlasý lektvarista jej držel v řadě. Nedovolil mu, aby šel a cokoliv udělal.
„Nech mě! Pusť! Draco nemůže...“
„Draco se rozhodl sám.“
„Ne...“
„Ale Draco... Zabije ho,“ tiše.
„Zabije tebe, když do toho budeš zasahovat,“ temně.
„Seveusi...“ zoufale. Tak moc nechtěl, aby jeho syn byl smrtijed. Věděl, že později by tomu nezabránil, ale... Tak nějak doufal, že válka skončí dřív, než bude potřeba, aby do ní jeho syn zasahoval.

Obřad skončil. Smrtijedi se začali rozcházet. Každý ještě zvlášť měl dostat nějaké pokyny ohledně blížící se války. Všem bylo jasné, že každým dnem se má rozhodnout o tom, kdo válku vyhraje.
Někteří byli nadšeni, že se jejich nový Pán zla konečně rozhoupal něco dělat. Jiným to bylo v podstatě jedno. Stále nevěřili, že je Raddle dokáže dovést k vítěznému konci. Hlavně s ohledem na posledních pár týdnů, kdy se skoro žádná smrtijedí střetnutí nekonala a oni tak netušili na čem jsou.

Luciusův pohlede se upřel na Draca. Mladý Malfoy jeho směrem vrhl vítězný úsměv. Měl co chtěl a jeho otec tomu nemohl zabránit. Opustil sál.

Starší plavovlasý kouzelník zamířil za nynějším Pánem zla. Byl naštvaný. Tohle s ním měl Harry probrat před tím, než to udělal. Věděl přece, že nechce, aby jeho syn byl jedním ze smrtijedů. Jistě, černovlasý mladík se mu mstil. Nejspíš ještě za Bellatrix, jenže...
Povzdechl si. Bylo mu jasné, že teď s tím už nemůže nic udělat, jen by rád věděl, co se stalo. Jak bylo možné, že se jeho syn stal tak rychle smrtijedem, když ještě nedávno jej Raddle chtěl zabít.

„Harry..?“ Vešel do pracovny někdejšího Pána zla. Tušil, že tady chlapce najde, kde jinde by taky v tomhle hradě byl. Vlastní pokoj tady neměl a Lucius pochyboval, že se hned po obřadu přenese někam jinam.
„Luciusi...“ černovlasý mladík vzhlédl od stolu, na kterém měl rozložené papíry. Malfoy se zamračil. Věděl, že je tady ještě pár věcí, co se před ním tají, ale to právě teď řešit nechtěl.
„Vidím, žes našel Draca.“
„Jo.“
„Kde?“
„Ale, Luciusi, neříkej mi, žes vážně nevěděl, kde je?“ slabý úsměv.
Plavovlasý muž potřásl hlavou.
„No, za mnou přišel sám,“ pokrčil rameny mladík.
„Sám? A tys ho nezabil?“ udiveně.
„Proč? Přece jsem ti slíbil, že ho nezabiju.“
Lucius si tiše odfrkl. Jistě, slíbil. Ale kdo tomu měl věřit v rozpoložení v jakém Harry byl.

„Luciusi, jsem ve válce. Teď není čas na osobní pomstu. Po válce, kdo ví...“
Plavovlasý kouzelník na něj v neuvěřením zíral. Co to s ním jen Snape udělal, že se teď chová tak jinak? Pochopitelně mu bylo jasné, že Severus je tom nejspíš nevinně.
Vlastně možná je dobře, že se začal konečně chovat trochu méně přecitlivěle. Aspoň tak válka brzo skončí, snad.

O několik okamžiků později Harry sklesle zíral na dveře, které za sebou zavřel odcházející Lucius.
Věděl, že by to plavovlasému kouzelníkovi měl vysvětlit, jen si nebyl jistý jak. Vlastně to neuměl pořádně vysvětlit ani sám sobě. Jen... Možná už bylo načase, aby šel do sebe. Přestal být tak sobecký. Přeci jen... Na tom, jak on jedná záleželo příliš mnoho životů. Nemohl si dovolit dělat další chyby.

Navíc už by byl rád, kdyby bylo po válce, kdyby celá tahle šaráda skončila. Věděl, že ani pak se nebude moci vrátit ke svému starému životu, nejspíš by to už ani nechtěl. Ale válka jako taková jej už unavovala. Všechno jej unavovalo. Cítil se opotřebovaný.
Musel to co nejrychleji ukončit. Kdo ví, jak dlouho ještě bude mít odhodlání. Jak dlouho ještě budou mít odhodlání jeho smrtijedi.

Ta záležitost s Dracem byla sice nemilá, ale co měl dělat. Potřeboval teď každou ruku. Každého kouzelníka, který aspoň minimálně ovládal temné umění. Věděl, že Draco není zběhlý v zabíjení, i když vlastně...
Byl si jistý, že Draco zabil Bellu, přestože to nemohl nijak dokázat. Kdo ale jiný by to udělal? Kdo jiný by měl nějaký motiv?
Teď už to nechtěl rozebírat. Snad po válce, pokud Draco přežije. Pokud on sám přežije... Pak může řešit osobní pomstu. Pokud na to ještě bude mít sílu.

***

O několik dní později Harry zuřil.
Rozčíleně pochodoval po sále, čekal až se přemístí smrtijedi, které sem zavolal. Svolal všechny.
Chtěl vyřídit záležitost, která nesnesla odklad. Navíc potřeboval se ujistit, že jej všichni pochopí, že se už nikdo z nich do ničeho podobného nepustí.

Nesnášel individuální akce. Navíc teď, když se rozhodl pohnout s válkou, tak byla celá ta věc ještě méně přínosná.
Někde v zadu mysli chápal, že to smrtijedi udělali snad v nějakém rádoby dobrém úmyslu, aby mu pomohli, ab válce pomohli.
Jenže všechno to ještě víc zbabrali.

Co se vlastně stalo.
Nic neobvyklého. Pár nicotných útoků na mudlovské vesnice. Vypálení jedné z nich a tím smazání z mapy. Bylo by to v pořádku. V pořádku, kdyby to Harry povolil! Kdyby o tom věděl. Kdyby se to nedozvěděl dnes ráno z Věštce.

Možná by nezuřil tolik, kdyby právě tenhle čin Ministerstvo nepřesvědčil, že žije nový Pán zla. Že on je tím Pánem.
Jistě, chtěl, aby o něm svět věděl, aby jej konečně brali s respektem. Ale také chtěl zaútočit na nepřipravené kouzelníky strany světla. Chtěl, aby byli překvapení, aby to nečekali, aby...
Všechno se to pokazilo.
Jistě, už nějakou chvíli si svět šuškal, že je na obzoru nový Temný pán. Teď však jeho smrtijedi museli do světa vykřičet, že to je víc než pravda.

Smrtijedi se shromáždili. Všichni v hrůze zírali na mladíka před sebou. Věděli, že se zlobí. Cítili temnou auru nenávisti, která jej obestírala.
Všichni četli ranní tisk, takže o akci věděli už i ti, kteří se jí nezúčastnili.

„Kdo?!“ Harry temným pohledem přejel skupinku. Mocní kouzelníci se pod jeho pohledem roztřásli. Nyní až příliš připomínal svého otce namísto milého chlapce, kterým ještě donedávna byl. „Kdo to naplánoval? Kdo tam šel?!“

Několik smrtijedů vystoupilo z řady.

„Kdo to plánoval?“ popošel k nim blíž.
„M-mistře, já--“
„Ticho.“ V černých očí mladíka zlomyslně zaplálo. Najednu stranu jej potěšilo, že jej smrtijedi konečně berou jako svého Mistra, jen kdyby to nebylo za těchto okolností.

„Nedovolil jsem to.“
„Mistře, ale--“
„Mlč. Crucio,“ ledabyle. Smrtijed padl v bolestivých křečích k zemi.
„Nikdo nebude dělat nic na vlastní pěst,“ zavrčení.
Smrtijedi zašuměli v souhlas.

Harryho pohled se zaměřil na smrtijeda na zemi.

„Podívej se na mě.“
Smrtijed se vyplašeným pohledem zadíval do černých očí. „Pane, prosím, já--“
„Tc, tc, tc.“
„Omlouvám se, vím, že--“
„Avada kedavra.“

Mezi smrtijedy to zašumělo. Věděli, že ani jejich dřívější Pán zla nepřipouštěl neposlušnost. Ale nikdy nezabil jednoho z nich, ne v případě, že se nejednalo o neuposlechnutí přímého rozkazu.
Harry přeci neřekl, že nesmějí jít a zabít pár bezcenných mudlů.

„Nezajímají mě vaše omluvy,“ zadíval se na seskupení Harry. Kývl na smrtijedy, kteří byli na akci.
Věděl, že nemůže zabít všechny, zbylo by mu pak jen málo přívrženců. Potěšilo jej však, že se muži pod jeho pohledem roztřásli strachy. Bylo to zvláštní. Většina těch, kteří před ním stáli by jej v případě, že by neměl hůlku hravě zabila. Teď se ale před ním krčili a měli obavu, zda a kterého nyní zabije.

Povzdechl si. Nepotřeboval, aby byli vystresovaní. Dal jim svolení zařadit se zpět do kruhu. Slyšel tiché oddechnutí, které se k němu od seskupení neslo.

„Zítra zaútočíme na Ministerstvo kouzel.“
„Pane..?“ lehce udiveně.
„Váš útok na nás přitáhl nežádoucí pozornost. Musíme proto urychlit to, co původně mělo trvat déle,“ zamračeně. Neměl v úmyslu vysvětlovat jim podrobnosti.
„Ano, pane,“ pokorně.
„Snape vám při odchodu rozdá plány kde se který z vás bude nacházet.“
„Mistře? My... Nepůjdeme všichni na Ministerstvo?“ udiveně.
„Ne.“

Mezi smrtijedy to opět zašumělo. Nebyli spokojení s nedostatkem informací. Bylo jim však jasné, že nemohou udělat nic proto, aby se dozvěděli více.
Na Harryho pokyn se začali rozcházet.
Poslední komentáře
11.08.2009 13:42:51: Martin: Psala jsem, že zkusím ve středu přidat. Ráda bych tuhle povídku také už dokončila. Jsem ráda...
11.08.2009 01:22:44: hele.. kdy bude další kapitolka..?!! jinak upa super povídky Cual padre, cual infante a Cual padre, ...
09.08.2009 18:55:45: Výborná kapitola, jsem rada že doško na akci a posunutí děje smiley${1}
06.08.2009 23:49:07: Ježiši to snakt byla nejlepší kapitolka ze všech. Tolik akce. Posunutí v ději i změna povahy mladého...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.