Cual padre, cual infante 2

19.kapitola - Armáda beranů, kterou vede lev, je silnější, než armáda lvů, kterou vede beran. Napoleon Bonaparte

Pokusím se, aby to nebyla jen přehlídka kouzel, i když si nejsem moc jistá, nakolik to půjde.
Byl vlahý podvečer. Lucius za bílou smrtijedí maskou si tiše povzdechl. Za pár okamžiků zaútočí na Ministerstvo kouzel. Naštěstí, nebo možná naneštěstí, byl přidělen právě do této skupiny. Stejně jako Severus. Mrzelo jej, že Draco byl jinde. Netušil kde. Harry rozhodl, že smrtijedi z ostatních skupin nebudou vědět, kde je zbytek. Prý proto, aby se to Bystrozoři a Fénixův řád nedozvěděli a aby nemohli včas podniknout protiopatření.
Na druhou stranu. Lucius byl rád, že je právě v této skupině, i když to znamenalo, že nemůže dávat pozor na syna. V tuto skupinu vedl Harry. Znamenalo to, že právě na ministerstvu se rozhodne o výsledku války. Smůla byla, že o to nebezpečnější to pro přítomné bude právě na tomto místě.

Trochu jej udivilo, že se Harry nerozhodl svěřit vedení některé z dalších skupin jemu nebo Severusovi. Ale raději dal moc nad zbytkem smrtijedů do rukou těch, které tolik neznal. Nejspíš by se to dalo vysvětlit tím, že právě v této skupině potřeboval ty nejschopnější, jen... Lucius si nebyl jistý, nakolik jsou tím pádem v bezpečí ostatní smrtijedi v jiné skupině. Třeba... Třeba jejich mise jsou sebevražedné? Když už se Harry jednou rozhodl skoncovat s válkou, tam mu ostatně nic nebránilo něco takového neudělat.
Ne... Takhle nesměl uvažovat. Akorát by se příliš bál o Draca a nesoustředil by se na vlastní boj a přežití.

Přišel Harry. Opět byl oblečený ve vlkodlačím, jen pro dnes se zdálo, že monumentální věci vyměnil za ty, ve kterých se bude lépe bojovat. Aspoň v tom si Lucius oddychl. Sice nechtěl, aby se chlapci něco stalo, což je možné, pokud se zapojí do boje. Ale přeci jen, Harry byl Pán zla. Měl určité pravomoci, které jim mohou válku vyhrát. Takže jeho oblečení jen dávalo okolním smrtijedům jistotu, že nehodlá jen stát a přihlížet jejich vybíjení.

„Projdeme celou budovu. Nikoho nešetřete. Nechceme žádné zajatce,“ zamračil se na pár smrtijedů, kteří se zdáli, že budou mít nějaké námitky.
„Brumbála nechte mě--“
„Co když půjde jinam?“ ozval se Snape.
„Nepůjde.“ Černovlasý mladík se pousmál.
Snape jen pokrčil rameny. I on by to rád už měl celé za sebou. Ovšem v případě, že Brumbál se rozhodne jít pomáhat na jiné místo jejich útoku. Tak to bude znamenat, že strana světla si ponese dál naději.

„Žádné zajatce?“ ozval se nejistě smrtijed za Luciusem. Plavovlasá muž se ušklíbl. Tohle dle něj bylo správné rozhodnutí. Lord Voldemort si zbytečně zahrával, když bral zajatce. Navíc, oni nemají v plánu je vyslýchat a mučení pro zábavu už je trochu pasé.

„Ne. Všechny zabijte. Nezdržujte se s mučením. Na nikom si nevybíjejte zlost. Žádné osobní pomsty!“

Luciusovi bylo jasné, že Harry měl obdobný proslov i u ostatních skupin. Rád by viděl, jak se na to Draco tvářil. Sice mu nedělalo problémy někoho zabít, ale... Dnes to měla být jatka. Možná bylo dobře, že nebly ve skupině se svým synem. Takhle o sobě navzájem nemohou ztratit dobré mínění. Pokud tam ještě nějaké zůstalo.

Harry se rozhlédl kolem.
Útok na ministerstvo měl být proveden z několika stran. Nechtěli dát zaměstnancům příliš možností na útěk. Jistě, mohli zaútočit již přes den, kdy zde bylo nejvíce návštěvníků. Ale jim přeci nešlo o vybití kouzelnické společnosti. Jen o pád nynější moci.

Smrtijedy vybral pečlivě. Potřeboval, aby právě na ministerstvo šli ti nejlepší. Ti, kteří půjdou a zabijí vše, co jim bude stát v cestě.
Ministerstvo mělo tři vchody. To byla jejich výhoda. Sice bude nějakou chvíli trvat, než se dostanou k Letaxové síti a podaří se jí odpojit. Ale tou se příliš lidí ven nedostane. Na přemisťování mohli lidé uvnitř rovnou zapomenout. Harry měl ještě stále své lidi i na ministerstvu. Byl trochu problém zajistit, aby měli přístup k místnosti, kde se dalo přemisťovat. Ale nyní... Už to bylo bez problémů.
Nikdo se nedostane ven kromě krbů a i ty budou mít za okamžik pod kontrolou.

Útok mohl začít.

***

„Bombardo maxima.“
Harry jen protočil oči v sloup. Měl v plánu vejít trochu méně okázala a ne hned každému v budově dát navědomí, že vchází. No, snad skupině u vchodu pro návštěvníky nebude trvat moc dlouho než zabarikádují krby.
„Confringo.“

„Smrtijedi!“ Zaměstnanci ministerstva ihned ztropili povyk. Několik z nich vytáhlo hůlky k obraně.
Většina se však odebrala k útěku či zavolat na pomoc bystrozory.

„Avada kedavra.“
„Protego!“
„Avada kedavra...“

Harry se usmál. Byl rád, že smrtijedi plní jeho příkazy zabíjet vše, co dýchá. Sám kráčel za skupinou kouzelníků v bílých maskách. Ještě se nezpojil. Čekal až si ministerstvo svolá posily. Jeho smrtijedi to zatím zvládali.

„Frango ossa.“
„Expelliarmus.“
„Crucio!“
„Paulatim occidio!“

Harry naštvaně zavrčel, když viděl jak kouzlo černé magie zasáhlo jednoho z jeho věrných. Vytáhl vlastní hůlku. Smaragdovým paprskem poslal k zemi opovážlivce, který si dovolil se tak přehnaně bránit. Pak pohlédl na zasaženého smrtijeda. Zabil jej stejnou kletbou jako zaměstnance ministerstva. Stejně se pro něj už nedalo nic lepšího uděla. Kouzlo, které na něj úředník poslal by jej také zabilo, i když pomaleji a jistě bolestivěji.
Raddle se až divil jak tohle kouzlo mohl znát někdo mimo jeho věrných a ani ti jej příliš nepoužívali. 'Avada' byla rychlejčí.

„Sectumsempra.“
Slyšel za sebou Snapea. Nemusel se ani dívat koho svou kletbou zasáhl. Lektvarista jí ostatně vymyslel, sám by měl nejlépe vědět jak jí účinně používat.

Kdesi v davu smrtijedů na okamžik zahlédl pramen Luciusových vlasů. Byl rád, že jej má poblíž.
Sice nechtěl, aby se mu něco stalo, ale... Cítil se jistěji, když tady byl. Když už tady nemohl být jeho vlastní otec.

„Deprimo.“
„Confringo.“
„Avada kedavra!“

Výkřiky bolesti a strachu s nesly budovou. Mezitím se na pomoc strany světla přeneslo do domu ministerstva kouzel množství bystrozorů. Nebylo jich však dost, aby mohli útok odrazit. Přeci jen smrtijedi útočili i na jiných strategických místech země a bylo nutné vyhrát boj i tam. Navíc... Harry věděl, že početněji jsou smrtijedi na tom lépe než bystrozorové. Ti ještě stále měli své lidi v zahraničí. Nejspíš nepředpokládali, že nový Pán zla začne ukončovat válku tak brzy.

„Harry.“
Raddle se otočil. Nejdřív si neuvědomil, kdo na něj volá. Nikdo ze smrtijedů by si nedovolil oslovit jej jménem. Až s pohledem upřeným do očí starého kouzelníka si uvědomil, že v tónu jeho oslovení byla zlost, ale i podivná rezignace.

„Brumbále,“ znechuceně. Bylo načase dokončit, co jeho otec začal.
„Děláš chybu, Harry.“ Někdejší ředitel Bradavic se k mladíkovi přiblížil. Hůlku měl připravenou v ruce, jen zaútočit. Ale k tomu se neměl, ještě ne.

Několik členů Fénixova řádu proběhlo kolem. Pár z nich se po Harrym znechuceně podívalo.
Nezdržovali se však déle. Neútočili na něj. Nejspíš od leadera strany světla dostali stejné pokyny jako dal Harry svým následovníkům.
Raddle v patrech pod a nad sebou slyšel další výkřiky. Teď už však nebyly hrůzy. Nyní to byly zvuky nenávisti, odhodlání zabíjet a samozřejmě smrti.
Dle množství výkřiků smrtící kletby si Harry domyslel, že ani strana světla nechce zajatce.
Jen matně zauvažoval nad tím o kolik následovníků už přišel.

„Odvolej je, než všichni zbytečně zemřou,“ promluvil Brumbál.
„Ne.“
„Harry... Nedělej stejné chyby jako tvůj otec.“
„Pokud zemřou, zemřou. Na tom nezáleží,“ pokrčil rameny.
„Nezáelží ti na nich? Jsou to lidi, tvý následovníci. I tvůj otec si byl vědom toho, že--“
„Nejsem můj otec. Jeho názory jej zabili.“
„Ne, tys jej zabil--“
Raddle na Brumbála nenávistně pohlédl. Nebyl si vědom toho, že o tom starý muž ví, i když na druhou stranu mu to mělo být jasné. Ředitel přeci musel vědět, že on sám Voldemorta nezabil.

„Vyplnil si věštbu. Všechno by bylo v pořádku, kdybys--“
„Kdybych co? Kdybych to nechal být? Kkdybych nebyl nový Pán zla?!“ naštvaně.
„Nejsi Pán zla. Oni za tebou jdou, protože nemají na výběr. Ty ale nejsi jako oni--“
„Jsem, vy sám jste to řekl. To vy jste mě k tomuhle osudu určil. Takže... Vlastně je to vaše vina, že všichni zemřou,“ ušklíbnutí.
„Harry--“
„Ne.“ Klidný tón, za ním však byla předzvěst čehosi, co donutilo i Brumbála se nepatrně stáhnout.

„Pak zemřeš taky.“
„Časem možná, ne však dnes. Crucio!“

Brumbál před kletbou v klidu vykouzli štít. Snad až příliš smutně pohlédl na mladíka před sebou.
Jako by si myslel, že se úplně zbláznil, když si dovolil na něj zaútočit.

„Nechci tě zabít, Harry. Ale oni neodejdou, pokud to neudělám. Příliš mnoho lidí dnes zemře. Ale pokud tě nezastavím, bude jich více a to nemohu dopustit.“
Raddle se uchechtl. Nemohl uvěřit tomu, že Brumbál opravdu myslí vážně slova, která řekl. Že jim opravdu věřil. Kolik bláznů za ním stálo a věřilo tomu, čemu on? Vlastně... Co se divil, vždyť byl taky takový.

„Carpe lacertus!“
„Protego.“
„Frango ossa!“ Zamračil se sám nad sebou. Jak moc smrtijedům opakoval, že mají zabíjet a co dělá on? Hloupě si tady hraje místo, aby starého muže prostě zabil.

„Paulatim occidio.“

Harry jen tak tak uskočil kletbě, kterou na něj ředitel poslal. Trochu zalapal po dechu. Neměl by stranu světla podceňovat. Dnes už druhý člověk zkoušel kletbu černé magie i když s ní očividně neměl příliš zkušeností. No. Harry si byl jistý, že stejně jako u úředníka a jeho smrtící kletby vyslané na smrtijeda, by fungovala i ta Brumbálova.

„Crucio!“
„Exitus maxima!“

Černovlasý mladík se ušklíbl. Zajímalo by ho, proč na něj Brumbál útočí všemi možnými smrtícími kletbami a tu stoprocentní nepoužije. Třeba věřil tomu, že když jí mladík už jednou přežil, tak... Ne, jistě nebyl tak bláhový.

„Avada kedavra!“ Sám kletbě odpor neměl. Zelený paprsek však bohužel pro něj minul svůj cíl.
Brumbál stál na stejném místě.

„Expelliarmus.“
„Avada kedavra!“
„Paulatim occidio. Diffindo!“
„Protego! Crucio!“ Harry bezmyšlenkovitě vrhal na Brumbála jedno kouzlo za druhým. Doufal, že se aspoň nějakým strefí. Přeci nebylo možné, aby starý muž vše ustál.

„Defodio!“
„Avada kedavra!“ Dobře, nejspíš se zmýlil s tím, že Brumbál právě tuhle kletbu nechce používat.
Byl však tak překvapený, že skoro přehlédl další kouzlo, které na něj ředitel vrhl.
„Sectumsempra!“
„Core--“ Nestihl doříct. Nejspíš by však stejně bylo pozdě. Kouzlo se blížilo příliš rychle. Někdo jej odstrčil stranou.

„Sa-kra...“ Černovlasý lektvarista ležel na zemi, ztěžka oddechoval. Tiše klel. Nejspíš až teď si uvědomil svojí hloupost o snahu chránit svého nového Pána, které vlastně ani teď pořádně neakceptoval.

„Severusi, Severusi... Taková škoda,“ povzdechl si Brumbál. Harry na Snape vrhl jediný pohled.
Bylo mu zřejmé, že to muž přežije, pokud tedy právě teď nepřijde někdo další a nedodělá jej. No, ale tam nedaleko zahlédl Luciuse, ten se o přítele určitě postará.

„Carpe lacertus.“
„Fienfyre!“ Místnost kolem nich vzplála. Několik lidí kolem vykřiklo bolestí, to jak je olízlo pár zbloudilých plamínků. Ostatní urychleně vyklidilo prostor. Nakonec v pokoji zůstal jen Harry s Brumbálem. Jejich maxická moc nedovolila ohni se k nim přiblížit. Aspoň ně do chvíle, dokud žili. Boj v budově pokračoval dál, bez ohledu na to, zda vůdci obou stran žijí či se zapojují. Harry jen doufal, že všichni smrtijedi plní pokyny a nezdružují se zbytečným mučením.

„Ukončíme to, Brumbále.“

„Avada kedavra!“
„Exitus maxima!“
„Crucio! Avada kedavra!“ Do mladíkova hlasu se stále více vkrádala zlost. Musel Brumbála porazit a musel to udělat teď!

Další nepozornost zaplatil částečným zásahem. Cítil jak mu po tváři stéká krev. Dobře, to byl v pořádku. Neočekával, že odsud vyjde nezraněný.

„Expelliarmus.“
„Protego! Měl by ses odnaučit dětská kouzla, Harry.“
„Crucio! Frango ossa.“ Konečně i jemu se podařilo zasáhnout druhého muže. Brumbálova ruka teď ochable visela podél jeho těla. Nezdálo se však, že by si toho všímal.

„Avada kedavra!“
„Exitus maxima! Avada kedavra!“

Hluk v místnosti nad nimi zesílil. Do teď si toho Harry nevšímal, teď to ale upoutalo jeho pozornost. Něco se tam dělo.
Skoro na poslední chvíli mu došlo o co jde. Oskočil stranou právě včas. I tak jej však zasáhlo několik sutin padajícího stropu.
Několika rychlými kouzli vyčistil vzduch od poletujícího prachu. Rozhlédl se kolem. Ještě stále zde hořel ničivý oheň. Teď se však začal rozšiřovat i do místnosti nad nimi, ze které se sem propadl strop.
Okolo leželo několik mrtvých těl. K Harryho uspokojení tam byli jen dva smrtijedi, z nichž se ještě jeden dokonce hýbal.

Pohledem dál mapoval místnost. Zrazil se. Vypadalo to, že někdo takové štěstí jako on neměl.
Brumbál ležel jen několik kroků od něj. Nebylo jisté, zda je mrtvý. Raddle se k němu přiblížil.
Nechtěl zjišťovat, zda muž už zemřel, či nikoliv. Poslal na něj jediné rychle smrtící kouzlo. Usmál se.
Dobře, nezáleželo na tom, zda jej zabil on, to se přeci nikdo ptát nebude. Důelžité bylo, že starý muž byl mrtvý.

S úsměvem opustil místnost. Cestou ven zastihl několik smrtijedů, kteřé právě vcházeli, aby zjistili, zda propad stropu někoho zranil či zabil. To bylo v pořádku, aspoň se postarají o zraněného smrtijeda.

Harry dál postupoval ministerstvem. Cestou ještě zabil pár zraněných bystrozorů. Jastě přeci řekl, že nechce zajatce. Bylo načase zjistit, jestli stejný úspěch jako oni měli i ostatní skupiny na jiných místech země. A kdyby snad náhodou ne..? No, teď už pár smrtijedů může postrádat.
Poslední komentáře
06.09.2009 10:40:02: smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
24.08.2009 20:57:54: Výborná kapitola smiley${1}
23.08.2009 13:12:18: faktparádní kapitola těším se na další
22.08.2009 23:06:44: KOnečně, že se HArry ukázal jako praý pán zla sršící kouzla a kletby o všem co si dovoluje v jeho př...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.