Cual padre, cual infante 2

3.kapitola - Dítě je živý květ země. Alexej Maximovič Peškov

Kapitola je věnovaná candy, na chvíli necháme politiku politikou a blíže se podíváme na nějaký ty vztahy...
Asi se do toho ještě víc zamotávám. Pokud se vám nějaký ty jejich myšlenky budou zdát zmatený, tak mi to napište, někdy se mi stane, že něco začnu rozvýjet a pak se do toho tak zaberu, že to už nedokončím a jedu dál...
Harry seděl v pokoji v Malfoy Manor.
Pokoušel se usnout, leč marně. Stále se vracel k tomu, co slyšel. Nevěděl, co má dělat. Cítil se zodpovědný, vinný. Nemohl sem přeci jen tap řijít a rozvracet manželství, rodiny. To přeci nešlo.
Hned ráno si musel promluvit s Luciusem, šetrně mu naznačit, že je slyšel a že by bylo lepší, kdyby se vrátil na Hrad Pán zla. Ano, to by bylo skvělé. Navíc to bylo jediné rozumně řešení.

Stále slyšel Dracova slova. Ne, nebál se ho, spíš. Obával se toho, co by plavovlasý mladík mohl udělat, co by mohl udělat sobě. Možná se i obával toho, co by Dracova nevole mohla udělat s Luciusem. Narcissa ho sice neovlivnila, ale Draco byl Luciusův syn, jeho krev. Jistě mu bude záležet hlavně na něm.
Pak tedy, bylo nejlepší aby on, Harry, odešel. Bude to tak nejlepší pro ně pro všechny.

Ráno přišlo náhle.
Černovlasý mladík se zmateně rozhlédl po pokoji. Nakonec se mu podařilo na chvíli usnout. Avšak probuzení nebylo příjemné. Cítil se neuvěřitelně unavený, prázdný.

Se zíváním se oblékl a vyšel z pokoje.
Obezřetně se rozhlédl kolem. Opravdu nechtěl zrovna teď potkat Draca. Věděl, že se setkání nevyhne, ale teď, když chtěl vyřešit kde bude bydlet, nechtěl se ještě zabývat zlostnými výlevy mladého Malfoye.

"Luciusi..?" vešel do jídelny. Doufal, že v čase snídaně by zde plavolasého aristokrata mohl potkat. Nemýlil se.
"Harry," pán domu se na něj usmál a dál se věnoval své snídani.
"Potřeboval si něco?" zmateně zvedl zrak zpět k nejstě postávajícímu mladíkovi.
"No..."
"Tak si sedni a najez se."

Raddle si s povzdechem sedl za stůl. Neměl hlad, chtěl se bavit o tom, co bude. Potřeboval to už nějak vyřešit, aspoň aby nad tím už nemusel dál přemýšlet.



Později toho dne Harry přecházel po knihovně. Zdárně se vyhýbal Dracovi, i když věděl o tom, že jej plavovlasý mladík hledal. Netušil proč, spíš to ani vědět nechtěl. Z toho jakým tónem včera Draco mluvil byla výhružka víc než patrná. Nemyslel si, že by mladý Malfoy měl žaludek na to, aby mu opravdu ublížil. Vždyť on byl teď Pán zla. Nemyslel si však, že by to na mladíka mělo stejně účinný efekt jako na smrtijedy. Draco ho stále viděl jako Pottera. Stejně jako Snape. Bohužel pro něj byl v tento moment Draco nebezpečnější, aniž si to kdokoliv z nich uvědomoval.

Lucius se mu nějakým zázračným způsobem vyhl. Harry netušil, zda to od pána domu bylo úmyslné, nebo si jen neuvědomil, že s ním Harry potřebuje mluvit.
Každopádně to udělal a to Raddleho poněkud mátlo.
Kdykoliv předtím potřeboval, tak tady plavovlasý muž byl, i když o to zrovna nežádal. A teď? Teď zmizel sotva mu začal naznačovat, že by s ním rád o něčem mluvil.

Možná si Lucius myslel, že s ním chce probírat věci kolem smrtijedů a prostě na to neměl náladu, to Harry netušil.
Avšak trochu ho to mrzelo, přeci jen Lucius byl jediným člověkem za kterým v nynějším situaci mohl jít.

Usnul v křesle v knihovně. Cítil, že se mu klíží oči, ale nechtělo se mu jít nahoru do pokoje. Věděl, že tady Lucius není a být vystaven Dracovi opravdu neměl zapotřebí.
Za celý ten den nad tím uvažoval. Možná z plavovlasého mladíka začínal mít trochu strach. Ovšem ne z toho, že by mu mohl nějak fyzicky ublížit, znal Zmijozela dost dobře, aby věděl, že by si ruce naušpinil. Ale bylo tu něco jiného, něco co zatím nedokázal popsat. Divný pocit, cosi nenahmatatelného.

Nevěděl jak dlouho spal, když ho kdosi budil.

"Harry, Harry..?" třásl s ním.
"Uhfgrt..."
"Vzbuď se!"
"Co..?" roztržitě se posadil, lehce se zakymácel náhlým nedostatkem kyslíku v mozku. Několikrát zamrkal. Před ním stál Lucius, tvářil se jinak, než byl u něj zvyklý, naštvaně, snad.
"Děje se něco?"
"To bych se měl spíš ptát já. Proč spíš tady?" Malfoy si vyčkávavě sedl do křesla naproti chlapci.
"Hmm... Usnul jsem."
"Tady?"
"Jo."
"Proč?"
"Proč co?" zmateně.
"Proč jsi byl tady, když se ti očividně chtělo spát?"
"Čekal jsem na tebe," sklopil hlavu.
"Čekal jsi... Potřeboval jsi něco?" nejistě. Tušil, že s ním Raddle chtěl mluvit, vyhnul se mu. Pak musel jít něco zařizovat na ministerstvo a už si nevzpomněl na to, že s ním chtěl Harry mluvit. Teď tady ovšem seděl a zdálo se, že ať je to cokoliv, co potřeboval, je to naléhavé. Lucius si v duchu vynadal za to, že chlapce nevyslechl hned ráno.

"Chtěl jsem s tebou mluvit."
"Teď jsem tady, můžeš mluvit."
"Stalo se něco?"
"Co..?"
"Chováš se divně, tak jestli se něco stalo, tak--"
"Nic se nestalo," rozhodně. Nechtěl chlapce tahat ještě do věcí, které mohly jít v klidu mimo něj. Zbytečně by si dělal starosti.
"Dobře. Já..." zmlkl, nevěděl jak začít.

"Možná bych se měl vrátit do Hradu."
"Nelíbí se ti tady?" znejistěl. Udělal snad něco špatně.
"Ne, jen. Myslím, že to tak bude lepší," povzdychnutí.
"Proč?"
"Nejsem tady vítán," šeptnutí. V momentě kdy to řekl, hned by to vzal zpět. Tvář plavovlasého muže pobledla.
"Proč-proč si to myslíš?" Lucius se posunul blíže k chlapci. Netušil, zda udělal něco špatně. Snažil se s ním vycházet, myslel si, že už mezi sebou mají dobrý vztah, že záležitosti z minulosti jsou vyřešené, že... Proč by chtěl jít do sídla, kde by byl sám? Naznačil mu snad nějak nevědomky, udělal něco, proč by si to měl myslet.
Skoro se až bál Harryho odpovědi.

"Slyšel jsem vás včera," trochu neochotně přiznal.
"Slyšel jsi... Narcissa to tak nemyslela." Nadával si, měl se ujistit, že je nikdo neslyší, ovšem jeho žena naprosot šílela, když zjistila, kdo s nimi má bydlet. Nedokázal jí uklidnit, snažil se jí situaci vysvětlit. Ale ona si stále vedla svou.
"Nechce mě tady. To nevadí. Já se můžu vrátit na Hrad a--"
"Nikam se vracet nebudeš!"
"Ale..." zarazil se. Bylo možné, že by jej tady Lucius opravdu chtěl, ale proč? Vždyť tady měl vlastního syna, měl ženu, který se vrátí v momentě, kdy on bude pryč.
Tak proč tolik stál o to, aby zde zůstával.

"Harry, opravdu si myslíš, že bych tě nutil, abys tady byl, kdybych si to nepřál. Proč bych to asi měl dělat?"
"Já... Nevím."
"Dobře, prostě tady zůstaneš. Přestaň vymýšlet Nebelvírské skutky."
"Ale--"
"Harry," varovně.
"Co tvoje žena?"
"Co by? Ať si je kde je. Aspoň chvíli tady bude klid a nebudu stále muset poslouchat její stěžování. Navíc ona ještě nepochopila jakou funkci teď zastáváš, však ona obrátí, až jí to dojde."
"Jenže... Nechci, abys měl kvůli mě problémy."
"Nemám problémy."
"Kdybych odešel, bylo by to lepší, jednodušší--"
"Přestaň mluvit jako Draco. Copak jste se oba zbláznili?" nevěřícně.
"Draco..?" zmateně.
Plavovlasý muž si povzdychl. Tohle nechtěl říct. Nechtěl, aby si černovlasý mladík myslel, že je tady nevítán. Nechtěl, aby věděl o Dracově názoru a o tom, že se postavil za svou matku a žádal, aby Raddlea poslal pryč.

"Tvému synovi se nelíbí, že jsem tady," konstatování.
"To ne, on je jenom--"
"Vím to, včera mi to řekl," povzdych.
"Co ti řekl?" opatrně. Znal svého syna a věděl, že někdy umí být dost nepříjemný.
"Nic zvláštního. Ale i tak si myslím, že kdybych--"
"Ne. Zůstaneš tady, jak bylo domluveno. Pokud se v sedmnácti rozhodněš odejít, budiž, ale teď tady budeš, jasné?"
"Dobře," věděl, že nemá cenu odporovat. Malfoy byl někdy neoblomný.

"Teď bys mohl jít do svého pokoje, myslím, že ještě máš co dospávat," pousmál se Lucius.

Opět seděl ve svém pokoji. Uvažoval. Nechápal to. Je snad opravdu možné, že by Luciusovi na něm záleželo. Vždyť to přece... Obával se, že za to hlavně mohl jeho status jako Pána zla. Možná bylo i něco pravdy na tom, co říkali smrtijedi, že Malfoy sám stál o tuto pozici a proto se vtíral do Harryho přízně.
Jenže, teď... Nevadilo mu to. Ať už tomu bylo jakkoliv, bylo to jedno.
Bylo příjemné mít někoho, na koho se mohl obrátit, kdo tady byl, aby mu pomohl. Přeci jen bylo příliš těch, kteří se k němu obrátili zády. Tohle bylo něco jiného.
Jistě, mohl za to fakt, kdo byl Harryho otcem, ale stejně.
Kdyby si teď mohl vybrat. Zda vrátit čas a být opět Harry Potterem, chlapcem, který přežil a který má za úkol zabít Pána zla. Nebelvírem, který má spoustu přátel, kterého všichni vychvalují, vyvyšují... Nebo být tím, čím je nyní. Synem Lorda Voldemorta. Pánem zla. Tím, který má pokořit, možná zničit, svět. Být bez přátel, bez pevného zázemí. Ale mít ten podivný pocit tepla, když se s ním Lucius bavil, když mu pomáhal. Připomínalo mu to rodinu.
Nevěděl co by udělal. Možná by se vrátil tam, kde začínal, ale bylo tady to něco, co by ho mohlo zadržet a nechat věci tak jak jsou, ať jsou jakkoliv špatné a nepříjemné...

Přemýšlel jak bere Luciuse.
Ze začátku to byl obyčejný smrtijed, blízký člověk jeho otce. Pak se něco začalo měnit, v době, kdy se o něj začal starat víc, než Pán zla, bylo v tom něco. Spíš se choval jako kmotr, kterého Harry tak krátkou chvíli měl. Lucius a Sirius, dva naprosto odlišní lidé.
Raddle věděl, že kdyby Sirius žil, tak by mu v téhle situaci nepomohl. Možná, ne s největší pravděpodobností, by se k němu obrátil zády jako všichni. Lucius, hlavně to bylo tím, že byl smrtijed, že byl na jeho straně, choval se jinak. Dospěleji než Sirius, zodpovědněji.
Teď nějak Harrymu začínal nahrazovat otce. Pomalu, ale něco v tom bylo. Něco, co nedokázal zastavit. Měl z toho strach. Nevěděl, zda je dobré, aby se nějak vázal. Přeci jenom bylo zde příliš velké riziko, že ztratí dalšého člověka, na kterém mu záleží.

Navíc až tohle všechno skončí, Lucius se vrátí k rodině. Má vlastního syna, co by si počal s ním...



Pozn.: Nevím zda si to někdo z vás už uvědomil, ale s Draca tady má být hlavní záporák, aspoň do okamžiku, než se začne trochu víc rozvýjet politická situace. I pak si však myslím, že Draco a jeho vliv bude pro Harryho daleko horší a těžší soupeř, než Brumbál s celým svým Fénixovým řádem.
Milovníkům Draca jsem slibovala, že jej tady bude hodně, to je pravda, bohužel to bude opravdu záporák. Myslím, že to dřív byla cuca, kdo navrhoval, aby se Draco s Harrym spřátelili. Nevím přesně jak to bude v budoucnu, ale nejblížších dvacet kapitol určitě ne. Draco je vlastně ještě dítě a to nevidí věci kolem, vidí jen svojí zlobu a to zaměřenou na Draca... ;o)
Poslední komentáře
20.08.2008 07:03:00: Feliska: Lucius se tady staví do pozice toho, kdo o Harryho pečuje, už jsem tak určitě i někde psala...
19.08.2008 15:42:05: Pěkná povídka, moc se mi líbí. Jenom nechápu proč Malfoy Harryho nepustí, vždyť proti Harryho přítom...
18.08.2008 12:42:07: (fíha! zatiaľ môj najkratší komentár! smiley${1}) smiley${1}
18.08.2008 12:41:18: No...smiley Ja som prosto ukecaná, čo už so mnou... Ale práve čítam to ´Ego fero tui ritus´...mno bož...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.