Cual padre, cual infante 2

5.kapitola - Kostky jsou vrženy. Gaius Julius Caesar 1/4

Předně se omlouvám, pokud se ten začátek bude zdát nesouvislý a nenavazující na minulý konec. Začátek kapitoly mám napsaný na papír ze školy a tam jsem se nemohla kouknout, jak přesně skončila minulá kapitola..

Kapitolu mám už rozepsanou nějakou tu chvíli, ale nestíhám dokončit a hlavně a to především, příliš často nám nejde net.

Upozornění: 15+

 

Ministerstvo kouzel bylo již mnohokrát napadeno a mnohokrát dobito, avšak znovu a znovu se dokázalo postavit a čelit těm, kteří si jej zvolili za svého nepřítele, těm, kteří byli všeobecně známi a chápáni jako zlo.

Obranný systém se stále vylepšoval, řady bystrozorů a ochránců ministerstva rostly každým dnem, jak se další a další kouzelníci rozhodovali propůjčit vrchním mocnostem kouzelnické společnosti své služby.

Přesto všechno se jej každý nový Temný pán, každý další krutovládce, diktátor, i jen obyčejný temný kouzelník toužící po kousku moci, snažil opakovaně dobít, pokořit ty, kteří si dovolili vládnout lidu a ještě za to být i obdivováni.

 

Byl to všeobecně uznávaný základ k cestě mít moc nad anglickou kouzelnickou společností. První krok k respektu, snad strachu, ostatních.

 

Nejinak to bral i Voldemort.

Několikrát ministerstvo kouzel dobil, mnohokrát se radoval z vítězství a mnohokrát se připojil k těm, kteří rozšiřovali řady pokořených. Nakonec byl vždy přemožen, vyhnán.

 

Nyní však jeho syn, dříve také známý jako Harry Potter - obdivovaný zachránce světa, stál před důležitým rozhodnutím.

Nebyl již tím Harry Potterem, nemusel by se na nic ohlížet, prostě stačilo jen jít a udělat cokoliv by chtěl, jenže jak na to.

Má jít ve stopách svého otce? Má zaútočit na ministerstvo a to i s vědomím, že dříve či později bude poražen?

Nebo měl snad raději zaútočit na Bradavickou školu čar a kouzel? Měl se smířit s tím, že je mu předurčeno zabíjet a to i bezmocné děti? Navíc, Bradavice. To se skoro rovnalo to samé jako Brumbál, byť tam již nějaký čas nebyl, stále tahal za nitky.

 

I v tomhle šel mladý Raddle ve stopách svého mrtvého otce. Také se někdejšího ředitele Bradavic bál. Tak moc jak ho nenáviděl, stejně tak se ho děsil. Moc, kterou Brumbál disponoval, to co představoval, bylo to příliš velké, příliš nepokořitelné. Stejně tak jako jeho vliv, mnoho a mnoho lidí starému čaroději věřilo a všichni z nich by za ním šli kamkoliv, bojovali by proti komukoliv.  Příliš mnoho mocných kouzelníků zaslepeně věřilo bezohlednému starci.

 

Ministerstvo, ano, musel to aspoň zkusit, pak se uvidí co dál. Nechtěl jako Voldemort zaútočit na mudly či jejich svatostánky, bohužel to v budoucnu bude nejspíš nevyhnutelné.

 

Ministerstvo, musel ho porazit, musel dát na vědomí, že nekapitulovali. Snad mu to zajistí aspoň nějakou přízeň, snad respekt. Hlavně potřeboval, aby na něj smrtijedi přestali hledět s takovým opovržením, nedůvěrou, jako doposud.

 

Nechal svolat všechny, žádná zahraniční mise, musí se soustředit hlavně na Anglii. To je možná důvod, proč se málokomu podařilo dobít ministerstvo na delší dobu. Měli příliš zájmů. Oni se musí zahledět jen na jeden cíl a za tím jít, pak by nikdo neměl mít šanci je v jejich cestě zastavit, samozřejmě za předpokladu dobrého plánu.

 

Harry měl plán.

Napadlo ho to jednoho večera, když opět seděl sám na Malfoy Manor. Lucius se tehdy někam vytratil s Dracem, starší kouzelník se podle všeho snažil, aby Harry nevěděl, že jde někam se svým synem, i když to Raddle dost dobře nechápal, nevadilo mu, když někam chodili, proč by taky mělo? Ovšem tušil, že to Lucius dělá proto, aby se necítil opuštěný. Další nepochopitelný věc, Harry se tak totiž cítil stále a Malfoy to musel vědět.

Každopádně Draco nějak odhadl úmysl svého otce a dělal co mohl, aby se Harry o jejich společném odchodu dozvěděl.

 

Harrymu to nevadilo. Věděl, že ho plavovlasý mladík nemá rád, chápal to. I když Draco vypadal stejně jako Lucius, tak byl každý tolik jiný. Lucius se snažil být chápavý, pomáhat černovlasému chlapci jak jen mohl, i když poslední dny se mu spíše vyhýbal, Harry to dával za vinu tomu, že se Malfoyovi odmítl svěřit se svým plánem. Ale ještě nepřišel ten vhodný čas. Nejprve musel všechno domyslet sám. To co se chystal udělat bude mít až příliš velké následky, než aby o tom mohl jen tak mluvit, možná... Možná nakonec ztratí odvahu, nebo mu dojde stupidita celého plánu a on se rozhodne ho neuskutečnit. Pokud by se tak stalo a on by o tom předtím někomu řekl, připadal by si pak příliš... Neuspěl by a to by bylo hlavní. Navíc by se cítil zavázán to uskutečnit a to pro tento okamžik nebylo vhodné. Musel o tom přemýšlet s čistou hlavou, bez okolních rušivých názorů.

 

Jeho plán měl jen jednu, pro někoho možná nepatrnou, závadu. Bude mu s ním muset pomoci Severus Snape. On byl aspoň tím jediným, kdo by to podle Harryho mohl zvládnout. Jistě, mohl říct Luciusovi, nebo zkoušet jednoho smrtijeda za druhým, ale Snape, to byla jistota, že aspoň v něčem bude dobrá a k jeho prospěchu.

Ovšem problém byl v tom, jak to Snapeovi říct, aby nemusel říct vše, což by určitě nerad. Stále si nebyl svým nápadem příliš jist, ovšem jinou možnost neměl.

 

Předtím, než se rozhodl jít za Snapeem a být odbyt s tím, že na něj nemá čas, Snape se i přesto, že byl Harry nyní Pánem zla, k němu choval neuvěřitelně protivně, nadřazeně, zašel Harry do knihovny na hrad Pána zla.

Našel zde vše, co si pamatoval z těch pár tříd mudlovské školy, aspoň tedy k něčemu mu byly, když je jinak mezi kouzelníky těžko mohl využít. Trochu se podivil nad tím, že zde tyto knihy našel, přeci jen kouzelníci se zrovna o tohle téma moc nezajímali. Měli své zbraně a své metody, jak zabíjet, ničit. Ovšem dle Harryho byly málo účinné, aspoň co se širšího měřítka týkalo.

Neviděl důvod, proč by nemohl zkusit některou z mudlovkých metod.

 

Rozhodl se jít za Snapeem.

Pokud je jeho nápad úplná blbost, tak Snape mu to řekne spíše, než kdokoliv jiný a pokud ne..? Pak mohl začít plánovat útok.

 

***

 

Mladý Raddle poněkud špatně skrývaje své nadšení, procházel sídlem Luciuse Malfoye.

Neočekával, že by zde v tuhle dobu na někoho narazil, přeci jen Draco měl být pryč a Lucius spolu s ním.

Harrymu se zdálo, že se plavovlasý kouzelník svému jedinému dědici poslední dobou nějak moc věnuje, teda, ne snad, že by mu to vadilo, nebo že by v tom viděl něco špatného, ale u Malfoye jeden nikdy neví. Zvláště v případě, když Lucius o Draca nikdy dříve žádný zájem nejevil a teď najednou.

Skoro aby se Harry začal obávat, zda něco nechystají.

 

Nebál se, že by ho Lucius zradil, opravdu mu důvěřoval. Ale Draco, to byla jiná. Mladý Malfoy nebyl ani smrtijed, který by mu tím pádem musel být oddaný ať už by se mu jeho pozice líbila či nikoliv, nebyl ani Nebelvír, aby si byl jistý na čem u něj je. Ovšem... Zmijozel. Jediné, co věděl jistě bylo, že jej Draco nesnáší.

No, nebylo se čemu divit, Harry sám neudělal nic proto, aby jej mladý šlechtic začal uznávat, nebo aspoň respektovat. Vlastně se jej snažil ignorovat a tak nějak to samé očekával od Draca, bohužel právě to jediné bylo to, čemu se mu od Malfoye nedostávalo.

Draco dělal všechno možné, kromě ignorace. Nenechal si ujít jedinou příležitost, aby Harrymu nepřipomněl, že zaplatí za to, co udělal, ať už tím mladý Malfoy myslel cokoliv. Nebo aby bývalého Zlatého chlapce nezesměšnil či neurazil. Vše samozřejmě bez přítomnosti Luciuse.

 

Obával se, že se Lucius snaží Draca ovlivnit. Možná aby se k němu přidal, aby se stal smrtijedem. Harry netušil, co by udělal, kdyby za ním kdokoliv, ať už Draco, nebo někdo jiný, přišel s tím, že chce být smrtijedem. Neznal přijímací rituály, nevěděl, co je pro takové přijetí nového člena nutné udělat. Jistě, Lucius nebo někdo jiný by mu zvládl poradit. Ale on to možná ani nechtěl, v tenhle moment si nebyl jistý.

Měl by verbovat další smrtijedy, měl by další lidi posílat do války, na smrt? Mohl si to dovolit? Měl dost sil na to, aby jim dokázal zajistit bezpečí, nebo aspoň vítězství?

Netušil.

 

Další věc, které se trochu obával byl fakt, že Lucius mohl, nějak, snad se mu Draco pochlubil, zjistit co jeho syn dělá proto, aby si znepřátelil nového Pána zla.

Pak by pro Draca jejich společné výlety rozhodně nebyly příliš potěšující a ani pro Harryho by to nebyl přínos. Vždyť Draco, možná to ani sám nevěděl, měl v sobě příliš velký potenciál a poštvat si ho proti sobě nebylo zrovna moudré.

Co kdyby se rozhodl přidat k Brumbálovi? Mohl by mu pak říct spoustu smrtijedích tajemství, ke kterým se díky svému otci dostal.

 

Nebo mohli třeba jen jezdit navštěvovat Narcissu, možná se jí pokoušeli přesvědčit, aby se vrátila.

Harry nechápal, co proti němu žena má, nikdy se s ní vlastně ani nebavil, nedal jí nijakou záminku k tomu, aby si o něm myslela, že je zrádce, aby jej nesnášela. Samozřejmě, dalo se předpokládat, že si spousty lidí budou myslet to samé, že je stále Potterem, že obalamutil Pána zla a nyní se chystá převzít jeho místo, jeho moc, aby mohl všechny smrtijedy a přisluhovače temnoty poslat do horoucích pekel.

Jenže to, co Narcissa dělala, to už nebylo normální. Proč si tak tvrdohlavě myslela, že je zrádce? Proč se proti němu snažila poštvat Draca? Harry totiž nepochyboval, že je to právě Narcissina práce, že se k němu Malfoy chová takhle. Určitě nebylo všechno z jeho hlavy. Ano, mohl něco vymyslet on, jenže určitě to s někým konzultoval a nejpravděpodobnější osobou byla právě Narcissa.

 

Harry se zastavil před dveřmi do Dracova pokoje.

Zevnitř se ozývaly čísi hlasy. Nechtěl poslouchat, opravdu ne, jen... Nemohl odolat.

Šťastný výraz mu pomalu sklouzával ze tváře, jak naslouchal slovům zevnitř.

 

„Draco, vzpamatuje se, to co říkáš jsou nesmysly. Něco sis usmyslel a teď tomu slepě věříš!“

„Lžeš!“

„Draco,“ varovný tón.

„Tak proč jsi ho sem teda bral, pokud to není pravda?“

„Je to moje povinnosti, Draco.“

„Není, tohle není tvoje povinnost!“ vztekle.

 

Harry zaraženě stál na místě. O čem se to baví, o kom se to baví?

 

„Nebo snad je pravda, co říkají smrtijedi, že jen stojí o jeho moc, o post Pána zla?“

 

Raddle ani nemusel být uvnitř, aby přesně viděl Dracův úšklebek.

 

„Pleteš se, nevím proč jsi tak umanutý, jestli snad tvoje matka-- “

„Matku do toho netahej! Nebudeš svoje chyby házet na ní, nemá s tím nic společnýho! Vyhnal si jí z domova a teď se do ní ještě budeš navážet?!“ vypadalo to, že Draco začíná být lehce hysterický.

„Draco, uklidni se. Já tvou matku nevyhnal, odešla sama--“

„Ale proč, proč? Kvůli tobě a té zrůdě co si sem přivedl!“

„Draco!“

„Je to pravda! Nebo snad nezabil Pána zla? Zabil vlastního otce!“

„Draco! Co to-- Nevím kde si to vzal, ale není to pravda! Harry Pána zla nezabil!“ Lucius se snažil zachovat klid.

„Lžeš! Víš to moc dobře, byl si přece u toho!“

 

Raddle zesinal. Byla to pravda? Věděl Lucius o tom, co se stalo? Proč ale... Přeci by něco řekl, udělal, nebo snad ne? Proč by mlčel, proč by ho nechal, aby převzal místo svého otce, proč--

Příliš mnoho zmatených otázek se mu honilo hlavou.

 

„Draco--“

„O co se vlastně snažíš? Myslíš, že když se mi pár dnů budeš věnovat, že smažeš poslední roky? Nebo snad nechceš, abych se cítil odstrčený vedle tvé nové hračky?“

„Draco...“

„Proč tady vůbec stojíš? Neměl bys jít a věnovat se té své kurvičce?!“

 

Plesk

 

Lucius vypochodoval ze synova pokoje, zanechávaje za sebou polekaného chlapce s lehce červenou tváří, za kterou se nejistě držel.

 

„Zaplatíš, Pottere,“ nenávistné zavrčení.

 

Harry v chodbě nebyl již v době, kdy z Dracova pokoje vyšel Lucius. Seděl u sebe v pokoji, snažil se vymyslet plán nadcházejícího útoku a přitom nemyslet na to, že jej Lucius může kdykoliv prozradit.

Vlastně... Kdo ví, kolik lidí ví pravdu, kolik jich tam bylo, vidělo...

 

Pozn.: už jsem chtěla napsat něco o účincích a prostě aspoň něčem z Harryho plánu, ale bohužel mám všechno co k tomu potřebuji uložené u sebe na PC a nevím kdy se tam dostanu.

Poslední komentáře
10.09.2008 18:12:38: Už jsem celá napjatá jaký plán Harry vymyslí. :) A teď už se i začíná vyjasňovat proč Drako tak zbro...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.