Cual padre, cual infante 2

7.kapitola - Kostky jsou vrženy. Gaius Julius Caesar 3/4

Není to odemne asi moc pěkné, ale přeci jen vám příliš nevěřím co se komentování týče. Limit: 10 komentářů.
Dnes bych se konečně měla dostat až k podstatě věci, snad. Harry se může zdát jako bezcitný parchant, ale stále je to Nebelvír a stále je to "fňukna" a já se k tomu určitě ještě dostanu, jen teď je potřeba vyřešit věci kolem, než opět budu moc Harryho nechat v slzách a Lucius aby se o něj staral. ;o)
Hmm... Koukala jsme od minulé kapitoly a těch překlepů tam, proč mě na to nikdy nikdo neupozorní..?
No jo, ještě stále jsem se tam nedostala, ale já za to opravdu nemůžu, takže opět "kecací" kapitola.
Uběhlo několik dní.
Harry byl den ode dne nervóznější. Snape se mu ještě neozval a on tak nevěděl jak na tom je z úkolem, který mu zadal a tím pádem ani nemohl předvídat postavení jeho a smrtijedů ve válce.
Snažil se vymyslet provizorní řešení, kdyby se něco, cokoliv, pokazilo. Kdyby se Snapeovi nepodařilo vyrobit přesně to co chtěl, kdyby snad plyny měly nějaké jiné účinky, než předpokládal, kdyby... Prostě kdyby se něco pokazilo.
V těchto dnech se také snažil vyhýbat Luciusovi.

Možná by bylo lepší, kdyby ho našel a promluvil si s ním. Jenže i to sebou neslo poctatně dost rizik. Co kdyby Lucius nevěděl o tom, co se přesně na bojišti stalo, kdo opravud zabil Lorda Voldemorta? Pak by Harry svým příznáním jen nahrál do karet nepříteli a to si právě teď určitě nemohl dovolit.

Nakonec to byl až sám Lucius, kdo mladíka vyhledal.

Harry seděl v knihovně v Temném hradu. Většina smrtijedů, kteří se zde přes den zdržovali se knihovně vyhýbali, hlavně v momentě, kdy tam byl syn jejich někdejšího Pána. Ne snad, že by ho báli, jen by neradi vyvolávali konflikty. Navíc Harry byl v posledních dnech v náladě, kdy by každého kdo by jej vyrušil s největší pravděpodobností minimálně brutálně napadl.

Plavovlasý kouzelník chvíli postával mezi dveřmi. Cítil podrážděnou atmosféru v místnosti. Zběžně se rozhlédl kolem, ujišťuje se, že tam opravdu, kromě černovlasého mladíka sedícího v jednom z křesel, nikdo jiný není.
S nepatrným povzdechem vešel dovnitř. Přivřel za sebou dveře, přeci jen nikdo nemusel vědět o čem si oni dva budou povídat.

"Harry," zastavil se kousek od křesla v němž Raddle seděl.
Mladík zvedl zrak od knihy, skoro až nepřátelským pohledem se zabodl do muže před sebou.

Malfoy lehce ucukl.

"No..?" jakmile zjistil, kdo je s ním v místnosti zatvářil nejistě, ihned však opět nasadil chladnou masku.
"Děje se něco?"
"Ne, proč by mělo?"
"Dobře, tak máš nějaký důvod, aby ses mi vyhýbal? Udělal jsme ti něco, protože já o ničem nevím a byl bych nerad, kdyby vzniklo nějaké nedorozumnění." Lucius si opravdu myslel, že důvodem k tomu, aby se mu mladík vyhýbal je nějaká pomluva, která se opět rozkolovala mezi smrtijedy. Nebo snad, že by Harry začal věřit tomu, že usiluje o pozici Pána zla?
Lehce se zamračil. Ne, to si mladík určitě nemyslel, tak ale co se mohlo dít?

"Nevyhýbám se ti," sklopil zrak k zemi, opravdu ještě nebyl příliš zběhlý ve lhaní, navíc lhát Luciusovi... Bylo to skoro jako kdyby lhal vlastnímu otci, natolik se za poslední dobu na plavovlasého muže upnul.

"Harry, víš že mi to přeci můžeš říct, viď," přiklekl si vedle křesla, na kterém mladík seděl.
"Jo..."
"Harry--"
"Nic se neděje."
"Vidím, že se něco stalo," zamračil se Malfoy. "Je to něco osobního?"
"Já... Co? Ne... Nic se neděje!" rozhodně.
"Dobře," pomalu se zvedl, zamířil ke dveřím.

"Myslíš, že jsme ho zabil..." ozval se tiše Raddle, když Lucius už už sahal po klice.
Nyní se zkoprněle otočil.
"Uhm... Koho?" zmateně.
"Vold-- Otce," ještě o něco ztišil hlas.
Lucius si povzdechl, vrátil se zpět ke křeslu.

Černovlasý mladík na něj nyní úpěnlivě hleděl, potřeboval to slyšet. Potřeboval vědět co si o tom myslí Lucius. Na nikom jiném teď nezáleželo, ale pokud by jej za to co udělal Lucius odsoudil... Nevěděl co by si počal, pro co by žil. Luciuse bral jako svou rodinu, jako svou jedinou rodinu.

"Harry, nemyslím si, že jsi Pána zla--"
"Vím, že si to myslíš," lehce netrpělivě jej přerušil.
"Co..?"
"Slyšel jsem vás... Tebe a Draca," slabě se začervenal, vědom si toho, že by rozhodně neměl poslouchat soukromý rozhovor mezi otcem a synem.
"Uhm..." Malfoy se zamyslel. Snažil si vybavit vše, co v tom rozhovoru bylo řečeno. S velkou námahou se mu podařilo zachovat stoický výraz, přeci jen to co Draco tehdy řekl nebylo příliš milé. Kolik toho mohl Harry slyšet?

"Draca si nevšímej, nemyslí vážně to co říká. Je zmanipulovaný Narcissou."
"Ale ty si to myslíš," povzdechnutí.
"Já? No, nemyslím, že je důležité, co přesně se stalo, nebo co si já o tom myslím, je to pryč."
"Je to důležité!"
"Proč? Pán zla je mrtvý, s tím nikdo nic nenadělá."
"Ale já ho zabil!" zoufale.
"Harry, o tom tady raději pomlč, přeci jen nemáš ještě u smrtijedů takovou autoritu, aby ti jen tak prominuli, co se stalo, i když si za to nemohl," upozornil ho Lucius.
"Jenže já--"
"Ne. Stalo se a je to pryč, jasné? Nikdo s tím teď už nic neudělá."
"Byla to vražda."
"A co bys chtěl? Udat se a jít do Azkabanu? Myslíš, že by tě zavřeli za vraždu Pána zla? Navíc teď, pokud chceš i nadále tuhle pozici zastávat, tak těžko můžeš želet obětí."
"Luciusi... To je něco jinýho, on byl můj otec."
"A?"
"Co..?"
"Byl to tvůj otec, dobře, ale co z toho? Nesmíš se tím tak zaobírat," rozhodně.

"Doufám, že netuším nějakou intimní chvilku," ozval se ode dveří arogantní hlas.
"Severusi..?" Lucius se zmateně otočil.
"Můžeme jít?" Snape si plavovlasého kouzelníka nevšímal, zamračeným pohledem propaloval sedícího mladíka.
"Jít..?"
"Samozřejmě, myslím, že jste po mě něco chtěl, nebo se snad mýlím?" ušklíbnutí.
"Jo, no..." Omluvně se pousmál na Luciuse a zamířil za Snapeem ven ze dveří.

Plavovlasý muž ještě chvíli zamračeně sledoval nyní již zavřené dveře. Uvažoval, co před ním mladík tají a proč do svých plánů zasvětil zrovna Severuse.

***

Raddle kráčel za Snapeem, chvílemi musel až popobíhat, jaké druhý kouzelník nasadil tempo.
Harry se Snapea raději ani nepokoušel zpomalit, bylo na něm vidět, že nemá právě doboru náladu a jakákoliv poznámka či připomínka by jí mohla ještě zhoršit.

Hluboko ve sklepení se lektvarista zastavil, před ním byly velké ocelové, nepochytně velmi těžké, dveře.
Harry se naokamžik zamyslel co jej čeká až vejde, raději tu myšlenku však rychle vytěsnal z hlavy. Podívá se, schválí či řekne nějaký návrh na zlepšení a pak na to rychle zapomene.

Snape otevřel dveře, vstoupili do čistě bílé místnosti.
Raddle se s tichým kvízdnutím rozhlédl kolem. Místnost vypadala jako vystřižená z některého z filmů o smrticích virech. Že by se Snape nechal inspirovat? Tázavě se na lektvaristu zadíval.

"To si oblečte, pokud tedy ty vaše serepatičky nechcete vyzkoušet na vlastní kůži," hodil mu bílý oblek, ne nepodobný tomu mudlovskému.
"Kde jste to... Ne, nechci to vědět," zakroutil hlavou a začal se nasoukávat do obleku.
Snape se znechuceným povzdychem zakroutil nechápavě hlavou, mávl hůlkou a rázem byli oba oblečení v mudlovkém modelu protichemického obleku.

"Jdeme?" Snapeův hlas k němu doléhal jakoby z tunelu, nebo z pod hladiny, vzdáleně, utupeně.
Potter přikývl, vzápětí mu došlo, že to nemohlo být přes vrstvy obleku vidět, tak jen mávl rukou. Těžkopádně následoval Snapea k dalším dveřím.
Trochu se podivoval, že Snape jednoduše nepoužil nějaká kouzla, tak jak to dělal při přípravě lektvarů, ale vzhledem k povaze plynů a toho co s nima měl dělat bylo možná lepší, když použil techniku, která je na podobné věci přímo stavěná, než aby experimentoval a zbytečně riskoval.

Prošli dveřma, pak pod něčím, co vzdáleně připomínalo mlhový závěs. Ocitli se v místnosti podobné těm, ve kterých se obvykle mučilo a zabíjelo.
Hned vedle dveří byl pult s několika lahvičkami, všechny byly popsané Snapeovým nezaměnitelným rukopisem. V některých Harry poznal různé druhy lektvarů, tyhle lakvičky nebyly nijak zvláště zabezpečeny, i když lektvary v nich byly smrtelné.
Vedle flakónků bylo několik podezřele vypadajících nádobek, ty už zabezpečeny byly.

V zadní části malé místnosti stály tři postavy.
Raddle z jejich vyplašených, nejistý a zmatených výrazů lehce poznal že se jedná o mudli. No nevadí, aspoň je nikdo nebude postrádat a až se budou zbavovat jejich těl, tak na to kouzelnická společnost přeci jen nepřijde, koho by nyní zajímalo pár zavražděných mudlů. Navíc mudlovksou technikou... Těžko to budou připisovat kouzelníkovi a už vůbec ne jemu, když on se má mudlům stranit...

Harry pokynul Snapeovi aby začal, přeci jen to už chtěl mít za sebou a zbytečné zdržování a protahování by tomu rozhodně neprospělo. Třeba by si to nakonec mohl ještě rozmyslet. Ne, nemohl. Kdyby si to rozmyslel, tak by se to hned rozneslo, Snape nebyl zrovna důvěryhodnou osobou.
Poslední komentáře
15.10.2008 22:31:05: Teda tak to se ti vazne moc povedlo........ perfektni povidkasmiley${1}
10.10.2008 18:41:20: tedy já bych ještě trochu toho fńukání snesla.podle mě se s tím vyrovnal moc lehce.te´d by mohl být ...
10.10.2008 16:44:50: Konečně se z nej stává syn pána zla - pardon pán zla a ty ho chceš zase nechat fňukat smiley a takovej...
09.10.2008 20:39:12: Fakt dobrá kapitolka už se fakt těšim na další a souhlasim s Vruonem
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.