Cual padre, cual infante 2

8.kapitola - Kostky jsou vrženy. Gaius Julius Caesar 4/4

Dostávám se tam, kam jsem původně chtěla a snad i o něco dál. Jenom doufám, že se mi do příběhu, jak jsem jej nyní nastavila podaří dát i původní téma.
Varování: 18+
Upozornění: krev, násilí... Informace obsažené v kapitole mohou mít negativní vliv, nedoporučuji zkoušet nic z toho, co se v kapitole (povídce) píše. To znamená, že vás opravdu neponoukám k tomu, abyste na své známé stříkali Sarin, ale ani jiné chemikálie.
Lucius naštvaně procházel po místnosti.
Nechápal to, proč zrovna Severus. Vždyť se s Harrym nesnášeli, tak proč to byl právě on, koho zasvětil, komu řekl co chystá. On, Lucius, by mu přeci mohl pomoci lépe. Mohl by jej ochránit od všeho, co by souviselo se špatným rozhodnutím, mohl by mu lépe poradit.
Co mu mohla dát spolupráce se Snapem? Vždyť Severusovi šlo jen o to, aby mladíka pokořil, jistě by neudělal nic, aby zabránil chlapcově případnému pádu.
Lucius jen doufal, že je Harry natolik rozumný a neřekl Snapeovi vše, co má v plánu, přeci jen zhýralý smrtijed by toho mohl lehce využít ve svůj prospěch.

Nemohl to vydržet. Kam jen šli, co tam dělají?
Musel to zjistit, musel se ujistit, že chlapci nic nehrozí. Že Snape nekuje pikle proti novému Temnému Pánovi. Bylo všeobecne známo, že právě Snape je jeden z těch, kteří Harryho jako Pána zla nepřijmou. Proč mu tedy Harry věří?
Malfoyovi to nešlo na rozum.
Musel to zjistit.

S odhodlaným výrazem zamířil do sklepení, právě tam, kam před dobrou půl hodinou odešli Snape s Harrym.

***

Harry stál ve svém protichemickém obleku mírně za Snapeem.
Nejistým pohledem sledoval, kterak starší kouzelník bere do rukou v pevných rukavicích jednu ze zabezpečených nádobek.

Snape opatrně položil nádobku před jednoho ze spoutaných mudlů. Mávl hůlkou a neprodyšnou bariérou od tohoto mudly oddělil další dva, přeci jen nechtěl, aby mu všichni tři pomřeli na jeden plyn a on pak nemohl další dva ukázat Raddlemu. Sice mu na tom zase tolik nesežlo, ale z toho, jak se mladík poslední dobou choval bylo zjevné, že by ho nejspíš donutil sehnat další mudly.

Poodstoupil. Další mávnutí hůlkou. Nadzvedl víko nádoby.
Harry by si ani nevšiml, že se něco děje. Musel přimhouřit oči, aby si všiml, že vůbec něco z nádržky uniká. Průhledný plyn měl jen o něco málo těžší skupenství než vzduch.
Líně se vlekl, stoupaje k obličeji nebohého mudly.

Mudla začal vřískat.
Snape opět mávl hůlkou, pouta povolila a muž se svalil k zemi. Stále ječel. Rukama si svíral krk, jakoby se mu nedostávalo vzduchu.

„Sarin, pane Raddle,“ utrousil Snape, zatímco Harry zíral na mučeného mudlu.

Mudla nyní ležel v křečích na zemi, z úst mu vytékaly tmavé zvratky, po tvářích se mu v chuchvalcích valil hlen.
Dusil se, oči mu zapadly do hlavy. Tělo se ještě naposledy vzepjalo ve smrtelné křeči.
Náhle vše skončilo, srdce mu přestalo bít.

„Doufám, že se vám představení líbilo. Nyní... Yperit,“ Snape vzal do ruky druhou z nádob. Hůlkou ukázal na druhého z mudlů. Ten již nyní vřískal, vidě osud svého druha.
Třetí z mudlů se jen krčil na svých okovech, snad se snaže splynout ze zdí.

Nádoba opět putovala před mudlu. Muž již nyní ležel na zemi, s hrůzou zíral na nádobku před sebou, snažil se odtáhnout, zmizet, bohužel za ním již byla jenom kamenná stěna.

Víko se odklopilo.
Nyní Harry nemusel mhouřit oči, aby viděl nějaký náznak plynu. Horčičně nažloutlý plyn se v místnosti vyjímal.
Mudla vykřikl, odstrčil od sebe nádobu. Nijak si tím nepomohl, plyn již byl vypuštěn.

Trvalo to déle než u předchozího, než začal působit.
Křik zasaženého mudli se změnil v bolestné steny. S hrůzou se zadíval na svoje ruce, na niž se mu pomalu začaly objevovat malé černé puchýřky.

Steny se změnily v bolestivý vřískot. Puchýře se objevily na celém těle, rozrůstaly se, mokvaly. Kůže se napínala, praskala.

Harry se pokusil otočit, zabránila mu v tom však Snapeova ruka.
„Těžko uvidíte, co se děje, když se nebudete koukat,“ posměšně.

Kůže na mudlovy zčernala, rozpraskala, z puchýřů vytékal nažloutlý hnis.
Mudla nekřičel, ústa měl naplněná mokvajícími puchýři, do krku mu stékal hnis, který se mísil s krví z rozpraskané kůže.

„Zastavte to!“
„Ne...“
„Snape!“
„Zemře tak jako tak, nebudu na něj plýtvat kletbu,“ zavrčení. Černé oči hltaly mužovo utrpení.
„Avada kedavra!“

„Raddle!“ Snape se zamračeně otočil na mladíka s napřaženou hůlkou.
„Nejsme tady od toho, abychom je mučili,“ zavrčel zpátky mladý Pán zla.
„Ano? Tak proč tedy?“
„Máte zjistit, co to dělá a který z nich je nejúčinější.“
„To také dělám.“
„Ne! Vy je mučíte, to dělat nemáte.“
„Jak jinak byste zjistil jak dlouho trvá, než zemřou?“
"Ne... Máte-- Dobře, tohle očividně není účinný.“
„Jak myslíte,“ ušklíbl se Snape, sice za helmou obleku nebly vidět, ale Harry si živě uměl představit lektvaristův výraz.

„Poslední--“
„Nemá jméno?“ přerušil jej Raddle.
„Snapeův plyn tomu opravdu říkat nehodlám,“ zavrčel Snape.
„Proč ne, to je milé... 'Snapes',“ slabě se zasmál mladík.
Lektvarista jen něco zamručel. Mávl hůlkou a odtáhl tak ochranou bariéru z posledního mudly.

Víko na třetí nádobce se odklopilo.
Mudla jen tiše seděl, jakoby již nyní byl smířený se svým osudem. Spíš jen byl natolik vystrašený, že se nemohl ani pohnout.

Plyn začal působit okamžitě. Harry jen tak tak stačil postřehnout nahnědlou, jakoby zkaženou barvu plynu, než se všechen zcela vstřebal do mužovi kůže. Několik pramínků se ještě vznášelo ve vzduchu, zdálo se, že hledají něco, někoho komu by mohly ještě zabít.

Mudla začal řvát. Jeho křik byl hned vzápětí přerušen silnými křečemi, prudkým dávivým kašlem. Kůže popraskala vzápětí. Zvratky, žaludeční šťávy a hleny tekly po tváři nešťastníka, aby se smíchaly s krví a hnisem vystupujícím z rozžkvařené kůže.

Netrvalo to dlouho. Několik silných křečí a bylo po všem. Mudlovi explodovalo srdce. Změny na kůži ovšem ještě nepřestaly. Stále se buněčnou přeměnou tvořili nové puchýře, nádory.

Harry se otočil. Mávl na Snapea, dávaje mu tak znamení, že může odklidit těla. Věděl, že se jich ještě nemohou zbavit, musí je později prozkoumat a zjistit, jaké plyn provedl změny na vnitřní stavbě těl.

„Rozhodl jste se?“
„Ten poslední byl... Hmm... Zajímavý,“ pozmanenal Harry. Kdesi vzadu v hlavě, snad ve svém svědomí to nedokázal pochopit. Kde se vzalo, že je tak bezcitný, tak krvelačný. Jen tak tady nechal zabít tři nevinné mudly, proč? Proto, aby zjistil, jak reaguje plyn? A co bude dělat s těmi plyny? Zabíje další nevinné...
Co se to z něj jenom stalo? Co se to děje?
Opravdu může jen tak jít a pozabíje všechny ty lidi tam venku? Zaslouží si takovou smrt?
Nedokázal si představit, že by vzal ten poslední plyn a vyvraždil třeba nevinné, malé sladké děti. Jenže něco mu říkalo, že to stjeně udělá. Něco v něm... Jakoby se praly dvě jeho 'já'.
To dobré, které by chtělo válku ukončit, nezabíjet, jen jít a zapomenout a pak to, které chtělo válčit, zabíje, trýznit. Cožpak už neznal ani sám sebe? Nedokázal odhadnout jak se bude chovat, jak reagovat, jak...

***

Plavovlasý kouzelník kráčel sklepením. Snažil se najít dvojici, která sem zamířila před ním. Vyznal se tady, i když zde netrávil zrovna většinu svého času. Většinou sem jen zavedl oběti a nechal je být. Většinou se ani nezúčastňoval mučení a vraždění v těchto místech. Přišlo mu to až příliš nečisté, perverzní.

Co tady mohl Harry dělat? Se Snapem?

Otevřel jedny z dveří.
Zarazil se. Místnost před ním byla čistě bílá. Žádný kámen, jen zdi, čisté, hladké, bílé zdi.
Opodál byly další dveře, zamířil k nim. Obleků opodál si ani nevšiml a i kdyby, nevěděl, co s nima, nezajímal se o mudlovské vymoženosti.

Prošel dveřmi.
Mlhový závěs jej na okamžik zarazil. Proč tady bylo silné čistící kouzlo?
Prošle jím.

Ocitl se na druhé straně. Před sebou měl dvojici kouzelníků navlečených v neforemných oblecích. Rozhlédl se kolem. Nemohl si nevšimnout krve a dalších tělních tekutin, které ještě stále byly u protější zdi.

Zamračeně zamířil k dvojici kouzelníků.

„Harry,“ oslovil chlapce, když byl skoro u nich.
Raddle se zmateně otočil.
„Luciusi, co tady--“

Nedokončil. Plavovlasý kouzelník se náhle svezl na kolena. Vystrašeným pohledem zíral před sebe, zachvátil jej silný kašel.

„Luciusi!“ Mladík se k němu vrhl.
„Snape, dělejte něco!“ hystericky se otočil na lektvaristu.
„Co mám dělat?“
„Pomozte mu!“

Malfoy se svalil na zem, jeho tělem otřásaly křeče.

„Luciusi, vydrž. Snape!“

Lektvarista v naprostém klidu naplnil mudlovskou injekční stříkačku jakousi bílou tekutinou. Došel k muži ležícímu na zemi, vyhrnul mu rukáv.

„Počkat, co to je?“
„Atropin.“
„Co? To je přeci jed!“
„Jistě, to je.“
„Ale to, přeci-- Zabijete ho!“

Snape bez dalších řečí mladíka odstrčil. Prudce vrazil jehlu do Malfoyovi paže, celý obsah stříkačky mu v mžiku vstříkl do žíly.

Křeče náhle ustaly. Plavovlasý muže ležel na zemi, ztěžka oddechoval, po tvářích mu stékalo několik slz.

„Luciusi...“
„Bude v pořádku,“ ušklíbl se Snape, mávl hůlkou a naložil Malfoye, který mezitím vyčerpáním omdlel, na nosítka.
„Jste si jistý?“
„Samozřejmě, byl jen lehce otrávený Sarinem, nic, co bych nezvládl,“ zamířil ven z místnosti, následován Raddlem.

***

Později toho dne seděl Harry u Luciusovi postele. Tělem plavovlasého muže občas svíjely horečky, to jak se jeho tělo vypořádávalo s Atropinem. Naštěstí mu nehrozilo nic vážného, jak řekl Snape, z tohohle se během pár dnů dostane. Nebezpečí otravy Sarinem bylo zažehnáno.

Snape vstoupil do místnosti, šel zkontrolovat Luciuse. Sice se poslední dobou nemohli navzájem vystát, ale i tak nechtěl dopustit, aby jeho dávný přítel jen tak zemřel.

„Snape.“
„Co?“ navraživě se na chlapce zadíval.
„Co se tam stalo?“
„Co tím myslíte? Zachránil jsem život vašemu drahému ochránci, to je celé.“
„Ano, ale to byl přeci jed.“
„Samozřejmě,“ víc to nerozebíral.

„Když je to tak snadné, není to tedy pak účinné, nebo je? Přeci, když to někde použijeme, tak budou mít protilátky a--“
„Opravdu si myslíte, že by někoho z kouzelníků napadlo, co jste na ně použil, nebo že to mohou vyléčit jedem?“ ušklíbl se Snape.
„No, to asi ne.“
„Tak to víc neřešte.“
„Chci ten poslední.“
„Co?!“
„Ten poslední, tu směs. Vyrobte toho co nejvíc.“
Lektvarista mladíka chvíli sledoval. Opravdu po něm chce, aby vyrobil takovou věc?
Vždyť to už nyní znamenalo stovky, možná i tisíce mrtvých.
Možná se v něm opravdu zmýlil. Třeba byl jako jeho otec. To by pak bylo ovšem o to děsivější.

S tichým zamumlaným souhlasem vyšel z místnostim zanechávaje za sebou spícího Luciuse a zamyšleného Pána zla.



Pozn.: Omlouvám se za Luciuse, ale musela jsem jej na chvíli vyřadit ze hry a tohle mi přišlo ještě jako celkem mírumilovné řešení. Dobře, ani dnes jsem se nedostala zpět k fňukajícímu Harrymu, ale okolnosti tomu již dobře nahrávají, takže se toho my (kteří na to trpělivě čekáme) dočkáme a zbytek (ti, co to odsuzují) to holt přetrpí...
K Yperitu, vím, že nezabije, taky zde mudlu zabil Harry a ne plyn. Jinak, sice Yperit začne působit až po několika hodinách, ale to by se dost těžko popisovalo, Harry ani Snape by tak dlouho nečekali, tak to berte tak, že jej Severus trochu vylepšil.
Úplně mimo děj, četla jsem povídku, zase si nevzpomenu na název, byla o vztahu Severus/Harry neslash. No a tam byl Harry otrávený a Severus ho zachránil taky tímto, podal mu jed Rulíku. Ale musím, říct, že já se opravdu touhle povídkou neinspirovala, pouze jsem našrotila fakta o chemických zbraních. ;o)
Poslední komentáře
24.11.2008 17:03:37: smileyhm hm k těm 28 ještě dalších sedm, takže už 35 smileysmileysmiley a druhou sérii jsem nepočítal, jen t...
24.11.2008 16:53:26: já a jen já: no tak jelikož bych dneska měla přidat další kapitolu, tak za půlkou ještě nejsi... ...
24.11.2008 16:13:55: kdepak jen jsem se sekl u 28. kapitoly, takže zase až jindy smiley${1}ale už jsme za půlkou ne? smiley${1}
24.11.2008 15:49:18: Barushka: jj, však bude, jenom co to dopíšu. No mě by tam taky seděl slash, ale už jsem to začala ps...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.