Cual padre, cual infante

1.Kapitola - Kouzlo

Harry seděl na posteli ve svém pokoji u Dursleyů. Nedávno ukončil pátý ročník školy v Bradavicích. Byly prázdniny.

Před víc jak měsícem ztratil Harry svého kmotra. Když se dostal k Dursleyům, zavřel se do pokoje. Vycházel jenom na jídlo a to ještě jak kdy. Poslední týden skoro vůbec.

Dursleyovi si o něj starosti nedělali, přece jen, vždyť jim ti kouzelníci řekli, ať se k němu chovají slušně, což v Dursleyových podání znamenalo - nestarat se!

 

Dnes v noci, vlastně až zítra ráno, bude Harrymu šestnáct. Harry neměl důvod se na narozeniny těšit. Jistě, sice dostane dárky, od kamarádů, ale ten od kterého by jej dárek nejvíce potěšil, neměl možnost nic poslat. Nebyl živý.

 

Harrymu po tvářích stékaly slzy, už zase. Za poslední měsíc si zvykl, že se nemá před kým stydět skrývat svůj pláč, takže ani teď si slzy neotřel, ale dal jim volný průchod.

Hleděl z okna, nic za ním neviděl, vlastně ani nemohl, nejenže byla venku už poměrně tma, ale Harryho koukání z okna spočívalo v přebírání malého množství vzpomínek, které měl na kmotra.

Mnohokrát uvažoval o tom, že se půjde někam projít, nadýchat se čerstvého vzduchu. Ale věděl, že ho pořád hlídají, nechtěl jim dát záminku k tomu, aby si snad mysleli, že se snaží utéct.

Věděl, že si o něj nejspíš dělají starosti, přátelé určitě, aspoň to tak znělo z jejich dopisů. Ale to Harrymu starosti nedělalo. Sice dopisy od přátel četl, ale nenamáhal se na ně odpovídat. Neměl důvod. Oni nemohli chápat jak se právě cítil. Odsuzoval se za to, co se stalo Siriusovi, jistě že ano. Svým způsobem se s tím, ale pomalu vyrovnával. Už dávno věděl, že nemá cenu si něco donekonečna vyčítat, život jde dál, se Siriusem nebo bez něj.

Harry to věděl, stále se mu sice oči zalévali slzami, když si na kmotra vzpomněl, ale již se za to neodsuzoval.

Vlastně ani nevěděl, co mu dalo podmět, tak rychle a razantně změnit názor. Stalo se to minulou noc, noc předtím, než má být Harrymu 16 let.

 

Ráno se probudil a uvědomil si ten fakt, že není vinen za ničí smrt, i když se za to odsuzoval, i když ho odsuzovali jiní. Harry se probudil a uvěřil tomu, že Sirius nezemřel kvůli němu, ale proto, že on sám si zvolil. Zvolil si jít na ministerstvo, zvolil si to dobrovolně jako každý jiný dospělý člověk.

 

Teď Harry seděl na své posteli a zvažoval tyhle fakta, která ho celý den zahlcovala. Pomalu přestával plakat. Uvědomění. Konečně, po dlouhým měsíci byl schopen reálně uvažovat.

Rozhlédl se po pokoji, byl tu nepořádek, jistě. Vždyť tu nikdo celý měsíc neuklízel.

Harry si tiše povzdychl, už se opravdu těšil až mu za rok bude sedmnáct a on bude moci kouzlit. Takhle se musel zvednout a dát se do uklízení místnosti po mudlovsku.

 

Kdesi na věžních hodinách odbila půlnoc. Harry pozvedl hlavu od nočního úklidu. Právě mu bylo šestnáct let.

Za oknem se mihl stín. Potter zbystřil. Vypadalo to na sovu. Ale kdo by mu takhle pozdě v noci psal. Samozřejmě, kamarádi věděli, že má narozeniny, Harry upřímně pochyboval, že by mu psali právě v tom okamžiku, kdy se před šestnácti lety narodil.

Za oknem se na parapet posadila sova.

Harry obezřetně došel o oknu, otevřel jej a sovu pustil dovnitř. Byla to obyčejná, tuctová sova, kterých po světě lítají stovky.

Usadila se na stole a natáhla ke chlapci nožku, na který měla upevněnou obálu.

 

Potter odvázal sově její zátěž. Sova se okamžitě zvedla a stále otevřeným oknem vyletěla ven. Chlapec se za ní chvíli koukal, pak jen nechápavě potřásl hlavou a pohlédl na obálku.

Naprosto obyčejná, bílá mudlovská obálka mu spočívala v dlaních. Harry dopis pomalu otevřel, v duchu uvažoval kdo mu může psát, zvlášť na mudlovský papír.

Rozložil papír.

 

 

Drahý Harry,

jistě se ptáš, kdo jsem a proč ti píši. Věz, že se vše brzy dozvíš. Jsem tvá prateta. Přesněji, abys v tom měl pořádek. Jsem sestrou Morfina a Meropy, tvé babičky.

Všechno ti vysvětlím, tak prosím pozorně čti, ničím nenech odvádět svou pozornost. Budeš mít pouze jednu možnost si všechno přečíst. Po tvém dočtení dopis shoří.

Můj otec Marvolo Gaunt (Rojvol) měl tři děti. Morfina, Meropu a mě. Nebyla jsem zrovna povedené dítě. Byla jsem moták. Víš Harry, v mém rodě, ve Zmijozelově rodě, nebylo snesitelné, aby někdo byl moták. Můj otec mě vydědil, sotva se tuhle skutečnost dozvěděl. Proto nevím přesně, co se od té doby doma dělo. Vím ovšem, že se Meropa zamilovala. A to do nikoho jinýho, než do další chamratě, jak říkal můj otec. Zamilovala se do Thomase Raddlea, mudly ze sousedství. Nemyslím si, že on její lásku opětoval. Důležité ovšem je, že Meropa otěhotněla. Ještě předtím, než porodila kdesi v mudlovském siročinci, se za mnou zastavila. Požádala mě o to, abych na její dítě dala pozor, abych z povzdálí sledovala jeho život. (Život jeho dětí.)

Harry, já jsem udělala přesně to, o co mě moje sestra prosila. A teď, teď musím udělat ještě jednu poslední věc. Musím splnit poslední přání Meropy. Musím udělat Toma, jejího syna šťastným.

To, že ti přišel tento dopis právě v den tvých narozenin není náhoda. Můj manžel, kouzelník, dopis začaroval tak, aby ti po mé smrti přišel v den tvých nejbližších narozenin.

Netuším, kolik ti je let, nevím jak žiješ, já měla za úkol dávat pozor na Toma. Ale jedno vím. Ty netušíš, kdo je tvůj otec. Samozřejmě, myslíš si, že to je ten Potter, ale není tomu tak. Tvá matka provedla spoustu špatných věcí a to, že nedovolila svému dítěti znát pravdu a žít s vlastním otcem, byla největší z nich. Nechci před tebou tvou matku nijak špinit, to opravdu ne, možná až později pochopíš jak ti tvoje matka doopravdy ublížila a nejen tobě...

Harry, chceš vědět pravdu? Chceš vědět, kdo je tvůj otec? Zruš kouzlo, které na tebe tvá matka seslala, zruš ho a konečně se staň tím, kým máš být.

Harry, ty jsi synem Toma Marvolo (Rojvola) Raddleho. Dnes si říká, tuším, že Lord Voldemort.

Klidně se na mě za pravdu naštvi, ale nic tím nezměníš. Ve stejnou chvíli jako ty, si čte obdobný dopis Tom, konečně bude znát pravdu o svém synovi, o kterém mu tvoje matka řekla, že zemřel.

Má právo být šťastný a ty taky Harry.

Bohužel tu již nejsem, abych vám mohla nějak pomoci,ale věřím, že to zvládnete.

Sbohem Harry.

Miasma       13.10 xxx

 

Ps: došlo mi, že třeba neznáš protikouzlo, je trošku delší, tak si ho rychle někam přepiš, dřív než dopis shoří. Mnoho štěstí.

Ego fido te quoniam tu se meum sanguis meus victus ego scisco de tibi plura abrogatio de abominatio cuius mihi prohibeor.

 

 

Harry vyjeveně koukal na dopis. Ten začínal v rozích doutnat. Potter neváhal a urychleně opsal složité kouzlo. Dopis shořel. V pokoji se vznášel štiplavý zápach, jako by snad ani nehořel papír.

 

Harry si sedl zpět na postel, na nějaký uklízení teď už opravdu neměl náladu. To, co se právě dozvěděl mu vrtalo hlavou.

To přece není možný... O tomhle by Brumbál přece věděl. A co kdy ano. Přece by mi tu nezatajil. Opravdu? Samozřejmě, proč by to dělal? Přece je tu ta věštba, těžko může předpokládat, že bys zabil svého otce. Otce... jak zvláštně to znělo.

Náhle se Harry vzpamatoval s počátečního šoku. Tohle je blbost, někdo si z něj udělal legraci a on na to hloupě skočil. A co, když je to pravda?

Potter se zvedl s postele, v šuplíku našel svojí hůlku. Postavil se před zrcadlo, které stálo zaprášené u zdi. Do levé ruky vzal papír s napsaným kouzlem v pravá hůlku.

 

Zamračeně se na sebe podíval do zrcadla. Sklopil zrak na papír.

"Ego fido te quoniam tu se meum sanguis meus victus ego scisco de tibi plura abrogatio de abominatio cuius mihi prohibeor," tiše si to zkusil, měl docela potíže kouzlo vůbec přečíst.

Několikrát si kouzlo přečetl. Pomalu ho již uměl z paměti. Odložil papír. Pozvedl hůlku. V duchu doufal, že mu přinejhorším narostou oslí uši. Nechtěl věřit, že by byl Voldemortův syn.

"Ego fido te quoniam tu se meum sanguis meus victus ego scisco de tibi plura abrogatio de abominatio cuius mihi prohibeor," nic se nestalo, Harry se ušklíbl.

"Ego fido te quoniam tu se meum sanguis meus victus ego scisco de tibi plura abrogatio de abominatio cuius mihi prohibeor!" z jeho hůlku vytryskl proud zářivého průzračného světla. Než se na cokoliv zmohl, světlo se do něj vpilo.

 

Celé jeho tělo se rozzářilo, z roztřesených rukou vypadla hůlka. Chlapec si zakryl oči, světlo bylo příliš intenzivní, klesl na kolena. Světlo zmizelo stejně náhle jako se objevilo. Harry se ocitl ve tmě. Na těle cítil zvláštní pocit, něco, co se dá přirovnat k mudlovskému tetování (procesu tetování) nebo taky k požití mnoholičného lektvaru.

Harry tiše zaúpěl. Bolest se pomalu začala zintenzivňovat. Po pár minutách upadl do bezvědomí.

Poslední komentáře
04.07.2007 13:30:57: LoL, tak..Nemyslela som,ze niekto napise poviedku o takomto pribuzenskom vztahu,ale musim priznat ze...
08.06.2007 11:04:00: No, zaujimave... Necitavam poviedky, kde je Harry a Voldy v nejakom pribuzenskom vztahu, ale spravim...
05.05.2007 14:34:18: Tak to se ti docela povedlo. Moc jsem nevnímala pravopisné chyby, ale jedna mě tam přece jen praštil...
05.05.2007 10:49:04: upa milujem poviedky, kde je Harry synom Voldemorta....a to ze by posielala list prababicky, ma ani ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.