Cual padre, cual infante

10.kapitola - Spáč

Obetovaná kapitola, děkuji Darkness

Lucius Malfoy nervózně přecházel po pokoji. Občas hodil znepokojeným pohledem na černovlasého chlapce, ležícího na posteli. Už před půl hodinou očekával návrat Pána Zla. Nebo aspoň Snapea. Netušil, co má dělat. Severus sice říkal, že neví, kdy se mladík probere, ale Lucius znal své ´štěstí´. Nepřál si být u toho, až se chlapec probere, ale okolnosti tomu tak nedaly.

 

Harry slabě zasténal. Malfoy k němu hned přiběhl.

„Pot-Raddle?“ nejistě se zeptal a sledoval chlapce na posteli.

„Hmm...“ Harry pootevřel oči.

„Jsi... jak se cítíš?“ Lucius opravdu netušil, jak se má k mladíkovi chovat.

„Já... hmm... nevím,“ Harry se nejistě rozhlížel kolem, vypadal poněkud zmateně.

„Nevíš?! To bys, ale měl vědět,“ Malfoy se nepatrně zamračil.

„No... já...“ chlapec nápadně zbledl.

„Asi budu zvracet...“ hlesl okamžik předtím, než se odvrátil na druhou stranu postele a začal zvracet.

 

Sakra, co mám dělat? Uklidni se Luciusi, jsi obávaný Smrtijed, jednoho kluka zvládneš ohlídat. Ale on zvrací! No fuj!

 

Lucius se nepatrně oklepal. Pomalu začínal proklínat svoje místo mezi Smrtijedy. Přeci jen, být pravou rukou Lorda Voldemorta nese svoje ale. Třeba to, dělat chůvu jeho synovi.

 

Harry přestal zvracet. Ztěžka se sesunul zpět na polštář. Zavřel unavené oči, usínal.

Malfoy ještě chvíli počkal, než si byl stoprocentně jist, že chlapec spí. Pak obešel postel. Musel přece uklidit zvratky. I když tohle byla práce spíš pro skřítky. Lucius si nemyslel, že tenhle argument by mu u Pána Zla pomohl.

 

Mávl hůlkou, zvratky zmizely. Lucius se otáčel, aby pokračoval ve svém dumání, když se v půli pohybu zarazil. Co to viděl mezi chlapcovým obsahem žaludku...?

 Krev!

 

Malfoy zůstal stát, uvažoval, co má dělat.

Co když má nějaká vnitřní zranění? Toho by si Snape určitě všiml. Co když ne? Všiml. Jestli umře, bude to na mě... To tedy ne!

 

Lucius se otočil k posteli. Harry celkem klidně oddechoval. Nemělo cenu ho budit, zvlášť, když Lucius nebyl žádný léčitel, aby mu mohl nějak efektivně pomoci.

 

Malfoy si s povzdechem sedl do křesla. Doufal, že Pán Zla co nejdříve dorazí a zbaví ho téhle nevděčné funkce.

 

Uběhlo několik dalších minut. Lucius začínal v křesle nepatrně klimbat.

Harry na posteli opět slabě zasténal. Než se Malfoy stihl jakkoliv vzpamatovat, chlapec se zničeho nic zvedl. Kulhavě zamířil ke dveřím. Udivený Malfoy ho rychle následoval.

 

Co sakra blbne? Má přece ležet! Zatracený Potter, totiž Raddle. Grrr...

 

„Hej, Raddle, zastav se...“ Lucius dostihl černovlasého mladíka nad schodištěm.

„Kam si sakra myslíš, že jdeš?!“ chytl chlapce za loket a otočil ho směrem k sobě. Obličej bez výrazu ho na okamžik zarazil.

„Harry,“ opatrně začal Malfoy. Nezdálo se, že by ho mladík nějak vnímal.

„Slyšíš mě?“ zamával chlapci před obličejem. Teď to Luciusovi došlo. Kdysi se mu něco podobného stalo, když byl Draco ještě hodně malý. Tehdy ho našel uprostřed zahrady. Když se Draco probral netušil, jak se tam dostal. Teď to bylo to samé, s tím rozdílem, že Potter - Raddle se ještě neprobral a navíc, měl ležet v posteli.

 

On je náměsíčný...

Tenhle fakt Malfoyem nepatrně otřásl, neměl náměsíčné lidi rád, děsili ho. Ano i Smrtijeda může  něco děsit...

 

Měl bych ho nechat jít, než se probudí. Ale má ležet v posteli. Pán Zla mě zabije, jestli se klukovi něco stane. Co když není náměsíčný, co když je to třeba nějaká kletba?

 

Lucius se zoufale rozhlédl kolem, ještě pořád držel chlapce za loket. Harry se mu nepokusil vytrhnout, prostě tam jen stál a tupě zíral před sebe.

 

 

 

Imperius? To by mohla být možnost, ale to by se přece bránil....

 

Lucius se musel smířit s tím, že Harry je přece jen asi náměsíčný, a on s tím nic neudělá. Pokud mu tedy nechtěl ublížit a to si přece jen nemohl dovolit. Pustil chlapcův loket. Harry se jak na povel otočil a skoro jako robot, až na to, že pokulhával, začal sestupoval ze schodů.

 

Kruci Pottere, co to děláš!

 

Lucius, ač nerad, šel za chlapcem.

Harry se zastavil před dveřmi vedoucími ven. Toporně zvedl ruku. Otevřel dveře. Bez jediného zaváhání vyšel ven. Zamračený Lucius šel za ním.

Potter prošel rozkvetlou zahradou.

 

Kam sakra jde?

 

Malfoy zrychlil, když viděl, že se chlapec blíží k hranicím pozemků. Přece jen, měl ho na zodpovědnost a nechat ho někde, kde to dost dobře nezná ani Pán Zla, není zrovna dvakrát zodpovědné.

 

„Harry, stůj!“ opět chytl mladíka za předloktí. Otočil ho k sobě obličejem. Chlapec v něm měl ještě pořád ten prázdný výraz.

 

Už toho mám vážně dost. Prostě použiji to kouzlo a Mistrovi to potom nějak vysvětlím.

 

„An-somnium,“ zamířil na černovlasého mladíka hůlkou. Z hůlky nevyšel žádný paprsek, jen proud  vzduchu. Zvířený vzduch se prolil skrz Harryho a kamsi zmizel.

 

Chlapec několikrát zamrkal, pak se lehce zděšeně podíval na Luciuse. Ještě zděšeněji se rozhlédl kolem sebe. Už byli za hranicí pozemků, ale ještě ne tak daleko, aby se nedalo bezpečně vrátit.

 

„Sakra Pottere, to jste nemohl někomu říct, že jste náměsíčný?!“ začal se rozčilovat Malfoy. Sice ho potěšilo, že kouzlo chlapci neublížilo, ale to přece nemusel nikdo vědět.

„Náměsíčný? Já nejsem...“

„Jistě a co tedy bylo tohle?“ zavrčel Malfoy.

„Netuším, o čem to mluvíte,“ zamračil se Harry.

„Byl jsi náměsíčný! Nebo je u tebe normální, že odcházíš z postele?“ rozladěně vrčel Malfoy. Začínal si připadat poněkud pitomě, přece jen to vypadalo, že si na klukovi nebude moci vybít svůj vztek.

„Ne!“ odsekl Harry.

„Kde to vlastně jsme?“ rozhlížel se stále kolem, k jeho nespokojenosti stáli nebezpečně blízko nějakého lesa.

„Jsme kousek za hranicí pozemků, musíme se vrátit,“ otočil se Lucius a začal se vracet.

„Tak co je? Jdeme!“ vztekle se zastavil, když zjistil, že ho chlapec nenásleduje.

 

Harry stál na místě, věděl, že by měl jít z Malfoyem. Zvlášť, když se ještě vůbec necítil dobře. Trochu se mu točila hlava, o bolavém tělu nemluvě. Ale nějak se nemohl přinutit pohnout z místa.

Nasupený Malfoy se k němu vrátil.

 

„To tady hodláte čekat do soudného dne? Jdeme!“ snažil se chlapce popohnat.

 

Harry se už, už chystal vykročit, když se náhle z lesa ozval šramot. Malfoy byl hned vedle něj, hůlku připravenou k útoku. Obezřetně se rozhlížel kolem.

 

Dřív, než stihl kdokoliv z nich zareagovat, vylétl z lesa rudý paprsek a zasáhl zcela nepřipraveného chlapce. Harry se okamžitě sesypal v bezvědomí na zem. Malfoy tiše zaklel. Poslal mezi stromy několik kleteb. Doufal, že alespoň některá najde svůj cíl.

Nenašla. Další rudé paprsky začaly jako na povel vylétávat z lesa. Lucius nestihl však na všechny zareagovat. Po pár minutách snažení se udržet zvednutý štít, se i on svezl v bezvědomí na zem.

 

Z lesa se vynořilo několik postav. Přešli až k dvěma nehybným tělům. Dvě postavy se sehnuly, chopily se těl a přenesly se s nimi pryč.

 

 

Poslední komentáře
29.12.2008 21:00:10: No to víš, jsem trochu pozadu... Ale moc se mi to líbí.
28.12.2008 17:50:35: Višnu: No páni, on ještě někdo čte první sérii? Děkuji za komentář. smiley${1}
27.12.2008 16:30:00: Nádhera
27.05.2007 19:12:26: zajímavý těším se na další
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.