Cual padre, cual infante

11.kapitola - Lovci

Takže opět 10 komentářů od různých lidí, jinak žádný další díl...

Obetovaná kapitola, za beta-read děkuji Darkness!=)

Lucius Malfoy se pomalu probíral. Nejistě se posadil na polorozpadlém kavalci a rozhlédl se kolem.

 

Tma, vlhko, žádné okno, mříže... Mříže?! No jasně, vězení. Ale počkat, kde je Raddle?

 

Plavovlasý Smrtijed se urychleně rozhlédl po místnosti. Náhle jeho pohled padl na další rozpadlou postel na protější straně místnosti. Ve tmě jen stěží rozeznával schoulenou postavu. Malfoy vstal. Přešel těch pár kroků, které ho od druhé postele dělily. Jeho kroky na vlhké, kamenné podlaze nepěkně čvachtaly. Lucius raději ani nechtěl vědět, co přesně se na zemi nachází. Přece jen, znal vězení v Temném hradě a nepochyboval o tom, že tady budou podlahy vypadat stejně. Došel k chlapci. Nejistě s ním zatřásl. Doufal, že ať je unesl kdokoliv, nic s Harrym (zatím) neudělal.

 

Mladík něco zakňoural, pootevřel oči. Stejně jako před tím Lucius, se nejistě rozhlédl kolem. Všiml si kouzelníka, který s ním předtím zatřásl. Harryho oči ještě nebyly zvyklé na tmu, která zde panovala. S přidušeným výkřikem se zvedl a začal od Malfoye couvat.

 

„Sakra Harry, uklidni se,“ zavrčel Malfoy. Chlapec se zastavil. Došlo mu, že od kouzelníka mu žádné nebezpečí nehrozí, nebo by aspoň nemělo.

 

Kde to jsme? Co tu děláme? Otázky mu rychle proběhly myslí. Rozhodl se zeptat nahlas.

 

„Kde to jsme?“ podíval se na Luciuse, čekal nějakou přesnou odpověď.

„Jak to mám sakra vědět?! Kdybys neodešel z hradu, nebyli bychom tady!“ vztekal se Malfoy, přeci jen to vypadalo, že jsou v prekérní situaci a on měl toho kluka chránit.

 

Jak to mám asi udělat? On si klidně odejde za hranice pozemků a já ho mám teď chránit.

 

„Chci domů,“ chlapce si zničeně sedl na postel. Už ho to začínalo unavovat. Nejdřív ten incident s Brumbálem, pak Moody a teď uvízl v nepěkném vězení, neznámo kde a ještě ke všemu s Malfoyem.

„Tak to opravdu nezařídím, nemám totiž hůlku!“ zavrčel Malfoy, teď měl spíš vztek na sebe. Nedokázal kluka chránit a ještě přišel o hůlku.

„No, já taky ne,“ Harry si zběžně prohledal kapsy.

„To mi došlo, že když sebrali hůlku mě, tak jí těžko nechají tobě,“ Lucius se pomalu přestal vztekat.

 

Musím něco vymyslet. Přece ho tady nenechám... nás tady nenechám!

 

„Něco vymyslím,“ snaha uklidnit chlapce, nebo sebe. Lucius si s povzdechem sedl na polorozpadlou postel vedle Harryho.

„Otec bude zuřit...“

„Já vím, třeba ho napadne, kdo by na tebe měl pifku.“

Harry se na Luciuse udiveně podíval, to jak Smrtijed poslední dobou mluvil se ani zdaleka nepodobalo aristokratické řeči, kterou mluvil dřív.

 

„Pifku?“ opakoval s mírným úsměvem.

„No jako... aha,“ Malfoy se ušklíbl, došlo mu, na co chlapec narážel.

„No a?“

„Jen, že se to k vám nehodí,“ úsměv se trošku rozšířil.

Lucius s dalším povzdychem jen nechápavě zakroutil hlavou.

 

Taková drzost! Já se mu snažím zachránit krk a on se do mě naváží. Zatím si nic na jeho záchranu neudělal... No jo, no jo...

 

 

Ani jeden z nich netušil, jak dlouho takhle seděli. Každý ponořen do vlastních myšlenek.

Dveře se náhle se skřípotem otevřely. Dovnitř vešlo několik zahalených postav.

 

„Copak, hrajete si na Smrtijedy?“ jedovatá poznámka Luciuse, který se postavil, čímž zakryl výhled na chlapce, kdyby se postavy pokusily o přímý útok.

„Ty si na něj hrát ani nemusíš, co Malfoyi,“ zavrčel jeden zahalenec.

„Kdo jste a co po nás chcete?“ Harry promluvil dřív, než Malfoy stihl něco nepěkného odseknout.

„My jsme lovci.“

„Ó, jak poetické a co lovíte, veverky?“ ušklíbl se Malfoy. Harry, který  se mezitím také zvedl a teď stál Luciusovi po boku, se na něj zamračeně podíval. Opravdu nechápal, proč se je Smrtijed snaží vytočit.

„Jsme lovci lidí prašivej Smrtijede. Za vás dva dostaneme víc, než bys věřil,“ promluvil další ze zakuklenců.

„No jasně, on vám někdo bude platit za Smrtijeda a Pottera,“ ušklíbl se Malfoy.

„Ne, on nám někdo zaplatí za pravou ruku Pána Zla a za syna Pána Zla,“ zlověstný smích lovců se rozléhal sklepením.

 

Harry se vystrašeně podíval na Malfoye. Jistě, když věděl, že Malfoy je pravou rukou Voldemorta, ale jen pár vyvolených vědělo, že on, Harry, je Voldemortovým synem.

Lucius si chlapcova pohledu všiml, jen zakroutil hlavou. Ani on nevěděl, jak je možné, že tihle lovci, nebo, kdo to byli, věděli, kdo Harry ve skutečnosti je.

 

„Možná se teď ptáte, jak víme, že Potter není Potter?“ lovci se přestali smát.

„Asi ani ne,“ šeptl Harry.

„Jenže já vám to rád povím. Brumbál totiž není až tak pitomej, jak se zdá. Potom, co Smrtijedi zdemolovali sídlo toho jeho pošahanýho řádu, vypsal na Potterovu hlavu dost vysokou odměnu, nebo bych snad měl říct Raddleho hlavu,“ další krutý smích.

 

„Brumbál vypsal odměnu?“ nevěřícně opakoval Malfoy. Harry jen únosce vyplašeně sledoval.

„No jistě, zdá se, že Pán Zla má ve svých řadách zrádce, který Brumbálovi donáší. Ale to je jedno, z nějakého důvodu si Brumbál přeje mít Raddlea živého. To se ovšem nevztahuje na tebe,“ s úšklebkem se podíval na Malfoye.

„Ale máš štěstí, řád by se rád dozvěděl, co se stalo s tím divným bystrozorem, jak se jenom jmenoval... á Moody,“ lovci se opět rozesmáli.

„Předpokládám, že jste ho už zabili. Upřímně, já bych ho nijak nelitoval, šel po lovcích stejně jako po Smrtijedech. Takže se připravte, za pár hodin vás předáme Brumbálovým lidem, ti si vás odvedou a my dostaneme nemalou odměnu za vaše bezcenné životy,“ s tím se lovci otočili a vyšli v místnosti, sloužící jako vězení.

 

Harry se vystrašeně podíval na Malfoye. Ten se zdál být příliš ponořen do svých myšlenek, než aby případné chlapcovi otázky vůbec zaznamenal.

Harry si sedl zpět na postel. Zahloubal se do vlastních myšlenek.

 

Brumbál ví, že jsem syn Voldemorta. Ale kdo mu to řekl. Snape. Ten ne, vždyť ti pomohl se tam odtud dostat. Co když to byl jenom dobře promyšlený tah. To je blbost. Mohl to říct, už v řádu, když to zjistil. To je fakt, ale kdo jinej. Malfoy? Ten těžko, pořád je u mě. Všiml bych si, kdyby si odskočil zradit. Tak kdo? Nevím, ale otec by se to měl dozvědět. Tak na to můžeš rovnou zapomenout. Těžko mu to můžeš říct, když tvrdneš tady. No jo, proč mě vlastně Brumbál chce. Po tom, co se stalo v řádu, si přece nemůže myslet, že bych chtěl být na jeho straně. My měníme stranu? Ono to není očividné?  

 

Harry by nejspíš vedl dialog se svým ´já´ ještě nějakou dobu, kdyby ho nevyrušil Malfoy.

 

„Tak vnímáš mě?!“ Smrtijed s ním zatřásl.

„Jo!“ Harry zaměřil pohled na Malfoy. Potom, co lovci odešli a zavřeli dveře, se místnost opět ponořila do tmy. Harry si toho všiml až teď, předtím byl příliš vystrašen, než aby si to uvědomil. Avšak teď, když Malfoye stěží viděl, došlo mu, jaká je v žaláři tma.

 

„Možná bych věděl jak se odsud dostat, ale je to... více-méně neprozkoumané odvětví magie, takže..“ začal Malfoy, když si byl jist, že ho chlapec vnímá.

„Jak?“

„Podle některých pracovníků z oddělení teorie, by děti měly mít schopnost se spojit se svými rodiči. Zatím to nikdy, nikomu nevyšlo. Ale když k tomu připočteme, že jsi s Pánem Zla spojen ještě tou... jizvou. Tak by to možná šlo. Je to zatím jediná možnost, který mě napadla,“ dovysvětlil Malfoy a čekal, co chlapec na to.

„A co mám jako dělat?“

„No... usnout..? Jak jste se spojil s Pánem Zla předtím?“ zamračil se Lucius.

„Spal jsem,“ připustil Harry.

„Tak zkus usnout.“

„Děláte si srandu? Usnout? Teď?“ vyjeveně na Malfoye zíral.

„No jistě, je to jediná možnost. Pochybuji, že u Brumbála budeš mít tu možnost,“ zavrčel Lucius, už ho začínalo zmáhat, věčně toho kluka k něčemu přemlouvat.

 

Harry se zamračeně na Smrtijeda podíval.

 

„Tak na co čekáš?“ popoháněl ho Malfoy.

„Opravdu si nemyslím, že bych teď usnul,“ začal opatrně Harry, viděl, že s Malfoyem by si teď neměl moc zahrávat.

„Já si naopak myslím, že usneš. Po těch lektvarech, co ti Severus dal se divím, že nespíš už dávno.“

 

Harry hodil na Malfoye ještě jeden naštvaný pohled, pak si lehl na postel, s tím že stejně nemá šanci usnout, zavřel oči.

Lucius chlapce zamračeně sledoval. Pak si sedl na svojí postel a čekal, doufal, že má pravdu a chlapec vlivem lektvarů usne.

Netrvalo dlouho a k Luciusově spokojenosti se z Harryho postele ozvalo pravidelné oddechování. Usnul. Malfoy se spokojeně usmál, teď jen doufal, že se chlapci povede spojit s Pánem Zla.

 

 

Lord Voldemort se odletaxoval do své pracovny v sídle. O několik okamžiků později se v téže místnosti objevil i stále ještě pobledlý Severus Snape.

 

„Jdeme, Luciuse už určitě štve, že má tak fádní úkol,“ ušklíbl se Pán Zla a vyšel ze dveří, směřujíc k pokoji svého syna. Severus šel nenadšeně za ním.

 

V polovině chodby Pán Zla náhle strnul. Snape se na něj udiveně podíval. V zamračené tváři Temného pána se cosi mihlo, snad obava. Rychle vykročil k otevřeným dveřím na konci chodby, ke dveřím vedoucích do pokoje Harryho. Severus šel za ním, tak nějak tušil, co tam najdou, nebo spíš nenajdou.

 

„Kde jsou?!“ zavrčel Pán Zla, když stanul na prahu místnosti a rozhlédl se kolem. Snape se také rozhlédl, nikde nebyly stopy po boji, prostě nic, co by mohlo nějak určit kam se poděl Malfoy s chlapcem. Vypadalo to, že prostě jen tak odešli, ale kam a proč?

 

 

 

Harry se rozhlédl kolem, tušil, že spí. Ne, on věděl, že spí. Stál na nějaké louce. Tohle byl sen, obyčejný sen. Harry se zamyslel, netušil, jak má ze snu vytvořit jakékoliv spojení s Voldemortem. Kdysi četl v nějaké mudlovské knize cosi o meditacích a tak. Rozhodl se to zkusit. Sedl si na zem. Zavřel oči. V podvědomí byl docela rád, že se mu zdál obyčejný nudný sen, pochyboval, že by se mohl pokoušet o meditaci, kdyby se mu zdála noční můra.

Začal se soustředit na svého otce. Ze začátku se nic nedělo. Už, už s tím chtěl seknout a aspoň si užít sen, předtím, než bude odveden k Brumbálovi. Něco se však stalo.

 

Otevřel oči.

 

Stál ve Voldemortově pracovně. Lehce se otřásl, tahle místnost spadala do kategorie nočních můr. Harry jen zadoufal, že teď to ten případ nebude. Rozhlédl se. V rohu místnosti stál Severus Snape. Tvářil se více-méně neurčitě a sledoval další postavu v pokoji.

Sem-tam po místnosti  pochodoval Pán Zla. Tvářil se víc, než vztekle. Vypadalo to, že nad něčím uvažuje.

 

Harry k němu došel. Zvedl ruku. Pokusil se svého otce zastavit, ale ruka jím prošla.

 

Já jsem duch?! Ne jistě, vždyť je to jen sen...

 

„Tati,“ zaševelil Harry.

Pán Zla zpozorněl, zdálo se mu, jako by tu někdo mluvil. Ohlédl se na Snapea, ten stál pořád na svém místě. Nevypadalo to, že by i on něco slyšel.

„Tati!“ Harry si všiml, jak se předtím Voldemort zarazil, zkusil to tedy znovu.

Pán Zla se udiveně rozhlédl kolem, teď už si byl jist, že se mu to nezdálo. V místnosti nikdo kromě něj a Snapea nebyl. 

„Harry...?“ opatrně se zeptal Voldemort, stále se rozhlížel po místnosti.

Severus zpozorněl, lehce udiveně se podíval na svého Mistra.

 

Asi už mu hrabe.

 

„Pane,“ začal Snape.

„Pšš...“ s nebezpečným pohledem ho Voldemort přinutil zmlknout.

„Tati! Pomoz nám!“ Harry musel skoro až křičet, aby si byl jist, že ho otec slyší.

„Kde jste?“ Pán Zla se přestal rozhlížet, pomalu mu docházelo, že v místnosti kromě něj a Snapea opravdu nikdo není. Severus sledoval Mistra se stále větším znepokojením.

„U lovců! Chtějí nás dát Brumbálovi!“ Harry zadoufal, že Voldemort o lovcích něco ví.

„Lovci...?“ opakoval Pán Zla s otázkou se podíval na Snape.

„Lovci? Třeba lovci... lidí, loví za peníze lidi na které je vypsaná odměna...“ Snape si nebyl moc jist, jestli se Pán Zla ptá právě na tohle.

„Jo, to jsou oni!“ přitakal Harry.

„Kde sídlí?“ zeptal se Temný pán opět Snapea.

„Někde u Edinburghu,“ zamyslel se Severus.

„Někde kde?“ zavrčel netrpělivě Pán Zla.

„Myslím, že pět kilometrů na sever. Alespoň dříve tam měli stanoviště. Nemyslím, že by ho změnili, lovci nejsou nijak obezřetní,“ pohotově odpověděl Severus.

„Najdeme tě,“ Pán Zla opět promluvil k Harrymu.

To také bylo to poslední, co Harry slyšel. Obraz se mu pomalu začal ztrácet. Znovu se objevil na louce. Něco však bylo jinak. Teď už na louce nebyl sám. Někdo tu s ním byl, někdo, kdo se nebezpečně přibližoval.

 

 

Lucius Malfoy seděl na posteli. Přišlo mu to už jako věčnost, co chlapec usnul. Uvažoval, jestli by ho třeba neměl probudit. Ale co když se mu zrovna povedlo spojit se s Pánem Zla?  Lucius si tiše povzdechl, věděl, že to nějak odnese. Nesplnil úkol, neochránil syna svého Mistra.

 

 

K Harrymu se přibližovalo podivné zvíře. Temně vrčelo, stále postupovalo k vyděšenému chlapci. Harry začal couvat. Sice věděl, že je jen ve svém snu, ale netušil, co tu dělá to zvíře. Začal mít strach. Vědomí, že se mu to jen zdá, se odsunulo kamsi do daleka. Zůstala jen čirá hrůza z neznámého, nepřátelsky se tvářícího, zvířete.

 

 

 

Poslední komentáře
29.05.2007 12:55:30: peknee...tesim sa na dalsiu..:D
28.05.2007 20:45:57: je mocky pekny jen tak dal =)
28.05.2007 17:17:59: hezký jen tak dál
28.05.2007 14:40:12: naaaaaaaaaaaadhea...kedy by mohla byt dalsia kapitola???
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.