Cual padre, cual infante

13.kapitola - Očistec 2/2

Komentujte... Až tu bude minimálně 10 komentářů od různých lidí, tak přidám...

Za beta-read děkuji Darkness...=)
mezi ** je hadí řeč

 

Chlapec se prudce otočil. Stál přímo před Albusem Brumbálem.

„Brumbále...“ Harry na ředitele nevěřícně zíral.

„Jistě, čekal jsi snad  někoho jiného?“ lehce ironický tón. Chlapec se na Brumbála jen udiveně díval. Opravdu byl tohle ten milý hodný ředitel? Opravdu byl tohle ten člověk, který vždy každému ochotně pomohl? To přece není možný! Co se to s ním stalo?!

 

„Co... co po mě chcete?“ vyděšený tón se vkradl do Harryho otázky.

„Chci tvojí moc,“ prosté zlověstní konstatování.

„Mojí moc?“ nevěřícně.

„Jistě, teď, když víš, že jsi synem Voldemorta, tak ho těžko budeš chtít zabít.“

„Počkat... vy-vy jste to věděl? Celou dobu jste věděl, že Voldemort je můj otec?!“ zděšení se pomalu měnilo v zlobu.

„Ale ne, celou dobu ne, jen posledních pár měsíců,“ zlomyslně se ušklíbl Brumbál.

 

Sakra tohle přece není možný, tohle nemůže být Brumbál! Jistě že může... Ale to přece...

 

„Proč? Proč zrovna mě...?“ Harry naprosto nechápal Brumbálovi záměry.

„Protože si se hodil. Byl jsi bez rodičů, teda aspoň to jsme si mysleli. Navíc tě Voldemort poznamenal. Vymyslet si věštbu už nebyl problém.“

„Takže otec měl pravdu, žádná věštba nikdy neexistovala,“ zlostně se na Brumbála podíval chlapec.

„A cos myslel? Že by obyčejný kluk mohl porazit Pána Zla? Ne Harry, tys ho měl pouze oslabit, protože i on si měl myslet, že ho dokážeš zastavit a pak... Pak bych přišel já a zabil bych ho, čímž bych na sebe přenesl jeho moc. Ale to, že si jeho synem všechno zkomplikovalo. Teď by Voldemortva moc přešla na tebe, což nemohu dopustit. Navíc, ač jsem si to nechtěl přiznat, tak jako dědic Zmijozelovi krve máš dost velkou moc. Vezmu si tvojí moc, zabiji Toma...“

„Chcete ovládnout svět? Vy bastarde! Všichni vám věří a vy jste horší, daleko horší než Voldemort!“ rozkřičel se Harry.

„Neměl bys soudit lidi podle toho, co ti na sebe sami řeknou,“ ušklíbl se Brumbál.

„Ale to...“

 

Harry se na víc nezmohl, jen němě zíral na ředitele, který teď vytáhl hůlku.

 

„Harry, Harry, připravil bych tě o tvojí moc již tady, ale jak jistě víš, tak jsme ve snu a některá kouzla tu nemají ten správný účinek,“ Brumbál mávl hůlkou...

 

 

Lucius stál u chlapce, netušil co má dělat. Kdesi v dálce slyšel tiché rány, vězení se slabě otřásalo. Malfoy tušil, že Pán Zla si jde pro syna. Tohle vědomí ho trochu uklidňovalo, přece jen, když se mu nepodaří chlapce probudit, tak jeho otec už bude vědět, jak na to.

Harry slabě zasténal. Prudce otevřel oči a posadil se. Lucius trochu nadskočil, přeci jen nečekal, že se hoch tak rychle probere.

 

„Harry,“ opatrně začal Malfoy, když viděl, že ho chlapec nezaregistroval a jen se vystrašeně rozhlíží po sklepení.

„Harry!“ zatřásl chlapce, čímž konečně získal jeho pozornost.

„Kde je?“ vyděšený tón chlapcova hlasu přiměl Luciuse, aby se taky rozhlédl po sklepení.

„Kdo?“

„Brumbál!“

„Co by tu dělal?“ Lucius byl vyvedený z míry, netušil o čem chlapec mluví.

„Chce mojí moc,“ Harry se začal slabě třást. Náhle se mu oči rozšířily hrůzou, zíral kamsi za Malfoye. Lucius se prudce otočil. Stanul tváří v tvář Albusi Brumbálovi.

 

„Luciusi, opět se setkáváme,“ promluvil Brumbál.

„Brumbále... Co..?“ nic víc Malfoy nestihl. Brumbálovo kouzlo ho zasáhlo zcela nepřipraveného. Byl odhozen na nejbližší zeď, omráčeně po ní sjel na zem kde zůstal v bezvědomí ležet.

Harry jen vyděšeně sledoval Luciuse. Teď když byl dospělý kouzelník v bezvědomí, dostal chlapec opravdu strach. Urychleně se zvedl a odcouval do rohu žaláře. Vyděšeně zíral na Brumbála. Pořád nemohl uvěřit, že ten Brumbál, kterého znal je ten samý jako tenhle zlý Brumbál.

 

„Jděte pryč,“ slabě vzlykl Harry.

„Ale Harry, přece by ses mě nebál. Já nejsem ten, co vraždí mudly pro zábavu, jako tvůj otec,“ Brumbál se s napřaženou hůlkou blížil ke chlapci.

„Nechte mě být,“ Harry se zhroutil na zem, přitáhl si kolena k obličeji, tiše se rozvzlykal. I přes své vzlyky však slyšel ředitelovi kroky, které mlaskaly po vlhké podlaze žaláře, jak se přibližují.

 

 

Smrtijedi ´vyčistili´ přízemí a první patro, teď se vraceli ke svému Mistrovi pro nové instrukce.

„Severusi, našel jsi už ten vchod do sklepení?!“ zeptal se nevrle Pán Zla Smrtijeda, který právě přišel.

„Jistě Mistře,“ Snape se trochu otřásl.

 

Zase sklepení....

 

„Tak mě tam zaveď. Vy zůstanete tady,“ zavrčel na zbylé Smrtijedy.

Snape se otočil a vyšel z místnosti, kde byli shromáždění Smrtijedi. Cestou se snažil moc nerozhlížet kolem, přeci jenom, Smtijedi provedli svojí práci více, než dobře. Těla lovců byla rozmetána po celém domě. Krev stékala v provazcích po zdech. Severus hleděl přímo před sebe, sice byl Smrtijed, ale ještě nepochopil zálibu některých služebníků Pána Zla, používat krvavé kletby místo osvědčené Avady.

 

Zastavil se před velkým, avšak nenápadným, obrazem. Počkal, až ho Mistr dojde.

„Tak co je? Znáš doufám to heslo,“ zavrčel Pán Zla a naštvaně zíral na obraz.

Severus zamumlal heslo, mávl hůlkou, obraz zmizel. Místo něj se objevily masivní dveře. Snape vzal za kliku. Dveře se ani nepohnuly. Severus musel vynaložit veškerou sílu, aby se dveře s nepříjemným skřípotem pootevřely.

Poodstoupil od pootevřených dveří. Lord Voldemort ho sjel nepříjemným pohledem. Pozvedl hůlku, rozsvítil jí a vsoukal se do pootevřených dveří. Snape ho s lehce zoufalým výrazem následoval.

 

Sestupovali po kamenném schodišti do sklepních katakomb. Kolem byla neprostupná tma. Snape se roztěkaně rozhlížel kolem. Po tom, co se stalo v posledním sklepení, ve kterém byl, se mu tady pranic nelíbilo. Voldemort šel přímo k nejvzdálenější kobce. Nemohl tušit, kde je jeho syn, ale vzhledem k tomu, že z poslední cely se ozývaly hlasy, tak tam zamířil.

 

Pán Zla jediným mávnutím hůlky otevřel dveře. To, co spatřil, ho na okamžik zmrazilo na místě. V rohu místnosti se vyděšeně krčil jeho syn, nad ním stál Brumbál s napřaženou hůlkou, něco chlapci říkal. Kousek dál ležel na zemi Lucius Malfoy, nepochybně v bezvědomí, ten by teď svému Mistrovi jen těžko mohl pomoci.

Snape stál za Lordem. Těkal očima po žaláři. Na okamžik spočinul pohledem na Brumbálovi, který si ještě pořád nevšiml, že není v cele sám s chlapcem. Pak se Severusův pohled stočil na roztřeseného, zakrváceného chlapce. Jakoby hocha něco donutilo, nadzvedl obličej a jeho uslzené oči hleděli přímo na Snapea.

 

Brumbál přestal mluvit. Se zájmem sledoval směr chlapcova pohledu. Otočil se.

 

„Tome, je milé, žes nás poctil svou přítomností,“ zlověstně se ušklíbl Brumbál.

„Brumbále. Nechte Harryho jít, nemá s tím nic společného,“ zamračil se Voldemort. Teď, když Brumbál poodstoupil, mohl si syna lépe prohlédnout. Chlapci tekla po obličeji krev, mísila se se slzami a dopadala na Harryho roztrhanou košili, už tak  krví nasáklou.

„To se mýlíš, Tome, Harry s tím má společného víc, než myslíš,“ Brumbál se otočil zpět na k Harrymu. Na svůj věk až příliš energicky uchopil chlapce za zdravou ruku a vytáhl ho na roztřesené nohy.

„Nech ho!“ zavrčel Pán Zla, nebezpečně pozvedl hůlku, mířil na ředitele.

„Tome, moc dobře víš, že tohle neudělám. Harry je moje záruka vítězství strany dobra,“ infantilně se usmál Brumbál.

„Vy nejste strana dobra,“ šeptl Harry.

„Cože?! Harry, chlapče, jsi ještě příliš mladý na to, abys věděl, co je a co není správné,“ poučoval ředitel.

„Vím, že vy neděláte správný věci, jste zlý,“ chlapec tiše zavzlykal. Brumbál se jen ušklíbl, přitáhl hocha blíž k sobě.

„Časem Harry, časem poznáš, že jsem ti říkal pravdu. Tvůj otec je na straně zla, to on zabíjí nevinné, já pomáhám.“

„Ne...“ hlesl Harry.

 

Brumbál náhle vyslal kouzlo, které jen těsně minulo Snapea.

„Severusi, myslel jsem že jsi na naší straně, ale jak vidno, zmýlil jsem se v tobě,“ promluvil Brumbál na Smrtijeda. Vyslal další kouzlo.

Snape narychlo vyčaroval štít, který kouzlo pohltil.

„Jdeš za slávou Severusi? Nebo zatím, kdo má v danou chvíli větší moc?“ klidný tón Brumbál vykompenzovával dávkou kleteb, kterými teď zasypával Voldemorta a Snapea.

„Nechte té komedie, Brumbále, Severus byl vždycky na mojí straně, tak nedělejte, že jste o tom nevěděl,“ zavrčel Pán Zla.

 

Harry, kterého mezitím Brumbál pustil, se sesunul k ředitelovým nohám. Neměl už sílu stát.

 

„Brumbále, nech Harryho jít. Je to ještě dítě!“ Pán Zla vykryl další kletbu, naštvaně pohlížel na Brumbála.

„Ne, Harry je možnost, jak strana dobra vyhraje,“ odvětil klidně ředitel a poslal na Voldemorta další kletbu.

 

*Harry, použij svojí moc Harry. Použij moc Salazara Zmijozela.*

Pomalu usínající chlapec zpozorněl, jakmile uslyšel hadí jazyk.

*Cože mám použít?*

*Moc Salazara Zmijozela* Voldemort vyčaroval štít, který pohltil další Brumbálovu kletbu.

*Nevím jak* zoufalý tón se vpil i do hadí řeči.

 

„Ale Tome, to přece není třeba. Harry odsud neuteče, je jedno, jaké mu dáváš příkazy,“ ušklíbl se ředitel.

„Nemám zapotřebí dávat svému synovi jakékoliv příkazy,“ zamračil se Voldemort a vzápětí vyslal na Brumbála svojí kletbu. Ředitel kouzlo pohotově vykryl.

Snape se mezitím stáhl do pozadí. Pomalu popostupoval k Malfoyovi. Musel ho probrat, věděl, že ho budou potřebovat.

 

*Harry, tu moc, musíš se na to soustředit*

Chlapec jen udiveně zíral na svého otce, naprosto netušil, co po něm chce. Zavřel oči, když už nic, tak se aspoň pokusí uposlechnout otcovo přání.

 

„To je všechno, co umíš?“ Voldemort se snažil Brumbála vyprovokovat, chtěl dát Harrymu čas, jen doufal, že se mu povede najít svou dědickou moc.

„Tome, snad bys nechtěl ,abych tě zabil? Víš stejně dobře jako já, že to mohu jen s Harryho mocí,“ i přes svá slova poslal Brumbál na Pána Zla další kletbu.

 

Snape se sehnul k Luciusovi.

„Enevarte,“ tiché kouzlo probudilo Malfoy. Slabě zasténal a rozhlédl se kolem. Už, už chtěl něco říct, když mu Severus přiložil ruku na ústa. Zakroutil hlavou, čímž dal Malfoyovi najevo, že něco je špatně.

Snape pomohl Malfoyovi vstát, byl rád, že jim Brumbál nevěnuje pozornost. Podal Luciusovi hůlku, sice to nebyla ta Malfoyova, ale teď mu bude muset stačit.

 

Harrymu se za zavřenýma očima začala převalovat barevná mlha. Trochu sebou trhl, netušil, co se děje, zadoufal, že jeho otec to ví.

 

Brumbál, který se právě kryl za silným štítem pohlédl udiveně k zemi, kde pololežel chlapec. Cítil, jak sebou hoch trhl. Ředitel se podíval na Voldemorta, který se teď lehce vítězně usmíval.

„Co se...“

 

Ale to už se kolem chlapce začala šířit temná záře. Náhle byl Harry obklopen tmou. Tmou, která pomalu začala zahlcovat zbylý prostor žaláře. Jakmile se záře dostala k Brumbálovi, začal ředitel ustupovat. Snape s Malfoyem jen němě přihlíželi, netušili, co se děje. Pán Zla s úsměvem sledoval ustupujícího Brumbála.

 

Ředitel začal vysílat proti tmě kletby. Jedno kouzlo za druhý bylo pohlcováno září.

 

„Naufragium disperdo perditor,“ kouzlo prošlo hladce temnou září až narazilo do chlapce v ní. Brumbál se přemístil přesně v okamžiku, kdy Harry slabě vykřikl. Tma se rozlila po sklepení. Následoval mírný výbuch, který rozvířil prach.

Nastala tma. Někdo rozsvítil hůlku. Smrtijedi v koutě se vinou usedajícího prachu rozkašlali. Voldemort začal rozsvícenou hůlkou zkoumat místnost. Hledal svého syna, měl obavu z toho, co mu Brumbálovo kouzlo mohlo udělat...

 

 

 

 

Poslední komentáře
21.03.2008 13:06:44: sarbonne: Jé, tak stále čtu, nějaký výtky k této kapitole, si jí budu muset znova přečíst, abych poc...
21.03.2008 02:43:34: jo proč ne. Zase mám komu fandit, ale proboha Harrymu nejni pět! Jen jsi prohodila starny, ale Harry...
03.06.2007 23:13:18: mania_dardeville:jj az tak..mno tak do ctvrtka bych mela jeste vydrzet sice asi jen na par slachach ...
03.06.2007 18:58:34: mania_dardeville:jj az tak..mno tak do ctvrtka bych mela jeste vydrzet sice asi jen na par slachach ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.