Cual padre, cual infante

14.kapitola - Věci milé a nemilé

Věci nemilé


Komentujte, jinak tu příští týden nic nebude...

Koho čekají „milé“ události a koho naopak ty „nemilé“?=)

Konec je trochu useklý, ale psala jsem to skoro ve spánku(včera v noci, nebo už dneska ráno?), tak prostě pokračování příště... I když to to zase bude s pohledu Lorda... Tak uvidím, kdy se dozvíte zbytek o Brumbálovi a jeho „dárečku“!=)

 

Brumbál zamračeně přecházel po ředitelně. Před pouhými pár minutami se jen tak, tak přemístil ze sklepení v sídle Lovců. Kouzlo, které na chlapce vyslal bylo mocné, avšak nemohlo Harryho zabít, rozhodně ne s mocí, kterou hoch nepochybně má.

 

Ředitel pořád nemohl uvěřit tomu, jak je chlapec mocný. Samozřejmě, tušil, že s mocí Zmijozela bude silný, ale tohle rozhodně nečekal. Jako nečekal chlapcovu loajálnost k Voldemortovi. Brumbálovi se nebezpečně zablesklo v očích. Netušil, jak je možné, že se mu situace, kterou tolik let řídil, tak náhle mohla vymknout z rukou. Jistě, byla tu ta záležitost s Harrym jako synem Pána zla. Ale to byla v porovnání s tím, jak se zhroutil Brumbálův plán, pouhá maličkost.

 

Někdo zaklepal. Ten někdo ani nečekal na vyzvání a vtrhl dovnitř.

 

„Našli jsme Moddyho, teda... aspoň to, co z něj zbylo!“ vypálil hned mezi dveřmi uřícený Lupin.

„Co z něj zbylo?“ Brumbál se zarazil, pořád tak-nějak doufal, že bystrozor žije. Dobře, věděl, že ho zajal Pán zla, teď už taky věděl proč. Přesto doufal v bystrozorovu odolnost.

„Někdo si s ním ošklivě pohrál, podle toho, co u něj bylo bych řekl, že to byl Snape.“

„Severus... Měl jsem tušit, že nás nakonec zradí,“ zamračil se ředitel.

„Brumbále... Co- co se stalo s Harrym?“

„Nevím.“ lehce naštvaný tón.

„Nevíte..? Má ho Voldemort?! Brumbále!“ mírně nepříčetně.

„Ano, situace se změnila. Harry již není na naší straně,“ Brumbál se zahleděl na udiveného kouzelníka.

„Není? Jak to? Co se stalo?“

„Plán nevyšel. Harry teď nepochybně bude na straně své rodiny. Navíc, my ho nepotřebujeme.“

„Brumbále, co to povídáte? A co věštba?“

„Žádná neexistuje...“

„COŽE?!“

„Nikdy žádná věštba neexistovala,“ pokrčil ředitel rameny.

„Ale co... proč tedy... Lily a James... to všechno,“ udivený kouzelník začínal blednout, jak mu věci začaly do sebe zapadat.

„Byli to nutné oběti. Čekali dítě v nesprávnou dobu,“ prostý, klidný tón.

„Jak... nechal jste je napospas Voldemortovi. Nechal jste ho, aby Harryho připravil o matku a otce!“ vykřikoval Lupin.

„Ne. Nechal jsem ho, aby zabil jeho matku, ale Harryho otec stále žije.“

„James žije?“ udiveně.

„Ne, James Potter není a nikdy nebyl Harryho otec,“ pokračoval dál klidně Brumbál.

„Kdo tedy..?“

„Voldemort.“

„Cože? Brumbále, netuším, kde jste vzal takovou blbost, tohle není možný,“ zamračeně si ředitele prohlížel Lupin.

„Je to pravda, věřím tomu jak já, tak Harry, tak i Tom a jeho smrtijedi,“ lehce se ušklíbl Brumbál.

„Vždyť...  a co teda ta věštba, proč to?“

„Proč? Protože to byla jediná možnost, jak odvést Voldemortovu pozornost, jak získat čas a posléze jak ho zahubit.“

„Ale Harry to přežil, jak je to možný. Pokud není žádná věštba, tak... je možné, aby ho zachránilo Lilyino obětování?“ vyptával se dál Remus.

„Lily je Harryho matka, ale pochybuji, že za události, které se staly může její obětování. Myslím, že už tehdy měl Harry moc Zmijozela. Navíc si nemyslím, že Voldemortovi jeho magie dovolila zabít vlastního syna. Magie to poznala a jednoduše zařídila, aby se kouzlo minulo účinkem.“

 

Remus v průběhu hovoru stanul ve středu místnosti. Brumbál stále křižoval kolem, oči upřené na kouzelníka. Odpovídal na jeho dotazy, ale v hlavě se mu pomalu začal rýsovat nový, lepší plán.

 

„Brumbále... Proč- proč mi to tak najednou všechno vykládáte?“ uvědomil si náhle Lupin.

„Proč? Protože ty už nebudeš mít možnost to někomu říct,“ tichý, zlověstný tón.

„Nebudu mít...“ nestihl kouzelník doříci.

„Imperio.“

Brumbálovo kouzlo ho zasáhlo zcela nepřipraveného. Lupin sice dokázal vzdorovat kletbě Imperio od řadových kouzelníků, ale od Brumbála... neměl šanci.

„Nezabiji tě, já ne. Můžeš si o mě myslet, co chceš, ale nezabil bych nikoho z řádu, tak hluboko jsem ještě neklesl. Najdi Harryho Radleya a přiveď mi ho!“ Brumbál udal přesný rozkaz.

 

Remus Lupin se otočil, držen pod kletbou vyšel z ředitelny, opustil Bradavice. Měl úkol, který musel splnit. Nevěděl, proč. Co ho nutí dodržet podivný rozkaz. Ale věděl, že ho musí splnit.

 

Brumbál se chvíli za členem řádu zamyšleně díval. Pak si vzpomněl. Proč Lupin vlastně přišel. Odletaxoval se do hlavního štábu Fénixova řádu.

 

„Našli jste Moddyho?“ ptal se hned, jakmile vylezl z krbu.

„Ano, ale není to pěkný pohled,“ ozval se jeden z bystrozorů.

„Kde jste ho našli?“ zajímal se ředitel.

 

Rozhlédl se kolem.

Byl v malé místnosti v domě na kraji Londýna. Po útoku Voldemorta na Grimmauldovo náměstí muselo být sídlo řádu přemístěno. Teď jim sloužil malý domek, který kdysi patřil někomu z řádu. Nikdo už ani pořádně netušil komu. Dům byl opatřen podobnými kouzly, jako dům rodiny Blacků. Ovšem kouzla černé magie zde chyběli. Kdo ví, třeba se to jednou řádu stane osudným...

 

„To přesně nevíme. Ti, co ho objevili jsou dost v šoku, někteří ještě zvrací,“ ušklíbl se kouzelník sedící u stolu uprostřed místnosti.

„Kde je tělo,“ Brumbál se otočil na bystrozora, se kterým mluvil hned jak přišel.

„Na zahradě v kůlně. Ten puch... nemohli jsme ho dát do domu, už by se tu nikdo nikdy nemohl nadechnout, natož najíst,“ lehce se otřásl bystrozor.

„Jdeme,“ otočil se Brumbál k východu na zahradu.

„Klidně vám popíšu cestu, ale rozhodně po mě nemůžete chtít, abych tam šel... znova,“ zaprotestoval bystrozor.

„Já tam s vámi klidně půjdu,“ zvedl se ten u stolu. Ředitel jen kývl a následován kouzelníkem vyšel na zahradu.

 

Tady ho člen řádu předešel. Zamířil do odlehlého koutu zahrady. Brumbál se tu nikdy předtím nijak zvlášť nepohyboval. Jen to tu opatřil patřičnými kouzly a to bylo vše. Teď trochu zmateně sledoval kouzelníka, předtím si nevšiml žádné kůlny, ovšem nepochyboval o tom, že jí bystrozorové byli schopni vykouzlit, ať už jen pro účely odložení zpustošeného těla, nebo pro pozdější možné využití coby vězení...

 

Kouzelník vešel do dřevěného, ne moc pevně vypadajícího, domku. Uvnitř nebylo naprosto nic. Jen zhroucené cosi na podlaze, což přes hadr, kterým ta ´věc´ byla zakrytá nebylo vidět. I přes neprodyšnou látku se však dostával smrdutý špavkovitý zápach. Na tkanině byly patrné, stále se zvětšující, skvrny krve.

 

Brumbál, jediným mávnutím hůlky, látku odstranil. Kouzelník vedle něj zalapal po dechu, nepochybně to, co se stalo z Moddyho, ještě neviděl. Ruka vystřelila před kouzelníkova ústa, vyběhl ven. Odsud se už jen ozývaly dávivé zvuky.

 

Ředitel zkroušeně hleděl na zuboženou hromádku na podlaze. Ještě nedávno to byl člen řádu, bystrozor, člověk... Ale teď? Teď to bylo jen torzo. Torzo podle něhož se jen velice těžko dalo určit, kdo, nebo co, to bylo. Tělo vypadalo, jakoby bylo zevnitř roztrženo. Ještě předtím ho však někdo musel krutě mučit. Brumbál nepochyboval, že tohle, tuto zuboženou, odpudivou věc, má na svědomí černá magie.

 

Dalším mávnutím torzo zase zakryl. S nebezpečným výrazem vyšel z kůlny.

 

„Prý k tomu byl přidán dopis,“ zlobně se podíval na zvracejícího kouzelníka. Ten jen slabě přikývl a mávl rukou k domu.

 

V dalším momentě byl ředitel uvnitř. Bystrozor čekající na jeho návrat mu do rukou dal dopis, který provázel Moddyho tělo.

 

Brumbále,

jistě jsi velice potěšen, že jsem ti vrátil Pošuka Moddyho v tak nepoškozeném stavu. To je jen malá ukázka toho, co se stane, když si někdo dovolí ublížit mého synovi. Celý ten řád to čeká taky, s tebou v čele. Moddy je na tom ještě dobře, až skončím s tebou, nebudeš potřebovat ani rakev, bude ti stačit krabička od zápalek. JAK SIS MOHL DOVOLI UBLÍŽIT MÉMU SYNOVI?!

 

Kdyby tě to náhodou zajímalo. To úchvatné dílo, který se teď můžeš bez skrupulí kochat. Má na svědomí jeden z mých nejlepších smrtijedů. Severus Snape.

Lord Voldemort

 Temné sídlo

 

 

Brumbál rozhořčeně dočetl dopis. Teď začínal litovat toho, že Snapea nezabil hned, jak měl v sídle Lovců, příležitost.

 

 

 

 

Poslední komentáře
11.06.2007 17:49:18: Úžasný!! Teda až na Brumbála, toho bych nejradši vlastnoručně zabila, debila jednoho. smileysmiley Už s...
10.06.2007 19:32:45: super kapitola jen tak dál
09.06.2007 18:03:16: už se těším na to pokráčko, zatím to vypadá dost slibně
09.06.2007 16:40:11: Lidi, budu strašně otravná, ale mohli byste se podepisovat? Prosím...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.