Cual padre, cual infante

15.kapitola - Věci milé a nemilé

Věci milé


Název kapitoly by se spíš hodil 'Věci milé' 1/2, ale nač všechny kapitoly rozdělovat. Berte to tak, že věci milejší se objeví až příště... snad...

 

Věnováno Jantar, protože se tak moc zajímala o kouzlo... Tak snad ti Snapeův 'průzkum' bude stačit!=)

Obetované, děkuji Darkness....

Paprsek světla dopadl na zhroucené tělo v rohu žaláře.

V dalším okamžiku stál Pán Zla u svého syna. Sehnul se k bezvládnému chlapci. Nahmatal tep. Sice byl velmi nepravidelný, ale byl, to Voldemorta trochu uklidnilo.

 

"Severusi!" Pán Zla jediným nebezpečným pohledem donutil smrtijeda přijít blíž.

 

Snape s tichým povzdechem došel ke svému Mistrovi a jeho synovi. Stejně jako Voldemort se i on k chlapci sehnul. Zkontroloval jeho stav.

 

"Co je s ním?" Temný pán jen těžko maskoval obavy.

"Ztratil dost krve, ale ne tolik, aby to bylo životu nebezpečné, ale to kouzlo, co na něj vyslal Brumbál. To by mu mohlo hodně ublížit," nejistě se na Voldemorta ohlédl Smrtijed.

"Co to bylo za kouzlo?" tiše se ozval Malfoy, který doposud stál u protější zdi. Teď se odhodlal a přišel blíž ke chlapci.

"Naufragium disperdo perditor, zhouba ničí zhoubu," zamračil se Snape.

"Kouzlo z černé magie, divím se, že ho Brumbál vůbec zná, o tom, že ho používá nemluvě," ušklíbl se Pán Zla.

 

"Bude potřebovat lektvary," Snape se opět sklonil k nehybnému chlapci.

Pán zla bez dalších zbytečných řečí lehce zvedl svého syna do náruče. Harry tiše zasténal. Starostlivý výraz přeběhl přes Voldemortovu tvář. Následován dvěma smrtijedy vyšel ze sklepení.

 

V přízemí se na okamžik zarazil, kývnutím vyzval Luciuse, aby dal smrtijedům rozkazy, zamířil k přenášedlům, které teď nečině ležely na podlaze ve vstupní síni. Jednoho se chytl, zamumlal příslušnou formuli a spolu s Harrym v náručí se přenesl do svého sídla. Za pár okamžiků se tam objevil i Snape.

 

 

Harry ležel v bezvědomí na posteli, kolem něj nervózně pobíhal Severus Snape. Každou chvíli vpravil do chlapce nějaký lektvar. Měl strach, ani ne tak o hocha na posteli, jako spíš o sebe. Vždyť, pokud selže, tak Pán Zla ho nezabije, Pán Zla ho umučí nepředstavitelným způsobem. Severus měl pořád před očima zrůdný obraz těla Alastora Moodyho. Ne, on chlapce zachrání a stoupne v očích Pána Zla. Už nikdo nebude pochybovat o jeho loajalitě, nikdo si nedovolí proti němu něco říct.

 

Několikrát se pokoušel mladíka zbavit zakrváceného oblečení, ale bez efektu. Vlivem Brumbálova kouzla nešly chlapcovy rány zacelit. S roztržené ruky pořád tekla krev, nebylo to sice v množství ohrožujícího život, ale i tak to nebylo dobré. Na chlapcově hrudi se stále objevovaly nové kapičky krve, které vytékaly ze stop po zvířecích drápech. Ani s ranami na obličeji to nebylo lepší, stále krvácely.

 

Harry tiše zasténal. Neprobíral se, jen i v hlubokém bezvědomí cítil neústupnou bolest. Snape se zamračil, moc toho o kletbě, která chlapce zasáhla nevěděl, ale určitě už se měl probrat. Jenže v případě 'Chlapce, který přežil' bylo vše jinak.

 

Snape se nejistě rozhlédl kolem, zkusil už skoro vše. Použil každý možný lektvar, dokonce se i odhodlal pro nějaké to kouzlo, ale chlapec se neprobíral. Možná by mohl pomoci Pán Zla se svojí magií. Ale Voldemort předal syna do péče Severuse Snapea a sám odešel něco vyřešit s Luciusem Malfoyem.

 

Severusův pohled padl na knihu v chlapcově knihovně. Netušil, co zrovna u -náctiletého kluka dělala tahle knížka. Ale ostatně proč ne, třeba měl syna Pána Zla jiné požadavky, než jeho spolužáci.

Snape sáhl po knížce.

 

Absoluta lepos furvum magia.

 

"Nezávislá kouzla černé magie?" Snape knihu opatrně otevřel, nepochyboval o tom, že Harry knihu nikdy nečetl, snad ani nevěděl, že jí v pokoji má. Jistě, Voldemort předpokládal, že jednou si jí chlapec třeba všimne a černá magie ho natolik zaujme, že změní své stanovisko. Ale to teď už nebude třeba, po tom, co předvedl Brumbál...

 

Zběžně nahlédl do obsahu knihy. V abecedním pořadí zde byly zapsány všechny možné kletby, zakázané nevyjímaje. Konečně našel písmeno N.

 

N

Nablia laska... 475

naididae... 476

naja haje... 477

 

Severus přeskočil několik kouzel, které měli za úkol vykouzlit různé druhy hadů. Netušil, proč by někdo měl toužit po kobře egyptské nebo různých druzích krajty... Ale pokud si Pán zla myslel, že to jeho syn ocení, tak budiž.

 

Naufragium disperdo perditor... 482

 

Konečně našel kouzlo, které hledal. Urychleně nalistoval příslušnou stránku.

 

Kletba Naufragium disperdo perditor, v přímém překladu 'Zhouba ničící zhoubce'. Neboli kletba, která má za úkol zničit člověka, jenž vyvolal kletbu zhoubnější. Kletba nemá za úkol nikoho zabít, pouze odstranit kletbu, kterou člověk vyvolal. Za obecné platí za kletbu obranou, ale lze jí použít i jako útočnou, pokud náš protivník vyvolal kouzlo, jenž by nám nemohlo ublížit. Pokud se kletba špatně použije, může mít na našeho protivníka nedozírné následky. Za posledních několik let byla kletba použita pouze třikrát. Dvakrát jako kletba obraná, kdy se ani jedné ze stran nic vážnějšího nestalo. Potřetí byla kletba použita útočně a zasažený jejím následkům podlehl.

 

Snape několik řádek přeskočil, nepotřeboval se dozvědět historii kouzla ani jeho přesnou formulaci, potřeboval vědět, jak se ho zbavit.

 

Účinky kletby mohou být různé, z jejího vlivu se nedá úspěšně vymanit. Je ale několik kouzel a lektvarů, které mohou příznaky zmírnit, či skoro úplně pozastavit.

Nejvhodnějším lektvarem je 'Dextra dilectio'. Za vhodné protikouzlo se považuje 'Domesticum abominatio'. Jak lektvar, tak kouzlo mají vedlejší účinky, pokud se vám podaří zbavit se všech účinků doprovázející kletbu Naufragium disperdo perditor, budete si muset ještě poradit s následky protikouzel.

 

Snape dál nečetl. Všechno, co potřeboval vědět, věděl. Vstal, odložil knihu zpět do knihovny. Lehce nejistě přešel ke chlapci. Jistě, mohl mu podat lektvar. Nepochyboval, že by 'Dextra dilectio' zvládl. Ale znal tento lektvar, věděl o vedlejších účincích, to přece jen milosrdnější bylo rodinné kouzlo 'Domesticum abominatio'. Bohužel toto kouzlo mohl udělat jen rodinný příslušník, v tomto případě Voldemort a ten byl bůhvíkde.

 

Harry sebou prudce trhl. Tiše zasténal. Neprobouzel se, ještě ne, kouzlo mu v tom bránilo. Po bledých lících mladíka stékaly slzy, nepochybně i v hlubokém bezvědomí pořád cítil neustupující bolest. Severus se musel rozhodnout. Buď to risknout a dát chlapci nevyzkoušený lektvar, který měl nevyzpytatelné vedlejší účinky. Nebo jít pro Pána Zla a doufat, že se chlapci mezi tím nic nestane.

 

Rozhodl se.

 

Naposledy pohlédl na hocha ležícího na posteli. Odešel z pokoje, zamířil rovnou do pracovny Pána Zla. Za normálních okolností by si nikdy nedovolil sem vejít, ale teď musel... Doufal jen, že to Voldemort pochopí a nebude ho za jeho opovážlivost trestat.

 

Vhodil do plamenů v krbu hrst zeleného prášku. Vkročil do ohně a odletaxoval se do Temného hradu. Bez meškání prošel několik místností. Celkem ho udivilo, že na nikoho nenarazil.

 

Kde sakra všichni jsou?

 

Došel ke dveřím vedoucím do sálu, kde se scházeli smrtijedi. Před dveřmi se zarazil, zevnitř slyšel hlasy. Jistě, mohlo ho napadnout hned, že si Pán Zla zavolal smrtijedy, po akci, která nebyla jednou z nejúspěšnějších. Sice bylo vyvražděno celé sídlo prodejných Lovců. Ale Pán Zla těžko mohl akci považovat za úspěšnou, kdy uprchl Brumbál a ještě předtím stihl zranit jeho syna.

 

Severus se zhluboka nadechl. Nerad docházel na schůze pozdě a ještě ke všemu tu teď neměl co dělat. Měl být u Mistrova syna a zjistit, jak mu pomoci. Jenže to on už přece věděl...

 

Otevřel těžké dveře. Vešel do síně. Dveře se za ním sami opět zavřely.

 

Několik smrtijedů se po něm zvědavě otočilo. Jistě, Snape často chodil pozdě, ale že si i dnes dovolil přijít skoro na konci Mistrova projevu, to spousta z nich považovala za nesmírnou drzost. Severus i přes smrtijedí masky viděl, jak se několik kouzelníků pohrdavě ušklíblo. Nevšímal si toho. Došel k Temnému pánovi.

 

"Mistře," uklonil se Voldemortovi, který ho zamračeně sledoval.

"Severusi, myslím, že jsem ti jasně řekl, kde je teď tvé místo," tichý ledový hlas byl slyšet i v nejzazším koutku místnosti, všichni smrtijedi byli naprosto ticho, aby mohli slyšet, co Snape přišel jejich Pánovi říct.

"Ano Mistře, ale řekl jste, že vám mám říct, když na něco přijdu," Snape se zvedl ze země a pohlédl na Voldemorta.

"A přišel jsi na něco?" těžce maskovaná naléhavost.

"Jistě. Existuje kouzlo, ale musí ho provést jen rodinný příslušník," Snape ztišil hlas, nebyl si jist, kolik toho Pán Zla zatím smrtijedům řekl.

"Pro dnešek končíme!" rázným tónem propustil ostatní smrtijedy Voldemort. Pak se znovu otočil ke Snapeovi.

"Na co čekáš?!" zavrčel.

Snape se bez dalších řečí otočil a vykročil k místnosti s krbem. Koutkem oka zahlédl jak se k němu a Voldemortovi připojit nezvykle zamlklý Malfoy. Nepochybně již byl potrestán za svou neschopnost chlapce ochránit. Snape se vlastně v duchu divil, že je Malfoy ještě naživu...

 

 

Netrvalo dlouho a všichni tři stáli v Harryho pokoji. Chlapec na posteli byl pořád v bezvědomí. Občas slabě zasténal. Tiše zavzlykal. Ale stále byl v limbu.

 

"Co je to za kouzlo?" Pán zla si pozorně prohlížel svého syna, zatímco čekal, až mu Snape vyloží, co zjistil.

"Domesticum abominatio," jasná odpověď.

"Rodinné prokletí..." zamumlal nesouhlasně Lucius.

"Další věc, která ho ke mně přiváže... Nebude se mu to líbit, až se probere," zamračil se Voldemort.

"To jistě ne, ale je to jediná možnost..." Snape zamlčel možnost lektvaru.

 

Voldemort popošel k Harrymu. Chlapec zrovna něco zamumlal. Pohled Pána zla se na malinkatý okamžik dal přirovnat k otcovskému, ale před dvěma smrtijedy si ho jen stěží mohl dovolit. S kamenným výrazem pozvedl hůlku.

 

"Domesticum abominatio!"

 

Černobílý paprsek vylétl z hůlky Pána zla. Zamířil přímo k slabě sténajícímu chlapci. Bez jakéhokoliv dalšího efektu se vpil do chlapcovi hrudi. V místnosti bylo absolutní ticho. Smrtijedi si nedovolili cokoliv říct a Pán Zla jen s obavami sledoval svého syna.

 

 

Harry si začal pomalu uvědomovat okolí. Stále ležel se zavřenýma očima. Nejdřív se nic nedělo, necítil tělo, necítil nic. Najednou mu tělem začalo procházet slabé brnění, měnící se v mírné vlny bolesti. Z ničeho nic se prudká bolest rozhořela v místech, kde měl zranění od zvířete ze snu. Pulsující rána na tváři začala krvácet daleko víc, než v době, kdy byl chlapec v naprostém bezvědomí, to samé platilo o hluboké ráně na ruce.

 

Bolestivý výkřik jakoby probral trojici dospělých kouzelníků v místnosti. Voldemort přiskočil ke chlapci svíjejícímu  se v bolestech na posteli. Snape začal v brašně u postele hledat zklidňující lektvar a Malfoy jen bezděčně přihlížel.

 

"Harry," snažil se chlapce uklidnit Pán Zla. Pevně ho držel za ruce, aby si snad nemohl ještě víc ublížit.

"Severusi!" křikl na smrtijeda, který se ještě pořád přehraboval v tašce. Snape vzápětí našel to, co hledal. Urychleně došel k Voldemortovi a Harrymu. Jednou rukou chytl chlapce za čelo, čímž mu znemožnil pohyb hlavou. V druhé ruce flakónek s lektvarem. Urychleně nalil obsah lahvičky do chlapcových pootevřeným úst. Snape poodstoupil, čekal až lektvar začne působit.

 

Hlasitý výkřik doprovázený vlnou magie. Než se smrtijedi stačili vzpamatovat, magie je srazila na zem. Voldemort stále klečel u Harryho postele. Chlapec ležel na posteli, trhavě oddechoval. Stále ještě bolestí rozšířené oči spočinuly na Voldemortovi.

 

"Tati," tiše zaševelil, než vyčerpaně usnul.

 

 

 

Poslední komentáře
30.06.2007 22:44:56: je to naprosto úúúúžasný!!!:) kdy bude asi tak další?!:(
30.06.2007 12:17:42: Krásná kapitolka, vážně moc hezká, už se těším na další.
20.06.2007 15:09:57: Nádherná kapitolka,docela mě udivuje čeho je ten starej,senilní,blázen schopný...Ten konec byl vážně...
19.06.2007 14:41:48: super kapitola
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.