Cual padre, cual infante

16.kapitola - Carus natus

Opět končí autorskou poznámkou. Věnováno 'zmatkářce' Candy a Cissy, ze které je umění dostat nějaký ten koment! =) Jinak, děkuji všem, že čtete moje povídky! Asi udělám na konci kapitol anketu, abych věděla kolik vás to opravdu čte. Vím, že se někdo neobtěžujete napsat komentář, ale mě by opravdu neskonale potěšily a hned by se mi lépe psalo... =)

Carus natus - Drahý synu

Kapitola je obetovaná, děkuji Darkness...


 


Snape s Malfoyem se pomalu zvedali ze země, kam je srazila energická vlna magie mladého kouzelníka. Voldemort si s nepatrným úsměvem prohlížel, nyní již klidnou, tvář svého syna. Zranění, i krev která je doprovázela, zmizely. Kdokoliv by nevěděl, co se chlapci stalo, myslel by si, že jen spí...

 

„Luciusi, dáš na něj pozor,“ Pána Zla se obrátil na smrtijeda.

„A ne, že se ti ho zase nepodaří ohlídat,“ nebezpečným pohledem si přeměřil plavovlasého kouzelníka. Předtím, než vyšel z Harryho pokoje, pokynul Snapeovi, aby jej následoval. Lucius s lehce zoufalým výrazem zůstal v místnosti.

 

Proč? Proč zase já? Copak se ten kluk dá uhlídat?

 

 

"Mistře?" začal nejistě Snape, když vstoupili do Voldemortovi pracovny a Pán Zla si sedl do křesla za stolem. Smrtijed postával kousek od krbu, netušil, co po něm Temný pán může chtít.

"Slyšel jsem, že jsi Harryho učil Nitrobranu?"

"Ale pane, ale..." Severus doufal, že Pána Zla nenapadlo to, co si myslel.

"Očividně jsi byl neúspěšný," posměšně.

"To nebyla moje chyba," slabě namítl Snape.

"Teď budeš mít možnost ho to doučit," Voldemort přešel Severusovu námitku.

"Ale Mistře, to... Ten chlapec se není schopný něco takového naučit," Snape opravdu nechtěl znova dostat na starost mladého Raddlea.

"Už jsem řekl Severusi, nebo si snad myslíš, že se mnou o tom můžeš diskutovat?!" tónem, který nesnesl odpor.

"Ne, Mistře," Snape pokořeně sklopil hlavu.

"A byl bych opravdu šťasten, kdybys tentokrát dosahoval lepších výsledků, než v Bradavicích."

"Jistě Mistře, ale Pot-Har-Raddle s tím nebude souhlasit," Snape si ještě pořád nebyl jist, jak Pánova syna oslovovat.

"Toho si jsem vědom, promluvím si s ním o tom. Je bezpodmínečně nutné, aby Nitrobranu uměl," temným hlasem poučoval Pán Zla.

"Mistře, myslíte, že mu k něčemu bude, když se k němu už Brumbál nedostane?" nejistě se zeptal.

"Jistě. Pokud sis toho ještě nevšiml, tak Harry je ve spánku příliš zranitelný. Mohl jsem se k němu dostat já, může to i Brumbál. A to neberu v potaz, kdyby se nějakou náhodou Luciusovi nepovedlo Harryho ohlídat a on opět skončil u Brumbála," zavrčel Temný pán.

"Aha..."

"Vrať se Temného hradu, počkej tam na další instrukce. Já si zatím promluvím s Harrym," Pán Zla pokynul Snapeovi, který si ihned nabral letax a zmizel v plamenech.

Voldemort si tiše povzdychl. Věděl, že přemluvit svého Harryho nebude procházka růžovým sadem. Z toho, co slyšel a v neposlední řadě i zažil, byl chlapec až příliš tvrdohlavý, snad i domýšlivý... jako pravý lev, pravý Zmijozel.

 

 

Harry se probouzel. Cítil se... vlastně nijak. Nic mu nebylo. Bolest, na kterou si matně vzpomínal, byla pryč. Otevřel oči. Rozhlédl se po místnosti. V křesle opodál spatřil Luciuse Malfoye, který si pro sebe něco mumlal. Podíval se k oknu. Nemohlo uběhnout moc času, začínalo svítat. Takže pokud neuběhlo již několik dní, tak to bylo pár hodin...

 

Lucius si uvědomil, že je chlapec vzhůru.

 

Hlavně ať už nikam neodchází...

 

"Vyspal ses..?" Malfoy se pokusil o ironický tón, avšak příliš se mu to nepovedlo.

"Jistě, kde je můj otec?" první věc, která Harryho napadla. Přece jen, matně si na Voldemorta vzpomínal. Někde uvnitř tušil, že mu otec pomohl a on by mu měl být vděčný. A ano, on byl. Jenom, i přesto, co se v posledních dnech dělo, něco ho nutilo, udržet si odstup. Nepatrný, nepostřehnutelný, ale odstup...

"Něco řeší se Severusem," Lucius se zamračil, pranic se mu nelíbilo, že nebyl k debatě pozván, ať už se jednalo o cokoliv. Sice to chápal jako určitý druh trestu za to, že chlapce neochránil. Ale za to již přece ztrestán byl... Ale Pán Zla měl třeba jiný názor.

"Co?"

"Jak to mám sakra vědět?" odsekl Malfoy.

"Tak sem se zeptal, no. To ještě neznamená, že na mě máte ječet," zamručel Harry. Sedl si na posteli, hledal oblečení. Lucius si všiml chlapcova pátrání. Zamračeně mu přisunul hromádku s čistým oblečením.

"Díky," Harry to ocenil úsměvem. Začal se oblékat. Sice byl ještě pořád trochu slabý, ale jinak se cítil naprosto zdráv. Malfoy chlapce nejistě sledoval. Netušil, co to bylo za kouzlo, které Pán Zla použil, ale očividně fungovalo. Vypadalo to, že mladíka nic netrápí.

 

Sotva se Harry dooblékl, otevřely se dveře. Na prahu stál Lord Voldemort. Lucius se na Mistra ohlédl, znechuceně zjistil, že s ním Snape není. To znamenalo, že jej Mistr už propustil a on tady ještě pořád musí dělat 'chůvu'.

"Harry, jak se cítíš?" Pán Zla vešel do pokoje, dveře se za ním opět zavřely. Malfoy si sedl do křesla. Netušil, proč ho Mistr ještě nepropustil, vždyť u 'rodinného' rozhovoru nebyl potřeba.

"Fajn," Harry se i na Voldemorta usmál. Cítil se opravdu skvěle, až na mírnou slabost. Netušil, co s ním udělali, ale zranění to vyléčilo víc, než dobře.

"To je dobře. Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit," zdálo se, že Voldemort neví, jak začít.

"Co se děje?" Harry znejistěl. Tušil, že se jedná o něco, pro něj nepříjemného.

"Pamatuješ si na hodiny Nitrobrany se Severusem..?"

"Ano... Proč?" chlapec přivřel oči, tušil o co půjde. To přece jeho otec nemůže myslet vážně.

"Bude tě učit znovu."

"Ne," prosté konstatování.

"Ale ano, bude. Je to nutné. Mohlo by se stát to samý jako u Lovců. Nemůžeme si dovolit, aby se ti Brumbál dostal do snů... Potřebuješ se umět bránit!"

"Proč Snape?!" Harry zatím ještě zvládal vlnu vzteku, která ho začala pohlcovat.

"Je nejlepší. Učil bych tě sám, ale těžko za tebou budu každý den chodit do školy," snažil se vysvětlit Pán Zla.

"Do školy? Já se tam vrátím? Vždyť už začal školní rok..." Harry byl zmaten.

"Jistě, že se vrátíš do školy, sice s Bradavicemi nejsem moc spokojen, ale myslím, že ti prospěje být taky jednou s přáteli, kteří, jak mě ujistil Severus, jsou pro tebe důležití. Nastoupíš o pár dnů déle, to není taková tragédie."

"Ale co Brumbál?"

"Ve škole si nic nedovolí, je tam spousty studentů, kterým nemůže ublížit. Ale pro jistotu s tebou bude Lucius."

"Chceš říct, že Brumbál nejen, že ve škole strpí mě, pak Snapea, ale ještě k tomu Malfoye? Vždyť jsou to smrtijedi!" Harry naprosto nechápal.

"Jistě..."

"Ale... jak to?"

"Brumbál totiž v Bradavicích není," Voldemort se nepěkně ušklíbl.

"Není? Nechápu..." povzdechl si chlapec, na okamžik zapomněl na hodiny Nitrobrany.

"Před pár dny se Brumbál vzdal funkce ředitele, aby se mohl plně věnovat řádu. Dosazený byl jakýsi moula z ministerstva. S tím nebude problém. Severuse přijal hned, jak si o místo opět zažádal. Brumbál je u ministerstva přece jen pořád v nemilosti, tak nikdo nevěřil verzi o Severusově smrtijedství. Lucius je členem správní rady, nebude problém ho dostat do školy. Třeba jako profesora... řekněme 'obrany proti černé magii'," Voldemort se ohlédl na Malfoye, který se do diskuze nezapojoval, jen s hrůzou zíral na Pána Zla. O tomhle slyšel prvně. Jistě, už byl obeznámen s tím, že Bradavice mají nového ředitele, i s tím, že Snape byl přijat zpět. Ale to, že i on měl jít učit do Bradavic, to pro něj byla novinka...

 

Obranu proti černé magii? To má být vtip?

 

"Mistře, ale já..." žádný rozumný argument ho nenapadl. Radši zmlkl. Netušil, jak tohle vysvětlí doma. Draco bude zuřit až zjistí, že má hlídat Pottera, že Potter není Potter a ještě ke všemu má jeho otec učit na škole.

"Luciusi, věřím, že to zvládneš a tentokrát mě již nezklameš," temně.

"Pokusím se, Mistře," zamumlal aristokrat.

"Dobře, můžeš jít. Rád bych si promluvil se svým synem o samotě," propustil ho Voldemort.

 

Konečně...

 

Lucius se s pocitem úlevy vydal domů. Musel se psychicky připravit na nadcházející dny.

 

"Zpět k Nitrobraně. Doufám, že se budeš snažit. Je to důležité," Pán zla se opět otočil na svého syna.

"Ale..."

"Žádné 'ale' prostě se to budeš učit a bude tě učit Severus. A už nechci slyšet žádný protesty! Jednou jsem tvůj otec a ty mě budeš poslouchat!" zavrčel Voldemort. Ani nevěděl, proč má najednou tam mizernou náladu, nebyl zvyklý, aby mu někdo odporovat. Jistě, Harry je jeho syn, ale to mu ještě nedávalo právo mu odporovat! Bude ho muset naučit, kdo je tady pánem... Ale teď ještě ne, teď ho musel utvrdit v přesvědčení, že on, Voldemort, je jediný, komu může důvěřovat. Výchovné lekce si bude muset nechat na později. Až na to bude vhodná příležitost. Teď ještě příliš hrozilo nebezpečí, že se Harry rozhodne pro stranu 'dobra'.

 

Možná si to Pán Zla ani nechtěl přiznat, ale děsilo ho pomyšlení, že by svého syna ztratil... opět... Vždyť, i když se to chlapec snažil nedávat najevo, tak jedny prázdniny k získání jeho důvěry nestačí...

 

"Proč Snape... Copak Malfoy Nitrobranu neumí?" Harry se snažil aspoň trochu zlepší bezvýchodnou situaci.

"Severus je nejlepší a už se o tom nehodlám dál bavit!" nevraživá odpověď donutila chlapce všechny další možné protesty spolknout.

"Dobře," sklesle sklopil hlavu, náhle ho bojovná nálada zcela opustila. Netušil, jak se má k Voldemortovi chovat. Jistě o prázdninách to bylo celkem fajn. Ale to se většinu času nevídali. Harry si sice zvykl oslovovat Pána Zla jako otce, ale vždycky když mu tak řekl, když ho oslovil 'tati', vždy to bylo v nějaké výjimečné situaci. Harry ještě neměl možnost Voldemortovi jen tak, tak říct. Z části ho to deprimovalo, tušil, že by tím trochu jejich vzájemný vztah utužil, možná posunul správným směrem. Ale prostě nemohl. Teď ještě ne. Jenže i tak se cosi změnilo. Cosi, co začalo teprve před chvílí. Možná před pár hodinami. Kdo ví...

 

Harry opět začal vnímat, co mu otec říká.

"Začnete zítra, ještě než se vrátíš do školy," Pán Zla pokračoval, snad si ani nevšiml chvilkové nepozornosti svého syna.

"Dobře," opět žádný odpor. Harry si jen přál být zase chvíli sám. Bez Snapea, bez Malfoye, bez Voldemorta. Potřeboval si utřídit myšlenky.

Voldemort se nepatrně zamračil. Čekal odpor, ale ten jakoby si hoch už odbyl. Takového ho neznal. Připsal to na vrub předchozímu zranění a nynější únavě. Radši si pospíšil, aby chlapec mohl odpočívat. Potřeboval být na zítra fit.

"Přijdu tě ráno vzbudit. Severus to zatím domluví s ředitelem. Brumbál už nepochybně mnoho lidí informoval o tom, kdo doopravdy jsi. Měl by ses na to připravit..." s tím se Pán Zla otočil k odchodu.

 

Harry si až teď uvědomil, co mu může zítřejší den přinést. Nejen, že opět začnou hodiny Nitrobrany s nenáviděným profesorem. Ale bude muset čelit všem, kteří vědí o jeho pravém původu. Frustrovaně si lehl na postel.

 

Co, když to ví Ron s Hermionou. Jistě, že to ví, Weasleyovi jsou v Řádu, určitě je na tebe upozornili. Co, kdy se se mnou nebudou bavit? Proč by neměli? Protože jsem syn Pána Zla. To přece není to samý jako být Pán Zla. To ne, ale...  Co můžou udělat. Máš přece i jiné přátele. Jo? A Jaký? Hmm... Dean? Neville? Ti se se mnou nebudou bavit, zvlášť ne, když to Ron všude poví... Třeba to přijmou... Myslíš?!

 

Ještě dlouho do noci podléhal podobným myšlenkám, než ho konečně zmohla únava.

 

 

 

Pozn.: Obrana proti černé magii je v uvozovkách z jediného důvodu. U smrtijeda a zvlášť u Malfoye se těžko dá očekávat, že budou učit obranu proti něčemu, čemu sami holdují... =)

 

 

Poslední komentáře
21.03.2008 13:06:53: sarbonne: Já si ho taky nedokážu představit, proto tam ani moc není... Teda snažila jsem se, aby tam...
21.03.2008 03:21:21: moc se mi tam líbí ty vnitřní hlasy-to je opravdu dobře udělaný! Ale stále si nějak nedokážu předsta...
08.07.2007 08:05:50: já zírám až čumim:_) nádherný děj, který nás nenechává chladnými a způsobuje vzrůstající napnutí do ...
04.07.2007 20:00:39: Wow. Ja sa vzdy strasne tesim na novu kapitolu. A tato ma fakt dostala. Cele to chytilo taky iny sme...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.