Cual padre, cual infante

17.kapitola - Nitrobrana

A opět věnuji! Tektokrát Amazonce a Fufíkovi (doufám, že se tak skloňuje?). Opět jim děkuji za komentáře, protože si udělali ten čas a nějaký svůj názor mi zde zanechali! Děkuji samozřejmě i všem ostatní, těm, kterým jsem již něco věnovala i těm, kterým ještě věnuji. Prostě všem, kteří mi píší komentáře i bez toho, abych musela dávat limity... Končí autorskou poznámkou... =)




Další den se Harry rozlámaně posadil na posteli. Zamračeně zjistil, že usnul v oblečení, které měl předchozí den na sobě. Neobtěžoval se s převlékáním, jen letmo uhladil pomačkanou látku a vydal se na snídani.

 

V čele stolu již seděl Pán zla. Po jeho levé straně seděl Severus Snape, nevrle se rýpal ve své snídani, občas hodil zamračený pohled na Voldemorta, který spokojeně snídal a nebroušených pohledů smrtijeda ani naštvaně si sedajícího Harryho, si nevšímal. Harry si sedl naproti svému otci. Začal snídat. Původně měl v plánu jídlo protáhnout, co možná nejdéle, aby se tak třeba vyhnul nepříjemné povinnosti učit se Nitrobranu, ale pochyboval, že mu to Voldemort dovolí. Harrymu nevadila Nitrobrana jako taková, jistě, neměl rád, když se mu někdo přehraboval v hlavě, ale jinak mu Nitrobrana nevadila. Ale učit se jí od Snapea. To bylo něco jiného. Snapeovi vyučovací metody znal víc, než dobře. Nechtěl být zase ponižován, jako minulý rok. Harry sice pochyboval, že by si smrtijed něco dovolil před Pánem zla, ale Voldemort tu přece nemůže být pořád...

 

Pán zla si pozorně prohlížel svého syna. Všiml si pomačkaného oblečení, domyslel si v čem chlapec spal, ani ho nepřekvapilo, že se neobtěžoval s převlékáním. Trochu se ušklíbl, když viděl, jak se Harry rýpe v jídle.

 

"Dojedl jsi?" Pán zla upřel pohled rudých očí na svého syna.

"Ještě ne..."

"Já myslím, že už dávno. Nijak ti nepomůže, když se budeš snažit protahovat snídani. Stejně půjdeš se Severusem učit se Nitrobranu," Voldemort se zamračil, moc dobře věděl o co Harrymu jde. Přece jen chlapec byl tak průhledný. Proto by taky bylo dobře, kdyby Nitrobranu zvládl. Nikdo by nemohl zjistit, co zamýšlí...

"Pojď," Pán zla se zvedl, počkal až se Harry postaví a vykročil ven z jídelny. Snape odešel již před chvílí, věděl, kam má jít, instrukce dostal již včera večer.

 

Pán zla se zastavil  před obývací místnosti. Počkal až jej Harry dojde. Netušil, proč je chlapec tak nespokojený. Jistě, Nitrobrana se Severusem asi nebude nic příjemného, ale až tak velký odpor nečekal.

 

Snape přecházel po místnosti. Netušil, jestli tu Pán zla bude chtít zůstat, nebo jestli nechá celou výuku na něm. Ale co je horší. Vždyť učit Raddleho bude ještě horší, než když to byl jenom Potter. V té době se musel zodpovídat pouze Brumbálovi a tomu moc nezáleželo na tom, jak moc se chlapci při výuce Nitrobrany ublíží, ale s Pánem zla to bude složitější. Tomu určitě bude záležet na spokojenosti svého syna.

 

"Severusi," Voldemort vstoupil se zamračeným chlapcem v závěsu.

"Pane," Snape doufal, že Mistr nebude mít připomínky k jeho chystané výuce.

 

Proč ho jen nemůže učit sám. Nebo to mohl nechat na Luciusovi. Ten by byl určitě nadšen, aspoň nějaké rozptýlení, když bude nucen učit Obranu...

 

"Dnes to moc neprotahuj, za hodinu musí nastoupit do Bradavic," Pán zla se nepatrně ušklíbl, přece jen pořád se školou svého syna nesouhlasil. Ale aspoň tam má teď svoje lidi, tak by se chlapci nemělo nic stát. Snad...

"Jistě Mistře," Snape nasadil co nejpokornější výraz, podle všeho tu Pán zla nezůstane, aby se osobně přesvědšil o Severusových metodách výuky.

"Harry, doufám, že Severuse budeš poslouchat. A snaž se víc, než když to bylo na příkaz Brumbála. Je to důležitý!" Voldemort se zamračil, on se tady snaží o své relativně první rodičovské kázání a on si ho klidně neposlouchá.

"Hmmm..." Harry se neobtěžoval odpovědět, jen zhnuseně zíral na Snapea.

"Fajn! Přijdu pro tebe za hodinu," navztekaný Pán zla odešel, s náležitým třísknutím dveří, z místnosti.

 

"Takže, už to znáte, připravte si hůlku," Snape se rozhodně nechtěl zdržovat zbytečnými formalitami. Neměl toho kluka rád a rozhodně s ním nechtěl strávit víc času, než bylo nezbytně nutné. Co na tom, že to už nebyl Potter. Raddley jako Potter, chování se mu očividně nezměnilo.

 

Aspoň mu nemusím dělat chůvu jako Malfoy...

 

Harry vytáhl hůlku. Lehce nejistě se na Snape podíval. Netušil, co může očekávat. Přece jen naposledy, když ho učil Nitrobranu, tak to nedopadlo zrovna nejlépe.

 

"Legilimens," Snape bez jakéhokoliv varování vyslal kletbu proti chlapci.

 

Harry nestihl ani zvednou hůlku a už do něj kouzlo narazilo. Snažil se uzavřít sovu mysl, na nic nemysle. Opravdu se snažil. Ale marně. Za pouhý okamžik se mu před očima začala míhat jedna vzpomínka za druhou. Ze začátku od sebe jednotlivé vzpomínky ještě rozeznával, ale jak Snape postupoval. Vzpomínky se zrychlovali a on nebyl schopen jakoukoliv další zachytit. Nevypadalo to, že by se Snape chystal někdy přestat. Očividně dával chlapci možnost, zabránit mu v prohledávání jeho mysli. Ale Harry byl příliš koncentrován faktem, že se mu opět někdo hrabe v hlavě, než aby ho byť jen napadlo, Snapea vyhodit.

 

Nakonec to byl Snape, kdo zrušil kouzlo.

"Raddle, vy se nesoustředíte, nemyslete si, že když máte za tatíčka Pána zla, tak na vás budu brát nějaký ohledy!" nebezpečně se na chlapce zadíval, na nové jméno si zvykl rychle, přece jen pohled Voldemorta, když se omylem přeřekl a chlapce nazval Potterem, vypovídal za vše. Nemohl si to dovolit. Rozhodně ne teď, když mu Pán zla plně nevěřil.

"Znova a radím vás, abyste se snažil," zavrčel na zmateného hocha.

"Ale..."

"Žádný 'ale', myslíte si, že mě tohle baví, kdo-ví-jak nejsem nadšen z toho, učit synátora Pána zla?! Opravdu si to myslíte?!"

"Ne..." hlesl Harry.

"Znovu. Legilimens!"

 

Tentokrát to nebylo nečekané, ale na síle to kouzlu rozhodně neubralo. Harry o krok ustoupil. Před očima se mu stále míhala jedna vzpomínka za druhou.

 

"Expelliarmus," chlapci se podařilo zvednou hůlku a vyřknout kouzlo, které vzápětí přerušilo přenos jeho vzpomínek profesorovi.

"Raddle, celý minulý rok jsem ti opakovat, abys mi zabránil v přístupu do svojí mysli, ne kouzlem! Co je tak těžkýho na tom to pochopit?!" Snape zuřil.

"Nic... Já jen..."

"Doufám, že příště to zvládnete bez zbytečných kouzel. Ty by vám nepochybně pomohla, kdyby proti vám útočník stál, ale jak víte, tak Brumbál to nemá zapotřebí."

"No jistě, nejdřív Volvemort, teď Brumbál, to se všichni zbláznili?!"

"Radím vám, abyste se o svém otci vyjadřoval jinak, nebo by to pro vás nemuselo dobře dopadnout!" zavrčel Snape.

"No jistě! Vždyť tady přece vůbec nejde o mě, jde tu jenom o tu jejich pošahanou válku!" Harry se potřeboval vyvztekat. Věděl, že u Voldemorta si to nemůže dovolit. Malfoy by mu to nepochybně taky netoleroval, ale Snape. Jistě, sice bude zuřit, ale určitě jeho otci nic neřekne...

"Laskavě se uklidněte, nejsem tu proto, abych poslouchal vaše adolescentní výlevy. Máte se naučit Nitrobranu a je jedno jestli o to stojíte, nebo ne. Pán zla si to přeje a já i vy to musíme tolerovat!" Snape se snažil mluvit klidný hlasem, ale drzost toho kluka mu lezla na nervy. Nejen, že ho musel hlídat na přání Brumbála. Teď si i Mistr přeje, aby předal nechápajícímu, arogantnímu klukovi, svoje vědomosti. Copak nikdo nechápal, že ten kluk prostě není schopný se cokoliv naučit..?

 

"Odložte hůlku."

"Cože?!"

"Slyšel jste, odložte hůlku. Nemám zapotřebí schytat další neplánovanou kletbu vlivem vaší naprosté neschopnosti," zavrčel Snape a vyčkával až chlapce odloží hůlku.

"Nemůžu se vám postavit bez hůlky..." tiché namítnutí, bojovnost ho rychle opustila.

"Samozřejmě, vy se mi máte postavit svou myslí a ne za použití hůlky, to vám to musím pořád opakovat?!" Snape se pomalu dostával do varu. Ten kluk nebyl schopný pochopit jasně daný rozkaz.

Harry položil hůlku na stolek stojící opodál. Nejistě se vrátil na své původní místo. Měl strach. Ano, bál se Severuse Snapea. Přece jen, pochyboval, že by Snapea zastavila vidina Pána zla. Navíc, Harry nevěděl, co všechno měl Snape dovoleno ve své výuce používat. Bránit se bez hůlky, taková hloupost...

 

"Připraven?" Snapeovi očividně bylo jedno, co chlapec odpoví, přesto Harry nervózně přikývl.

"Legilimens!" silné kouzlo narazilo do chlapce.

 

Vzpomínky se míhaly před obličejem. Tu a tam Harry zaznamenal obraz něčeho, na co si matně vzpomínal.

 

Malý chlapec plačící v přístěnku pod schody. Starší hoch schovávající se za hromadou popelnic. Harry vztekle křičící na Brumbála v jeho pracovně. Jen o několik měcísů mladší, než teď, stojící před zrcadlem a prohlížející si svůj nový vzhled.

 

NE! Musím se vzepřít... Ale jak..?

 

Harry začínal propadat zoufalství. Netušil, jak donutit Snapea, aby opustil jeho mysl. Netušil, jak se má bránit. Vždyť mu Snape nic neřekl. Nenaznačil, jak uzavřít mysl, jak uzamknout své vzpomínky.

 

Na nic nemysli...

 

"Ale jak?!"

 

Další várka vzpomínek. Tentokrát se zdálo, že se Snape za něčím žene. Probíral chlapcovi vzpomínky. Najednou Harrymu před očima vzvstanula vzpomínka na nepříjemný zážitek ze snu. Opět viděl netvora jak se na něj žene. Opět pocítil strach, když se tvoru podíval do očí. Krvelačná šelma se blížila... Ne!

 

"NE!" vyděšený výkřik.

 

Vzpomínka zmizela. Harry mdle pootevřel oči. Zjistil, že leží na zemi. Nad ním se skláněl Severus Snape.

 

"Vnímáte mě?" něco v Snapeově hlase bylo jiné, snad ta příchuť strachu.

 

Je možný, aby se Snape něčeho bál? Třeba mého otce, kdyby se mi něco stalo... Takže neměl dovoleno všechno.

 

Tohle zjištění Harryho trochu uklidnilo.

 

"Raddle, vnímáte?!" Snape chlapce zatřásl, nebyl si jist, zda ho slyší.

"Jo..." Harry se nejistě posadil, čímž odstrčil Snapea.

"Fajn! Nesnažil jste se! Opět... Nemáte talentu ani, co by se a nehet vešlo. To jste opravdu tak neschopný, nebo to děláte schválně?! Ujišťuji vás, že popularity máte i tak dost, nemusíte ze sebe dělat naprostýho debila!" profesor si vyléval vztek na chlapce, který na něj jen nechápavě zíral.

 

Co to do něj vjelo. Tak se mi to nepovedlo. Ale tohle? Takhle nezuřil asi když se mi do hlavy při hodině dostal otec... Už o něm zase smýšlíš jako o otci, to je dobře. Jen si zvykám! Jistě...

 

"Co jsem udělal?" bylo jediné na co se zmatený chlapec zmohl.

"Co jste udělal?! Spíš co jste neudělal! Jak se chcete naučit Nitrobranu, když mě klidně necháte dělat si ve vaší mysli, co mě zamane?! Jste tupec Raddle, myslel jsem, že jste třeba pobral nějaký intelegt po vašem otci. Ale očividně ne! Váš otec si nikdy nedovolil něco vzdávat a vy jste se o to ani nepokusil. Proč jste mě z vaší mysli nevyhnal?!" Snape rychle změnil Harryho neschopného 'otce' Pottera za schopného otce Voldemorta. Teď měl další důvod chlapci nadávat. Jeho neschopnost vyrovnat se Pánovi zla...

"Ale..."

"Žádné 'ale' zkusíte to znova!" s tím ho profesor vytáhl na roztřesené nohy. Kousek poodstoupil.

"Legilimens!"

Harry byl příliš unaven předchozí zkušeností, než aby mohl cokoliv udělat. Snape byl opět v jeho hlavě a on netušil jak ho dostat ven. Před znavenýma očima se mu míhala jedna vzpomínka za druhou, už se ani nesnažil zjistit o čem která je, prostě se na ně apaticky díval.

 

Zcela nečekaně kouzlo zmizelo. Cizí přítomnost opustila jeho mysl. Vyčerpaně klesl k zemi. Kdesi nad ním se někdo s někým dohadoval.

 

"Severusi, nemyslím, že jsem řekl, že ho máš zcela oddělat! Máš ho naučit Nitrobranu, doufám, že to nebereš jako záminku, aby sis na mém synovi vylil svůj vztek!"

"Jistě, že ne Pane. Ale těžko ho můžu něco naučit, když s ním budu jednat v rukavičkách," Snape mluvil pokorným tónem, ale byl rozhodnut si stát za svým.

"Dobře... Můžeš jít, zbytek si s tebou proberu později," s tím Pán zla smrtijeda propustil. Zamračeně sledoval, jak opustil místnost. Začínal pochybovat o svém rozhodnutí, aby zrovna Severus učil Harryho. Ale na to bylo už pozdě. Pán zla své příkazy nemění, ať jsou jakékoliv...

 

Přešel k synovi ležícímu na zemi.

"Harry..?" lehce jej nadzvedl. Přenesl unaveného chlapce na pohovku. S povzdychem jej sledoval. Bude muset počkat až se trochu zmátoží, aby jej vůbec mohl poslat do školy. Jen doufal, že Lucius bude své úkoly plnit lépe, než Severus...

 

 

Pozn.: V příští kapitole se Harry konečně dostane do Bradavic a vy se tak můžete těšit na reakci Rona a Hermiony a třeba i dalších... Pokud už ví, na čem jsou... =)

 

 

Poslední komentáře
10.07.2007 21:46:39: Ani nevíš, jak jsem šťastná. Přibyla jedna z mých nejoblíbenějších povídek (a hned 2 kapitoly!!) a j...
10.07.2007 21:09:45: Juu, no dlha kapitola ma mooc moc potesila ... Super... Aj ked,ako sa vyjadrili uz,cakala som od Sev...
09.07.2007 20:34:53: Tato kapitola sa mi naozaj velmi pacila. A je super, ze bola taka dlha. No, necakala som, ze Snape ...
09.07.2007 19:39:58: docela pěkná kapitolka (chudák Harry:()
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.