Cual padre, cual infante

19.kapitola - Přátelé

Další kapitola nepřibude, dokud u této nebude minimálně 20 komentářů od různých lidí! Vím, že tuto povídku čtete a také vím, že někteří z Vás se ani neobtěžují kliknout na "klikátko návštěvností". Tak prosím, napsat pár slůvek Vám nic neudělá. Buďte rádi, že máte pouze limit v počtu komentář, už jsem se setkala s autory, kteří měli limit 40 komentů o min. 6 slovech. To Vy to máte ještě v pohodě! =) Tuto kapitolu věnuji všem, kteří PRAVIDELNĚ komentují! =)



 "Takže, je to pravda. Slavný Harry 'Potter' se rozhodl vrátit do školy," ironicky poznamenal Ron.

"Co se děje?" Harry nechápal, kde se v jeho kamarádovi bere ta zlost.

"Co se děje?! Ještě se ptej! Jsi syn ty-víš-koho! Jsi zrádce!" rozkřičel se na něj zrzavý mladík.

"Rone poslyš, to co říkáš není pravda..."

"Není?! Vážně?! Ona snad není pravda, že jsi syn ty-víš-koho? Nebo není pravda, že jsi zaútočil na Brumbála?! Tak řekni, vážně to není pravda?!" Ron už stál skoro u Harryho, ve tváři byl rudý vzteky. Ruce zatnuté v pěst se mu neovladatelně třásly. Hermiona jen stála opodál, vyděšeně se na Harryho dívala. Očividně i ona věřila všemu, co zde Weasley vykřikoval.

"Nezaútočil jsem na něj, to on..." slabé namítnutí.

"Ach samozřejmě, slavný Harry Potter by na ředitele přece nikdy nezaútočil, nebo bych měl říct bývalého ředitele? To kvůli tobě ho vyhodili!"

"Vyhodili, myslel jsem, že odešel sám..."

"Myslel, ale neříkej," ironicky se ušklíbl Ron.

"Harry, je to pravda, jsi syn ty-víš-koho?" poprvé se odvážila promluvit Hermiona.

"Já..."

"Odpověz!" okřikl ho Ron.

"Ano," tichá odpověď.

"Věděl jsem to! Jsi zrádce!" zrzavý chlapec, na podporu svých slov do Harryho nebezpečně strčil.

"Rone, poslouchej mě. Je přece jedno, čí jsem syn. Jsem to pořád já! Jsme přeci přátelé..."

"Ale jdi, opravdu si myslíš, že by někdo chtěl za přítele zrádce?! tak to jsi na omylu!" sebejistě se ušklíbl Weasley.

"Proč? Přece jsem to pořád já! Neudělal jsem nic špatného... Hermiono, ty to přece víš, proč ho necháš, aby tohle říkal?" Harry začínal být zoufalý.

"Harry, já... Myslím, že tě neznám. Myslela jsem, že ano, ale asi jsem se spletla. Nejsi stejný. Víš, myslela jsem, že jsi na naší straně, ale spletla jsem se. Brumbál nás nechal jít na schůzku řádu, probíral se tam tvůj... rodinný stav. A myslím, že jsme všichni pochopili, že budeš na straně svého otce. Je to celkem pochopitelný, ale nemůžeš po nás chtít, aby jsme... Aby jsme se s tebou dál přáteli-li. Promiň..." Hermiona měly slzy na krajíčku, bylo vidět, že ona si většinu z toho, co řekla nechce připustil, ale okolnosti jí k tomu nutí.

 

"Divím se, že ses sem vrátil. Copak tvůj tatíček nechtěl, aby ses připravoval na roli smrtijeda. Nebo nového Pána zla?!" slova se ujal opět Ron.

"Nech toho, vždyť víš, že to není pravda, tak proč to říkáš?"

"Jsi stejný jako on! Jen špína kouzelnického světa, nic víc! Ale ty svého otce jistě velmi obdivuješ. Co na tom, že ti zabil matku, vždyť to byla jen prolhaná coura!"

"Co si to dovoluješ?! Nikdy... NIKDY nebudeš o mojí matce mluvit takhle!" v té chvíli Harry viděl rudě. Bez skrupulí se na zrzavého mladíka vrhl. Ron očividně pouze čekal na moment, kdy se mu podaří černovlasého chlapce vyprovokovat.

 

Harry měl výhodu prvního vpádu, ale po první ráně, která zrzavého mladíka trefila do oka, se pro něj stav rychle změnil. Za pár okamžiků měl Ron navrch. Byl větší a díky pozici brankáře i silnější. Po pár schytaných úderech ležel Harry na zemi. Z roztrženého rtu mu na zem odkapával krev. Hlava ho třeštila, jakoby z dálky slyšel Hermionin hlas, který se snažil uklidnit rozběsněného Rona. Na nejistých nohách se postavil. Se směsicí obav a zoufalství se na své kamarády zadíval. Hermiona stále před Ronem, bráníc mu tak, aby se na černovlasého mladíka opět vrhl.

 

"Změnil ses. Možná si takový byl už dřív a jen mi jsme to neviděli... Nevím... Zapomněl's co všechno jsme prožili? Zapomněl's na to, co ty-víš-kdo dělá? Zapomněl's na Siriuse..." Hermiona tiše vzlykla. Harry chtěl namítnou, že to oni se nechovají jako přátelé, že Ron jej vyprovokoval, ale na nic z toho se nezmohl, dodatek o jeho kmotrovi jej naprosto vykolejil.

"Máš štěstí, že máme zakázáno komukoliv říct, co jsi zač!" osopil se na něj Ron. Stále ještě stál za Hermionou, ale již se na Harryho nesnažil dostat.

"Neudělal jsem nic, čeho bych měl litovat..." Harry na své přátele stále jen zoufale hleděl. Nevěděl, co má dělat. Těšil se do školy, těšil se na přátele. Samozřejmě ho napadla možnost, že o všem ví, vždyť Ronovi rodiče byli v řádu. Ale nemyslel si, že by se tak odhodlaně oba postavili proti němu...

 

Vždyť si to ani nenechali rozmluvit... Nechtějí si poslechnout jak to je! Myslíš, že by ti uvěřili. Těžko. Co budu dělat... Odejdi. Kam..?

 

Napadla ho jediná spásná myšlenka. Netušil, jestli dělá dobře, ale nic jiného dělat nemohl. Jeho zmatená, vydeptaná mysl mu jinou možnost neposkytla. Bez jediného dalšího pohledu, na své přátele, se otočil na podpatku a vyšel z ložnice.

 

Rychle prošel společenskou místnosti. Kdyby neměl mysl přeplněnou nepřeberným množství myšlenek na své přátele, jistě by ho zarazilo, jak málo pozornosti je mu najednou věnováno...

 

Procházel hradem. Hlava ho začínala bolest čím dál tím více. Všímavý pozorovatel by si všiml, že chlapec nepatrně kulhá. Ale teď tu nebyl nikdo, kdo by si tohoto detailu všiml. Nebyl tu nikdo, koho by tento fakt zajímal.

 

Stanul před známými dveřmi. Tiše si povzdechl, nevěděl, co jiného by měl dělat. Nejistě zaklepal, doufajíc, že muže za nimi příliš neruší.

Dveře se otevřely. Ven vykoukla plavovlasá hlava nevrle se tvářícího aristokrata.

 

"Raddle..? Co chcete?" dveře se otevřely dokořán. Na prahu stál Lucius Malfoy a pozorně si chlapce prohlížel.

"Děje se něco... Co se stalo?!" Lucius si všiml v jakém je chlapec stavu. Očima přelétl, stále ještě, krvácející ret. Všiml si, jak chlapec mátožně stojí.

"Pojď dál..." Malfoy ustoupil stranou, počkal až vyděšený chlapec projde dovnitř.

 

Skvělý, dobrý začátek pro funkci chůvy... Nejsem chůva! Jen mě zajímá, co se mu stalo. Jistě... Samozřejmě, je to syn Pána zla. Jestli ho někdo zraní, je to mojí povinností se o to postarat. Mistr by mě ztrestal, kdybych to opět pokazil. Opravdu ti jde jen o tvojí kůži? Nepřilnul's k tomu klukovi... NE! Je to syn Pána zla a já to respektuji.

 

Harry mezi tím prošel dveřmi. Nejistě se rozhlédl kolem. Malfoy byl v této místnosti necelý jeden den a již jí vtiskl snobský ráz. Byl tu mahagonový stolek kulatý stolek. Vedle něj stála dvě křesla potažená zeleným sametem. U jedné zdi stálo obrovské zrcadlo zasazené v platinovém, zdobeném rámu na třech nožkách. Ten, kdo by je pozorně podíval, by si mohl povšimnout, že kolem každé nohy se stáčí jeden plastický hádek. U druhé zdi stála knihovna s knihami, které bílou magii určitě neobsahovaly. Nebylo tu nic, co by dávalo najevo, že se jedná o kabinet profesora Obrany, nebo o smrtijeda.

Pokud by o tom Harry dřív uvažoval, jistě by ho napadlo, že smrtijeda bude zde bude mít třeba vlajku s motivem Znamení zla. Ale to by určitě nevyhovovalo snobským zásadám o tom, jak má být pokoj 'veden'.

 

Harry se nervózně posadil do jednoho z křesel. Teď moc netušil, proč šel zrovna sem. Mohl jít za jakýmkoliv učitelem a on si vybere zrovna smrtijeda...

 

Nikdo jiný by tě nepřijal... Nevyslechl... A on ano..?

 

"Dobrá, tak co se stalo, že pouhých pár minut po tom, co jsem tě odvedl do Nebelvírské věže, jsi stál před mými dveřmi... V tomhle stavu..?" Malfoy si sedl naproti chlapci, který zarytě koukal na suk v dřevě stolku. Lucius se nepatrně ušklíbl, nemohl si nepostřehnout, jak z chlapcova roztrženého rtu skápla kapka krve na jeho drahý koberec.

"Fajn, neříkej mi to. Smím to aspoň vyléčit?" poukázal na Harryho rozbitý ret. Chlapec nepatrně přikývl. Sice sebou trochu trhl, když smrtijed vytáhl hůlku, ale nechal si ret spravit.

"Děkuji..." zašeptal, opět se zahleděl na onen suk.

"Co se stalo? Mám informovat Pána zla?"

"Ne! Neříkejte mu to... Prosím..!" naléhal chlapec.

"Pokud mi řekneš, co se stalo," trval na svém Lucius.

"To Ron... Brumbál řekl mým přátelům, kdo je můj otec," povzdechl si Harry.

"Weasley, vždycky byli špínou světa," zavrčel Malfoy.

"Zajímavé, že to samé řekl on o mě a mém otci," zauvažoval.

"Cože?! Harry, poslouchej, ty ani tvůj otec nejste lůza! Nechápu, jak si ten nevymáchanej spratek mohl dovolit něco takového říct!" Malfoy zuřil. Nejen, že mu Weasley starší každou chvíli šmejdí po domě, ještě mu jeho syn bude znesnadňovat hlídání syna Pána zla.

 

Nějak ses na něj uvázal. Pouze plním rozkaz... Samozřejmě...

 

"Já vím, že nejsme póvl... Ale... Nechci ztratit své přátele..!" hlas se mu nepatrně roztřásl, myslí mu proběhlo několik variant toho, jak teď bude v Nebelvírské věži žít.

"Přátele? Teď se tak rozhodně nechovají," zavrčel Malfoy.

"Já vím, třeba se ale umoudří... Třeba jim to dojde..." povzdechl si chlapec, náhle se cítil příliš unaven, než aby přemýšlel na druhou variantou, nad tou horší...

"A když ne?"

"Nevím..."

"Měl by ses zamyslet, co budeš dělat dál. Těžko se můžeš tolik vázat na 'přátele' kteří jsou schopni tě tak rychle zavrhnout," prohlásil Malfoy.

"Já nevím... Nevím, co budu dělat."

"Ty opravdu nejsi jako tvůj otec. Nemáš nic promyšleno dopředu," odtušil Malfoy.

"Vím, že nejsem jako on! Proč mě každý s ním musí srovnávat?! Ron, Hermiona, Brumbál, vy..!" Harry se rozhněvaně postavil. Měl toho plný zuby, nechápal, proč za Malfoyem vlastně šel. Co čekal, že ho pochopí? Že mu pomůže? Vždyť je to smrtijed, jen plní úkoly svého Mistra...

 

Lucius na odcházejícího chlapce vyjeveně zíral. Netušil, co chlapce tak rozrušilo. S tichým povzdechem se zvedl. Měl v úmyslu hocha zastavit dřív, než opustí jeho 'pracovnu'.

 

"Raddle, zastav se! Sakra..." Lucius přidal do kroky, aby chlapce dohnal. Chytl jej, když už byl skoro u schodiště. Prudce k sobě chlapce otočil, původně mu chtěl vynadat, že jej hned neposlech a nezastavil. Když se však podíval do chlapcových očí, rychle si svůj záměr rozmyslel. Černé oči byly plné slz, které pomalu stékaly po chlapcově tvářích dolů.

 

Co teď?

 

Chlapec byl očividně natolik zdeptaný, že se moc nerozmýšlel, co dělá. Lucius si tento fakt uvědomil v okamžiku, kdy na Harryho začal mluvit a chlapce nereagoval. Ještě víc ho, snad vyděsilo, když zjistil, kam vedou schody u níž mladíka odchytl. Na astronomickou věž. Malfoy jen doufal, že chlapec nebyl natolik vynervovaný, aby udělal nějakou hloupost...

 

"Pojď," bez dalších řečí chytl chlapce za ruku a odvedl jej zpět k sobě do kabinetu.

 

"Sedni si a povídej," vyzval mlčícího chlapce, když vstoupili do místnosti.

 

Harry si sedl zpět do křesla. Slzy na tvářích mu pomalu zasychaly. Měl v sobě zmatek. Hlava ho stále pořádně bolela. Navíc nechápal, co má Malfoy v úmyslu. Netušil, co bude dělat. Nemohl se přece vrátit do Nebelvírské věže. Nemohl spát v jedné ložnici s Ronem, který ho podle všeho nesnášel. Nemohl...

 

"Tak?" vyzval ho Lucius, když chlapec jen zaraženě zíral před sebe.

"Já nevím..."

"Co nevíš? Weasleyho se můžeš zbavit, pokud chceš," navrhl Malfoy.

"Ne to... Já... Nejsem si jist, co chci..."

"Něco chtít musíš," namítl smrtijed.

"Chtěl bych domů..." tiše odpověděl chlapec. Bolest hlavy se znásobila. Harry tiše sykl. V dalším okamžiku se mu setmělo před očima. Než se Lucius stihl vzpamatovat, chlapec se z křesla sesunul na zem. Zde zůstal v bezvědomí ležet.

 

Kruci...

 

Malfoy se kvapně zvedl. Doufal, že je chlapec jen vyčerpaný. Ani nechtěl myslet na zlobu Pána zla, kdyby jeho synovi bylo něco vážného a on, Lucius, to nepoznal...

 

 

Pozn.: Doufám, že jste si kapitolu užili. Možná je na dlouhou dobu poslední. Záleží jen na Vás, jak rychle se tu budou objevovat komentáře a zda to do dalšího pondělka stihnete...

Poslední komentáře
23.07.2007 09:08:50: ty voho to je nádherná kapitolka sorry, že u předešlích kapitol nebyl můj koment, ale teť opravdu tr...
22.07.2007 20:22:02: Kapitola mě nadchla. Musim říct, že představa Malfoye jako chůvy mě...taky nadchla ;)) Poněvadž mám ...
19.07.2007 16:13:14: kapitola je skvělá. Moc se těším na další. Doufám že bude v pondělí
18.07.2007 22:05:02: dost mě naštvala reakce Rona a Hermiony a strašně sem u počítače zuřila že ho Harry nepřepral.Zajímá...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.