Cual padre, cual infante

2.kapitola - Podoba

 

Harry se pomalu probouzel. Cítil se nějak divně. Udiveně se rozhlížel kolem. Náhle mu došlo, co se vlastně stalo. Opatrně se postavil. Stál zády k zrcadlu. Pomalu se otočil, oči zavřené, měl strach z toho, co uvidí. Nevěděl, jak dlouho takhle stál, ale určitě dlouho, pomalu začínalo svítat. Do pokoje začínali pronikat první paprsky, když se Harry odhodlal podívat.

 

 Napůl doufal, že na něj bude opět hledět jeho podoba. Jeho pesimistické "já" se obávalo, že by na něj ze zrcadla mohl koukat Voldemort. Ale to, co opravdu spatřil jej trochu překvapilo.

Měl delší, skoro rovná černé vlasy. Na první pohled si kromě vlasů nevšiml žádné změny. Pak si všiml...

Stěží potlačil zděšený výkřik.

Jeho, dosud krásně zelené oči, které, jak mu každý tvrdil, byly tak podobné těm, které měla jeho matka. Jeho zelené oči, už nebyly zelené. Byly onyxově černé.

Dlouho na sebe hleděl do zrcadla, když se na chodbě ozvaly kroky.

 

"Sakra," teď si Harry uvědomil, že mu přede týdnem psal Ron. Někdo z řádu ho má vyzvednout na jeho narozeniny a dovést do hlavního sídla řádu.

Co teď? Nějak se to zakryje. Opravdu? Vlasy možná, ale oči? No tak se na ně nebudu koukat a třeba si ničeho nevšimnou. Jistě...

 

Harry jen doufal, že jeho pesimistické "já" nemá pravdu. I když, věděl, že tohle neskryje. Obzvlášť, jestli Brumbál celou dobu věděl pravdu.

Pak si Potter něco uvědomil. Včera v tom dopise. Miasma psala, že poslala podobný dopis i Voldemortovi.

"No super!" naštvaně přecházel po pokoji.Zajímalo ho, jak se obávaný Pán zla zachvá, když se tohle dozví.

Odpověď se mu dostavila za okamžik.

 

Prásk

Ozvalo se několik ran, jasně dokazujících, že se někdo přemístil. Prásk  Další přemístění následovalo.

K domu v Zobí ulici 4 kráčela skupinka v černých hábitech s děsivými bílými maskami na obličejích. Postupovali rychle, věděli, že jim jsou v patách bystrozoři a členové řádu.

Jeden z nich dorazil ke dveřím. Jediným kouzlem je rozrazil. Další ze skupiny se nahrnuli za ním.

Na Dursleyovi narazili, když právě snídali v kuchyni. Mudlové se na temné kouzelníky jen vyděšeně podívali, na víc se nezmohli. Byli na místě zabiti.

Ten, který rozrazil dveře, nepochybně velel této skupině kouzelníků, se rozešel po schodech do horních pater.

Ostatní čekali dole.

 

Prudce se otevřely dveře. Harry překvapeně zvedl hlavu. Udiveně zíral na smrtijedský plášť před sebou. Pomalu zvedl hlavu, podíval se do obličeje zakrytého maskou.

"Pottere, jdeme," došel k němu čaroděj, podle hlasu Lucius Malfoy. Chytl, ještě pořád vyvedeného z míry, Harryho pod loktem a vytáhl ho z pokoje. Tady se mu chlapec vytrhl.

V kapse nahmatal hůlku a  v mžiku mířil na Malfoye.

"Pottere, buď konečně rozumný," povzdechl si Malfoy. Tušil, že tohle bude na dlouho.

"Jděte pryč! Netuším, jak se vám povedlo zlomit ochranu, ale Brumbál tu za chvíli bude," ruka s hůlkou se mu nepatrně chvěla.

"Opravdu? Tak to si na něj počkáme. Tomu se, ale nebude líbit, až uvidí vaší změnu, co? Pottere," ušklíbl se Malfoy, hledíc přímo do černých očí chlapce před sebou.

"Brumbál s tím něco udělá...."

"Ale jděte. Opravdu si myslíte, že ten starý blázen je všemocný?" štěkl naštvaně Lucius.

"To jste teda na omylu Pottere. Až zjistí, čí jsi syn, na místě tě radši sám zabije, než aby tě pustil ke tvému otci," pokračoval Malfoy.

Harry na něj zíral, pomalu mu docházelo, že na Malfoyových slovech je něco pravda. S tímhle Brumbál nic neudělá a on, Harry, opravdu netušil, jaká bude reakce okolí, až zjistí pravdu.

 

"Luciusi, máme problém!" ozval se ze zdola hlas smrtijeda.

"Jdeme," prudce ho chytil Malfoy, jediným pohybem zabavil vyděšenému chlapci hůlku. Táhl Harryho za sebou ze schodů. Tady se zastavil. Venku probíhal boj. Členové řádu očividně dorazili již před chvílí.

Smrtijedi pomalu ztráceli výchozí postavení. Bystrozorů přibývalo.

 

"Harry!" křikl někdo z řavy venku. Byl to Lupin. Hnal se k domu, kde viděl Malfoye, jak drží Harryho. Potter se pokusil plavovlasému smrtijedovi vtrhnout, leč marně.

"Pusť ho!" nebezpečně se přibližoval Remus s hůlkou namířenou na Malfoye.

"Ale, ale. To si opravdu myslíš, že bych udělal. Jsi na omylu," zavrčel Lucius, švihl hůlkou a odhodil vlkodlaka na druhou stranu ulice. Ten dopadl na zem, okamžik zůstal omámeně ležet, pak se však vzpamatoval a začal se zvedat.

"Nechte ho," trhl sebou Harry, když Malfoy znovu pozvedal hůlku mířící na ztěžka se zvedajícího Remuse.

"Neměl by ses ho zastávat. Tvému otci by se to nelíbilo," s úšklebkem prohlásil Malfoy.

"Jdeme!" křikl na smrtijedy Malfoy. Ti se okamžitě začali přemisťovat. Malfoy zatím rukou, kterou nedržel Harryho, vyndal s kapsy přenášedlo. Zamumlal kouzlo. Harry ucítil jen škubnutí za pupíkem a už byl táhnut přenášedlem pryč.

 

Harry se zmateně rozhlédl kolem. Zaostřil zrak na postavu před sebou. Byl to Malfoy. Potter se rozhlédl kolem. Stáli v kamenné kruhové místnosti, nikdo kromě jich dvou tu nebyl. Po Harryho pravé ruce byl jediný nábytek v místnosti, zdobené křeslo.

"Kde to jsme?" nechápavě se podíval na Luciuse.

"V sídle Pána zla. Nemusíte se bát Pottere, Pán zla vás nenechá dlouho čekat," zlověstně se ušklíbl Malfoy.

"To je pravda," ozval se ledový hlas.

Harry se polekaně otočil. Od jediných dveřích v místnosti k němu přicházel Voldemort. Lucius urychleně pustil Harryho ruku, kterou doposud svíral v železném sevření.

"Mistře, přivedl jsem ho," uklonil se Lordovi.

"To vidím Luciusi," nebezpečně se zablesklo v rudých očích Pána zla.

"Odveď zatím Harryho do jeho pokoje," pokynul mu.

"Přijdu za tebou po schůzi smrtijedů," pousmál se Voldemort na Harryho.

Počkat, on se usmál? Na mě??? To ne. To by Voldemort neudělal. Ale, co když jo, co když mě bude brát jako syna? To těžko, pořád jsi Harry Potter. No jo, ale... Ale NIC!

 

"Jdeme," odvedl zmateného Pottera Malfoy. Provedl jej tmavou chodbou. Otevřel první dveře, na které narazili. Možná trochu prudčeji, než měl v úmyslu, strčil chlapce dovnitř. Zavřel dveře, zajistil je kouzlem a spěchal na schůzi.

Harry si povzdechl, přešel k posteli. Neměl náladu, rozhlížet se po pokoji. Lehl si na postel, zíral do tmavého stropu, ani se neobtěžoval hledat třeba světlo, nebo roztáhnout závěsy, prostě jen zůstal ležet. Zvažoval svou situaci.

Poslední komentáře
17.01.2011 21:13:06: nemám ráda malfoye!!! já radši seva!smiley${1}
08.05.2007 18:44:28: veľmi pekné...teším sa na ďaľšiu kapitolu:)
08.05.2007 00:16:34: jeje dalsi poviddka na tohle tema jak ja to tema zboznuju!!!=D....mno co rici jen tak dal a co nejdr...
07.05.2007 18:17:52: hezkýýý :-) :-)
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.