Cual padre, cual infante

20.kapitola - Do školních lavic

Vidíte, že to jde, když se chce! =) Tak doufám, že i u této kapitoly bude dostatečné množství komentářů. Nemyslím si, že byste je už napsali sami od sebe, tak je opět limit... 20 komentářů od různých lidí!

Jinak, tuto kapitolu věnuji těmto čtenářům: Tomasek, Micky, NyJa, Wigy, Mady, Amy, Ella, Cat, Aknel, Nequicia Furor, Desperation. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla..? Toto jsou všichni, kteří předchozí kapitolu komentovali v den jejího přidání a předtím nikdy žádný komentář nenapsali (na mých stránkách).

Jinak, děkuji všem, kteří píší komentáře pravidelně!!! Jinak, omlouvám se za slovo "lektvar", ale prostě nevím jak jen nahradit a kdybych napsala "elixír" tak už to není takový...

 

 


Harry se pomalu probouzel. Unaveně otevřel oči. Nejistě se posadil a rozhlédl kolem. Tohle nevypadalo na Nebelvírskou ložnici. Tohle nevypadalo na žádnou ložnici...

 

Mladík se rozhlédl po celé místnosti. Pomalu mu docházelo, kde je. Ležel, teď už spíše seděl, na posteli. Avšak z toho co mohl soudit, a co o magii znal, byla postel vyčarovaná a to teprve nedávno.

 

Harryho pohled padl na muže sedícího v křesle. Plavovlasý kouzelník podřimoval a očividně si nevšiml toho, že je chlapec vzhůru.

 

Malfoy..? Co se to sakra děje? Co dělám u Malfoye... Kde to vlastně jsem? Ach... Aha, jeho kabinet. Ale to pořád nevysvětluje, proč tu jsem? Proč jsem tu spal???

 

Smrtijed se v křesle nepatrně ošil, nepochybně nebylo pohodlné spát v sedě v křesle. Ale proč nevykouzlil dvě postele?

Harry se zvedl s postele. S mírnými rozpaky zjistil, že spal jen ve spodním prádle. Rychle našel své oblečení a  hábit, vše bylo přehozeno přes židli stojící u pracovního stolu. Oblékl se. Začal nervózně přecházet po místnosti. Z hodin, které stály v rohu, věděl, že za chvíli bude čas snídaně. A pak vyučování. Nemohl si dovolit přijít pozdě, zvlášť když si ještě musí zajít do věže pro věci. Ale nemohl jen tak odejít. Nebylo by zdvořilé zmizet a ani Malfoyovi nepoděkovat, ať už za cokoliv...

 

"Hej..." Harry do spícího muže opatrně strčil. Sice věděl, že mu nemůže ublížit, teda doufal v to. Ale kdo mohl vědět, co udělá čerstvě probuzený Malfoy, když se bude cítit ohrožen..?

Kouzelník se pohnul. Nevypadalo to, že by se probouzel, avšak za okamžik na Harryho zíraly dvě stříbřité oči.

"Ehm... Já... Je dost hodin, totiž je čas na snídani a já... Co se stalo?" vykoktal nejistě chlapec.

"Omdlel jsi, to se stalo. Měl jsi lehký otřes mozku. Toho jsem tě rychle zbavil. Ale zdál ses unaven, tak jsem tě nechal spát," smrtijed si mladíka zaujatě prohlížel. Zajímalo ho, nakolik se chlapec zotavil a zda je možné předejít včerejší situaci.

"Zbavil? Vy přece nejste léčitel?"

"Ne to nejsem, ale smrtijedi musí být na tyhle situace připraveni," Malfoy se nepatrně ušklíbl.

"Aha... Já... Mohl bych jít?"

"Jistě," tentokrát se Lucius úšklebek skrýt nesnažil. Vždyť kvůli tomu klukovi strávil noc v křesle... A on to ani neocení! Na svůj první vyučovací den bude rozlámaný. Aspoň se mají studenti na co těšit...

 

Harry vyběhl s Malfoyova kabinetu. Proběhl hradem. Doufal, že v ložnici už nikdo nebude, opravdu nestál o další setkání s Ronem. Sice nepochyboval o tom, že ostatní z Nebelvíru o ničem nevědí, ale proč jim dávat záminku k dotěrným otázkám... Samozřejmě mu bylo jasné, že se Ronovi ani Hermioně nevyhne. Vždyť spolu chodí na vyučování. Ale určitě bude dělat, co bude moc, aby kontakt s nimi co nejvíc oddálil.

 

Rychle prošel prázdnou ložnicí. Ze stále ještě zabaleného kufru si vyndal potřebné věci. Sice ještě netušil, co bude potřebovat, protože se nikdo neuráčil dát mu rozvrh hodin. Tak si vzal jen nejnutnější věci a zamířil na snídani. Ve Velké síni snídalo pár posledních opozdilců. U učitelského stolu již neseděl žádný profesor, všichni už nepochybně byli připraveny ve svých učebnách na studenty. Harry se rychle najedl a pohledem vyhledal některého ze svých spolužáků.

 

"Pane Pottere, dost mě udivuje, že jste si ještě nepřišel pro svůj rozvrh," ozval se mu za zády známý hlas profesorky.

"No já... Nestihl jsem to," nejistě se na ní otočil.

"Nestihl... Jistě. Možná, kdybyste se rozhodl večery a noci trávit se svými spolužáky v Nebelvírské věži, tak byste o mnohých věcech měl přehled. Nebo si snad myslíte, že se vás školní řád netýká? Na-te, ať nezmeškáte hodinu," s tím mu McGonagalová podala rozvrh a odešla z Velké síně. Chlapec se za ní ještě chvíli nechápavě díval. Jistě, mělo mu to dojít, vždyť McGonagalová je v řádu, určitě ví o všem, co se za posledních pár měsíců stalo. Je pod vlivem Brumbála, těžko se k němu může chovat jinak. A třeba je to i její názor...

 

Harry zběžně koukl do rozvrhu a s povzdychem se vydal na první hodinu. Dorazil do sklepení, na dvouhodinovku  Lektvarů, právě včas. Většina studentů již byla usazena na svých místech a připravovala si pomůcky. Harry se rychle rozhlédl po místnosti, aby zjistil u koho je ještě volno. S úšklebkem zaznamenal, že Ron s Hermionou sedí v lavici s Deanem. Neměl ani možnost se nad tím nějak více zamyslet, neboť do třídy 'vplachtil' Snape. Zpražil ho pohledem a Harry se chtě-nechtě musel vydat na některé ze zbylých míst.

Nakonec zaujal místo vedle Nevilla, který si ho nejistě prohlížel.

 

"Co se děje?" otočil se na Harryho spolužák hned, jak dosedl a začal si připravovat pomůcky.

"S čím?" Raddle se na Nevilla nechápavě podíval.

"Mezi tebou Ronem a Hermionou. Myslel jsem, že jste přátelé, ale oni už od začátku školy o tobě nechtí nic slyšet..." tiše vysvětloval Neville.

"Pokud se pánové Potter a Longbottom přestanou bavit, rád bych začal vykládat látku. Nebo si snad myslíte, že lektvar zvládnete bez náležitých informací... Zrovna vy dva..?" roznesl se učebnou posměšný hlas profesora Snapea.

Harry jen sklonil hlavu k lavici, po předchozích zkušenosti se Snapem věděl, že není dobré mu odporovat. Nechtěl hned první den připravit svou kolej o body a dát tak Ronovi další možnost, aby jej nesnášel. Taky nechtěl dát Snapeovi další důvod k posměškům na další hodinu Nitrobrany, která se nezadržitelně blížila.

 

"Dobrá, pokud mě již nikdo z vás nebude přerušovat..." dál Harry výklad Snapea neposlouchal. Trochu ho zarazilo, že profesor nakonec Nebelvíru žádné body nestrhl. Vždyť normálně to tak dělal. Třeba si svou špatnou náladu a jízlivé urážky šetřil na zítřejší večer, na hodinu Nitrobrany.

 

Snapeova přednáška skončila a studenti se rozcházeli pro ingredience do lektvaru, jehož postup se mezitím objevil na tabuli. Harryho, který během profesorovy řeči moc nevnímal, musel Neville několikrát pobídnout, aby pro potřeby došel. Lehce zamračený Raddle se vydal pro přísady, cestou jen zadoufal, že Longbottom, se kterým měl na lektvaru pracovat, poslouchal Snapeovu řeč lépe, než on. Ale co mohl chtít od Nevilla při lektvarech. S tichým povzdechem se vracel k lavici s přísadami. Nemohl si nevšimnou, jak velkým obloukem se mu vyhl Ron, kterého pro ingredience vyslala Hermiona. Harrymu neušel ani jízlivý úšklebek, zrzavého mladíka, kterým jej počastoval.

 

Vrátil se do lavice, s lehkým znepokojením zjistil, že Neville už s přípravou lektvaru začal. To znamenalo, že on, Harry, nemohl kontrolovat, zda má správný postup... Samozřejmě, všechno bylo napsáno na tabuli, ale Raddle opravu netušil u jakého bodu se Longbottom právě nachází. Pohlédl na tabuli. Odstředivý lektvar. To znamenalo, že budou v pěkným průšvihu, pokud se jim nepovede. Odstředivý lektvar nebyl sám o sobě k ničemu, byl pouze další ingrediencí do komplikovanějších lektvarů, které budou nepochybně již brzy připravovat. Pokud jej tedy udělají špatně, nebo vůbec, nebudou mít jak připravit následující lektvar, který je čekal o několik hodin později. Harry příslušný lektvar nalistoval s učebnici, kterou si prozřetelně ráno vzal. Odstředivý lektvar měl stát tři dny, než mohl být použit k přípravě dalšího lektvaru.

 

 

Harry právě připravoval magické stonožky*. Pracně odměřil pět uncí, oddělil nožičky od zbytku tělíček. Právě se snažil přesně nařezat stále se mrkající tělíčka, když Nevillovi lektvar, jenž míchal, překypěl. Raddle se urychleně narovnal, přemýšlel, co by mohlo pomoci, aby se lektvar nedostal na lavici. Dřív, než mohl stačit cokoliv vymyslet. Lektvar náhle zmizel. Harry se nejistě otočil. Za ním stál Snape, s úšklebkem na chlapce hleděl. Vychutnával si další porážku 'Chlapce, který přežil a navíc si dovolil být synem Pána zla'.

 

"Pane, ale jak teď uděláme ten další lektvar?" naivně se zeptal Neville. Harry se na něj překvapeně podíval, nějakou záhadou se Neville přestal profesora přes léto tolik bát. Jistě, stále se k němu odmítal přiblížit víc, než bylo nutné, ale aspoň byl schopný na něj promluvit, bez toho, aby se celý roztřásl...

"Neuděláte."

"Ale..." tentokrát se ozval Harry. Pokud nebudou mít dva po sobě jdoucí lektvary, dostanou dvakrát příšerné hodnocení a podle Snapeovi stupnice stačí tři špatná hodnocení a má právo je z pokročilých hodin lektvarů vyhodit. To by dokonale zmařilo Harryho sny, i když vcelku vzato, cesta bystrozora už moc v úvahu nepřipadala...

 

"Žádné 'ale', mám ten dojem, že jsem vám tento rok již několikrát řekl, že vaše námitky nestrpím. Možná byste to věděl Pottere, kdybyste tu od začátku školního roku byl! Strhávám Nebelvíru deset bobů a vy oba máte dnes večer školní trest," Snape se nepěkně ušklíbl.

Neville jen neslyšně opakoval slova 'trest' a vyjeveně zíral na profesora.

"Trest? Ale za co?!" Harry se nezdržoval neslyšným údivem, jako jeho spolužák.

"Za nerespektování pravidel," stroze oznámil Snape. S tím se otočil a šel zkontrolovat práci ostatních studentů. Nepochybně vyzdvihnout 'dokonalé umění' Draca Malfoye, který již, narozdíl od ostatních, měl lektvar v poslední fázi. V tomto ho doháněla jedině Hermiona s Ronem, což rozhodně nebyla zrzkova zásluha.

 

"Jak to myslel?" Harry se otočil na Neville, který byl stále ještě v šoku. Až do dneška se mu podařilo projít hodinami Lektvarů bez školních trestů. Možná to bylo tím, že minulý týden byly hodiny jen jednou...

"V pátek, když se vrátil bůhví-odkud stanovil pravidla, který když překročíme, tak bude trestat. Ehm... říkal toho celkem dost, co nesmíme a co musíme, moc si to už nepamatuji," Longbottom se na černovlasého mladíka omluvně pousmál.

"Jak to sakra myslel, kdybych tu od začátku roku byl? Vždyť je teprve druhý týden školy, nemohlo mi toho tolik utéct... Navíc, on tu taky nebyl!" Harry si mluvil spíš pro sebe, ale Neville mu stejně odpověděl.

"No je pravda, že Snape tu první pár dní taky nebyl. Ale v pátek už jo, měli jsme ho na dvouhodinovku a celou první hodinu se věnoval těm pravidlům..." zopakoval Neville.

 

Harry zbytek hodiny proseděl v lavici. Nemohl si nevšimnou zamračených pohledů, které na něj vrhali Ron s hermionou, stejně jako mu neušli zvídavý pohledy Zmijozelských spolužáků, se kterými měli opět hodiny Lektvarů. Chlapec si jich prostě nevšímal. Neměl chuť odpovídat na dotěrné dotazy studentů Zmijozelu, kteří již určitě mezi sebou roznesli, kdo Harry doopravdy je. A už vůbec neměl náladu odpovídat Nevillovi, který si, stejně jako on, všiml pohledů Harryho 'přátel'.

 

Zazvonilo. Dvouhodinovka skončila. Harry si urychleně sbalil věci. Doslova utekl z učebny dřív, než byl kterýkoliv z jeho spolužáků schopen jí opustit. Nechtěl, aby jej někdo zdržel, nechtěl s nima mluvit. Nechtěl jim nic vysvětlovat, nechtěl vidět, jak ho nepotřebují...

 

Musel spěchat, ale potřeboval si zajít do Nebelvírské věže pro učebnice na další hodiny. Dneska jej ještě čekala dvouhodinovka Obrany proti černé magii, Přeměňování a Bylinkářství. Na žádné z těchto hodin si nemohl dovolit příjít nepřipraven, nebo bez pomůcek. U profesorky Prýtové, by mu to možná ještě prošlo. Ale u MAlfoye a McGonnagalové těžko. Smykem zastavil před obrazem skrývajícím vstup do věže. Zadýchaně vyhkl heslo. Během dalších pár okamžiků byl zpět před vchodem i se správnými učebnicemi. Vyrazil do chodby a po schodišti dolů.

 

Zastavil se teprve před učebnou Obrany proti černé magii. Další hodina, kterou mají Nebelvírští společnou se Zmijozelem. Raddle byl docela zvědav, jak Malfoyovi půjde vyučovat a jak se bude chovat k Dracovi? Bude mu stejně jako Snape nadržovat..? Harry ještě neslyšel názory prvních studentů, které 'profesor' Malfoy ráno učil, na to měli hodinu příliš brzy. Nepochybně už po obědě bude každý v hradu seznámen s vyučovacími postupy smrtijeda, ale teď ještě ne.

 

Byl tu brzo. Nečekal sice ani pět minut, když se u dveří začali hromadit ostatní studenti, ale stejně mu to přišlo jako celá věčnost. Jen doufal, že jim Snape neříkal něco potřebného. Zmijozelští o něj sem-tam zavadili pohledem, nepochybně si o něm však v houfku povídali. Nebelvírští se klidně bavili dostatečně daleko od Zmijozelských studentů. Jen dva z Nebelvíru se stále tvářili kysele a drželi se co možná nejdál od Harryho.

 

Dveře učebny se otevřely. Studenti vstoupili dovnitř. Luciuse Malfoye nebylo nikde vidět.

"Tak dělejte, myslíte si, že tu budu čekat celý den, než se uráčíte jít si sednout!" zaburácel nad hlavou studentů ledový hlas. Žáci se poplašeně otočili. Nedaleko dveří pompézně stál Lucius Malfoy. Opovržlivě si studenty prohlížel. V duchu se jen ušklíbl nad jejich vyděšenými obličeji, než se konečně rozhodli splnit jeho přání a vejít do třídy.

 

Harry si sedl dostatečně daleko od Rona s Hermionou, bohužel pro něj si nesedl dost daleko od Zmijozelu. K jeho nezměrné nechuti si k němu sedl Draco Malfoy, který se do třídy dostal jako poslední a tím pádem mu unikla možnost vybrat si jiné místo.

 

Raddle se ušlíbl, když na něj plavovlasý mladík vrhl zamračený pohled. Raději si vyndal učebnici a čekal, než se Lucius vrátí do třídy. Smrtijed počkal, než se všichni studenti usadí a pak někam odešel.

 

Malfoy se vrátil do učebny. Za ním se vznášela zakrytá středně velká klec. Před tabulí jí nechal klesnout k zemi.

"Doufám, že všichni víte, jak se máte chovat. Nesnesu žádný odpor a žádné nepodložené odpovědi na mé případné otázky. Doufám, že je to jasné. Nevzal jsem tuhle 'lukrativní' nabídku, abych se tu staral o houf namyšlených puberťáků, kteří si myslí, že ví všechno nejlépe," Malfoy pohledem zpražil Hermionu, která seděla v poslední lavici, kam jí odtáhl Ron.

"Teď k tématu dnešní hodiny. Určitě jste již obeznámení s tím, že nástup nového ředitele obnáší i nové vyučovací metody, což je jedině dobře," Lucius se ušklíbl.

"Dnes budeme brát kletbu Imperius. Vím, že jste jí již probírali, ale neučili jste se jí používat. To dnes napravíme."

"Ale pane, to je přece zakázané!" namítla Hermiona, která již nedokázala být déle ticho.

"Opravdu a kým?" Malfoy se ušklíbl, jak si ta mudlovská šmejdka mohla dovolit mu odporovat..?

"Ministerstvem... Imperio patří mezi Zakázané kletby. Za její použití se můžeme dostat do Azkabanu!" vyhrkla Grangerová, dřív, než se dokázala zastavit.

"Jistě, to můžete. Nikdo vás nenutí tu být, takže si sbalte své věci a odejděte. Určitě umíte čas strávit účelněji, než mě přesvědčovat o tom, co mám a co nemám učit," Malfoy letmým pokynutím ruky vyzval Hermionu, aby opustila třídu.

"Ale pane, to přece nejde. Nemůžu přijít o hodinu..." začal zmatkovat.

"Řekl jsem, abyste šla. Porušujete pravidla. Dovolila byste si poručit pravidla u profesora Snapea? Ne! Tak se zvedněte a jděte! Nebelvír tohle vaše extempore stálo patnáct bodů," Lucius jen s úšklebkem sledoval, jak studentka urychleně sesbírala své věci a opustila třídu.

"To nesmíte!" ozval se Ron.

"Opravdu? A kdo mi v tom zabrání, vy? Chcete jí následovat, můžete!" smrtijedovi se potěšeně zablýsklo v očích, čím méně Nebelvírů, tím lépe.

"Kdokoliv z vás může slečnu Grangerovou následovat. Avšak nečekejte, že vám to omluvím!" Nikdo se nezvedl. Nebelvírští zůstali lehce zkoprněle sedět na svých místech a jen se modlili, aby neskončili v Azkabanu. Zmijozelští byli potěšeni, další profesor, který bude nadržovat jim.

 

"Dobrá tedy, pokud již nikdo nemá námitky, rád bych se vrátil k tomu, čím se tu dnes budeme zabývat," Malfoy trhnutím odstranil látku, jenž zakrývala klec.

V kleci seděl asi tak tříletý, dospělý, ocelot. Zamračeným pohledem se rozhlížel po třídě.

 

"Co se lvem?" ozval se kdosi ze zadních řad.

"Odebírám pět bodů Nebelvíru za váší neschopnost určit zvíře v kleci a dalších pět bodů za mluvení bez dovolení," pousmál se Malfoy.

"Ale to byl Goyle a ten je ze Zmijozelu," tiše namítla Parvati.

"Další pět bodů z Nebelvíru, nepochybně vás to naučí se hlásit," pokračoval smrtijed.

"Toto je ocelot," Malfoy ukázal na zvíře v kleci.

"Vaším úkolem bude co nejlépe provést kouzlo Imperius právě na tomto zvířeti."

"Máme ublížit kočičce?" vyděšeně si rukou zakryla ústa Levadule.

"Tohle není žádná kočička, ještě někdo, kdo nepozná ocelota od kočky?!" Malfoy začínal mít zlost, ty děti byli naprosto neschopný a to mají zvládnou Imperio. Těžko...

"Pane, proč máme použít právě ocelota?" zeptal se někdo ze Zmijozelu.

"Ocelot byla jediná kočkovitá šelma, která se dala tak narychlo sehnat, pokud byste tedy nechtěli použít paní Norissovou," Malfoy se ušklíbl.

"Ale proč to musí být kočka?" Dean se přihlásil, tak jen doufal, že tím Nebelvír nepřipraví o další body.

"Mysl kočkovitých šelem je nejvíce podobná lidské. Je stejně těžké jí ovládnout. Nepochybně by bylo snazší zkoušet kouzlo na lidském faktoru, ale pochybuji, že by někdo z vás dělal dobrovolně cíl svým neschopným spolužákům. Nerad bych někoho ze Zmijozelu musel posílat na ošetřovnu jen proto, že Nebelvírským selhalo kouzlo."

 

"Zkoušet budete chodit popořadě. Je jedno, když se vám to nepovede hned na poprvé, jen dávejte pozor, ať kouzlo nespletete, přece jen i zásoba ocelotů je vyčerpatelná." uzavřel Malfoy. Zahleděl se do seznamu studentů a vyvolal toho v první lavici.

"Dean Thomas, hmm... Nebelvír, jen doufám, že mi z toho zvířete hned neuděláš sekanou," ušklíbl se a sledoval jak si student povede.

"On nám netyká..?" tiše se odkudsi ozval vyplašený Neville.

"Očividně to nemá zapotřebí," odsekl mu kdosi.

"Pokud se konečně uráčíte zmlknout, pan Thomas by nám předvedl své 'umění'," zamračil se na studenty smrtijed.

"Thomasi, můžete," pokynul studentovi, který se mezitím nejistě postavil před klec s šelmou.

"Uděláme to zajímavější," Lucius mávnutím hůlky otevřel ocelotovu klec. Zvíře okamžitě vystartovalo ven. Na volném prostranství před tabulí se zarazilo, obezřetně se rozhlédlo kolem, než se s přikrčeným, nahrbeným, hřbetem začalo přibližovat k Deanovi.

"Tak Thomasi, donuťte to 'kočičku' zalézt zpět do klece," ozval se Lucius, který se pohledem na bledého studenta náramně bavil.

"Imperio!" Dean zkusil použít kletbu, kterou mu řekl profesor. Nic se nestalo, ocelov pokračoval plíživým krokem k němu.

"Imperio... Imperio!" začal mávat zběsile hůlkou proti přibližující se šelmě. Ocelot se na místě zastavil. Přikrčil se k zemi. Jediným dalším jeho pohybem byl zuřivý skok na vyděšeného studenta. Několik studentem vyděšeně zalapalo po dechu. Dívky sedící v první lavici si s výkřikem zakryli oči. Ostatní jen vyjeveně zírali na to, co se stane.

 

"Imperio," Lucius mávl nedbale hůlkou. Kouzlo zasáhlo svůj cíl přesně. Ocelot dopadl na Deana, kterého váha zvířete povalila na záda. Zvíře na něm stálo. Oproti dřívějšímu postoji vypadalo klidně. Naklonilo ke studentovy svou skvrnitou hlavu. Rozverně zapředlo před tím, než Deanovi svým hrubým jazykem olízlo obličej. Thomas na šelmu vyděšeně hleděl, netušil co má dělat. Jistě, teď bylo zvíře v klidu, ale na jak dlouho, co když se Malfoy rozhodne dát ocelotovi povel k tomu, aby si ho dal ke svačince?

 

"Kdo si všiml, co pan Thomas dělal za chybu?" Lucius se otočil ke třídě. Studenti stále ještě zírali na Deana, kterému na prsou spočívala vrnící 'kočka'.

"Špatné držení hůlky..?" zkusil kdosi odpovědět na profesorovu otázku.

"Ne! Při kletbě Imperius je v celku jedno, jak hůlku držíte. Důležité je jak je silná vaše mysl. Musíte si přát tvora ovládnout. Musíte si uvědomit, že jej ovládáte," Lucius mávl hůlkou, ocelot se zvedl a přeběhl zpět do klece. Další mávnutím Malfoy zavřel dvířka.

 

"Můžete si jít sednout, zkusí to někdo další," Malfoy si sedl za katedru. Dean se posadil zpět na své místo. Další Nebelvír nastoupil na zkoušku. Tentokrát už dvířka klece zůstala zavřená...

 

Jak se studenti u klece s ocelotem střídali, rostla Luciusova netrpělivost. To se opravdu v této třídě nenajde nikdo kdo kletbu zvládne? Jistě, až přijde na řadu Zmijozel, bude to jednodušší, tam Imperius umí kde kdo. Učí se jej doma skoro povinně.

 

"Sednout!" okřikl Parvati, kterou na zvíře vřískala povely, i když se jí Imperio očividně nepovedlo.

"Další... Potter," Lucius se nepatrně ušklíbl, opravdu se divil Pánovi zla, že si přeje, aby si všichni i nadále mysleli, že Potter je Potter. Proč nechtěl, aby každý věděl o tom, kdo je jeho syn?

"Pottere, slyšel jste? Jste na řadě!" smrtijed se nebezpečně zahleděl na nepozorného studenta. Jen si tiše povzdychl, když viděl Draca jak s trpitelským výrazem do Harryho strčil, aby jej upozornil, že je na řadě.

 

Harry se na mladého Malfoye zamračil, ale zvedl se a šel před tabuli, kde již čekal Dracův otec. Věděl, co po něm chce. Kupodivu ještě dával pozor, když byl u tabule Dean. V té době to bylo ještě zajímavé. Ale jak se u klece měnili studenti a žádná další nepředvídatelná věc se nestala, Harry přestal vnímat. Ponořil se do sebe a svých myšlenek, problémů... A teď měl jít a stejně jako jeho spolužáci se pokoušet o kouzlo... O kletbu, kterou nikdy předtím nezkoušel a která se mu tudíž nemůže podařit. Aspoň se neztrapní, když se mu to nepovede, když před ním se to nepodařilo nikomu. No, ale na druhou stranu, pokud se to dozví Snape, bude mít další důvod k posměchu.

 

Raddle se postavil před klec s ocelotem. Zkroušeně se podíval na Luciuse, který stál nedaleko a sledoval jak se chlapci bude dařit. Harry se opět zadíval na zvíře v kleci.

"Imperio," prohodil.

"Pottere, jasně jsem několikrát opakoval, musíte si přát ovlivnit něčí mysl. V tomto případě mysl zvířete. Musíte chtít aby vás poslechlo. To že k němu prohodíte 'imperio' ještě neznamená, že se zvíře zalekne vašich latinských slov a bude dělat to, co chcete! Musíte si to přát!"

 

Super, ještě ty se do mě navážej. Jako by nestačil Snape...

 

Harry si povzdechl. Zkusil to znova.

"Imperio!"

"Nepřejete si to dostatečně," poznamenal Lucius.

"Imperio! Imperio!"

"Ne. Pottere, nesnažíte se."

Jak moc mu tahle slova připomněla Snape s tím jeho věčným: "Nesnažíte se Pottere, zabraňte mi v přístupu do vaší mysli!" Zloba a vztek na Snape se přeformulovaly do přání. Do jediné myšlenky na kletbu.

 

"Imperio!" jasný stručný povel zapůsobil.

 

Ocelot se v kleci postavil. Chvíli hleděl do onyxových očí mladého čaroděje. Pak se, se zuřivým zavrčením otočil. Skočil. Ve směru jeho cíli mu ovšem stála stěna klece, do níž narazil. Zvíře dopadlo na zem. Za pár vteřin se oklepalo a s další zuřivým vrčením začalo na mříže dorážet.

 

"Skvělé Pottere. Aspoň někdo v Nebelvíru má ty správné vlohy. Teď to zrušte. Zrušte kletbu Pottere!" zopakoval Lucius, když se k tomu chlapce neměl. Smrtijed si nemohl nepovšimnout, kam měl ocelot ovládaný Raddlem namířeno. Ještě že upustil od toho, aby všichni studenti trénovali s puštěným zvířetem. To ovládané Raddlem by si ho nepochybně dalo k obědu.

Harry sklopil hůlku. Vylezl z mysli tvora. Stále ještě měl opojný pocit, který jej provázel, když se zvířeti dostal do mysli. Nepatrně se rozhlédl po třídě. Zmijozelská část na něj hleděla s údivem, snad s pochopením. Nebelvírští, jako na vše co nespadalo pod jejich ideály, se na Harryho koukali 'skrz prsty'. Ron si pohrdavě odfrkl, Deanovo směrem zamumlal něco na způsob: "Já ti to říkal." A bez dalších slov odešel z učebny.

 

"Za chování pana Weasleyho strhávám Nebelvíru deset bodů. Teď se sbalte, můžete jít, hodina skončila. Pottere, vy tu ještě zůstaňte," Lucius rázně ukončil hodinu.

 

 

Pozn.: Stonožky jsou magické tím, že jsou velké a mají tím pádem i velké nohy, které se lépe oddělují. Na pět uncí je tím pádem potřeba malilinkato stonožek... Abyste si nemysleli, že Harry oddělovat nožky těm našim mrňavým stonožkám, to by dost dobře nešlo... No a další magie stonožek je to, že jsou ingredience do lektvaru..! =) Vím, že se v této kapitole toho moc nestalo, ale akční děj nemůže být všude...

 

Poslední komentáře
29.07.2007 11:02:56: super!!!!!!!! Doufám,že nová kapča bude v pondělí
28.07.2007 20:13:40: perfektní kapča
26.07.2007 01:50:04: pani zacinam nemit rada Rona a Hermionu =(grrr jinak ako vzdy napsane moc pekne,poutave a zajimave ...
25.07.2007 14:22:03: Skvělý!! Strašně moc se těším na další!!!
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.