Cual padre, cual infante

21.kapitola - Trest

Stále trvá minimální počet komentářů. 20 od různých lidí, jinak žádná další kapitola. Věnováno všem, kteří mě potěšili tím, že napsali komentář, jakýkoliv! Pusťte se do čtení a nezapomeňte komentovat... Tím, že vyslovíte svůj názor můžete třeba i vy zasáhnout do děje povídky a nějak jej ovlivnit... =)

"Co to mělo znamenat?" Malfoy se otočil na chlapce, který jako jediný zůstal ve třídě. Harry seděl v lavici, věci měl sbalený v tašce, neurčitě zíral před sebe. Matně slyšel dveře,k teré se zaklaply za posledním spolužákem, který opustil učebnu.

 

"Raddle? Vnímáš mě, na něco jsem se ptal," Lucius popošel k mladíkovi.

"Co?" Harry se na smrtijeda otočil. Ve tváři měl tentýž výraz, jako když poštval na Malfoye ocelota.

"Co to mělo znamenat?" Lucius zopakoval svou otázku a přidal k tomu výmluvné gesto jímž ukazoval na, nyní spícího, ocelota v kleci.

"Chtěl jste přece, abysme na něj použili to kouzlo..." Harry lehce znejistěl.

"Ano, to chtěl, ale ne, abys to zvíře poslal na mě! A vůbec, jak to, že ty, Nebelvír, umíš kletbu Imperius?" Malfoy si sedl za katedru, pozorně si chlapce před sebou prohlížel. Jak na něj měl dávat pozor, když o něm tolik věcí nevěděl. Ale ono toho mnoho uteklo i Pánovi zla, tak jak on, obyčejný smrtijed, měl zajistit ochranu pro 'chlapce, který přitahuje problémy'?

 

"Já... Nevím, prostě to umím," Harry se zoufale podíval na smrtijeda. Nemohl mu uniknout pohled, kterým ho Lucius pozoroval. Nepochybně i on se snažil nalézt nějaký rozumné vysvětlení, jak je možný, že se chlapci na první pokus podařilo tak těžké kouzlo a ještě ke všemu více, než obstojně.

 

"Myslím, že to bude dědičný. Sice se to moc u kouzel neprojevuje, ale tvůj otec je v této kletbě velmi dobrý. Nepochybně budeš v magii po něm," oznámil Malfoy, sice tomu sám moc nevěřil, ale bylo důležité to nějak vysvětlit chlapci.

 

Proč? Máš ho jenom hlídat, už mu zase děláš chůvu... Co je tobě po tom, jestli bude v pořádku? Mistr by zuřil. Ne, jen si to nalháváš a nechceš si přiznat, že ti na tom klukovi začíná záležet. Nezáleží mi na něm! Jistě...

 

"Jistě, ale otci jde i Nitrobrana a mě ne. Nejde mu létání a mě jo. Nemyslím si, že zrovna tuhle věc bych po něm zdědil," ušklíbl se Harry.

"Jak můžeš vědět, zda Pánovi zla jde Famfrpál?" ohromeně se zeptal Malfoy.

"Bavili jsme se o tom," prostá odpověď.

"Tak bavili..."

"Jo, co jste si myslel, že jsme dělali celý léto, vrhali po sobě kletby?! To je přece vaše vysvětlení pro to, proč mi to kouzlo šlo!" Harry se zvedl ze svého místa a zamířil ke dveřím.

"Možná by bylo lepší, kdyby ses vrátil a vysvětlil mi, jak to myslíš," Malfoy následoval chlapce, který již bral za kliku.

"Nijak, nechte to být," odevzdaným hlasem odvětil Harry. Otevřel dveře a než mu v tom stihl Lucius zabránit utekl.

Lucius se v povzdychem vrátil do třídy. Musel kontaktovat Pána zla a povědět mu o novinkách, tak jak jeho Mistr očekával. Chtěl to mít rychle odbyto, nerad slyšel o jeho neschopnosti postarat se o šestnáctiletýho kluka a navíc měl ještě 'práci'. Ne, že by měl v úmyslu připravovat se na další hodinu. Ale rozhodně neměl v plánu nechat si kvůli tomu klukovi ujít oběd, na kterém, jak mu bylo při jeho přijetí oznámeno, by neměl jako profesor chybět. Samozřejmě, mohl se vymluvit na přípravu na další hodiny. Ale to by znamenalo se na ně opravdu připravovat a to Lucius opravdu neměl v plánu. Navíc, těžko mohl řediteli říct pravý důvod jeho absence u jídla. Sice věděl o tom, že Pán zla ředitele lehce přesvědčí, ale pořád to byl jen ministerskej poskok, který až příliš lpěl na pravidlech...

 

Harry už zase utíkal. Netušil, proč se tak rozčílil, vždyť Malfoy mu zatím neudělal nic špatného, jen snad... Proč ho všichni museli srovnávat s jeho otcem? Nejdřív mu každý říkal, jak dokonalý a skvělý byl James Potter a teď je to to samé v bledě modrým. Nejdřív Snape s těma jeho řečmi o perfektním Voldemortovi a jeho schopnostech a teď s tím začínal i Malfoy. Jistě, byli to smrtijedi, těžko mohl očekávat, že nebudou opěvovat svého Mistra, ale proč tímto způsobem? Ovšem... Proč by měli brát zřetel na to, co by si přál on, Harry.

 

Zastavil se před Velkou síní. Věděl, že za chvíli bude čas oběda. Jen doufal, že v tuhle dobu tam ještě moc lidí nebude. Nechtěl se s nikým setkat. Nechtěl odpovídat na dotěrné otázky. Prostě jen chtěl jít, najíst se a zase vypadnout, jedno kam...

 

K jeho úlevě tu opravdu skoro nikdo nebyl. Ovšem k velkému zklamání na konci Nebelvírského stolu zaznamenal Rona s Hermionou jak o něčem zaníceně diskutují. S povzdychem si sedl, co možná nejdál, od nich. Pustil se do jídla. Nemohl si pomoc, ale neunikly mu pohledy, které na něj dvojice vrhala z druhé strany stolu. Musel použít všechno své sebeovládání, aby se jejich směrem ani jenou nepodíval. Věděl, že by to k ničemu nebylo. Do Velké síně se pomalu začali trousit studenti. K Ronovi s Hermionou si brzy přisedla Ginny, cestou nezapomněla na Harryho vrhnout znechucený pohled. Další spolužáci pomalu zaplňovali prázdná místa u stolu. Jakmile přišla další skupinka studentů, Harry se zvedl a vyšel ze síně. Rozhlédl se kolem, netušil, kam by měl jít. Samozřejmě brzo zamítl možnost jít na další hodinu. Na McGonnagalovou opravdu neměl náladu. A navíc, večer měl ještě ten trest se Snapeem. Zauvažoval, co by mu Snape udělal, kdyby na trest nedorazil. Nepochybně by to odnesl později a dnes by si profesor svou zlost vylil na Nevillovi.

 

Harry zamířil do Nebelvírské věže. S pocitem úlevy zjistil, že v ložnici nikdo není. Sesunul se na svojí postel. Nejradši by všechno zaspal. Válku, Brumbála, Rona s Hermionou... Otce...

 

Probudil se. Tedy, byl probuzen. Třásl s ním poměrně netrpělivý Neville.

"No konečně, už jsem myslel, že se nikdy neprobudíš," lehce si oddechl Longbottom.

"Neville... Proč mě budíš?" ospale potlačil zívnutí Harry.

"Zapomněl's, máme trest se Snapeem! A to právě teď," ulehčený výraz v Nevillově tváři nahradil zoufalí, když pohlédl na hodinky.

"Jak to víš, vždyť neřekl v kolik přesně," podivil se Raddle.

"Ale ano řekl, zastavil mě po obědě a prý tě mám najít a oznámit ti, že dnešní trest začíná v osm hodin. Přesně! Několikrát mi to zopakoval..." Neville se nervózně poškrábal na hlavě.

"Aha... Tak jdem‘ no..." zvedl se s postele a vydal se ze dveří.

"Tak co je? Jdeš?" Harry už skoro sahal po klice, když si uvědomil, že jej druhý chlapec nenásleduje.

"Jo... Ehm... My tam jen tak přijdem‘?" zeptal se ustaraně Neville, když sestupovali po schodech vedoucích do společenské místnosti.

"Jistě, proč ne?"

"Snape bude zuřit, jasně mi řekl, že nesmíme přijít pozdě!" Longbottom se zatvářil víc, než vyděšeně.

"Tak ho nech zuřit," ušklíbl se Harry. Nesdílel Nevillovu obavu s profesora Snapea. Víc ho tížili obavy ohledně jeho přátel. Když s Nevillem procházel společenskou místností, viděl je jak sedí u krbu. Na stejných místech, kde vždycky sedávali společně. 'Jeho' křeslo bylo obsazeno Deanem. Raddle netušil, čím to, že jej Thomas nemůže ani vidět, vždyť podle toho, co na něj Ron ječel, nesměli o jeho otci nikomu říct. Jedině, že by tento slib daný Brumbálovi, nedodrželi. Ale že by se bývalý ředitel stal natolik sklerotický, aby se zapomněl ujistit o tom, že tito dva studenti opravdu nic neřeknou. Nebo jim snad dal povolení roznášet pravdu o Harrym dál..?

 

Harry si nad tím lámal hlavu celou cestu, co šli do sklepení na svůj trest. Nepovšiml si, že se Neville náhle zastavil. Skoro si ani nevšiml, že již jsou u dveří, které vedou do učebny lektvarů, na místo, kde si měli odbýt svůj trest. Šel pořád dál, než jej někdo okřikl.

"Kam si sakra myslíte, že jdete?" Snape si to rázoval přímo k Harrymu, který se zastavil na místě.

"Ehm... Na trest," Harry se otočil přímo na Snapea, došlo mu, že se zapomněl zastavit před učebnou a teď to vypadalo asi dost zvláštně.

"Váš trest však není v Bradavickém sklepení, ale v učebně lektvarů, tak sebou hněte, ať už jste tam!" s tím se profesor otočil a následoval Nevilla, který už mezitím do učebny vstoupil.

 

Ach jo...

 

Raddle vešel do třídy. Stačil mu jediný pohled, aby mu bylo jasné, že budou čistit kotlíky a kuchat tlustočervy. Odporná práce, kterou si Snape šetřil pro studenty, kteří si v jeho hodině nedali dostatečný pozor a vysloužili si trest.

 

"Až se vrátím, ať je tu uklizeno. Ani jeden z vás nedělá tento trest prvně, tak víte, co máte dělat. Pusťte se do práce!" Snape k nim mávnutím hůlku poslal dva odporně páchnoucí hadry.

"Vaše hůlky." Počkal, než vyděšený Neville a zamračený Harry mu donesou své hůlky a vyšel z místnosti. Nepochybně se vrátí až za tak dlouhou dobu, aby chlapci měli čas práci zvládnout a byli k tomu náležitě znaveni. Takže někdy v hluboké noci...

 

Neville se ihned pustil do práce. Nepochybně neměl náladu na to, aby s Harrym vedl jakýkoliv rozhovor. Navíc, když kvůli němu dorazil pozdě na svůj trest. Na trest od Snapea!

 

Harry zvedl svůj hadr, změřil si jej znechuceným pohledem. Nemohl uvěřit tomu, že, byť jen na malilinkatý prchavý okamžik, věřil tomu, že se k němu Snape bude chovat jinak. Proč by taky měl. Kvůli tomu, kdo je jeho otec? to těžko, jakoby neznal Snapea...

 

Uběhlo několik hodin. Měli vyčištěno jen pár kotlíků. S jedním zaneseným mosazným kotlíkem byli donuceni se vypořádávat skoro půl hodiny a ani potom nevypadal zrovna nejčistěji, ale lepší něco, než nic. Harry už byl poměrně unaven, s jistou dávkou masochismu vzpomínal na svojí postel. Neville, čistící kotlík naproti Harrymu, každou chvíli nepokrytě zíval. Vypadal, že dřív nebo později spadne po hlavě do kotlíku, jenž právě čistí.

 

Uběhl další čas...

 

"Co je tohle?" Neville, který si právě šel z hromady zašpiněných kotlíků vybrat další k čištění, se zastavil u skříně  stojící vedle dveří do místnůstky, kde byla zásoba přísad do lektvarů.

"Nevím," Harry se ano neobtěžoval zvednout hlavu od práce. Neville se pokaždé, když si šel pro další kotlík, zastavil u skříně a snažil se od Harryho získat informace o tvorech naložených v roztodivných lácích.

"Ale no tak, Harry, tak se pojď aspoň podívat," naléhal Longbottom.

"Neville, jestli přijde Snape a zjistí, že místo práce se mu hrabeme ve věcech..." Harry hudroval, ale šel za spolužákem.

"K čemu myslíš, že to je? Není to popsaný..." Neville zkoumal podivnou lahvičku naplněnou lektvarem.

"Měl bys to dát zpátky, kdo ví k čemu to tady Snape má," Harry si flakónek nejistě prohlížel.

"Nemůže to být nebezpečný... Přece by to tu jinak nenechal, ne?" Neville se s naivním výrazem otočil na Harryho.

"Já nevím, co to je a upřímně to ani nehodlám zjišťovat. Vrať to zpátky..."

 

Longbottom se natáhl na nejvyšší polici, ze které lahvičku vzal. Dílem strachu, který jej přepadl, když si uvědomil, co by se stalo, kdyby jej profesor nachytal. Dílem vrozené nešikovnosti. Lahvička mu vyklouzla z rukou. Harry nestihl zareagovat, jen vyděšeně sledoval jak flakónek dopadl na kamennou podlahu sklepení.

Lahvička se při dopadu na zem roztříštila na malinkaté kousíčky skla, které se rozlítlo kolem, vše bylo doprovázeno patřičným zvukem rozbíjejícího'se skla. Lektvar se vylil na podlahu. Blankytně modrý, hustý dým začal stoupat z podlahy. Skříň, které se Neville pořád držel, se začala nebezpečně naklánět. Oba chlapci uskočili stranou. Raddle neměl jinou možnost, jak se zachránit před padající skříní, než zalézt do malé místnosti s přísadami. Skříň svým ohlušujícím dopadem rozvířila prach. Harry trčel v šeru místnosti, ve východu mu bránila skříň ležící mezi místnosti.

 

"Neville, jsi v pořádku?!" Harry se přiblížil až ke spadlé skříni, tak aby jej Longbottom na druhé straně slyšel.

"Jo... Pokusím se odstranit tu skříň!"

"Ne... Radši pro někoho zajdi! Ehm... Mohlo by se ještě něco rozbít!" Harry se snažil vymyslet důvod, jak zabránit Nevillovi, aby se sám vrhl na odstranění skříně a tím mu zabránit i v dalším průšvihu. Už takhle se s nima Snape určitě vypořádá za tu skříň.

"Dobře! Já... Pro někoho dojdu!" dál byl slyšel je zvuk vzdalujících se kroků Longbottoma.

 

Harry stál v šeru místnosti. Nejistě se rozhlížel kolem. Zamračeně si všiml malých pramínků krve, která mu stékala po rukách, musely se mu to rukou zařezat částečky rozbitého skla. Skla z lahvičky s lektvarem. S lektvarem! Harry se ohlédl na spadlou skříň. Oni vlastně nevěděli, co to bylo za lektvar.

 

Blankytně modrý kouř se začal dostávat zpod skříně do místnůstky, ve které byl Harry momentálně vezněn. Raddle se vzdálil, jak jen to šlo, od spadlé skříně a tím i od dýmu, který místnost začal naplňovat.

 

Netrvalo dlouho a modrý kouř naplnil celou, nevelkou, místnost. Harry se začínal dusit. Již před chvílí jej zcela ochromil kašel způsobený blankytným dýmem. Mladík klesl na podlahu. Před tím bylo v místnosti šero, teď nebylo vidět vůbec nic. Všechno obklopovala modrá tma. Sýpavě oddechoval. Stále ještě byl nucen kašlat, ale pro nedostatek dechu se na kašel skoro nezmohl. Tím víc byl dušen...

 

 

Neville běžel chodbou. Potřeboval najít některého profesora, který by mu pomohl odendat skříň a tím zachránit Harryho. Jistě, nebezpečí mu tam sice moc nehrozilo, ale určitě není příjemný být zavřen v malé, temné místnosti... Longbottom se zarazil. Tedy, byl zaražen. Neboural do profesora. Do člověka, kterého v tento moment chtěl potkat ze všeho nejméně.

 

"Pane Longbottome, nejsem si vědom toho, že bych vám během trestu dovolil běhat po sklepení," mrazivě se na chlapce podíval Snape.

"Pane profesore, Harry je tam... Ta skříň..." Neville nebyl schopný se jasněji vyjádřiv.

"Buď mi vysvětlete, proč nejste tam, kde máte během trestu být. Nebo zmizte," zavrčel profesor, dnes opravu neměl náladu na pitomé žerty Nebelvírů.

"Pane, ta skříň spadla a Harry..."

"Skříň? Jaká skříň? A co je sakra s tím Potterem? Longbottom, už se konečně vyjádřete!" Snapeova trpělivost pomalu docházela.

"Vaše skříň spadla a uvěznila Harryho v místnosti s přísadami," Neville konečně řekl to, co chtěl. Teď vystrašeně zíral na profesora.

"Fajn, jděte."

"Cože?"

"Longbottom, nerozuměl jste? Jděte do Nebelvírské věže, ať už vás tady nevidím," zavrčel Snape.

"Ale Harry..."

"O pana Pottera se postarám, vy zmizte," s tím se Snape otočil a zmizel v chodbě vedoucí do učebny lektvarů.

Neville se za profesorem ještě chvíli nejistě díval. Pak však jen pokrčil rameny a vydal se na cestu do Nebelvírské věže.

 

Snape došel do učebny lektvarů. Znechuceně se rozhlédl kolem. Všechno pokrývala vrstva prachu, která se vznesla při dopadu skříně. Skříň sama ležela na boku hned u vchodu do místnosti s přísadami. Ve vzduchu se vznášela podivná vůně. Ale na to Snape nebral zřetel. V učebně lektvarů je vždycky něco cítit, tak proč by to teď mělo být důležité?

 

Přešel k ležící skříni. Raddle byl určitě ještě pořád uvězněn v místnosti za skříní. Severus si povzdychl, věděl, že i kdyby chtěl, tak tam chlapce nemůže už déle nechat. Nejen, že se jako profesor musel přesvědčit, že mu nic není. Ale navíc, kdyby se 'Potterovi' něco stalo, Pán zla by jej ztrestal.

 

Snape pozvedl hůlku. Jediným perfektním kouzlem odstranil skříň, která mu bránila v průchodu. Z náhle otevřené místnosti se v kratičké chvíli vyvanula podivná, blankytně modrá, mlha. To Snapea zarazilo. Moc dobře věděl, co tento dým způsobuje, ale to nebylo možné. Nic takovýho tu přece neměl.

 

Profesor okamžik počkal, jestli chlapec vyjde. Když se jej nedočkal, musel do místnosti sám. Hned 'mezi dveřmi' se zarazil. V šeru na konci malé místnosti ležel na zemi černovlasý chlapec. Snape se rychle probral a přispěchal k mladíkovi. Harry ležel tváří k zemi. Zkrvavené ruce obtočené kolem hlavy, jakoby se před něčím chránil. Bezvýsledně.

 

Snape chlapce otočil. Zamračeně sjel pohledem přes mladíkovi zakrvácené ruce k bledému, bezvědomému obličeji. Profesor si v duchu zanadával ,že zde chlapce nechával samotné. Teď už se s tím však nedalo nic děla, čas nešel vrátit. Snape opatrně zvedl bezvědomého chlapce do náruče. Jistě, mohl jej odnést pomocí kouzla, ale jelikož si nebyl jist, co se mu stalo, který lektvar to zapříčinil, nemohl nic riskovat.

 

 

Poslední komentáře
06.08.2007 14:14:16: plosiiiiiiiiiiiiim dalsi kapitolu zvlast kdyz je to tak napinavy
05.08.2007 21:37:36: normalne sa za seba hambim..az teraz som si precitala posledne dve aktualizacie. :( bohuzial mi to n...
05.08.2007 21:29:41: candy: Věrní čtenáři mají odpuštěno vždy... XD
05.08.2007 21:22:20: normalne sa za seba hambim..az teraz som si precitala posledne dve aktualizacie. :( bohuzial mi to n...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.