Cual padre, cual infante

22.kapitola - Na světě nejsme sami, i když se tak někdy cítíme

Nejsem si jistá, jestli jsem nechala Harrymu brýle, tak to berte tak, že je už nepotřebuje... =) No... Možná vás zklamu tím, že chybí detailní popis událostí, kdy byl Harry 'mimo', ale nějak se to sem nevešlo nebo nehodilo? Prostě to tu není! XD Jinak, opět limit tentokrát to je 30 komentářů..! Jinak, kapitola má ve Woru 12 stránek... =)



Harry se pomalu probouzel. Rozhlédl se kolem. Bílé závěsy, bílé povlečení, bílé stěny... Ošetřovna. Jak se sem dostal? Co se stalo? Zmateně zamrkal. Netušil...

 

"To je dost, že si se probral. Severus už vyšiloval," ozval se z rohu čísi hlas. Harry se otočil, aby zjistil jeho majitele. Lucius Malfoy stál u okna, bedlivě si chlapce prohlížel.

"Co se stalo?"

"Přiotrávil ses nějakým Severusovým sajrajtem," ušklíbl se Lucius.

 

Už to bylo několik dní, ale pořád si živě pamatoval, jak za ním Snape uprostřed noci přišel. Bušil na dveře minimálně čtvrt hodiny, aby ho probudil. Když Lucius konečně otevřel, s úmyslem vynadat opovážlivci a poslat ho spát, zůstal s úžasem zírat do uřícené tváře profesora lektvarů. Severus byl tehdy hodně vyděšený, ani ne kvůli tomu, co se chlapci stalo, jako spíš z toho, jaká bude reakce Pána zla. Proto šel nejdřív za Malfoyem. Kdo jiný byl měl Mistrovi oznámit, že má syna na ošetřovně, než jeho 'pravá ruka'. Lucius, když se dozvěděl, jak na tom mladý čaroděj je, donutil Snapea, aby šel za Lordem s ním.

 

"Jak jsem tu dlouho?" Harryho hlas vytrhl Luciuse ze zamyšlení.

"Dnes je to pátý den."

"Cože? Jak to?" Raddle se zmateně rozhlížel kolem.

 

 Pět dní? To přece...

 

"Jsi tu pět dní a přiotrávil ses nějakým lektvarem. Snapeovi dalo zabrat, než z Longbottoma dostal, co se v učebně stalo," zamračil se Malfoy.

"A co se vlastně stalo?" Harry se zničeně opřel o pelest postele.

"No, podle Longbottom jste čistili kotlíky. Pak jste našli nějaký starý lektvar, který se rozbil, když spadla ta skříň," Lucius v rychlosti odříkal, co se dozvěděli od vystrašeného Nebelvíra.

"Našli jsme lektvar," Harry se ušklíbl, moc se mu nelíbila verze 'Našli'.

 

"Ehm... A co Snape, zuřil hodně?" nejistě se zeptal Harry.

"Nemyslím, že by měl čas zuřit. Když jsi byl mimo tak se snažil zjistit, co to bylo za lektvar a pak hledal protilátku. A navíc, to jak zuří Severus se vůbec nedá srovnávat s tím, jak zuřil tvůj otec," Lucius se lehce otřásl, když si vzpomněl na incident, který následoval vzápětí po tom, co informovali Pána zla o stavu jeho syna. Temný pán rozmlátil půlku sídla. Přikázal zdemolovat několik mudlovských vesnic a kdyby Snapea nebylo potřeba na výrobu protijedu, tak by to profesor lektvarů nejspíš šeredně odnesl. Navíc si Lucius nebyl moc jistý, jestli to Snape nehodil na mladýho Longbottoma.

"Otec zuřil?"

"No samozřejmě, vždyť se mu skoro otrávilo jediný dítě, tak to asi nemohl vzít jako běžnou denní záležitost," Lucius nechápal, jak se ten kluk může ještě divit..?

"No jo, ale..."

"Ale co?"

"Nic," lehce ukřivděně odvětil černovlasý chlapce.

"Dobře, je to ještě něco, co bys asi měl vědět," zdálo se, že před Malfoyem je něco, co nechtěl říct, nebo aspoň nechtěl být tím, kdo to chlapci poví.

"Co?"

"Přečti si to," s tím mu smrtijed podal dnešního Denního Věštce.

Harry se na kouzelníka nedůvěřivě podíval, pak sklopil zrak k novinám. Hned úvodní straně na něj pomrkávala jeho černobílá fotografie s několika palcovým titulkem na ní.

 

Harry Potter není tím, za koho se celá léta vydává!   

Syn Vy-víte-koho, zjištění, které plní noviny po celém světě... 1-4

Exkluzivní rozhovor s naším informátorem... 5

Další události v životě 'Chlapce, který přežil'...7-10

 

Mladý Raddle na okamžik zvedl hlavu od novin. Jeho vyděšený pohled se střetnul s Malfoyovým nejistým. Chlapce se opět sklonil. Rozevřel noviny a dal se do čtení.

 

Syn Vy-víte-koho odhalen!

Chlapce známý jako Harry Potter je, podle nejnovějších informací, smyšlená postava. Student Bradavické školy, který se pod tím-to jménem ve škole vyskytuje není nikdo jiný, než syn samotného Vy-víte-koho. Byl do školy nasazen jako špeh? Měl donášet na stranu dobra? Měl naverbovat další studenty do řad svého otce? Všechny tyto a další otázky se Vám jistě honí hlavou, milí čtenáři. Možná Vás teď napadne, co Vaše děti, neměli byste se o ně začít obávat? Ano, měli! Z Bradavic začátkem září odešel Albus Percival Wulfric Brian Brumbál, nositel Merlinova řádu první třídy, jediný koho se Vy-víte-kdo kdy bál. O to více jsou vaše děti v ohrožení! Je to snad důvod, proč se chlapce známý jako Harry Potter objevil v Bradavicích až, když tam tento mocný kouzelník nebyl? Sdílí se svým otce více, než jméno?

Tato informace je podložena samotným Brumbálem. Harry Potter, nebo spíš Harry Raddle, jak uvedl náš informátor, není jen synem Vy-víte-koho, ale i přímý dědic Salazara Zmijozela. Hadí jazyk, který chlapce má, tedy není jen jakýmsi podivným spojením mezi jím a Vy-víte-kým, jak se nám dlouhou dobu snažil namluvit, ale dědičná záležitost.

Jakým záhadným způsobem se chlapce, dědic 'zla', dostal do Nebelvíru? Jednoduše, podle našeho informátora není zařazování do kolejí tak čestná záležitost, jako před lety. Chlapce, jehož chtěl Moudrý klobouk poslat do Zmijozelu (z úst nejmenované profesorky), se nějakým zázračným způsobem vymluvil a donutil kloubouk, aby jej poslal do Nebelvíru! Avšak, to neznamená, že není zcela loajální Zmijozelské koleji a svému otci! Proč Raddle zůstává ve škole? Není to příliš nebezpečně? Určitě! Ale to si nejspíš uvědomil i Vy-víte-kdo. Jak jinak si vysvětlit, že mladý Raddle má ve škole ochranku v podobě dvou smrtijedů? Proč s tím školní rada nic neudělá? Co naše děti? ...

 

Dál už Harry nečetl, nemělo to smysl, moc dobře věděl, co se ve Věštci píše... Zvedl pohled od, opět složených, novin. Z rohu místnosti jej stále pozoroval Malfoy.

 

"Tak?"

"Jak se to dozvěděli?" první věc, která Harryho napadla.

"Zdá se, že pan Weasley není nejlepší osoba pro svěřování jakýchkoliv informací, které se nemají dostat na veřejnost," Lucius si znechuceně odfrkl.

"On jim to řekl Ron?"

"Jistě, cos čekal? Že bude mlčet? Že ti snad bude loajální, když ví, kdo jsi? Myslel jsem, že ten incident, který se stal hned první den tvého nástupu, tě přesvědčil o opaku!" Malfoy byl rozčílený, věděl, že by si zlost neměl vybíjet na tomhle chlapci, ale nemohl si pomoci. Proč ten kluk nechce chápat tak jasná fakta?

"Ale... Vždyť říkal, že mu Brumbál zakázal o tom někomu říct..." namítl Harry.

"Ano, to sice ano. Ale určitě věděl, komu tuhle informaci dát, aby se co nejdřív dostala všem na oči," ušklíbl se smrtijed.

"Tak proč to teda neřekl novinám hned?"

"Ty to opravdu nechápeš? Je to strategie!"

"Strategie?"

"Jistě, Brumbál moc dobře ví, jak moc ti záleží na přátelích a tím, že je obrátí proti tobě tě zničí." Lucius se zatvářil nesouhlasně, on určitě neschvaloval přátelství, jejíž ukončení by někoho ranilo...

"Ale..."

"Měl by sis odpočinout, dojdu za Mistrem, nejspíš už taky četl noviny. Tak se ho pokusím nějak uklidnit, než se rozhodne zničit další vesnici, tentokrát třeba kouzelnickou..." s tím se Malfoy zvedl a vyšel z ošetřovny.

"Stejně to nechápu," Harry si jen tiše povzdychl, když se za Luciusem zavřely dveře.

 

 

Další den ráno se Harry s nepříjemným pocitem posadil na posteli. Ještě včera jej přišla zkontrolovat ošetřovatelka. Po dlouhém přemlouvání uznala, že je nejspíš již v pořádku a rozhodla se jej následující den propustit. Harry se jí snažil ještě na něco zeptat, ale jak se zdálo, tak nebylo zrovna nejsdílnější, pouze mu stroze oznámila, že za ním v době jeho bezvědomí nikdo nepřišel. Pak se otočila a bez dalších námitek k tomu, aby další den opustil ošetřovnu, zmizela v místnosti opodál.

 

Oblékl se a vyšel z ošetřovny. Na chvíli se zarazil, nepříjemný pocit v jeho nitro zesílil. Udělal dobře, když přemluvil ošetřovatelku, aby jej propustila? Vždyť o tom nevěděl ani Malfoy se Snapeem. Harry sice pohyboval, že by mu Snape pomohl, ale když už ne psychicky, tak fyzicky určitě, pokud by se jej někdo rozhodl napadnout. Raddle doufal, že k tomu nedojde. Vždyť ho všichni znali, tak proč by to dělali? Radši všechny podobný myšlenky zahnal dřív, než se vůbec stihly objevit.

 

Pomalu se vydal do Nebelvírské věže. Cestou nikoho nepotkal. Ve všední den by na tom nebylo nic zvláštního, studenti by byli na vyučování. Ale dnes? Vždyť byla sobota, tak kde všichni byli? Harry usoudil, že asi venku. Vždyť bylo teprve září, studenti si jistě chtějí užít dobrého počasí, doku to jde.

 

Až před obrazem Buclaté dámy si uvědomil, že nezná heslo.

"Medulla leo," zkusil heslo, které ještě v pondělí platilo. K jeho smůle nefungovalo. Zmatený chlapce uvažoval, co by mohlo být jako heslo. A proč mu to Malfoy neřekl? Proč se vlastně heslo změnilo? Copak 'srdce lva' nebylo dobrý..? Harry netušil.

 

Uběhla půl hodina, kdy jen seděl a čekal na příchod některého studenta. Až později mu došlo, že nejspíš stále platí zákaz vycházení. Vztahuje se však na víkendy? Další věc o které mu nikdo neřekl. Malfoyovo chabé vysvětlení opravdu nestačilo.

Začal se procházet po chodbě před vchodem.Někdo přece musel přijít.

A opravdu...

 

"Copak Pottere, nebo bych měla říct Raddle. Nemůžeš se dostat dovnitř? To bys totiž ani neměl, zrádce ve své koleji nechceme," ozval se za přecházejícím černovlasým kouzelníkem čísi ledový hlas. Harry se otočil. Zkoprněl, když zjistil o koho se jedná. Ginny Weasleyová na něj s nenávistí v očí hleděla.

"Nejsem zrádce a do věže se potřebuji dostat, řekneš mi to heslo?" Harry na ní stále vyjukaně zíral. Přece jen, když se k němu takhle chovala ona, jak budou ostatní?

"Proditor penite, na tvojí 'počest'," s ironickým úsměvem odpověděla. Raddle chvíli nechápal, pak mu to došlo. 'Zrádce uvnitř'. Oni si doopravdy mysleli, že zradil, že celou dobu donášel Voldemortovi...

 

Zrzavá dívka zatím zmizela v, nyní otevřeném, vchodě do Nebelvírské věže.

 

Harry si tiše povzdychl a následoval Ginny do Nebelvíru. Hned, jak vstoupil, se zarazil. Uvnitř sice nebylo tak narváno, jak první den, kdy přišel, ale rozhodně to stačilo. Všichni na něj zírali.

 

No tak, to chce klid...

 

Udělal několik kroků, když se na něj začala snášet jedna nadávka za druhou.

 

"Co tady chceš? Zrádce tady nechceme!"

"Copak, zase si přišel zjistit něco pro svýho 'tatíčka'."

"Padej odsud šmejde, nikdo tu o tebe nestojí!"

"Co tu zase chceš? My mysleli, žes už někam zalez a pošel."

"Smrtijedi neměli v kasárnách volno, že chodíš spát sem?"

 

Harry rychle prošel Nebelvírskou společenskou místností. Snažil se neslyšet hlasy, které k němu doléhali, ale přece jen se k němu něco doneslo. Schody do ložnice už vybíhal. Chtěl být pryč. Pryč od těch lidí. Pryč od všech, kteří se mu rozhodli ublížit.

 

Zatáhl závěsy o své postele, na kterou vzápětí vyčerpáním padl. Co záleželo na tom, jestli je teprve poledne. Co záleželo na tom, jestli se po něm bude někdo shánět. Harry věděl, že nebude.

 

O pár hodin později jej probudily čísi hlasy. Opatrně vykoukl zpoza závěsů. Na protější, Ronově, posteli seděli dva chlapci, na posteli vedle další. Podle hlasů Harry poznal své spolužáky. Rona, Nevilla a Seamuse.

Tiše se mezi sebou bavili. Určitě už věděli, že se Raddle vrátil do věže, nepochybně si taky skontrolovali, zda spí. Očividně si mysleli, že se jen tak neprobudí, jak jinak si vysvětlit, proč se bavili v ložnici, když mohli jít kamkoliv jinam? Zatáhl závěsy, doufal, že si toho nikdo nevšiml, lehl si na postel a zaposlouchal se do hlasů.

 

"Takže Dean šel za McGonnagalovou? A co mu řekla? tiše se zajímal Ron.

"Prohlásila, že o něčem takovém nebude diskutovat. Prý si je všeho zcela vědoma a Dean by si měl uvědomit, kdo z nich je informovaný profesor. Pak mu napařila školní trest, prý za nekolektiví jednání," odfrkl si Seamus, očividně byl hodně podrážděný.

"Ona ho teda neodstěhuje pryč?" ozval se Neville, v jeho hlase byla jasná známka strachu.

"Neboj Neville, nemyslím, že se Potter bude starat o nějakou skříň," uchechtl se Seamus.

"Jmenuje se Raddle," opravil spolužáka Ron, tón jeho hlasu dával jasně najevo, že takto neopravuej poprvý. Určitě v posledních dnech opravil každýho, kdo vyslovil Harry Potter, místo Harry Raddle. Nepochybně si myslel, že by snad ostatní mohli zapomenout, kdo Harry doopravdy je, kdyby jim to neustále nepřipomínal.

"Rone, my to víme, jen chvíli trvá, než si na to zvykneme."

"Tak is zvykejte, on mezitím udá vaše rodiny."

Ozvalo se zavrzání postelí. Rozhovor se ještě ztišil. Pak klaply dveře. Všechno utichlo. Trojice studentů opustila ložnici. Po nějakou době Harry opět upadl do říše snů.

 

 

Pomalu, ale jistě se blížil první famfrpálový zápas. Zápas Nebelvíru proti Zmijozelu. Lvu proti hadovi. Oba týmy pečlivě trénovali, plně podporovány svými profesory, vedoucími jednotlivých kolejí. Těžko se dalo říct, který z týmů  je v lepší formě, kdo z nich má větší šanci na úspěch.

Nejeden den se stalo, že i v pozdní noci jste nad hřištěm mohli spatřit poletující hráče, kteří se chystali na první famfrpálové utkání.

 

Harry Raddle, každý druhý den, každou druhou noc, poctivě trénoval spolu s Nebelvírským týmem. Ano, ano. Stále byl ještě Nebelvírským chytačem, protože ať jsou na něj všichni naštvaní sebevíc, byla tak trochu jistota vítězství.

Při tréninku si jej nikdo nevšímal. Ostatně stalo se to už více-méně stereotypem. Po dni, kdy se vrátil z ošetřovny a několik lidí jej napadlo, se nic dalšího neudálo. Pouze zlověstné mlčení. Nikdo si na Harryho nedovolil ani pohlédnout, natož promluvit. Raddle tušil, že to má svědomí některý ze smrtijedů, pokud ne oba. Ale nemohl s tím nic dělat. Přece jen v určitých aspektech bylo lepší mlčení, než celodenní nadávky od lidí z vlastní koleje. Navíc i studenti z ostatních kolejí se teď chovali stejně, ignorovali ho. Jen Zmijozelští se mu stále víc snažili dostat do přízně. Ale na ty zas neměl náladu Harry.

 

A přišel ten den. Famfrpálový zápas, který byl vždy velkou podívanou. Vždyť proti sobě hrály dvě rivalské koleje. Ostatní studenti to brali tak trochu jako zápas mezi dobrem a zlem. I když s pohledem na to, že Nebelvírského chytače brali jako zlo, to byl docela paradox.

 

Harry seděl v šatně. Byl převlečený v Nebelvírském dresu a jen mlčky poslouchal kapitánku, která zatím promlouvala k ostatním. Jeho si, jak bylo zvykem, nevšimla. Pouze doufala, že chytí Zlatou. To mu ovšem nemusela připomínat. Mladý Raddle si v duchu už po několikátý opakoval důvody, proč s famfrpálem nesekl. Nejen, že to byl jediný únik od kruté reality, ale navíc v koutku duše doufal, že po vyhraném zápase se k němu, aspoň někteří, spolužáci začnou chovat normálně. Nebo se o to aspoň pokusí...

 

Tým se zvedl a s košťaty v rukách vyšli na hřiště.

 

Ernie Macmillan, který se pro tento rok zaujal místo komentátora, již začal odříkávat jména hráčů za jednotlivé koleje.

 

"Nebelvír má novou kapitánku Katie Bellová, která nezměnila Nebelvírské družstvo. Střelkyně Katie Bellová, Demelza Robinsonová a posila Ginny Weasleyová. Obrážeči Jack Sloper a Ritchie Coote. Bránkář Ron Weasley a chytač Harry Pot-Radd-Potter." Ernie se nejistě podíval na profesorku McGonnagalovou, která seděla vedle něj a dávala pozor na jeho komentování hry. Proferoska jen přikývla na souhlas, neviděla důvod proč neříkat Potterovi Potter, i když jím podle všeho nebyl. Dokud to nebude oficiální, je to Potter.

"Takže, chytač Harry Potter," Ernie si spokojeně oddychl.

"Zmijozelský tým, kapitán a střelec Marcus Flint (je možný, že podle Rowli už vyšel, ale u mě ještě ne XD). Dalšími střelci jsou Allen Nettle a Mark Derelicton. Odrážeči Gregory Goyle a Vincent Crabbe, chytač Draco Malfoy," Ernie si opět tiše oddychnul, byl celkem rád, že si všechny jména zapamatoval a ještě ke všemu dobře! (=))

 

Madame Hoochová postávala na hřišti. Trpělivě počkala, až se obě družstva postaví proti sobě. Teprve pak vyzvala kapitány, aby si podali ruce. Flint, stejně jako předchozí rok, drtil kapitánčinu ruku. Katie, ostatně stejně jako Angelina, která byla kapitánkou minulý rok, mu to s nevzrušeným výrazem vrátila. Sice neměla takovou sílu, ale Zmijozelského kapitána, nemohl víc pobouřit, jako když nedala najevo, že jí jeho stisk bolel.

 

Hoochová kopnutím otevřela krabici, která jí ležela u nohou. Potlouky okamžitě vletěly na hřiště. Zlatonka se chvilku zatřepetala na místě a v mžiku zmizela z dohledu. Madame Hoochová vzala Camrál. Pokynula družstvům, která se ihned vznesli k nebi. Vyhodila červený míč do vzduchu.

Nepříjemným písknutím začala hru.

 

Camrálu se okamžitě chopil Flint. Harry poodlétl, neměl čas sledovat hru, musel najít Zlatou. Vznesl se výše nad hřiště, tak aby měl lepší rozhled. Koutkem oka si všiml Malfoye, který si od něj očividně držel dostatečný odstup. Nepochybně se obával reakce svého otce a poté i Pána zla, kdyby si na Harryho něco zkusil.

 

Ernie Macmillan mezitím pilně hlásil stav na hřišti.

"Camrálu se chopila Weasleyová, přihrála Robinsonové, která letí na Zmijozelskou branku. Nettle jí vlítáva do cesty a bere Camrál. Nettle střílí. Weasley chytá. Skvělý zátah Nebelvírského brankáře."

 

Harry létal v kruzích nad hřištěm. Opodál jej otražitě sledoval Draco Malfoy. Raddle si ho snažil nevšímat. Měl jen jeden cíl. Chytit Zlatonku.

 

"Bellová přihrává Weasleyové. Pozor Potlouk. Weasleyová se nestíhá vykrýt, pouští Camrál a snaží se udržet na koštěti. Camrál zatím chytá Derelicton, která spolu s Nettlem letí k Nebelvírským brankám. Zátah Slopera. Potlouk však odpaluje Goyle. Potlouk letí na Weasleyho, který se právě snaží chytit Camrál. ÁÁÁ Potlouk sráží Weasleyho. Flint se chytá Camrál a střílí. Zmijozel vede 10:0."

 

Harry koutkem oka pohlédl dolů na trávník, kde se právě mátožně sbíral Ron. Nebelvírský chytač si tiše oddychl, když viděl, jak Weasley leze zpět na koště a je schopen hrát. Zmijozelští se mezitím opět chopili Camrálu a střelbou na prázdnou branku proměnili na 20:0.

 

Ernie hlasitě zaklel. Po ostré domluvě profesorky McGonnagalové však pokračoval v 'nezaujatém' komentování.

"Coote odpaluje Potlouk. Skvělá rána! Flint pouští Camrál, který chytá Bellová a letí na branku. Přihrává Weasleyové. Střílí. ANO! 20:10.

"Vypadá to jako by se Zmijozel chtěl mstít. Ginny pozor! Crabbe s Goylem odpálili oba Potlouky na Nebelvírskou střelkyni. Tak ta si dneska už nezahraje."

 

Harry si opět koutkem oka dovolil pohlédnou, co se děje na hřišti pod ním. Ginny právě nakládali na nosítka a odnášeli z hřiště. Nepochybně na ošetřovnu.

 

"Po tom to odporném zásahu Zmijozelských odrážečů se hraje dál. Camrál má Robinsonová. Sakra holka na co čekáš, leť!" Ernie očividně nedokázal být nestranný dlouho.

"Flint hrubě bere Camrál Robinsonové z rukou, přičemž jí neopomene praštit, sakra tohle přece nesmí!"

 

Robinsonová se vyjeveně držela na koštěti. S nosu, do kterého jí surově praštil Zmijozelský kapitán, jí tekla krev. K střelkyni, která vypadal, že se každou chvíli rozbrečí, přiletěla Katie. Něco jí rozzuřeně říkala, očividně to zabralo, protože se Demelza hned pustila zpět do hry, i s krvácejícím nosem.

Zmijozel zatím za nepozornosti Nebelvírských střelkyň proměnil na 30:10.

A hrálo se dál.

 

Uběhla půl hodina 'vlažné' hry, kdy chytači jen neúčelně poletovali nad hřištěm. Zlatá se ještě neukázala. Zmijozel zatím změnil skóre na 80:40. Hráči se na košťatech stěží drželi. Především ti Nebelvírští. Otlučený, oslabený tým neviděl moc velké naděje na vítězství.

 

A objevila se. Zlatonka.

Harry si jí všiml ve stejný okamžik jako Draco Malfoy. Oba se za ní hned pustili.

 

"Vypadá to na Zlatou! Ano, je to ona! Pokud teď Nebelvírský chytač uspěje, Nebelvír vyhraje," Ernie si, stejně jako všichni, všiml malého zlatého míčku, který se třepotal kousek na zemí.

 

Harry se blížil ke Zlatonce. Studený vítr mu čechral vlasy. Lehce se mi třásly ruce, kterými se držel rychle letícího koštěte. Malfoy letěl hned vedle něj. Zdálo se, že aspoň pro tento okamžik mladý aristokrat zapomněl, kdo vlastně Harry je a přestal se obávat k němu byť jen přiblížit.

Letěli těsně vedle sebe. Sem tam do sebe lehce narazili koleny. Ale ani jeden si toho nevšímal. Oba měli před sebou jasně vytyčený cíl. Chytit Zlatonku.

 

Mezitím se hrálo dál. Zmijozel střelil další gól, protože Ron byl příliš zabrán do sledování chytačů. Crabbe spolu se Sloperem odpálili Potlouky. Každý na jednoho chytače.

 

Potlouk odpálený Crabbem trefil Harryho koště, které sebou v rychlosti začalo prudce cukat. Raddle se jen tak tak vyhnul Malfoyovi, který se snažil nebýt zasažen dalším letícím Potloukem. Draco se vyhnul Potlouku, letěl dál za Zlatonkou. Harry se ještě marně snažil udržet zmítající se koště ve vzduchu. Další Potlouk na něj zaútočil se strany. Trefil jej přímo do ruky, kterou se snažil udržet na koštěti. V ruce zlověstně křuplo, avšak černovlasý mladík si toho nevšímal. Aspoň teď ne. Koště už nešlo dál udržet. Ještě, že byl tak blízko země...

 

Raddle znaveně otevřel oči. Jeho koště, již klidné, leželo opodál. Kousek dál stál Draco Malfoy, v ruce svíral zářivě zlatý míček. Lehce zmateně zíral na Harryho a zpět na Zlatonku ve své ruce. Jakoby nemohl uvěřit tomu, že jí chytl právě on.

 

"Zlatonku chytl Draco Malfoy. Zmijozel vítězí 240:40," Hlas Ernieho se pomalu vytrácel, jak zeleně odění studenti začali jásat. Hra skončila.

 

 

Harry se znaveně posadil na posteli. Od včerejšího zápasu se situace v Nebelvíru nijak nezlepšila, spíše ještě zhoršil, tím že mu všichni dávali za vinu prohraný zápas.

 

Harry pohlédl na starého budíka postaveného na nočním stolku. Možná by mohl říct Voldemortovi, aby mu koupil nový. Otci! Opravil se v duchu. Ne, asi mu neřekne, zase tak nutně jej nepotřebuje.

Bylo několik minut po osmé. Několik minut po začátku vyučování! Uvědomil si. Vzápětí si vzpomněl, jaká hodina jej čeká jako první. Lektvary. Tiše si povzdechl. Proč musí být pořád takový smolař? Ale mohlo ho napadnout, že spolužáci mu budou dělat naschvály. Sice se zdálo, že se k tomu nechystají, obzvláště po 'domluvě' Luciuse Malfoye. Ale včerejší famfrpálové utkání jim asi potvrdilo jejich domněnku. Harry byl na straně svého otce. Doopravdy to tak nebylo, nebo aspoň ne tak, jak si to většina studentů a snad i profesorů, představovala. Jenže tím, že Harry nechytl Zlatonku. Tím, že Zlatou chytl Draco Malfoy. Tím vším dal Nebelvíru záminku se do něj pustit s pořádnou razancí.

 

Harry si namáhavě oblékl hábit. Při včerejším pádu z koštěte si něco udělal s rukou a nebo to bylo spíš tím jak do něj narazil Potlouk? Konec zápasu Harrymu nějak splýval, tak netušil...  Ani ho nenapadlo dojít si na ošetřovnu. Proč dávat Nebelvírským další záminku k posměškám? Beztak to nic nebude...

 

Po dalších několik minut, kdy se snažil přemluvit bolavou ruku, aby bolet přestala, se už opravdu musel vydat na vyučování. Na hodinu s obávaným profesorem. Harry tak trochu doufal, že když Snapea neodmněkčil Pán zla, tak jeho, Harryho, nehoda by mohla nějak dopomoci k tomu, aby se s profesorem aspoň snesli. Ale opak byl pravdou, Snape házel na Harryho stále stejnou, jestli ne větší, 'špínu' a on s tím nemohl nic udělat. Stěžovat otci ani Luciusovi, který řekl, že za ním může kdykoliv s čímkoliv přijít, si nechtěl.

 

Vzal tašku a uháněl na hodinu. Ještě, že nohy měl v pořádku, pokud by na tom byli stejně jako zraněná ruka, nikdy by se do sklepení nedostal.

 

O dalších několik minut později již stál před dveřmi učebny lektvarů. Přišel již o půl hodiny, určitě nebude mít dost času, aby udělal lektvar, který měli vyrobit. A navíc pohledy Zmijozelů a posměšky Nebelvírů, k tomu všemu ještě Snape... Harry se opravdu rozmýšlel, jestli má jít dovnitř. Ale když došel až sem, tak dovnitř půjde taky... Zaklepal a po profesorově strohém vyzvání otevřel dveře a vešel.

 

"Pottere, vy netrefíte na hodinu? Váš pozdní příchod bude stát Nebelvír dvacet bodů a pro vás osobně to bude několik večerů školního trestu. Aspoň někdo by vás měl naučit poslušnosti," zavrčel Snape, nevrlým pohledem si měříc černovlasého chlapce. Harry mezitím došel ke své lavici. K poslední lavici ve třídě, k lavici, která byla od ostatních poměrně odtržena. Už od doby, kdy ve Věštci vyšel článek o něm a jeho otci byl nucen sedět v posledních lavicích, sám. Očividně to nikoho netížilo, tak se tím snažil moc nezabírat i Harry. Ale šlo to dost těžko, navíc když se ho skoro každý den Lucius ptal na situaci v Nebelvíru.

 

Sedl si. Stačil mu jediný pohled na tabuli, aby zjistil, že zadaný lektvar nemá šanci stihnout udělat. Opět bude neklasifikovaný z lektvarů. Harrymu chybělo právě to jedno nehotnocení, nebo špatný lektvar, aby jej Snape z pokročilých hodin vyhodil. Raddle nepochyboval, že to profesor udělá. Jistě, opět si bude chtít vychutnat porážku Mistrova syna.

 

Hodina se pomalu blížila ke konci. Harry neměl lektvar ani v polovině stádia, ve kterém se měl na konci nacházet. Hodil poslední zoufalí pohled na cosi, čím naplnil lahvičku. Bylo mu jasné, že na další hodinu lektvarů se už ani nepodívá. Snape jej nemilosrdně vyrazí.

 

"Pottere, Pottere," Snape se na chlapce ironicky zadíval. Stejně, jako ostatní učitelé říkal i on černovlasému mladíkovi stále Potter. Ne, že by šlo o sílu zvyku, ale podle některých profesorů, nebylo nutné mu říkat jinak, než bude Pán zla oficiálně uznán jako chlapcův otec. Takže jediný, kdo Harryho i před ostatními studenty oslovoval Raddle, byl Lucius Malfoy.

"Pottere, váš lektvar je nevyhovující a pokud vím, tak je v řadě již třetí. Znáte pravidla," Snapeův úšklebek se rozřiřoval, když spatřil chlapcovu nejistotu. Ostatní studenti si zatím v tichosti balili pomůcky.

"Ano pane," Harry si povzdychl, během času, který zbýval do konce hodiny od jeho příchodu se už smířil s tím, že bude z lektvarů vyhozen. Teď si jen přál, aby to Snape tak neprotahoval. Byl unavený a v ruce mu nepříjemně pulsovalo. A opravdu nechtěl Snapeovi dopřát to potěšení, aby se mu tady složil.

"Dobrá tedy, můžete si sbalit věci a nic mi tady ve třídě nenechávejte, nebudete mít možnost si to odnést. S lektvary jste skončil!" Snape se vítězně usmíval. Dosáhl toho, co chtěl. Sice teď nebude mít koho ponižovat, ale kluka může ponižovat i jinde. Třeba v hodinách Nitrobrany. Nitrobrana!

"Pottere, dnes v osm večer si stavíte na první trest," pronesl ještě, než si chlapce sbalil věci a zmizel ze třídy. S další zadostiučiněním sledoval záblesk děsu, který chlapci přeběhl přes obličej. No jistě, vždyť minulý trest byl katastrofa...

"Ano pane," s tím Harry odešel ze třídy, jak jen nejrychleji to šlo.

 

Zbytek dne proběhl v nudném klidu. Možná to bylo tím, že ostatní profesoři Harryho ignorovali stejně jako studenti jiných kolejí. Nebo tím, že dnes neměli Obranu proti černé magii a tím si chlapce nemohl odchytnou Lucius, aby se ho, zase, zeptal na situace ve věži. Prostě dnešní vyučování bylo stereotypní. Teda, stereotypní. Zas tak docela ne. Studenti Havraspáru i Mrzimoru Harryho stále ignorovali. Zmijozelští si jej stále prohlíželi nic neříkajícími pohledy. Ale Nebelvírští... Už jej neignorovali. Začali s posměšky, nadávkami a pomalu, jak se zdálo, se začali uchylovat i k fyzické šikaně.

Harrymu to nevadilo. Tedy, samozřejmě, že mu to vadilo. Ale komu se měl svěřit? Nikomu... Musel v tom žít, tak jak uznal, bude pro něj lepší, když si zvykne...

 

Pomalu se blížil večer a tím i doby, kdy se Harry měl dostavit na svůj trest z Lektvarů. Nebyl tak pitomej, aby mu nedošlo, že se jedná o další hodinu Nitrobrany. Ale proč? Netušil, proč o to Snape tolik stojí, jistě Voldemort to nakázal, ale proč? Copak už toho Harry nemá dost i bez Snapea a jeho ironickým posměšných komentářů? No jo, ale tohle Pán zla nemohl vědět.

 

Harry se pomalu zvedl od stolku v knihovně, kde strávil posledních několik hodin. Původně si chtěl dodělat úkoly v Nebelvírské věži, ale příliš brzo zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Esej do Přeměňování musel kvůli škodolibým spolužákům, kteří mu tu původní 'omylem' polili inkoustem tak, že nešel ani kouzlem pryč, přepisovat. Ostatní úkoly na tom nebyly o moc líp. Zvláště, když nenašel svoje učebnice, které podle vyděšené prvačky, který se zeptal, skončili pod okny jeho ložnice. Harry se ani nemusel ptát, kdo za to mohl. Hodiny strávil tím, že hledal zbytky svých učebnic a rozmrzele se je snažil složit dohromady, aby aspoň vzdáleně zase představovali učebnice. Bohužel neuměl potřebná kouzla natolik dobře, aby se mu to povedlo. Mohl jen děkovat bohu, že jej Snape z lektvarů vyhodil, protože ten by ho minimálně zabil, kdyby viděl, jak teď vypadala učebnice na Lektvary.

 

Po incidentu s učebnicema se do věže již nevrátil. Sice jej mrzelo, že tam nechal ostatní svoje věci napospas spolužákům, ale teď s tím nemohl nic udělat.

 

Raddle se vydal do sklepení. Těžkou tašku, ve které se nacházeli všechny jeho, nyní nepoužitelné, učebnice, táhl sebou. Jen doufal, že se profesor nebude na nic ptát, přece jen si nebyl moc jistý, jestli by snesl, kdyby se mu Snape za události v Nebelvíru posmíval. Harry si nebyl moc jistý, kolik toho ještě snese. A Snape uměl být obzvláště zlý...

 

Lehce roztřeseně zaklepal na dveře profesorova kabinetu. Na ten kratičký okamžik, než zaklepal, byl nucen přendat věci do bolavé ruky a k nemilému překvapení zjistil, že jej ještě pořád bolí. Za celý den si na ní skoro nevzpomněl. Jak by taky mohl, v hlavě měl věci, které jej tížily daleko víc, než pichlavá bolest v ruce.

 

Dveře se prudce otevřeli. Jako pověstný netopýr v nich stál rozzuřený Snape.

"Měl jste přijít v osm. Kolik je podle vás hodin Pottere?" Snape mu zarputile i o samotě říkal 'Potter'. Jen před Pánem zla si to nedovolil.

"Osm pane," Harry lehce zaúpěl. Snape ho právě chytl za bolavou ruku a vtáhl do kabinetu.

"Je skoro půl devátý! Buď se naučíte chodit včas, nebo si na vás budu muset stěžovat vašemu otci. Tomu se to rozhodně líbit nebude," Snape se rozhodl přejít do výhrůžek.

Harry na něj jen zmateně zíral. No tak přišel o chvíli dýl, ale proč kvůli tomu Snape tolik nadělá? A že si bude stěžovat otci... Harry netušil, co by mu jeho otec mohl udělat. Věděl jak trestá Smrtijedy, věděl jak trestá nepřítele, ale jak trestá syna? Harry ještě neměl tu 'čest' setkat se s výchovnými metodami Pána zla.

 

"Připravte si hůlku. Proč sebou sakra taháte ty krámy? To ste si to nemohl nechat ve věži?!" smrtijed vztekle zíral na černovlasého mladíka před sebou. Přišlo mu, že se jej chlapec dneska rozhodl naštvat.

 

Nejdřív si přijde pozdě a ještě sebou tahá snad všechno učení. Pochybuju, že to všechno potřebuje, jedině že by jej Grangerová nakazila 'šprtilstvím'. Ale u tohohle kluka těžko...

 

Harry postavil těžkou tašku do kouta. Sáhl po hůlce. V ruce jej opět prudce zabolelo. Rozhodl se držet hůlku ve druhé ruce, snad si toho Snape nevšimne. Stejně neměl šanci jakkoliv odrazit profesorův útok.

 

"Pottere, mohl byste mi vysvětlit, co to sakra děláte s tou hůlkou?! Řekl jsem, že se máte připravit! Chyťte tu hůlku pořádně. Myslíte si, že nevím, že jste pravák!" Snape dál zuřil. Raddle si jen povzdechl. Se sebezapřením a bodavou bolestí v ruce, chytl hůlku správně.

 

"Legilimens," Snape prudce zaútočil. Chlapec by se nestihl bránit, ani kdyby chtěl. Obrazy z dětstvím se mu začali míhat před očima. Opět byl malý chlapec. Opět prožíval šikanu v mudlovské škole.

 

Stejně jako teď...

 

Snape sklonil hůlku. Nenávistně se na mladíka zadíval.

"Koukejte se schopit a odražte mě! Myslíte si, že tohle by se vašemu otci líbilo?! NE! Tak dělejte Pottere," Snape mu sice stále předhazoval Pána zla za otce, ale neúprostně jej oslovoval 'Potter'.

"Ano pane," Raddle byl čím dál tím víc unavenější.

 

"Legilimens," smrtijed se mu opět dostal do hlavy.

 

Obrazy se změnili. Vzpomínky byli jen pár dní staré. Pak tu náhle byl dnešní den, dnešní vzpomínky. Snad proto, že chlapce nejvíc tížily, snad že na ně musel stále myslet. Teď se prodraly na povrch a bezmezně se odhalovali Snapeovi a jeho Nitrozpytu.

 

Spolužáci, kteří se mu posmívali. Profesoři, kteří to ignorovali. Harryho věci všude kolem. Zničené úkoly. Vše se odhalovalo Snapeovi, který byl jedním z těch, kteří Harryho ponižovali.

 

Profesor náhle sklopil hůlku. Možná mu došlo, že se spolu s Malfoyem měli o chlapce postarat a zatím to nezvládli.

 

Harry, ani si to neuvědomil, klečel na zemi. Roztřesené ruce před obličejem. Tiše vzlykal. Tohle Snape neměl vidět. Ne Snape.

 

"Pottere," smrtijed k němu přešel. Tušil, že teď by se, aspoň na chvíli, neměl chovat jako ten nenáviděný profesor.

"Raddle," zkusil to, když mladík nereagoval, jen dál tiše plakal.

"Hej," Snape jej chytl za ruce. Silou je odstranil z chlapcova uslzeného obličeje. Nevšiml si, jak sebou Harry trhl, když se dotkl jeho pravé ruky. Té, kterou si poranil při Famfrpálu.

"Co se děje?"

"N-nic..." Harry na profesora vystrašeně zíral. Nemohl uvěřit tomu, že se složil zrovna před Snapeem.

"Jistě. Takže co?"

"N-Nic se nes-nestalo," chlapce se snažil zadržet slzy, které se mu neúprostně draly do očí.

"Fajn, když mi to nehodláte říct, tak jděte. Dneska jsme skončili," s tím se profesor otočil a přešel zpět ke svému křeslu. Harry na něj ještě okamžik nevěřícně zíral. Pak se však zvedl, vzal své věci a zamířil ke dveřím. Očima, ze kterých se nyní již nezadržitelně kutálely další slzy, pohlédl na smrtijeda, který si jej dál nevšímal. Odešel.

 

Snape seděl ve svém křesle. Jasně viděl, co se stalo. Věděl, proč chlapce brečel. Vše to viděl v jeho vzpomínkách. Ale nemohl mu pomoci. On ne.

 

Musím za Malfoyem... Třeba bude vědět co s tím. Já si kvůli klukovi image nezničím. Jakoby na tom záleželo. Pán zla bude zuřit, když zjistí, že jsi nepomohl jeho synovi. Pán zla zuřit nebude, když se nestará on, tak proč by měli jiní...

Poslední komentáře
12.08.2007 22:06:35: No tak Mistr je takovej ledovej čumák a Hagrid... Abych se přiznala, tak mě úplně vypadl z hlavy... ...
12.08.2007 21:14:50: manie! Tohle nemyslíš vážně, že jo! Chudák Harry. Vždyť tam musí být alespoň jedna oosoba, která ho ...
12.08.2007 18:12:48: skvěly jen by mě zajimalo jak se na harryho dívá Hagrid.Jest-li je taky proti němu nebo jestli ho be...
10.08.2007 20:36:30: Je to opravdu super...je to celkem slušně záživný a nemůžu se od toho odtrhnout....vážně skvělí...:)...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.