Cual padre, cual infante

23.kapitola - Nebelvír

No, co říct, prostě to tak je... =) Jinak, Mistr se objeví již brzy, sice ne v této a možná ani v příští kapitole, ale někam přece Harry na vánoce jet musí. Takže přinejmenším tak Mistr bude... XD Opět limit 30 komentíků... Věnováno Noirwind, za ultra dlouhé komnetíky... =) Pro ty, jenž litují Harryho a snaží se mě přemluvit, abych mu dopřála trochu toho štěstí - Štěstí je vrtkavé a Harryho se drželo to teďka. Ale nebojte už dlouho ho trpět nenechám... Snad... XD Kapitola je kratší, než ta předchozí, ale opravdu sem to nestíhala… Příští týden se to pokusím napravit…

Byla už noc, vlastně se pomalu začalo schylovat k ránu, ale jen opravdu pomalu... Všichni studenti klidně oddechovali ve svých ložnicích. Spali v teple svých postelí s nebesy. Tedy skoro všichni studenti.  Mladý černovlasý kouzelník nespal. Seděl na parapetu okna u ložnice. Za ním v místnosti pokojně spali další čtyři chlapci. Jeho spolužáci.

 

Harry Raddle, ve studeném vánku, který se venku proháněl, hleděl do tmy kolem. Nebylo to moc dní, co musel začít spoléhat čistě na sebe. Před čtrnácti dny vyšel v Denním Věštci ten kompromitující článek. Dva dny na to se Harry složil v kabinetě lektvarů. Když o tom tam zpětně uvažoval. Možná si myslel, že nebude na škodu dát před Snapeem najevo city. Ukázat mu jak trpí. Asi si myslel, že s tím nenáviděný profesor něco udělá. Opak byl pravdou. Snape jej začal ignorovat. Už se spolu neviděli na hodinách. Protože Harry byl nevratně vyhozen z pokročilým lektvarů. Neviděli se ani na Nitrobraně. Snape mu den potom, co se mu rozbrečel v kabinetě, oznámil, že Nitrobrana je pro Harryho zbytečná, protože se jí stejně nemá šanci naučit.

Mladý Raddle si pamatoval, jak tehdy na Snapea křičel, že nemůže jeho hodiny jen tak zrušit. Vždyť to nařídil jeho otec. Avšak jak se zdálo tak všechny argumenty byly marné. Snape zatvrzele tvrdil, že ne, on ho Nitrobranu dál učit nebudete. Když o tom Harry tak přemýšlel, napadlo jej mnoho důvodů, proč profesor výuku vzdal. Od jeho lhostejnosti k Harryho problémům až po to, že by se kvůli Harryho vzpomínkám na šikanu, která se čím dál víc stupňovala, profesor rozvzpomínal na to jak spolužáci ubližovali jemu. Buď jak buď, Nitrobrana skončila a Harry tak přišel o možnost, že by se jeho otec o událostech ve škole dozvěděl. Psát mu nechtěl, to rozhodně ne. Vždyť, co by s tím mohl udělat? Nic!

 

Už to takhle šlo několikátou noc, co se černovlasý chlapce pořádně nevyspal. Noc poté, co byl vyhozen z kabinetu lektvarů po nepovedené, poslední, hodině Nitrobrany, se vyspal v Komnatě nejvyšší potřeby. Ale ráno jej bohužel při cestě do věže objevila McGonnagalová a oznámila mu, že pokud se bude opakovat jeho noční nepřítomnost ve věži, bude to nucená ohlásit řediteli. A jelikož Harry opravdu netušil, jestli má jeho otec na ředitele nějaký vliv, nehodlal to riskovat. Proto se snažil spát v Nebelvírské věži. Ale to nebylo tak snadné. První týden to ještě šlo. Na vypnuté budíky, rozházené pomůcky, poschovávané věci a polité, poničené oblečení, si už pomalu začal zvykat. Ale teď, v dalším týdnu, si Nebelvírští našli nový způsob, jak jej systematicky ničit. Pomalu už přestávalo jít o dětinskou šikanu, to co dělali teď začínala být zrůdnost hodna skoro i smrtijeda. Aspoň ve co se škodolibosti týče.

 

Počkali si, než Harry usne. Nejdřív jej jen zmáčeli vodou na kterou použili kouzlo, takže Harry byl pak celý den nucen chodit mokrý. Další noc byl polit odporně páchnoucím slizem. Opět samozřejmě s kouzlem, takže než se toho zbavil, byl pro smích celý škole. Posledním nočním kouskem bylo, když nějak nenávistný Nebelvír navrhl krev. Harryho spolužáci se toho samozřejmě chytili.

 

Je docela šok se ráno probudit a být celý od krve, která ještě ke všemu nejde dolů. Harry byl nejdřív dost vyděšený. Za prvý netušil, kde mohli vzít Nebelvírští krev a za druhý, co na tohle řeknou profesoři? Vždyť ještě do teď se mohli tvářit, že o nic nejde, ale když jim přijde do třídy celý od krve? Zoufale se vydal na vyučování. Snídani pro jistotu vynechal.

 

No, nakonec to prošlo až do Obrany. Před hodinou si ho Lucius zastavil. Neviděl incident s vodou ani se slizem, ale tohohle už ušetřen nebyl. Když z Harryho konečně dostal co se stalo. přičemž mu Raddle oznámil, že to BYLO poprvé, dost zuřil. Dobrou půl hodinu na celou třídu řval a pak rozdal neoznámenou písemku na neprobranou látku.

Nebelvír si to s Harrym samozřejmě poté vyřídil. Žalovat profesorovi, to se přece nedělá... Takže další noc Harry nemohl spát, ani kdyby chtěl. Na potlučených zádech se dost dobře neleží...

 

Od té doby mladý Raddle chodil spát, až když jeho spolužáci usnuli a stával několik hodin před nimi. Takže vlastně spal tak tři hodiny maximálně. Nemohl si dovolit další problémy... Navíc, když měl ještě jeden. Zatím neměl možnost dojít si na ošetřovnu a tím pádem jej ještě, k stále bolavým zádům, bolela ruka s Famfrpálu. Pomalu uznával, že už je to přece jenom víc jak čtrnáct dní a pokud ho to pořád bolí, tak to asi nebude úplně v pořádku. Ale naučil se to skrývat. Nebude přece 'bábovka' a nedá spolužákům další možnost k tomu, aby se mi posmívali.

Avšak ruka už týden byla nezdravě fialová a Harry jen zoufale očekával, kdy si toho Malfoy, jako jediný člověk, který se o něj ve škole staral, všimne. Možná by přece jen měl zajít na ošetřovnu, aspoň by se tak vyhnul na nějakou dobu spolužákům a pořádně se vyspal. Ale Harry pochyboval, že by jej Pomfreyová nechala na ošetřovně, už i ona chytla všeobecnou averzi proti Harrymu.

 

Slunce pomalu začalo vycházet zpoza obzoru. Začínalo ráno, další den. Harry seskočil z parapetu. Sebral svojí tašku, ve které stále nosil všechny, i když skoro nepoužitelné, učebnice. Vydal se na snídani. Dokonce ani na jídlo si už nemohl dovolit chodit zároveň s ostatními. Pokud teda celou dobu nechtěl poslouchat jejich řeči, vidět opovržlivé pohledy a snášet příkoří, které se mu ani ve Velké síni nevyhnulo.

 

Pomalu přecházel další den. Harrymu skončila poslední hodina. Nevydal se do knihovny, jak se začalo stávat jeho zvykem, ale šel ven. Venku to vypadalo na poslední krásný den před podzimními plískanicemi, toho přece musel využít. I když jen k tomu, aby si pod košatým stromem mohl rozevřít knihu a číst si. V poslední době se celkem zlepšil v učení. Teď, když neměl Hermionu, která by mu pomáhala, musel všechno zvládat sám. Jelikož však měl spousty volného času, který nemusel dělit mezi přátele, učení, Famfrpál a další věci. Všechno poměrně zvládal. Na Famfrpálový tréninky nechodil. Tedy, snažil se na ně chodit, ale nebyl tam moc nadšeně přijat, tak s tím přestal. Místo toho občas po večerech trénoval sám. Další zápas musel zvládnout, prostě musel.

 

Seděl zrovna pod stromem, přesně pod tím, kde ve Snapeových vzpomínkách kdysi seděli i čtyři Pobertové. Teď, když si na to Harry vzpomněl bodlo ho u srdce. Jak by bylo všechno snazší, kdyby si všichni stále mysleli, že je Jamesův syn. Nebo, kdyby jím opravdu byl...

 

Opodál, na doslech, u jezera se bavili jeho Nebelvírští spolužáci, aspoň pro tento okamžik nebyl středem jejich 'zájmu' Harry.

 

"Nemáš na to. Prostě to neuděláš."

"O co, že udělám." Zdálo se, že se kluci o něčem dohadují. Harry se je snažil nevnímat, ale dost dobře to nešlo.

"Deset galeonů, že tam nevlezeš." Seamus navrhl sázku.

"Přijímám," ušklíbl se rudovlasý chlapec.

"Nechte toho, vždyť je to blbost, akorát se dostanete do maléru," snažila se mladíky od nápadu, aŤ už byl jakýkoliv, zastavit Hermiona.

"Tak jdi pryč, když se ti to nelíbí!" utrhl se na ní Ron.

"Fajn, taky že pudu, nemusím se koukat na to, jak tě něco sežere!" Grangerová se zvedla z trávy, na které doposud seděla. Naštvaně sebrala svoje věci a uraženě zamířila k hradu. Cestou kolem Harryho o něj nezavadila ani pohledem, jen si cosi vztekle mumlala.

 

"Kde mám jistotu, že mi dáte deset galeonů, když tam vlezu?"

"Deane, dáš půlku?" Finnigan se otočil na třetího Nebelvíra.

"Samozřejmě," Thomas se přehraboval v tašce, aby vzápětí vytáhl pět galeonů z koženého váčku na peníze.

"Dobře. Tady máš deset galeonů, ale jen, když splníš sázku," škodolibě se ušklíbl Seamus.

"A když nesplním?" zrzek se náhle zatvářil nedůvěřivě.

"Tak... Tak proběhneš hradem, bez oblečení!"

"Dobře," Weasley by očividně souhlasil se vším, vidina deseti zlatých mincí mu zatemnila uvažování.

Chlapci se ještě chvíli dohadovali. Harry se je snažil nevnímat. Proč by se zrovna on měl starat o to, jestli se někomu z nich něco stane. Ale přece jen...

 

Raddle se z hlavou zabořenou v knížce snažil nevnímat nic jinýho, přesto k němu stále doléhali úryvky rozhovoru.

 

"Musíš doplavat aspoň do poloviny!"

"Jo, jinak sázka neplatí!" halekali na břehu Thomas s Finniganem.

Rudovlasý mladík zatím plaval k prostředku hlubokého jezera.

 

Harry zvedl zrak od textu v knize právě včas, aby viděl jak zrzavá kštice náhle zmizela pod vodou, aby se vzápětí s děsivým křikem vynořila. Nebelvírští mladíci na břehu začali cosi nesmyslně vykřikovat. Raddle se nejistě rozhlédl kolem. Venku nebylo nikdo, kdo by mohl pomoci. Zvedl se tedy sám a i přes to, co nyní k Nebelvírským spolužákům pociťovat, urychleně zamířil k jezeru. Ron v jezeře stále zuřivě s čímsi bojoval, neustále vyděšeně křičel a podle všeho se začínal topit.

 

"Zachraň ho!"

"Jo, použij něco z černý magie a pomoz mu!"

 

Harry naprosto nechápal, co si ti dva myslí. Jen se ušklíbl nad tím, že teď je jim najednou dost dobrý, aby s ním 'normálně' jednali. Ale stále tu byl zrzavý mladík dopící se v hlubokém jezeru a nejspíš napaden některou z příšer, která v jezeře bydlí. Další výkřiky zrzavého chlapce naplnily krajinu.

 

Raddle pro ten moment zapomněl na to, že vlastně sám skoro neumí plavat. Vlastně pro tento moment zapomněl i na příkoří, které se mu neustále dostávalo. Shodil ze sebe hábit a s hůlkou v ruce se vrhl do studené vody.

 

Stylem ne-stylem doplaval skoro až k Ronovi. Stále netušil, co chlapce ohrožovalo.

 

"No tak uklidni se, co se děje?" Harry šlapal vodu a rozhlížel se kolem. Ne, nic tu nebylo.

"Je tady. Oliheň!" Ron hysterčil a stále se divokými gesty rozmáchával kolem, jakoby snad právě tím mohl oliheň zahnat.

"Nic tu není. Uklidni se. No tak. Utopíš nás oba..." Harry se druhého chlapce pokusil od sebe trošku odstrčit. Protože Ron k němu 'doplaval' a teď se jej naléhavě chytal.

"Je tu! Viděl jsem jí."

"Fajn, tak co kdybysme prostě doplavali na břeh?" Harrymu pomalu začínaly docházet síly. Přece jen, není to zrovna lehké, šlapat vodu v hloubce a ještě uklidňovat hysterického mladíka, který se svým jednáním pokouší utopit sebe i vás.

 

"Jo, jo... Dobře."

"Fajn, tak plav. Plav!" Raddle Rona opět odstrčil. Doufal, že jej tím ponoukne k tomu, aby začal plavat na břeh. A opravdu, zrzavý mladík nezahálel a pustil se na cestu k pevné zemi.

Harry se ještě jednou pozorně rozhlédl kolem. Opravdu nestál o to, potkat se s olihní ani ničím jiným, co by v jezeře mohlo číhat. Ale zdálo se, že rudovlasý chlapce jen zpanikařil. Raddle se pustil za ním k břehu.

 

Zadýchaně vylezl na břeh. Ron tam už ležel a se zavřenýma očima těžce oddechoval. Harry vylezl na břeh. Sice byl taky unavený, ale nedovolil si lehnout, ne tady a ne, když se od hradu nebezpečně přibližovala profesorka McGonnagalová. Raddle se tedy zvedl a zamířil ke stromu u kterého před chvílí seděl. Zvedl knihu, kterou tam nechal ležet a zamířil do hradu. Nepotřeboval mít problém z toho, že byl v jezeru. Cestou ještě slyšel Rona jak se dožaduje slíbených galeonů. Raddley se ušklíbl, jistě, jak si mohl myslet, že by zrzavého chlapce byť jen napadlo poděkovat, nebo se s ním snad začít bavit...

 

 

Dny ubíhaly jako voda. Než se Harry nadál byl tu listopad. Situace v Nebelvíru se trochu vylepšila, pokud se za zlepšení dala považovat apatická ignorace. Ale aspoň měl možnost se vyspat, někdy. Když mu zrovna nedělal Ron a jemu podobní naschvály. Zdálo se, že Harryho ročník je jediný, který ještě nepustila ta největší nenávist k černovlasému chlapci. O tom, co se stalo u jezera se nikdo nezmínil a Harry nebyl tak hloupí, aby tím argumentoval. Jistě by to nakonec dopadlo tak, že by to všichni svedli na něj, že vlastně on mohl za to, že Weasley 'spadl' do jezera a profesorka pak jemu a dvěma dalším Nebelvírům dala školní trest...

 

 

Harry pospíchal, už zase šel pozdě. Bylo osm hodin večer a mladý Raddle spěchal na další hodinu Nitrobrany. Dost dobře si neuměl představit, jak to měl podle Snapea stihnout včas, když teprve před pár minutami mu sova přinesla vzkaz ve kterém stálo dnešní(!) datum a tento čas. Harry hned sebral všechny svoje věci a pospíchal z knihovny, jak jen to šlo.

 

"Jdete pozdě," zavrčel Snape, sotva chlapec vpadnul do dveří.

"Já... Omlouvám se, nemohl jsem to stihnout," udýchaně se omlouval.

"Ale jistě, že mohl!"

"Dejte na stranu ty krámy, už byste se měl naučit netahat sebou všechny svoje věci," ušklíbl se profesor, jelikož Harry sebou, jako vždy, měl tašku se vším učení.

Raddle se na Snapea jen kysele podíval. Zrovna on ho neměl co poučovat, když věděl, proč sebou ty věci nosí. Upřímně, Harry doufal, že Snape něco udělá, když zjistí, jaká je v Nebelvíru situaci. Ale spletl se, nebo si to aspoň myslel, Snape totiž neudělal nic. Nebo ne nic, co by mělo nějaký efekt.

 

"Připravte si hůlku. Minule vám to opět nešlo, doufám, že dnes to bude lepší. Pán zla chce vidět nějaké výsledky!"

"Ano pane."

"Cvičil jste Raddle?" Aspoň něčeho Harry dosáhl svým malým nervovým kolapsem před Snapem. Profesor mu začal říkat jeho pravým příjmením.

"An-ne-ehm... Snažil jsem se," chlapec sklopil zrak k zemi. Jistě, že necvičil, neměl na to čas, ani náladu. A těžko si mohl před spaním pročistit mysl, když skoro nestíhal ani spát.

"Dozvíme se, jak jste byl úspěšný."

 

"Legilimens!"

 

Mysl černovlasého mladíka zaplavila vlna vzpomínek, jeho vzpomínek. Před očima mu přebíhali obrazy z doby, kdy se k němu jeho přátelé chovali normálně. Z doby, kdy ještě měl přátele.

 

"Protego!"

 

Snape byl natolik překvapený, že nestihl včas zareagovat. Nestihl včas uzavřít svojí mysl. Nestihl zabránit tomu, aby mu chlapce nenahlídl do vzpomínek.

 

Harry se náhle ocitl někde jinde. Mimo kabinet lektvarů. Mimo Bradavice. Mimo prostor. Ocitl se v Temném sídle. Něco se stalo. Něco zapříčinilo, že Harry viděl Snapeovi vzpomínky stejně, jako by byly uloženy v Myslánce. Ale to přece nebylo možné. Nebo ano? Každopádně mladý Raddle stál v zatuchlém sklepení. Vedle sebe spatřil další postavy. Pomalu jakoby se vynořovaly z mlhy, která je doposud obklopovala. A pak promluvily. Ne však na Harryho. Byly jen vzpomínkou...

 

"Co něco účinnějšího?" lehce znuděným tónem se ptala postava po Harryho pravici. Raddle vzhlédl a spatřil svého otce. Druhý člověk, člověk s napřaženou hůlkou byl Severus Snape. Oba dospělý kouzelníci hleděli kamsi před sebe. Z mlhy se vynořila další postava. Kdosi připoután řetězy ke zdi. K Harryho bezmezné hrůze to byl Alastor Moddy. Chlapec až do teď neměl potřebu přemýšlet, co se s bystrozorem stalo, ale teď mu to začalo docházet. Ale proč tu byl? Proč mu Snape nezabránil přístup ke svým vzpomínkám. Nebo nemohl? Harry se zoufale rozhlížel kolem, tohohle rozhodně nechtěl být přítomen.

 

"Nějakou jinou kletbu." Harry přeslechl Snapeovu odpověď, ale podle toho, jak reakoval jeho otec, tak se nejspíš ptal, co má dělat.

 

"Cruor." Harry o tomhle kouzle sotva slyšel, natož aby jej někdy viděl v praxi. V zápětí viděl důvod toho, proč ninky neměl možnost kouzelo shlédnout. To co spatřil bylo odporné. Už tak zkrvavený a úpící Moddy byl náhle jakoby provrtán. V břiše se mu objevila díra, ze které se řinula krev. Raddle strnule zíral na zmátající se tělo v řetězech. Nemohl nic dělat, věděl to, vždyť byl ve vzpomínce. To tedy znamenalo, že...

 

"Dilacero," Severus zatím pronesl přikázané kouzlo.

 

Temně fialový paprsek proplul koulem Harryho, který se fascinovaně znechucen popošel podívat blíž k bytrozorovi. Za sebou slyšel Snapea, který kletbu pronesl. Netušil, co kouzlo dělá. Neznal jej.

 

Chlapec stále před pomalu se rozpadajícím tělem. S hrůzou sledoval vnitřnosti, které se rozstříkly po zemi. V ochromeně hleděl na Moddyho obličej, ke kterému se paprsek začal přibližovat. Vykřikl děsem a znechucením, když Moddyho oko puklo...

 

Náhle se vše zatočilo. Struktura času se začala měnit. Čas se roztříštil. Harry zničeho nic ležel u Snapea v kabinetu na zemi. Těžce oddechoval. Z hrůzou jasně vepsanou v očích hleděl před sebe. V mysli se mu stále přehrával obraz vzpomínky, které byl právě svědkem.

 

"Raddle, jste v pořádku?" V Snapeově hlase jasně zaznívala panika. Stál nad chlapcem a lehce vyděšeně na něj zíral.

"Co.. Co se stalo?" Harry se roztřeseně podíval na profesora.

"Je to poměrně vzásný jev."

"To je mi jedno, co se stalo?!" chlapec začal propadat panice, podle všeho byla pravda to, co viděl. Jeho žaludek se pomalu začal bouřit.

"Je to jakási silnější forma Nitrozpytu. Sdílení mysli, ale na bázy narušené časomíry."

Harry se na Snapea jen nevrle podíval. To mu toho zase řekl...

 

"Co jste viděl," profesor vypadal opět nejistě. Podivným pohledem si bledého chlapce prohlížel.

"Moddyho..." hlesl mladík, stále ležíc na zemi.

"Aha... Uhm..." vypadalo to, že profesor nemá co říct, to se mu moc často nestávalo.

"Jo..." Harry zavřel oči. Svět se s ním točil. Stále před sebou viděl trpícího Moddyho. Stále slyšel odpudivý zvuk jeho rozpadajícího se těla. A to odporné puknutí bystrozorova oka. Nemohl dál udržet svůj žaludek v klidu. S obtížemi se obrátil na bok. Dávivě vyzvracel vše, co za několik posledních hodin snědl.

 

Snape si chlapce jen zamračeně prohlížel. Jestli byl opravdu svědkem toho, co se dělo ve sklepení Temného hradu, tak se mu ani nedivil. On sám měl tehdy co dělat. Nevěděl jak mladíkovi pomoci. Nebyl si jist, jestli chlapec chápe, že bylo nutné Moddyho potrestat, i když třeba ne tak zvráceně. Jenže Severus znal Pána zla, kdyby bylo po jeho, tak bystrozor dopadl ještě hůř.

 

Profesor přistoupil ke krbu. Tohle byla jedna ze situací, kterou nemohl zvládnout sám. Nechtěl jí zvládat sám.

Ještě se ohlédl na chlapce, který stále ležel na boku na zemi, kolena přitažená k hrudi, ruce omotané kolem hlavy. Tiše vzlykal, zdálo se, že na celkový fakt vzpomínky, které byl svědkem, začíná působit až teď. Mávnutím hůlky nechal zmizet chlapcovy zvratky. Jen nad tím zakroutil hlavou, Severus opravdu netušil, proč by zrovna Harry měl bystrozora litovat..?

Vhodil do krbu letax.

 

"Luciusi, byl bych ti vděčný, kdybys přišel. Hned!" Do panovačného tónu se mu vkradla přísměs hysterie.

 

Netrpělivě přešlapoval před ohništěm, doufal, že to Malfoyovi nebude moc dlouho trvat. Černovlasý mladík stále tiše vzlykal na zemi.

 

Plavovlasý aristokrat se vynořil ze zelených plamenů.

"Tak co je zase. Víš, že mě ty tvoje výzkumy nezajímají, tak mě nemusíš volat pokaždý, když najdeš novou ingredienci, nebo jak těm svinstvům říkáš. Nezajímají mě ty tvoje blebajzy!" znechuceně se na Snapea zamračil.

"O to teď nejde," Severus ukázal za sebe. Do míst, kde ležel Harry.

"Kruci, co se stalo?" Luciussův pohrdavý tón se náhle změnil na nejistý až vystrašený.

"Jestli si ho zase zranil, Pán zla tě potrestá," zavrčel ještě, než se vrhnul k vzlykajícímu chlapci.

"Já za to nemůžu," odsekl Snape. Lucius se na něj jen opovrženlivě podíval, nevěřil tomu, že za to nemohl, vždyť chlapec u něj byl na Nitrobraně, něco se muselo stát.

 

"Harry," oparně promluvil na mladíka.

"Harry no tak, co se stalo?"Malfoy s chlapcem lehce zatřásl.

"Za-zabili ho..." černovlasý hoch se opět tiše rozvzlykal, zážitek byl pro něj příliš velkým náporem na, už tak oslabenou, psychiku.

"Koho?" Lucius se nejistě ohlížel s chlapce na profesora.

"Viděl vzpomínku s Moddym," přiznal Snape.

"Aha... A proč si jí sakra neukončil?!"

"Nemohl jsem. Ne včas... Neuvědomil jsem si, co se stalo," Severus vypadal skoro až zahanbeně.

"A co se teda stalo?!" Luciusovi už pomalu začínali docházet nervy.

"Sidgilis."

"Si-co?" Malfoy se na Severuse zmateně otočil.

"Jedná se o silnější fázy Nitrozpy..."

"Přestaň, tohle mě nezajímá," přerušil jej plavovlasý aristokrat a opět se sklonil k chlapci, který vypadat, že mezi tím usnul.

 

"Co... Co budeme dělat?"profesor lektvarů opět znejistěl.

"Odneseme ho za Mistrem," rozhodl druhý smrtijed.

"Cože?! Nemůžeš ho přece jen tak odvést ze školy, to nejde!"

"Proč by to nemělo jít? Mistr jasně řekl, že když bude problém, máme mu dát vědět. Neudělali jsme to do teď a to jen proto, protože si měl neustále nějaký připomínky. Teď, ale chlapce odnesu k Mistrovi ať se ti to líbí nebo ne!"v poslední fázy Malfoy už doslova křičel.

"Mistrovi se to nebude líbit," tiše namítl Snape.

"Na to kašlu, tobě i jemu!" rozlícený Lucius popadl do náruče nepokojně spícího mladíka a přešel s ním ke krbu.

"Neříkej mu, co se tu stalo," v Severusově hlase bylo patrné naléhání.

"Proč bych neměl. Řekni mi jediný důvod proč bych mu o tom neměl říct?" Malfoy se na černovlasého profesora nevrle podíval. Když odpověď nepřicházela jen se ušklíbl a vkročil do, nyní již zelených, plamenů.

"Atrum anax," Lucius jen šeptl adresu sídla Pána zla a spolu s chlapcem v náručí zmizel v plamenech.

 

 

Poslední komentáře
19.09.2007 18:11:22: Konecne som sa znova zacitala aj do tejto poviedky. Bo nebol cas a teraz vsetko dohanam! No, tak pod...
18.08.2007 16:32:48: Konecne som si mohla precitat kapitolu a otvaram uzasom usta dokoran xD Kebyze som na Harryho meiste...
17.08.2007 21:26:32: hezké počteníčko :d opravdu pěkné ... čekám na další kapču. jarus-jarus.blog.cz
17.08.2007 12:56:46: Mady: No já nevím jestli je pro něj být vymyšlenej lepší, než bý skutečnej, jako skutečnej by nebyl ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.