Cual padre, cual infante

24.kapitola - Co tě trápí 1/2

Hned ze začátku Vám musím říct, jak jste mě potěšili svými komentáři k předchozí kapitole, ale stejně si nemyslím, že byste už teď začali psát sami... Stále trvá limit 30 komentářů. Věnováno všem, kteří si udělali ten čas a povídku si přečetli. Zvláštní dík patří pak těm, kteří neúnavně komentují každou její kapitolu. Pomalu se dostáváme ke slíbené Vánoční kapitole, nejspíš už to bude ta další (nebo ob-další), prostě už brzy bude. No a pak už budeme v polovině této povídky... XD Ale dost povídání, dejte se do čtení a nezapomeňte... Komentovat! =)

Pán zla zrovna seděl u svého stolu v pracovně. Probíral se hromadou dokumentů. Byly věci, které nemohl nechat dělat smrtijedy a tohle byla k jeho největšímu znechucení jedna z nich. Oheň v krbu pomalu dohoříval.

 

Na hodinách kdesi v domě odbyla devátá hodina, když Voldemort nevrle odsunul zbytek lejster na druhý konec stolu. Zamyšleně se zadíval do ohně. Zajímalo by ho, co právě dělá jeho syn. Od doby, kdy se vrátil do Bradavic od něj neměl ani jednu zprávu. On mu vlastně taky nepsal, nemyslel si, že by to bylo vhodné, vzhledem k situaci. Ale potom, co se Denní věštec dozvěděl o tom, kdo Harry je... Pán zla netušil, proč synovi ani jednou nenapsal. Holt to byl zvyk, o nikoho se nestarat. Věděl, že by jej měl změnit, ale když se neozýval ani sám Harry, tak proč on by se měl starat. Nepochybně mu ve škole nic nechybí... Lucius se Severusem mu pravidelně dodávali zprávy o tom jak se chlapci ve škole daří. Pravda, Snapeovi zprávy se týkali studijních výsledků hocha, ale taky, o co víc by se měl Pán zla zajímat? Malfoy párkrát vyjádřil znepokojení nad chlapcovým stavem, ale to Voldemort nebral vážně. Lucius byl vždycky trochu citlivější. Harry to ve škole nepochybně zvládal, jinak by mu přece napsal.

 

Ale i tak Pána zla trápilo, že neměl syna u sebe. Přes prázdniny se na něj tak nějak zvykl. Na přítomnost dítěte v domě. Bylo to něco jiného, než když se tu ochomítal Lucius se Severusem. Něco jiného, když byl Pán zla v Temném sídle, kde neustále narážel na ostatní zamračeně vážné smrtijedy. Harry byl veselý, hravý, přinášel do domu světlo. To se Voldemortovi líbilo, samozřejmě by to nikdy nepřiznal...

 

Oheň zapraskal a zhasl. Lord Voldemort už, už pozvedal hůlku, aby v krbu opět zatopil, když se náhle v ohništi objevili vysoké zelené plameny. Z krbu vyklopýtal Lucius Malfoy. V další chvíli si Pán zla všiml chlapce, kterého měl smrtijed v náručí.

 

Harry se pomalu probouzel. Tedy, probudila ho cesta Letaxem, teď byl však ještě natolik omámený, že by byl sotva schopen slova.

Lucius si chlapce jemně popondal v náručí. Hned jak vystoupil z krbu si všiml, že se mladík probírá, ale ještě jej nechtěl stavět na zem. Věděl, že je tu možnost, že by se mladý Raddle neudržel na nohách a nebylo by dobrý, kdyby si toho Pán zla všiml dřív, než mu on, Lucius, všechno náležitě vysvětlí.

 

"Co se děje?" zavrčel Temný Pán.

"Mistře, stalo se něco... Neočekávaného..." Lucius nevěděl jak začít.

"Postav ho," hrubý příkaz. Lord Voldemort nemohl dát najevo soucit, rozhodně ne, když neví nakolik je situace vážná a zda si soucit zaslouží.

Malfoy trochu zaraženě splnil Pánův příkaz. Postavil již zcela probuzeného mladíka na nejisté nohy. Harry se zmateně rozhlížel kolem, stále ještě omámený. Lucius byl rád, že se aspoň hned nesesypal. Chlapec si očividně ještě neuvědomil to, čeho byl před chvílí svědkem.

 

"Tak?" vyzval Luciuse Pán zla.

"Pane, při Nitrobraně se stalo něco s čím jsme nepočítali a ehm..."

"Luciusi, byl bys tak laskavě a vysvětlil mi, proč jsi Harryho vzal ze školy?" Voldemort se snažil mluvit klidně, ale pomalu mu začínali docházet nervy.

"Ano Mistře, ale... Váš syn viděl Snapeovu vzpomínku," začal nejistě.

"Jakou?" Pán zla se mezitím postavil a přešel k podivné dvojici. Smrtijed se na svého Pána nejistě díval, kdežto chlapec po jeho boku jen apaticky zíral kamsi do zdi.

"Uhm... O Moddym," Malfoy se snažil, aby to chlapec neslyšel, samozřejmě marně. Černovlasý mladík pozvedl zrak od zdi a teď vylekaně zíral na smrtijeda.

"Aha, a co já s tím?" Voldemort opravdu netušil, co tohle znamenalo. Proč s tím Lucius tolik nadělal?

"Pane to..." Lucius ještě víc znejistěl. Doufal, že aspoň Pán zla bude trochu soucitnější, než Snape, ale co mohl čekat od Temného Pána.

 

"Harry, počkej na nás ve své pokoji," náhle promluvil na chlapec Pán zla. Hoch se jen vyděšeně díval z Luciuse na svého otce.

"Harry, tak jdi!" v rudých očích se nebezpečně zablesklo, Pán zla nestrpěl neposlušnost.

"Harry, prosím, jdi," Lucius Malfoy se snížil k prošení. Vysloužil si tak od svého Pána udivený pohled. Černovlasý mladík se mezitím vystrašeně prosmýkl kolem svého otce a utekl pryč. Voldemort se za ním ještě znepokojeně podíval, než se otočil zpět na smrtijeda.

 

"Co se teda stalo?" opět promluvil klidným tónem Pán zla.

"Váš syn byl na hodině Nitrobrany a, nevím přesně jak, podařilo se mu dostat do Snapeových vzpomínek na mučení Pošuka. Snape mě zavolal až když se mu podařilo chlapce ze svých vzpomínek dostat a ... Váš syn se sesypal... Myslím, že už toho je na něj asi hodně."

"Myslíš? Nejsi tu od toho, abys myslel, měl jsi na něj dávat pozor, takže pokud se mu něco stalo, je to tvoje a Severusova vina!" Voldemort začínal zuřit. Pomalu mu docházelo, že ne všechny hlášení o tom, jak se má jeho syn dobře a jak mu ve škole nic nechybí, jsou pravdivá.

"Pane já... Podle mě není pro vašeho syna dobré, aby se do Bradavic vracel," zkusil to Lucius.

"Opravdu? Nebo se tam nechceš vracet ty?" zavrčel Pán zla.

"Já... Ale Pane... Vašeho syna šikanují..." namítl smrtijed.

"Cože?! Jak to, že jste mi nic neřekli?!"

"Snape nechtěl, myslel, že to je zbytečný a že... Stejně byste s tím nic neudělal."

"Jak se opovažuješ?! Samozřejmě, že bych s tím něco udělal, je to můj syn!"

"Ano Pane."

"Jdi a přiveď sem Severuse!" zavrčel Pán zla, nečekal, než Lucius splní jeho příkaz a vydal se ke dveřím za kterými zmizel jeho syn.

 

Vešel do Harryho pokoje, na malý okamžik se pomyslel, že ani jeho syn už neplní jeho pokyny a není tady. Pak si však všiml chlapce schouleného v rohu místnosti. Bez zaváhání k němu přešel.

 

"Harry, co se děje?" vztek z něj rychle vyprchal, když takhle svého jediného potomka viděl.

Chlapec k němu pozvedl uslzené oči.

"Proč se ptát, když to stejně víš..."

"Nevím, co se děje?" zopakoval otázku Pán zla.

"Tak nevíš... Jak bys mohl, když se nezajímáš!" Harry se prudce zvedl z podlahy a stanul tváří v tvář svému otci.

"Laskavě se uklidni!" zavrčel Voldemort.

"Jistě, to je tvoje odpověď na všechno... Ale ty nemusíš být ve škole kde tebou všichni opovrhujou, nemusíš se starat kdo si o tobě co myslí!"

"Ty se přece o to starat taky nemusíš," Pán zla byl nepatrně zaražen.

 

Jak to sakra myslel? Třeba je něco pravdy na tom, co říkal Lucius. Ale proč mi to nikdo neřekl dřív?

 

"Nemusím?! Jistě, že musím! Co ty o tom víš? Vůbec nic! Nemusíš se bát jít spát, aby ti spolužáci něco neprovedli. Nemusíš sebou denně tahat všechny věci, aby ti je zase nezničili!" chlapec hystericky křičel na lehce zkoprnělého Voldemorta.

"Uklidni se, to se vyřeší," Pána zla nenapadlo, jak syna jinak uklidnit. Neměl zkušenosti s tím někoho klidnit.

"Nevyřeší... Nic se nevyřeší... Vždyť ani nevím kdo vlastně jsem a kdo jsi ty..." bojovnost s Harryho náhle vyprchala, opět se svezl na podlahu svého pokoje.

"Nevíš kdo jsi? Jsi můj syn!" Pán zla si se sebezapřením sedl vedle syna na zem.

"Právě... I když jsem tvůj syn nejmenuji se tak. I když jsem tvůj syn, tak ty se tak nechováš..." šeptl Harry.

"Nechovám? Těžko se tak můžu chovat... Harry, pro mě je tohle taky nový, musíme si zvyknout, oba. A to s tím jménem. To jsem měl vyřešit už dávno, ale nepředpokládal jsem, že by to bylo nejlepší, vzhledem ke škole. Ale teď, když už všichni ví kdo jsi, by to neměl být problém.

"Neměl být problém?" tohle chlapce zaujalo. Na chvíli bylo zapomenuto na školu, na Moddyho...

"Jistě, že to není problém. Ještě dnes tě nechám na Ministerstvi přepsat, souhlasíš?" Pán zla se zaujatě podíval na svého syna.

"Dobře, ale to budu... Harry James Raddle?"

"Ne, jistě, že ne," Voldemort se pousmál.

"Harry Beathan Raddle," opravil chlapce.

"Bea... Co?"

"Beathan. Dítě života. Je to Keltské jméno," objasnil Voldemort.

"Kde jsi to jméno vzal?"

"Bylo to jméno jednoho mocného temného kouzelníka."

"Aha," ušklíbl se Harry, teď už se mu to jméno tolik nelíbilo.

 

"Pojď," Pán zla se zvedl ze země, pro dnes bylo potupného chování dost. Chytl Harryho za ruku, aby mu pomohl na nohy. K jeho smůle zrovna za tu zraněnou. Harry na to v průběhu jiných okolností úplně zapomněl. Zvykl si ruku moc nepoužívat, teď bolestně sykl. Voldemort se lehce zamračil. Vytáhl chlapce na nohy, bolavou ruku si přitáhl k obličeji.

"Co se ti stalo?"

"To nic není."

"Vážně?" Pán zla se ušklíbl, když chlapcovu ruku trochu víc zmáčkl a hoch sebou cukl.

"Takže?"

"Už je to skoro dobrý, jen... Trochu to ještě bolí no..." Harrymu došlo, že nemá cenu zapírat, aspoň ne moc.

"Kdy se ti to stalo?"

"Při Famfrpálu..." hlesl chlapec.

"Cože?! Vždyť to už je měsíc!"

"No... Je to možný..."

"Dobře, zavolám Snapea, stejně by tu už měli být. A ten se na to podívá a bez protestů!" dodal, když viděl, jak se mladík nadechuje, aby zaoponoval.

 

Pán zla chytl syna za druhou ruku a vedl jej do své pracovny, kde už, jak správně předpokládal, byli Severus s Luciusem.

Strčil zamračeného chlapce do místnosti, vešel a zavřel dveře.

 

"Doufám, že ani jeden nepředpokládáte, že vaše chování bude odpuštěno!" zavrčel na smrtijedy.

"Mistře, ale..."

"Ne, Severusi, tohle neomluvím. Teď ale prohlídneš mého syna. Zajímalo by mě, co má z rukou a jak je možný, že si toho ani jeden z vás nevšiml, když jste ho měli na starost?!" Voldemort opět zuřil.

"Omlouvám se Mistře, ale nešlo to stíhat," začal se pokorně omlouvat Malfoy.

"Luciusi, zrovna ty mě udivuješ, myslel jsem, když vezmu v úvahu, že máš syna ve stejném věku, že dokážeš ohlídat dítě!"

"Nejsem dítě," zaprotestoval Harry, sklapl však, když se na něj Pán zla nevrle zadíval.

"Ano Mistře," Lucius sklopil hlavu.

"Pane," začal Snape, byl ale přerušen.

"Severusi, Severusi, myslel jsem, že ti na tom, aby věřil tvé oddanosti záleží víc. Zvláště po těch chybách, kterých si se již dopustil. A to poslední s tím lektvarem, to ještě není zapomenuto! A ty si dovolíš udělat další chybu!"

"Mistře, já..." profesorovy lektvarů došla slova, netušil jak se z toho vymluvit.

 

"Teď zkontroluj Harryho ruku, chci vědět, co s tím má," zavrčel Pán zla. Snape si pro sebe něco tiše zamumlal, přešel však ke chlapci a kývnutím jej vyzval, aby mu ruku ukázal. Harry lehce vyděšeně zíral s profesora na otce.

 

Přece si vážně nemyslí, že svojí ruku, ať už s ní mám cokoliv, ukážu jemu! Právě jemu!!! Vždyť tak odporným způsobem zabil Moddyho. Ale přikázal mu to otec. To je jedno! Zabil ho Snape. No jo, ale na příkaz. To je jedno!

 

"Harry!"

"Dobře..." neochotně zvedl bolavou ruku k Snapeovi.

Smrtijed mu ruku jemně prohmatal. Očividně se snažil být opatrný, zvlášť, když měl za zády Pána zla, ale chlapec se stejně neubránil několika tichým syknutím.

"Tak?" Voldemort byl netrpělivý, chtěl celou tu věc už mít z krku. Ale věděl, že to tak rychle nepůjde. Ať už se chlapci ve škole stalo cokoliv, tak o většině nejspíš neměli ani jeho smrtijedi nejmenší ponětí. Bude si muset ještě dobře promysle, zda pošle syna zpět do školy a jak potrestá nespolehlivost smtijedů...

 

"Vypadá to, že je to zlomený," prohlásil Snape.

"To vidím taky!" zamračil se Pán zla.

"Ano, ale jelikož je to měsíc neléčený, tak to špatně srostlo," pokračoval smrtijed. Harry vytrhl ruku ze Snapeovo sevření. O sekundu dřív, než jeho otec, si uvědomil, co chce Snape naznačit.

"Bude se to muset znovu zlomit. Navíc je v ruce otrava. Takže lektvary..."

"Cože?" to se ozval Lucius, který do teď fakta unikaly.

"Harry," Voldemort se otočil na svého syna, který mezitím vyděšeně zacouval do rohu místnosti a všechny tři přejížděl vystrašeným pohledem.

"Pane, nedá se to udělat kouzlem," ozval se opět Snape.

"Co tím chceš říct?" opět zasáhl Malfoy.

"Tu ruku mu někdo bude muset zlomit ručně, chápeš to už?!" vypěnil Severus.

"Jo... Ale to..." plavovlasý aristokrat radši zmlknul.

"Nenechám si od vás od nikoho lámat ruku!" Harry vyběhl ze dveří.

 

"Pane?" Severus se s očekáváním podíval na Voldemorta.

"Jdeme. Nejspíš je u sebe v pokoji," zamračil se.

Trojice čarodějů zamířila do chlapcova pokoje.

 

Harry seděl na posteli. Chtěl utéct, ale netušil, kam by mohl. Vždyť kromě toho tady, už nic jinýho neměl.

Otevřeli se dveře. Raddle nemusel ani zvedat hlavu, aby věděl, kdo v nich stojí. Kdo taky jiný by mohl být v sídle Pána zla, než on a jeho služebníci.

 

"Harry, poslouchej, přece nechceš o tu ruku přijít. Je to jediná možnost," začal smířlivě Voldemort, až se po něm smrtijedi udiveně ohlédli.

"Nebudete mi lámat ruku!" stál si za svým mladík.

"Harry, je mi to líto, ale ano. Nenechám tě, aby ses o ní svojí nezodpovědností připravil. Aspoň ti dojde, že příště máš jít na ošetřovnu!"

"NE! Nikdo z vás se mě ani nedotkne!" vyděšený chlapec se odsunul na druhý konec postele.

 

Pán zla pokynul smrtijedům, kteří se začali přibližovat k chlapci.

"Harry, nečiní mi to větší potěšení, než tobě. Ale je to nutný," Voldemort následoval své věrné.

"Proč to nejde kouzlem," vzlykl chlapec.

"Musí to být přesně," zavrčel Snape.

"Ale to jde přece líp kouzlem, než takhle," mladík vystrašeně sledoval blížící se smrtijedy.

"Bohužel nejde, navíc máš v tý ruce otravu, takže každé použité kouzlo by mohlo zabránit lektvarům dobře fungovat," snažil se vysvětlit Pán zla.

"Ne... Prostě mě nech-nechtě být..."

 

Voldemort pokynul smrtijedům.

Pokojem se hned vzápětí roznesl chlapcův vyděšený křik, když jej dva páry silných rukou chytli a zabránili v pohybu.

"Harry, no tak, uklidni se," Pán zla dosedl na postel, kde ležel jeho syn v obležení dvou smrtijedů, kteří jej pevně drželi.

"Ne-nechte mě být..." vzlykal chlapec.

Poslední komentáře
21.03.2008 17:34:38: znovu říkám, že z Harryho děláš moc velký děcko, ale jinak mě to hrozně bavísmiley${1}
19.09.2007 19:11:34: Tak toto bola dobra kapitola! Len dufam, ze sa vztah medzi Harrym a jeho otcom zase trosku zlepsi! B...
26.08.2007 17:02:49: je to výborná kapitola
23.08.2007 20:57:56: já jsem teda na to zvědavá!!! a připadá mi to dost dobrý!!!!
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.