Cual padre, cual infante

26.kapitola - Co tě trápí 2/2

Nějak sem se zasekla. Takže po této kapitole bude ještě jedna a pak už bude ta slíbená vánoční. Měli bysme se tam dopracovat do konce září... Limit 35 komentářů. Další aktualizace je za 14 dní , tak máte spoustu času limit splnit. A další kapitola už bude dlouhá, slibuji... =)
Bylo pozdní odpoledne druhého dne. Pán zla zamyšlně seděl v křesle. Občas vstal, prošel pokojem, náhodně zalistoval v některé z knih. Stále však sledoval svého spícího syna. Už se měl dávno probudit... Temný Pán si nebyl jist, jestli je lepší, když chlapec spí a unikne tak bolestné realitě, nebo kdyby byl vzhůru a on, Voldemort, by měl aspoň klid, že je v relativním pořádku. Mohl by něco udělat... Ale teď, nemohl nic. Mohl jen čekat až se jeho syn probudí.
Opět si sedl do křesla.

Náhle se z postele, na níž Harry ležel, ozvalo slabé zasténání. Pán zla se ihned zvedl a zamířil k synovi.

Černovlasý chlapec se nejistě posadil, udiveně se rozhlížel kolem. Očividně si na události včerejšího dne moc nepamatoval. Voldemort si sedl na kraj postele. Pozorně sledoval výraz synovi tváře. Až na zmatek tam nic nenašel. Žádnou známku po bolesti, prostě nic. Pán zla se trochu zamračil.

"Harry..."
"Harry," luskl chlapci před obličejem prstama.
"Hmm..." mladý Raddle se na otce otočil. Teprve teď si začínal vzpomínat na včerejší den. Připadal si jako by po hodně velkým flámu. Žaludek měl 'na vodě', hlava mu třeštila, ale jinak byl zcela v pořádku. Žádná bolest po zlomené ruce, prostě nic...
"Co se stalo?" Harry se otočil na otce. Ve tváři měl stále zmatený výraz. Vzpomínal si na přichod do sídla. Na hádku, snad... Ale na cokolik víc si jeho mysl odmítala vzpomenout.
"Jak se cítíš?" místo odpovědi se zeptal Pán zla.
"Jde to... Co se stalo?" chlapce zopakoval otázku.
"Ty si to nepamatuješ?"
"Nó... Včera jsem se tady objevil s Malfoyem..." Harry zavřel oči, jak se snažil vzpomenout na včerejší den.
"Ruka tě nebolí?"
"Ruka?" chlapec zmateně otevřel oči a pohlédl na své ruce. "Ne, proč?"
Voldemort si jen povzdechl. Netušil nakolik je správný, se si Harry nic nepamatuje a nakolik je dobře, že mu nic není..?

"Fajn, pokud si to nepamatuješ, nevadí. Jsou tu věci, který musíme vyřešit."
"Třeba moje jméno," Harrymu se rozzářili oči.
"Takže to si pamatuješ, super."
"Jistě, Harry Beathan Raddle." Teď byl se svým jménem už spokojen. Včera se mu to moc nezdálo, ale co sešlo na tom jestli se tak jmenoval nějaký temný mág.
"Ano. Až tě sem přijde ohlídat Lucius, tak to půjdu zařídit. Změní ti to i ve škole, snad to předejde aspoň nějakým problémům."
"Lucius? Proč?" Harry se začal zvedat s postele.
"Co si myslíš, že děláš?" Pán zla syna na poslední chvíli chytl, než se skácel na zem.
"Ehm... No..." chlapec se na Voldemorta nejistě podíval. Netušil, co se tady děje. Proč se mu začala motat hlava? Proč je otec najednou takový starostlivý?

"Zůstaneš v posteli. Půjdu zjistit, kde se zdržel Lucius a pak půjdu zařídit to jméno. Zůstaneš v tý posteli, rozumýš?!" Pán zla se zvedl a zamířil ke dveřím.



Lucius nervózně přecházel po pracovně Pána zla. Doufal, že má Mistr lepší náladu, než včera. Aspoň snad, když tu není Snape, tak si nebude vztek vybíjet na něm.
Malfoye se včera od Narcissy dozvěděl, jakou práci dělal Dolohov a co tedy teď bude dělat Snape. Byl upřímně rád, že na něj spadlo zase jen hlídání Pánova syna. Přece jenom pobíhat po lese a hledat vlkodlaky by se mu ani za nic nechtělo. A Snapeovi určitě taky ne, zvláště s jeho averzí k vlkodlakům...

Dveře se otevřeli. Pán zla vešel zamyšleně dovnitř.
"Á Luciusi, skvěle. Dáš pozor na Harryho, než se vrátím," včerejší vztek na Luciuse byl ten-tam.
"Ano Mistře," Malfoy byl sice touhle změnou udiven, ale rozhodl se neptat. Radši...

Plavovlasý kouzelník otevřel dvěře do chlapcova pokoje. Na porahu se zarazil. Černovlasý chlapec seděl na posteli. Nevypadal, že by ho cokoliv bolelo, výraz v jeho tváři se spíš dal připsat znuděnýmu.

"Ehm... Jsi v pořádku?"
"Jistě... Proč se mě na to dneska každý ptá?" opáčil Harry lehce naštvaným tónem.
"No, podle Snape by ti mělo být hrozně..." Lucius si chlapce se zájmem prohlížel. Opravdu to vypadalo, že mu nic není.
"Jak vidíte tak není!" odsekl chlapec.
"Fajn... To je dobře," poznamenal Lucius a sedl si do křesla, ve kterém trávil noc a den Pán zla.

Nějakou dobu seděli mlčky. Lucius se rozhlížel po pokoji, rád že nemusí do lesa, spolu se Snapeem, na vlkodlaky. Harry přemýšlejíc o chování svého otce a Malfoye.

Náhle se chlapec zvedl s postele. Trochu nejistě se postavil na nohy, když si byl jist, že jej udrží, vydal se ke dvěřím. Než se Lucius vzpamatoval, kráčel si to po chodbě ke schodišti.
"Hej, kam myslíš, že jdeš?" zamračený Malfoy následoval chlapce, až příliš mu to připomínalo situaci, která se stala na začátku školního roku.
"Mám hlad, jdu se najíst,"opět odsekl mladík. Už ho tohle věčný hlídání začínalo štvát. Hlavně, že ve škole, když pomoc potřebuje, tak tam nikdo není...

Lucius chlapce následoval do kuchyně.
Harry se zarazil. Pohledem přelétl bílou místnost. Pak se s podivným výrazem otočil k Malfoyovi.
"Kde jsou všichni?"
"Všichni? Kdo?" Lucius nahédl do kuchyně.
"Služebnictvo, lidi..?" objasnil chlapec.
"Pán zla je zab...propustil."
"Cože? On je zabil? Proč?" zmateně se rozhlížel Harry, jakoby doufal, že tu lidi někde budou.
"Nebyl s nimi spokojen. Rozhodl se, že jenom skřítkové budou lepší. Jsou vázáni na rodinu a nemohou prozratit její tajemství. Z mudlů by ho někdo lehce dostal," Lucius nechápal, jak je možný, že tomu chlapec nerozumí. "Ano, ale... To je přece ještě nemusel zabíjet..."
"Nechtěl ses náhodou najíst?" Malfoy se pokusil odvést téma jinam. Mladík jej jen zpražil naštvaným pohledem a zamířil dovnitř kuchyně.

Sedl si za malý stolek. Rozhodně se mu nechtělo jít do velké jídelny a jíst tam sám. Pochyboval, že by Malfoy něco hodlal jíst, zvláště když s odporem hleděl na jídlo, které chlapci přinesl jeden ze skřítků. Mudlovské jídlo.

"Tohle opravdu hodláš jíst?" plavovlasý kouzelník se mračil na karbanátek, který si Harry právě dělil nožem. "Jistě, proč ne?" Harry pohlédl na Malfoye. Jeho otec mu nikdy k jeho jídlu nic neřekl, nepřišlo mu tedy, že to může kouzelníkům přijít divný.
"Ohm... Nic, když jsi si jistý, že je to to, co chceš, tak si to sněz," Lucius se opřel o sněhobílou zeď a sledoval chlapce.

Harry dojedl. Zvedl se ze židle a zamířil ke dveřím. Ve stejné chvíli, kdy bral za kliku se dveře otevřely. Dovnitř vpadl rozčílený Pán zla.

"Harry..? Co tu děláš?! Řekl jsem, že máš být v posteli!" změřil si naštvaným pohledem syna. Pak se otočil na smrtijeda.
"Luciusi, tohle si spolu ještě vyřídíme. Jasně jsem řekl, že má zůstat v posteli a tys na to měl dohlídnout!"
"Ale Mistře..."
"NE! Ještě jesnou se bude opakovat, že nesplníš můj příkaz a jdeš za Snapeem."
"Co se stalo se služebnictvem?" ozval se náhle Harry.
"Se služ-- No..." Pán zla vrhl nespokojený pohled na Luciuse.
"Propustil jsem je."
"Malfoy řekl, že si je zabil... Proč? Vždyť nic neudělali..."
"Luciusi!" Voldemort se na nebohýho smrtijeda naštvaně otočil.
"Mistře já..."
"Ticho Luciusi, prostě už mlč!" Pán zla zamířil za chlapcem, který už mezitím vyšel z kuchyně.

Černovlasý mladík seděl na spodním schodišti. Zíral kamsi do prázdna.
"Harry, co se děje?" Pán zla si sedl vedle chlapce na schody.
"Budu se muset vrátit do školy?" vyhrkl náhle.
"No... Jistěže se tam vrátíš, ale Lucius s Antoninem na tebe budou dohlížet. Nic se ti tam nestane."
Harry se na Pána zla zoufale podíval. Vždyť i teď na něj měli dohlížet a nedělali to...
"Antonin je spolehlivější, než Severus a i Lucius si dá větší pozor, aby mu chování Nebelvírů neuniklo," Pán zla opět vrhl pohled na Lucius stojícího opodál.
"Ale..." namítl chlapec.
"Nic se ti tam nestane rozumíš? Kdyby si někdo něco zkusil, Lucius mi dá hned vědět."
"Dobře..." Harry sklonil hlavy. Moc dobře věděl, že jeho otec situaci ve škole nebere vážně, ale co s tim mohl udělat... Nic...

"Pojď. Zvedni se." Pán zla se postavil a čekal, až se zvedne i jeho syn. Věděl, že ho svým rozhodnutím o návratu do Bradavic nepotěšil, ale nemohl jinak. Ať se k němu spolužáci chovali jakkoliv, tak on, Voldemort, mu to nemohl usnadňovat. Nebo aspoň ne moc. Vždyť ve škole je určitě šikanováno víc dětí a ty nejsou na každém kroku hlídáni smrtijedy. Tak na co si Harry pořád stěžoval?

Harry se mezitím postavil. V hlavě se mu stále míhali myšlenky na nespravedlivé jednání jeho otce. Z ničeho nic se mu zatočila hlava.

Trojice kouzelníků stála pod schody, když se jeden z nich, černovlasý chlapec, náhle zamykácel.
"Je mi špatně," mdlým hlasem oznámil, než se skácel k zemi. Pán zla syna zachytil těsně před dopadem na kamennou podlahu. Zvedl jej do náruče.
"Co se sakra stalo? Dojdi pro Severuse! Hned!" Rozkázal zmatenému Luciusovi. Ten ihned zmizel na schodišti směrem k Pánově pracovně.

Voldemort zatím zamířil s Harrym do jeho pokoje. Opatrně jej položil na postel. Byl znepokojen stavem svého syna. Vždyť se už zdálo, že bude v pořádku, že se zranění vyléčilo a kouzlo spojené s lektvary na něj nemělo žádný vliv. Očividně se však přiznaky jen záludně zdrželi.

O tomhle si ještě se Severusem pohovořím...
Poslední komentáře
19.09.2007 19:49:30: Lucius je v tejto kapitole UZASNY.... Vazne super.... ;-) Ja dufam, ze ak budu Harryho aj nadalej s...
19.09.2007 09:48:26: Na tuhle povídku jsem narazila teprve včera a jak tahle kapitola, tak celá povídka je super.
18.09.2007 23:06:58: no kapitolka úžasná, u tebe to ani nijak nejde, ale teď si nejsem jistá jestli už jsem ji nekomentov...
15.09.2007 09:49:52: nádhera
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.