Cual padre, cual infante

27.kapitola - Syn

Vím, že jsem slíbila, že tato kapitola bude delší, bohužel není. Jinak, bych jí totiž nestihla přidat dneska.
Tak snad vám to tolik nevadí. Přece jenom, je lepší něco, než nic... =)
Harry ležel na posteli. Pokojně oddechoval. Ve tváři měl uvolněný výraz, nepochybně se mu něco pěkného zdálo.
Vše mělo idylický ráz, díky němuž se všechno na první pohled zdálo být v pořádku.
Avšak opravdu jen na první pohled.

Nedaleko postele bylo opět přistaveně křeslo, ve kterém seděl zamračený Pán zla. U dveří se o stěnu opíral Lucius Malfoy a, stejně jako jeho Mistr, upíral zrak na černovlasého mladíka na posteli.
Severus Snape pendloval mezi pokojem a blízkou laboratoří, snažíc se přijít na to, co by chlapci mohlo pomoci.
Ne snad, že by náhle změnil názor a rozhodl se jednat v jeho prospěch, ale bylo lepší se podřídit přání Pána zla, pokud šlo o jeho jediného syna.

***
Stříbrný kulatý měsíc zářil na obloze.

Stromy v temném lese se prodíralo krvelačné strvoření.
Občas se zastavilo, jakoby zmateně se rozhlíželo kolem, netušíc, kde je. Pak se však vzpamatovalo a hnalo nocí dál. Něco jej táhlo, něco co jej tolik ovlivňovalo v posledních měsících. To něco, co vždy na chvíli zastřela vlkodlačí podoba na kterou kouzlo nemělo tak velký vliv.

***
"Mistře," oslovil profesor lektvarů Temného pána, když po nějaké době opět vyšel z laboratoře. Pán zla stále seděl v křesle, pohled upřený jen na svého jediného syna. Tak moc si přál, aby jeho chlapeček byl v pořádku, ale nemohl to dát najevo, už tak stačilo, když tihle dva smrtijedi, kteří s ním teď tady byli, viděli, jak se obává a to přece jenom, ještě většinu svých starostí skrýval.
"Co?!" nevrle se obořil na Snape.
"Myslím, že jsem přišel na to, co se s Pot-Rad s chlapcem děje."
"Tak mluv, co je s ním?" Pán zla se zvedl s křesla a postavil se tváří v tvář smrtijedovi, aby jej snad ani nenapadlo, že mu to nepoví.
"Domesticum abominatio," nejistě odpoveď.
"Cože?" zmateně se ozval Malfoy.
"Rodinné prokletí, Luciusi," ušklíbl se Snape, dávajíc tak najevo své opovrhování nad 'nevzdělaným' arostokratem.
"Já vím, co to znamená, ale netuším, jakou to může mít souvislost s jeho stavem," naštvaným gestem ukázal na spícího chlapce.
"Luciusi," zavrčel Voldemort. Plavovlasý smrtijed okamžitě zmlknul.
"Mluv," vyzval Severuse.
"Domesticum abominatio je kletba, která když se použije v situaci, kdy se potýká s jinou mocnou kletbou je poněkud nestabilní."
"Co tím chceš říct?"
"Luciusi!" v rudých očích se vztekle zablísklo.
"Bude lepší, když počkáš venku," dodal o trochu klidněji Pán zla, teď nemělo cenu si zjednávat respekt u plavovlasého kouzelníka, později si s ním jeho neposlušnoust vyřídí.

Lucius vyšel z místnosti, zanechávajíc tam svého Mistra ve společnosti Snapea. Rozčileně začal přecházet po chodbě.

"Tak pokračuj," rudý pohled se opět stočil na Severuse.
"Kouzlo se stalo nestabilním a tím, že jsme na chlapcovu ruku použili kouzlo, které sice nebylo nikterak mocné, ale bylo vysloveno mocným kouzelníkem, se účinky Domesticum abominatio změnily."
"Co se s Harrym teda děje?" Pán zla stále netušil, byl sice skvělým kouzelníkem, ale o některých kletbách i on slyšel poprvé. Ani se nedivil, že o tom Severus tolik ví, byl do černé magie natolik zahloubán, že kdyby měl víc magických schopností, jistě by byl temnějším Pánem zla, naštěstí pro Voldemorta, bal Snape pouze 'studijní' typ.

"Nevím přesně, ale vypadá to jako příznaky Deatve," Severus o poznání ztišil hlas.
"Ale to přece... LUCIUSI!"

***
Krvelačná bestie se plížila po temných lukách. Občas zavětřila, jako by lovila, ale její oběť, její malá kořist, byla ještě hodně daleko.
Zvíře pokračovalo v cestě dál. Na pár okamžiků jej ovládly pudy, instinkty, ale pak to prozření rychle zmizelo a vystřídala jej nepropustná mlha. To zvířecí mysl ovládala čísí vůle.

***
Dveře se otevřely. Plavovlasý kouzelník vešel do místnosti. Nejistě se rozhlédl kolem. Netušil, proč jej Pán zla volá, ale podle tónu jeho hlasu to nebude nic dobrého.

"Mistře," aristokrat se uklonil.
"Severusi, řekni mu to!"
"Deatve."
"Ehm... Co?" Lucius se zatvářil zmateně.

Až tohle skončí, tak všichni smrtijedi půjdou na doučování z černé magie!

"To je určitý druh nemoc, spíš stavu. Uhm, je to způsobeno kouzlem, které selže a otravou," mrzutě vysvětlil Severus.
"Kouzlem a otravou? No, kouzlo selhalo, ne? Ale ta otrava? Vždyť byl celý den semnou..."

Hlupáku, to ses rovnou mohl přiznat.

Pán zla si Malfoye podezíravě přeměřil pohledem. Ne, ten by si určitě nedovolil ublížit jeho chlapačkovi, ale kdo tedy?

"Co jedl?"
"Ehm... Něco mudlovského," zamyslel se plavovlasý aristokrat.
"Ještě neurčitěji by to nešlo," zavrčel Snape.
"Netuším, co to bylo, dali mu to ti skřítkové," zamračil se Lucius.
"Severusi, přiveď je," rudé oči opět plály hněvem.

Snape urychleně odešel z místnosti, zanechávajíc tam Pána zla s Luciusem a bezvědomým chlapcem. Došel do kuchyně. Tady pěti skřítkům příkázal, aby jej následovali, a vrátil se zpět do Harryho pokoje.

"Který z vás dal jídlo mému synovi?!" obořil se na stvoření Pán zla, hned jak vstoupili do dveří.
"Pane, my nic, pane. My jsme mladého pána neobsluhovali," vypískl jeden ze skřítků.
"Luciusi, který z nich dával Harrymu to jídlo," Voldemort se obrátil na aristokrata, který si s podivným výrazem prohlížel skřítky před sebou.
"Mistře, není tady."
"Jak to sakra myslíš?!"
"Není mezi těmi skřítky, můj pane," odvětil pokorně Lucius.
"Víc sktřítků tam ale nebylo," zamračil se Snape, snažíš si vybavit, jestli se mu cestou třeba některý z tvorů někam neztratil.
"My jich také víc nemáme!" zavrčel Pán zla.
"Čí to ale mohl být skřítek..?"
"Cizí skřítek se sem nemohl nepozorovaně dostat!"zuřil Voldemort.
"Ale pane, když tady teď není, tak to přece znamená, že je pryč..."
"Lucius, Lucius, kde se ta moudrost v tobě bere," obrátil oči vsloup Snape.
"Zmlkněte, oba!" okřikl je Pán zla, když se Malfoy nadechoval k hrubé odpovědi.
"Najdi toho skřítka!"

Zamračený Lucius zmizel ze dveří.

"Jdi a pomoz mému synovi!"

Severus se na Pána zla jen nejistě podíval a zamířil k chlapcově posteli.
Voldemort si opět sedl do křesla. Nevrle pozorujíc Snapea, jak se snaží pomoci jeho synovi. Zatím bezúspěšně.

***
Vlkodlak nepozorovaně proběhl jakousi vesnicí. Ani na okamžik se nezastavil. Ani na okamžik mu nebylo umožněno podlehnout svým pocitům. Nemohl nikoho napadnout, nemohl sejít z cesty, která jej měla přivést k cíli.
Jedině jako vlkodlak měl možnost svou kořist dostihnout.

Ve dnech, kdy se zvířecí tělo měnilo zpět do podoby sešlého kouzelníka, nebylo možné postupovat v cestě, rozhodně ne tak rychle, jak by bylo třeba. Kouzelník byl příliš vyčerpán působením kletby Imperio a krutých přeměn ve vlkodlaka, než aby byl schopen se rychleji pohybovat.

***
Lucius procházel sídlo. Bylo mu jasné, že nemá šanci skřítka najít. Ještě měl v živé paměti, jak mu několikrát utekl, teď již bývalý skřítek, Dobby. Tehdy, mu mohl stokrát zakazovat, aby za chlapcem chodil, stejně neposlechl a cestu si našel. A teď, pokud tady ten skřítek byl na něčí příkaz, tak neměl šanci jej najít. Navíc v sídle se už určitě neskrývá.
Poslední komentáře
21.10.2007 00:58:57: OMG úplně sem se rozplívala nad ´tatíčkovími´city. ještě teď mám blažený úsmev z ´jeho malého chlape...
16.10.2007 14:49:20: naadhrera...pokráčko plsky...
13.10.2007 12:14:13: hezké, mno, pokračuj.
13.10.2007 12:13:20: Píšem, píšem, nemůžu se dočkat.
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.