Cual padre, cual infante

28.kapitola - Nepřítel v pozadí

V anketě jste si odhlasovali pokračování této povídka. Tak doufám, že tu bude minimálně stejné množství komentářů! Pokud někomu přijde přerod od minulé kapitoly trochu nesouvislý, nebo kostrbatý, tak se omlouvám, pokusím se to udělat nějak 'vhodně', ale musím se už v této povídce přece jen trochu pohnout dopředu.
***
Jasný úplňkový měsíc svítil na cestu. Kdesi v dálce zavyl vlk.
Krvelačný tvor, který byl dnes opět na cestě za svou kořistí se však nezastavil. Neodpověděl na volání smečky.
Pokračoval dál...

***
Víčka se se zachvěním otevřela.
"Tati..?" zaševelil černovlasý mladík a omámeně se rozhlédl kolem. Pán zla k němu ihned přispěchal. Už pomalu ani nevěřil, že se jeho syn ještě probere. Vždyť byl víc jak měsíc v bezvědomí.

Voldemort trávil u postele svého syna většinu času. Ale bohužel se musel věnovat i jiným povinnostem. Třeba nalést toho, kdo mu do sídla poslal to odporné stvoření, skřítka, který jeho syna otrávil.

Lucius jej nakonec nenašel, o to bylo pátrání težší. Avšak Pán zla stále věřil, že se ten někdo potřekne a jeho smrtijedi jej pak najdou a přivedou, aby mu on, Voldemort, mohl ukázat, jak jedná s těmi, kteří mu sáhnou na jeho jediné dítě.

Severus Snape se dnem i nocí snažil najít něco, co by chlapci pomohlo, ale až do dnešního dne se zdálo, že bezúspěšně.

A teď se tedy chlapec probudil.

"Harry, jak se cítíš?" Pán zla si syna pozorně prohlížel.
"Vo-du," tiše.
Voldemort přivolal skřítka a přikázal mu, aby přinesl pití. Než se skřítek vrátil, sledoval svého syna, který neurčitě hleděl na strop.

"Pane," skřítek položil tác, s džbánem plným vody a sklenku, na stolek vedle chlapcovi postele. Po Voldemortově přikývnutí a s udivením, že nebyl potrestán se přemístil zpět do kuchyně.

Pán zla v poslední době trestal své domácí skřítky za každou maličkost, i za věci, za které by vlastně potrestáni být ani nemohli. Avšak, Pán zla dával svým skřítkům za vinu, že jej neupozornili na přítomnost cizího skřítka, který otrávil jeho syna. Původně chtěl všechny své 'sluhy' bez milosti povraždit, ale rozmluvil mu to Lucius, když poukázal na to, že Pán zla by těžko zvládal domácí práce a náležitou péči o syna. Voldemort sice neměl v plánu jakoukoliv práci dělat a už vůbec ne domácí a o Harry se měl starat Snape. Ale přece jen skřítky potřeboval, aspoň než se dá chlapce trochu dohromady.

***
Hustým lesním porostem se hnalo krvelačné zvíře. Ani na okamžik se nezastavilo. Ani na chvilinku se neohlédlo. Nic jej nemohlo vyrušit. Nic jej nemohlo zastavit. Měl jasně daný úkol a ten musel splnit.

***
Mezitím vešel do dveří Snape. V ruce dřímal pohár, ze kterého se v jemném obláčku zvedal modravý dým.

"Už se probral? No to je dost..." raději zmlkl, když si všiml výhružného pohledu Pána zla.
"Dohlédneš na něj! Musím si jít něco zařídit. A Severusi, varuji tě, opovaž se mu něco udělat, když tady nebudu," zavrčel ještě Voldemort a vyšel ze dveří.

Jako bych mu snad někdy něco udělal....

"Pot-Raddle, slyšíte mě?" popošel k posteli, na které mladík ležel a stále zíral do stropu.
"Hej!" Snape mu zamával rukou před očima. Lehce se zamračil, když se na něj chlapec zadíval, ale spíš to vypadalo, jakoby se díval skrz něj.

"Musíte to vypít," zvedl pohár, který předtim položil na stolek vedle džbánu s vodou.
Mladý Raddle jen záporně zakroutil hlavou a trochu roztřeseně mávl rukou k vodě.
Severus si něco zamumlal pod vousy, naštvaně postavil pohár s lektvarem zpět. Nalil do sklenice trochu vody a podal jej do chlapcových třesoucích se rukou.

Harry se napil. Trochu se zakuckal a několik kapek vody skončilo na pokrývce. Snape se nad tím jen ušklíbl, stále toho chlapce prostě neměl v lásce. Klidně to mohl být syn Pán zla, ale něco mu na něm vadilo.
Něco jako třeba ta podstatná věc, díky které si mladý Raddle každého omotal kolem 'prstu'. Dokonce i dříve tak nemilosrdného smrtijeda, jako byl Malfoy.

***
Už tak blízko. Věděl, že mu zbývá už jen kousek, tak malý kousíček a bude jeho kořist nadosah.
Vlkodlak zavětřil. Vběhl hlouběji do temného lesa.

***
Harry položil sklenici zpět na stolek. Ruce se mu stále ještě třásly, ale už to nebylo tak hrozné.
V hrdle již neměl vyschlo. Mohl tedy mluvit, ale co by měl říkat zrovna Snapeovi..?

"Teď vypijete tohle," zavrčel Snape a podal chlapci stále ještě čmoudící pohár.

Raddle jej bez námitek přijal. Sice Snapeovi nevěřil, ale určitě by si nic nedovolil. Ne, když byl v domě Pána zla. Ne, když Pán zla mohl kdykoliv přijít. A rozhodně ne, když je Harry synem Pána zla.

Poslušně vypil pohár do dna. Lehce se oklepal. Lektvar byl odporně hořký.
Vůbec netušil, co to bylo, ale snad něco, po čem mu bude lépe.

Severus sledoval jak se chlapci zavírají víčka. Tiše si oddechl. Doufal, že mladý Raddle teď bude nějakou dobu spát a nechá lektvar, aby konal svou práci. Ze stolku vzal pohár, který přinesl i tác, který přinesl skřítek. Sice nehodlal nikomu posluhovat, ale nechat to tady, kde se tím chlapce mohl nechtíc zranit, kdyby se malátně probudil. Nebo, kde by jej třeba někdo mohl zranit...
To nemohl. Pán zla by pak zranil jeho, Severuse, a to rozhodně ne málo.

Rozešel se ke dveřím. Už chtěl být ve své laboratoři. Kde nebude žádný Pán zla ani jeho syn. Kde nebyli smrtijedi ani mudlové.

Chvilka nepozornosti. Zakopl o koberec, který končil kousek od postele.
Rozlobeně zaklel. Snažís se chytit stabilitu.
Podařilo se, ale jedna z nádob mu vypadla z tácku.

***
Zvíře proběhlo lesem. Stanulo na mítině.
Nedalo mohl vlkodlak spatři temný hrad obehnaný zdí. Opět zavětřil. Svým zvířecím instinktem cítil, že kořist je blízko. Kořist, kterou měl chytit a zabít. Ta kořist, která teď byla tak slabá. Tak neškodná...
Krvelačná bestie se rozeběhla k hradu.

***
Sklenice dopadla na kamenou podlahu. Roztříštila se na malinké kousíčky skla, které se rozlétly do všech stran.
Snape tiše zaklel. Hůlkou odklidil střepy. Otočil se, aby zjistil, zda se mladík opět neprobudil. Přece jenom musel nabrat síly a kdyby se teď probudil, nemusel by pak znova usnout.

Chlapec dál poklidně spal.
Ale to, co Severus spatřil mu zcela zastavilo dech. Krev mu hrůzou tuhla v žilách. Netušil, co má teď dělat.

Do pokoje se pootevřeným oknem dobýval mohutný vlkodlak.



Pozn.: Je mi jasné, že jsem vás trochu odbyla. Ale opravud jsem toho nemohla napsat více, protože v další kapitole bude něco úplně jiného a nenavazovalo by to... Tak nějak tak... Snad už konečně ta další kapitola bude delší... XD
Poslední komentáře
25.10.2007 14:21:49: Nějakou dobu? Vždyť byla kapitola před týdnem? Víš jak já musím dlouho čekat, než mý oblíbení autoři...
25.10.2007 09:13:03: (Při tom "prosím" si máte jakože přetstavovat malý děcko, kterýmu někdo sebral lízátkosmiley)...
25.10.2007 09:10:58: Njn , ale von je ten problém že teď ňákou dobu nepíšeš vůbec nic smiley Lidi, musíme ju přemluvit, aby...
24.10.2007 08:34:18: je to prostě nádhera nemůžu se dočkat další kapči
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.