Cual padre, cual infante

29.kapitola - Povinnosti versus syn

Opět jste si nejvíce přáli pokračování k této povídce. Tohle je ale naposledy, co přidávám dvě kapitoly k jedné povídce po sobě, aspoň na nějakou dobu... XD Komentujte! Jinak, slibuji, další kapitola už BUDE ta slibovaná vánoční!!! Jo a byla bych ráda, kdybyste mě taky občas upozornili na ty moje děsný chyby. Třeba jsem zjistila, že stále píšu 'vlkovlak' místo 'vlkodlak'... XD
Pán zla stál v kruhu svých věrných smrtijedů.
Přerozděloval jednotlivé úkoly a spolu s těmi výšše postavenými smrtijedy uvažoval nad tím, co Brumbál chystá. Přece jenom příliž dlouho o něm a konání Fénixova řádu neměli žádné zprávy. Ani špehové v řadách Řádu a Ministerstva neměli žádné novinky a to bylo přece jen už trochu podezřelé.

Smrtijedi stále, na příkaz Temného pána, plenili mudlovské vesnice. Do větších měst si však zatím netroufli, kdo ví, co tam na ně Řád chystá.

Řady smrtijedů se také začali povážlivě rozrůstat. A za chvíli měla přijít doba, kdy Pán zla bude muset prověřit oddanost nováčků a ty nehodící se zabít...

"Pane, co mám dělat já?" Lucius Malfoy přišel za Voldemortem, když se smrtijedi začali rozcházet do svých domovů.
"Luciusi, jasně jsem ti už přece řekl, že se budeš starat o mého syna," zavrčel Temný pán.
"Ano, Mistře, ale myslím, že bych zvládl i něco složitějšího..."
"Opravdu? Doteď jsi nezvládl ani ohlídat Harryho, jak si chceš poradit s něčím složitějším?!"
"Mistře, co třeba zkoušení nováčků?"
"To má na starosti Lestrange s Dolohovem a Averym," Voldemort zamířil ke krbu s letaxovým spojením.

"Ale, Pane... Co mám dělat, když je váš syn v bezvědomí?" zkusil to jinak Malfoy.
"Luciusi, Luciusi, Harry se ale již probudil, takže tvé povinnosti trvají. Teď se semnou přeneseš do mého sídla a budeš se o mého syna starat! A varuji tě, Luciusi, další chybu už ti rozhodně trpět nebudu!"

Pán zla vstoupil do zelených plamenů Letaxu, následován rozmrzelým Malfoyem.

***

Snape zíral na mohutné tesáky krvelačné šelmy. Netušil, co by měl udělat. Pud sebezáchrany mu radil, aby utekl. Ale nemohl tady jen tak nechat syna Pána zla. Jenže, co mohl dělat?

Mezí ním a vlkodlakem stála postel se spícím chlapcem.
Severus sice mohl použít hůlku, ale měl obavu, aby nějakým prudším pohybem vlkodlaka nerozdráždil.

Harry se mezitím opět začal probouzet. Snape s duchu zaklel. Pomalu se přiblížil k chlapcově posteli, stále nespouštějíc oči z vlkodlaka, který se teď se zuřivým vrčením prodíral do pokoje. Okno bylo naštěstí zabezpečeno tak, aby již více nešlo otevřít.

Ibsidiánové oči chlapce se otevřely a zíraly a vlkodlaka, netušíc, jestli to je stále sen, nebo krutá realita.

"Raddle, nehýbejte se," poručil Snape, který už byl u chlapce.
Harry, těžce oddechujíc, jen nepatrně přikývl. Stále vystrašeně sledoval vlkodlaka, vědom si toho, že nemá hůlku. Zadoufal jen, že Snape se umí před vlkodlaky nějak účinně bránit. Ale proč tedy už něco neudělal?

Vlkodlak se nepatrně vzdálil od okna. Bohužel pro kouzelníky v pokoji, byla římsa před Harryho pokojem dost velká, aby se tak vlkodlak mohl volně pohybovat.

Severus trochu vyhlédl, zvědav co vlkodlak dělá.
Vteřinu před tím, než se to stalo, zareagoval. Strhl chlapce z postele a rychle jej dotáhl do rohu místnosti.

Vlkodlak s rozběhem proskočil oknem. Sklo se s řinčením vysypalo do pokoje. Na ostrých částech, které ještě stále držely v rámu, zůstávaly chuchvalce vlkodlakových chlupů a kapky jeho krve.

Dalším mohutným skokem se zvíře ocitlo na chlapcově, nyní již prázdné, posteli. Se zuřivým zavrčením rozerval na cáry polštáře. Bílé peří se rozlétlo po pokoji.

Harry vyděšeným pohledem sledoval vlkodlaka, vědom si toho, že si jich v rohu dřív nebo později všimne. Snape se pomalu přesunul před chlapce, aspoň na chvíli jej přece jen mohl ochránit. Rychlým pohybem vytáhl hůlku. Bohužel právě tento pohyb vlkodlak zaregistroval.
Se zlověstným zavrčením se otočil. Dalším mohutný skok.
Stanul tváří v tvář Snapeovi, který za sebou skrýval vyděšeného chlapce.

Ze Severusovi hůlky vylétlo několik jisker, které popálily vlkodlaka na čumáku. To jej ještě víc rozdráždilo.
Temně zavrčel a chňapl po Snapeově ruce, ve které držel hůlku.

Smrtijed však uhl. Vyhl se tak vlkodlačím tesákům. Avšak jeho hůlka odlétla na druhý konec místnosti.

Stáli teď před rozzuřeným vlkodlakem bez obrany. Zvíře z nějakého důvody ještě nezaútočilo, jen větřilo, jakoby se chtělo ujistit, že ten koho napadne je opravdu ten, koho napadnout má.

Ale to přece...

Snapeovi to nedávalo smysl. Odkdy vlkodlak takhle jedná?

Vlkodlak se připravil ke konečnému skoku.

Náhle se otevřely dveře a dovnitř vešel Pán zla následován Luciusem. Na místě se zarazili, rychle zhlídli situaci a zároveň vyslali na krvelačné zvíře dvě rudá kouzla. Vlkodlak se otočil jejich směrem.
Jeden paprsek těsně minul cíl. Druhý zasáhl vlkodlaka do boku. Zvíře bolestí zavylo. Dalo se na ústup.

"Avada kedavra," smrtící kletba těsně minula svůj cíl.
Vlkodlak proskočil už tak rozbitým oknem a zmizel v nedalekém lese.

"Co to sakra mělo znamenat?" Pán zla došel k Severusovi, který stále ještě pevně držel chlapce.
"Nevím, Mistře, najednou se tady objevil," Snape se postavil na nohy, Harryho nechávajíc stále na zemi.
Voldemort se sehl k mladíkovi. Pevně jej chytl a vytáhl na nohy.
"Jsi v pořádku?"
"J-jo, kde se tady vzal?" mladý Raddle stál na nejistých nohách a stále se roztržitě rozhlížel kolem, jakoby se tu vlkodlak měl každou chvíli znova objevit.
Pán zla se s nevyřčenou otázkou zadíval na smrtijedy. Lucius se jen potutelně ušklíbl a též se otočil na Snapea, jakoby právě on měl vědět o tom, kde se tady zvíře vzalo.

"Mistře... Můžeme ale zjistit kdo to byl," přispěchal rychle aspoň s něčím Severus, když viděl, jak moc se Voldemortovi nelíbí, že neví o tom, jak se sem mohl vlkodlak dostat.
"Opravdu?" pochybovačně.
"Jistě, na rozbitém skle zůstala jeho krev. Pokud je někde registrovaný, tak to zjistíme."
"Dobrá, dej se do práce," mávnutím ruky propustil Severuse, který se si urychleně vzal kousek zakrváceného skla a zmizel z pokoje.

"Jestli si seš jistý, že jsi v pořádku, půjdeš s Luciusem. Tenhle pokoj už není bezpečný. Najdeme ti jiný," Pán zla se opět otočil na svého syna a zkoumavě si ho prohlížel.
"Hmm..."
"Lucius, postarej se o něj," s tím Voldemort opustil pokoj. Musel se vrátit do Temného hradu, pro další smrtijedy, kteří by mu pomohli najít toho vlkodlaka. I když hledání asi nebude moc úspěšné, než Severus zjistí o koho jde...

***

Uběhlo několik dalších dní. Harry se již zcela uzdravil a ze stále větší hrůzou očekával, kdy mu otec oznámí, že se musí vrátit do Bradavic. Zatím se tak však nestalo. Pán zla se vracel pozdě v noci. Stále se ještě snažil se svými věrnými nalézt toho vlkodlaka, který na něj prve zaútočil, avšak zatím bezúspěšně.
Snape měl každým dnem již přijít a říct Voldemortovi výsledky krve, kterou sebral z rozbitého skla. Pak již bude hledání jednodušší.

Mladý Raddle seděl v křesle v knihovně. Lucius Malfoy před chvílí odešel domů, ještě předtím se ujistil, že to tady Harry sám těch několik minut, než se vrátí jeho otec, zvládne.

Pán zla vstoupil do dveří. Rozhlédl se po místnosti. Hned jak spatřil svého syna zamížil k němu. Tušil, že informaci, kterou má by rád věděl.
Sedl si naproti němu a čekal, až Harry zvedne zrak od rozečtené knihy a bude jej plně vnímat.

"Aho-Dobrý večer," opravil se rychle chlapec, založil si knihu a odložil jí na stole.
"Rád vidím, že se věnuješ studiu," kývl Pán zla ke knize, kterou Harry odložil, byla to jedna z učebnic pro šestý ročník.
"Nerad bych toho moc zamečkal."
"Jistě, o tom jsem s tebou vlasntě teď chtěl taky mluvit. Už brzo se vrátíš do Bradavic."
Harry na okamžik zadržel dech.

Tak je to tady...

"Ovšem nemyslím si, že by mělo nějaký význam vracet se tam ještě před vánocemi, nebo máš snad jiný názor?" pohlédl na svého syna, čekajíc odpověď.
"Ne..."
"Dobrá tedy, do školy se vrátíš po vánočních prázdninách, do té doby ovšem nepředpokládej, že se tu budeš flinkat. Domluvím to s Luciusem a Severusem a budeš se vzdělávat s jejich pomocí. Hlavně obranu a útok, je ti to jasné? A pak, budeš se Severusem pokračovat v Nitrobraně, co vím jsi na tom stále ještě bídně," uzavřel Voldemort.
"Hmm," Harry neutrálně přikývl, vědíc, že námitky by stejně nepomohli.

Pán zla se zvedl s křesla a zamířil ke dveřím. Ještě se však na okamžik zarazil a pohlédl zpět na syna.
"Kdyby tě to zajímalo, tak už víme, kdo je ten vlkodlak."

Harry pohlédl na Voldemorta.
"Kdo?"

"Člen Fénixova Řádu, Remus Lupin, určitě víš o koho jde," ušklíbl se Pán zla, sledujíc jak bude chlapec reagovat.
"Aha..." Harry poněkud zbledl. Netušil, co si o tom má myslet. Vždyť s Remusem vycházel vždycky dobře a teď je to on, kdo jej napadl. Ale proč?

"Ještě jsme ho nechytli, ale to je jen otázka času. Myslím, že by bylo vhodné, kdybysi pak byl jedním z těch, kteří jej za jeho opovážlivost potrestají," Pán zla opět zamířil ke dveřím, zanechávajíc za sebou bledého, roztřeseného chlapce.

***

Pán zla stál je s pár nejvěrnějšími na kopci nad Londýnem. Právě dopilovali poslední detaily velkého útoku. Měl se konat přesně na Štědrý den. V době, kdy to všichni budou nejméně očekávat. V době Půlnoční mše, kdy mudlové budou, jak ovce připravené na porážku, seřazení v kostelých a budou tak snadný cíl. V době, kdy členové Fénixova řádu budou ve svých domovech, se svou rodinou a kdy se jim tak těžko bude odcházet do nadcházející bitvy.

Pán zla měl všechno naplánované do nejmenšího detailu. On i jeho věřní byli dokonale připraveni na nadcházející bitvu, vždyť to měla být jedna z nějvětších, avšak všichni věděli, že rozhodně ne z posledních.
Poslední komentáře
08.11.2007 13:05:01: Konečně... Já si konečně našla čas a pustila se do čtení povídek i jiných autorů než těch deseti, co...
06.11.2007 18:48:40: No prostě... Co k tomu říct, ehm. Nádherný!
03.11.2007 21:29:25: Jé ten koment před tím patří mě. Zapomněla jsem se nějak podepsat.
03.11.2007 21:28:25: Já už to přečetla dávno, ale ségra mě vyhodila od pc. Potvora jedna!Komenty psát neumím, ale pokusím...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.