Cual padre, cual infante

30.kapitola - Válka versus bitva 1/2

aneb slíbená vánoční kapitola

Někdo se pokouší vyhrát válku, někomu by stačilo vyhrát bitvu…

Takže kapitola, kterou si přála Aknel a já jí tuto kapitoly zároveň i  věnuji jako dík za to, že mám možnost přečíst si její povídku… =)

Až si to přečtete, tak se prosím na mě moc nezlobte, prostě to tak je a nic se s tím už nenadělá… XD

Jo a to s těma kostelama berte s nadhledem, opravdu netuším jestli se právě v těchto na Vánoce konají bohoslužby

Harry Beathan Raddle seděl ve svém pokoji. Utápěl se v melancholických vzpomínkách. Vlastně měl i proč přemýšlet nad tím, co bylo, zítra byl Štědrý den a Harry nepochyboval o tom, že bude jeden z nejhorších za poslední roky.

 

Párkrát se na toto téma snažil promluvit se svým otcem, ale dostalo se mu nevrlé odpovědi, která určitě neznamenala, že se jeho otec rozhodl strávit Vánoce s ním.

Možná by nebylo tak hrozné být ve společnosti Luciuse Malfoye, ale ten mu již stihl nadšeně oznámit, že na Vánoce bude doma u své rodiny a Harryho bude tudíž hlídat Snape.

 

Pán zla posledních pár dní trávil většinou mimo své sídlo, ve kterém nechával svého syna v Luciusovi společnosti, dolaďoval poslední detaily útoku.

 

***

 

„Takže zítra tady nebude?“ ptal se už poněkolikáté Harry Luciuse, když jeho otec opět naléhavě odešel.

„Ne,“ povzdychl si Lucius, přece jen už ho trochu unavovalo to chlapci stále vysvětlovat, navíc, když Pán zla se neměl k tomu, aby chlapci o svých plánech cokoliv řekl.

„A Kdy se vrátí?“ naléhal Raddle.

„Nevím.“

„Jak to?“

„Netuším, kdy se Pán zla vrátí.“

„Ale něco přece vědět musíte,“ vyptával se dál chlapec.

„Pán zla se mi nesvěřuje se svými plány,“ uzavřel Lucius.

 

***

 

Štědrý den.

Lidé se pomalu scházeli do kostelů a chrámů, aby společně sklonili hlavy v tiché modlitbě a měli možnost zazpívat společně vánoční písně.

 

Krajina byla obležená bílým sněhem, který se třpytil v září kulatého měsíce, nebo tam, kde světlo luny nemělo šanci proniknout, se od něj odráželo žlutavé světlo pouličních lamp.

 

Pán zla ještě v Temném sídle rozdělil smrtijedy na tři skupiny, každá měla zaútočit na jeden z přesně určených cílů.

 

Lucius Malfoy vedl jednu ze skupin. Mířili k Westminsterské katedrále, kde měli za úkol celou stavbu srovnat se zemí.

 

Severus Snape vedl, ač nerad, druhou ze skupin. Pán zla mu za cíl určil Katedrálu svatého Pavla. Měl o něco těžší úkol, než Lucius. Musel spolu se svojí skupinou zabít všechny mudly, kteří se uvnitř budou nacházet.

 

Sám Pán zla si vzal na starost Westminsterské opatství, kde se na Štědrý den scházelo mnoho kouzelnických rodin a představitelé Ministerstva.

První dvě stavby byl vlastně jen krycí manévr.

Celé to mělo vypadat jako útok na mudlovské církevní svatostánky a nikoho nemělo ani napadnout, že se to celé soustřeďovalo právě na Westminsterské opatství, jako na jediné místo, kde bylo možné na Vánoce zastihnout tolik kouzelníků pohromadě.

 

***

 

Lucius se svojí skupinou, několika smrtijedy, které mu Pán zla přidělil, stál před katedrálou.

 

Zevnitř se ozýval zpět lidí, kteří neměli ani tušení, co je za pár okamžiků čeká. Všichni spokojeně vzdávali holt Duchu vánoc a nestarali se o problémy, které na ně čekají před dveřmi katedrály, pro tento okamžik byli spokojení, šťastní…

 

Malfoy rozdal několik posledních pokynů.

Rozhodl se, že dovnitř nepůjdou, k čemu by to taky bylo. Měl stavbu srovnat se zemí, tak nevadí, jestli lidé uvnitř budou žít, či nikoliv.

Navíc Lucius už to chtěl mít brzo za sebou a vrátit se k ženě a synovi, kteří na něj doma netrpělivě čekají.

 

Moc nechápal Mistra, který se rozhodl strávil většinu večera a noci bojem, když mohl také doma se svým synem, kterého by to určitě jedině potěšilo. Aspoň to tak vypadalo, podle toho jak se chlapec poslední dny vyptával a to, kde Pán zla na Štědrý den bude.

 

Lucius se zarazil, už zase přemýšlel o tom, co by bylo pro mladého Raddle nejlepší, o to se měl přece starat jeho otec a ne on, Lucius, který jej měl pouze na starost.

 

„Srovnejte to se zemí!“ jediný příkaz. Sám namířil hůlku na Westminsterskou katedrálu.

 

„Bombardo!“ ozvalo se ode-všech smrtijedů.

 

Kletby zasáhly svůj cíl.

Nejprve se začala hroutit věž na pravé straně stavby. Smrtijedi jí kouzlem odklonili, aby je náhodou padající zdivo nezasáhlo.

 

Pak přišly na řadu malé věžičky podél katedrály.

 

Několika dalšími kouzly smrtijedi zbořili polovinu stavby.

Zevnitř se ozýval křik a pláč vyděšených mudlů, kteří naprosto nevěděli, co se děje a zmateně pobíhali uvnitř polorozpadlé katedrály, neboť ven se již dostat nemohli.

 

Další várka kouzel a katedrála byla stržena k zemi.

 

Vše bylo dílem pár okamžiků.

 

Kdesi v dálce zvony oznamovali začátek mše v jiném kostele. Prach s Westminsterské katedrály pomalu usedal na stavby kolem. Nářek lidí uvnitř pomalu utichal jak podléhali zraněním a umírali na nedostatek vzduchu.

 

Pro strážníky, kteří na místo za nějakou chvíli přijedou bude vše připadat jako obyčejné zřícení budovy. Nikde nenajdou žádné známky cizího zavinění. Vše se ztratí ve světle dalších událostí…

 

***

 

Snape stál před hrstkou smrtijedů, Katedrálu svatého Pavla měl v zádech.

Jakmile stavbu spatřil, byl velice rád, že nemá stejný úkol jako Lucius, docela by ho zajímalo jak dlouho by tuhle stavbu bourali. Navíc, měl k dispozici méně smrtijedů, protože většina byla u Temného pána nebo s Luciusem.

To Severus moc nechápal, vždyť Pán zla bude stejně útočit až o něco později a přítomní budou všichni smrtijedi.

Až na pár výjimek, jako třeba Luciuse, který dostal povolení hned po splnění úkolu zmizet domů ke své rodině a užít si Vánoce.

 

Snape sice rodinu neměl a Vánoce neslavil, ale stejně by byl rád někde jinde, než v mrazivých ulicích Londýna.

 

„Jdeme, nikoho nešetřete, ať už to máme za sebou,“ zavrčel na ostatní smrtijedy.

Sám si nasadil bílou smrtijedi masku navlékl kapuci černého hábitu a zamířil ke dveřím katedrály.

 

Lidé uvnitř měli právě hlavy pokorně sklopené k modlitbě.

 

Katedrálou se ozvala ohlušující rána, to smrtijedi prolomili dveře a vtrhli dovnitř.

Nijak se zbytečně nerozhlíželi kolem, hned začali útočit.

Pálili jednu smrtící kletbu za druhou. Nijak nevěnovali pozornost tomu, zda zabijí kněze, ženu, dítě… Měli jasný úkol, zabít všechny!

 

Severus stál a z povzdálí sledoval svojí skupinu, jak plní úkol, který jim Mistr zadal.

 

Po necelé půl hodině byli hotovi, v katedrále nezbyl jediný živý človíček. Všichni leželi s vytřeštěnýma očima na zemi. Vypadalo to, jakoby prostě najednou všichni zemřeli z jakéhosi neznámého důvodu. Aspoň to uvedou příštího dne do své zprávy policisté.

 

Snape vyšel před katedrálu, počkal až všichni smrtijedi přijdou, pak kouzlem spravil dveře do budovy a spolu s ostatními se přemístil na poslední cíl dnešního večera, na místo, kde se konečně začne bojovat.

 

***

 

Westminsterské opatství byla stará budova osvětlena několika lampami, které byli zaměřeny přímo na ní, tak, aby v temné noci vynikla.

Smrtijedů, kteří naprosto netušili jak stavba vypadá, to teď ulehčilo hledání. Prostě jen došli k nejvíce osvětlené budově v okolí a stanuli po boku Pána zla, který s nepěkným úšklebkem čekal, až se k němu připojí všichni jeho věrní…

 

***

 

Harry seděl v knihovně, vlastně ani nečekal, že se dnes jeho otec vrátí, z toho co vyslechl dnes ráno mu bylo jasné, že se chystá nějaký útok a on tam jako Pán zla rozhodně nemůže chybět.

Tohle chlapce chápal, ale přesto ho mrzelo, že jeho otec stále dával přednost smrtijedům a své straně temna před ním, před jediným synem.

 

Mrzutě se rozhlédl po místnosti, potřeboval se nějak zabavit, aby opět nesklouzl k melancholickým myšlenkám a vzpomínkám na to, jak to ještě minulé Vánoce bylo skvělé. Jak je oslavil spolu se svými přáteli, a i když neměl rodinu, tak se cítil šťastný. Kdežto teď, teď má sice rodinu, má otce, který o něj nijak zvlášť nestojí a cítí se všelijak, ale rozhodně ne spokojeně.

 

Rozešel se do svého pokoje, když už se tady nic jiného nedá dělat, tak se nepříznivou dobu aspoň pokusí zaspat.

Jakýkoliv jiný den by si teď mohl povídat s Luciuse, ze kterého se někdy dokázal stát velice příjemný společník. Možná by se dokázal bavit i se Snapeem,  i když ten se chlapci pokaždé, když byl v domě, vyhýbal.

Ale teď, co měl dělat teď, když byl v celém domě, až na pár skřítků, sám?

 

Otevřel dveře do svého pokoje, nijak jej nepřekvapilo, že je v místnosti tma, vždyť proč by se zde mělo svítit, když tady nikdo nebyl. Co jej ale překvapilo byl chlad, který se z místnosti vyvalil. Rozhodně si nepamatoval, že by nechal otevřené okno.

 

Mávnutím hůlky rozsvítil. Vstoupil do pokoje.

Samozřejmě, okno bylo dokořán. To chlapce trochu udivilo, přece jen on jej neotevřel a samo se otevřít nemohlo, proti tomu bylo zabezpečeno od té doby, kdy sem vnikl Lupin proměněný ve vlkodlaka.

 

Když už byl u toho vlkodlaka…

 

Dveře se z prásknutím zavřely, chlapce vyděšeně nadskočil a urychleně se otočil.

 

Zůstal zírat na Remuse Lupina, který na něj mířil svou hůlkou.

 

„Re-Remusi…“ Harry nejistě sledoval blížícího se kouzelníka. Vypadal ještě hůř, než obvykle. Špinavý, roztrhaný hábit na něm vysel, jak byl ještě hubenější, než předtím. Propadlé špinavé tváře dávali, jindy tak přátelskému, obličeji hrůzostrašný zjev.

 

Cosi zaskřehotal.

 

Pak náhle roztřesená ruka pustila hůlku a kouzelníkovo tělo se začalo proměňovat.

V záblesku, ve kterém ho nikdo neovládal stihl vykřiknout jediná dvě slova.

„Harry, uteč!“

 

Pak se Lupin změnil v krvelačnou bestii, jejíž zlověstné vrčení prořízlo noční ticho.

 

 

 

Poslední komentáře
12.11.2007 17:21:45: Jednoduše : Ůůůůžasný!!! Těším se na další :D Tyy na to máš, tak si poskočíš, tak si vyskočíš smiley...
11.11.2007 15:09:51: tensi teda užívá vánoce:-) chudák takhle ho mořit!p.s. jen mu ej co proto:-)
09.11.2007 23:04:24: Já se tak tešila na smrt Lupina a ono nic. Tak snad příště.Jinak se ti to vážně moc povedlo!...
09.11.2007 18:53:44: kráááááásna kapitola, ale ten koniec...grrr...dúfam, že sa s tejto situácie Harry nejak dostane, ale...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.