Cual padre, cual infante

31.kapitola - Válka versus bitva 2/2

Na přání Šaryk, věnuji samozřejmě... =)
Upozornění: násilí, znásilnění, možná psychická újma... Prostě kapitola ke čtení na vlastní nebezpečí... Myslete na to, že Mistr je stále Pán zla a jako takový se prostě musí chovat, tak si prosím nestěžujte, jste předem varovaní! Chci se trošku oddálit od toho, abych psala jen o Mistrovi a Harrym, přece jen, Harry ne-Harry, stále je válka a to se přehlídnout nedá...
Jinak, to co se v této kapitole stalo se stalo, mě se to taky nepsalo lehce! Myslím tím všechno, co se zde stalo a taky výběr postav, no prostě... Dost řečí, nebudu se tu dál ospravedlňovat... ;) Čtětě a komentujte...
Smrtijedi stáli vedle svého Mistra, napjatě čekali na povel k útoku, zatím mohli pouze sledovat mihotavá světla v oknech opatství a naslouchat žalozpěvům, jenž se tiše nesla ponurou krajinou.

"Jděte, mí věrní, jděte a bavte se," Pán zla dal s temným úsměvem povel k boji.

Smrtijedi, kteří stáli vepředu poslali proti bráně sérii kouzel.
Žalmy se s prolomenými dveřmi ozvali hlasitěji, jako jasná předtucha děsivého konce, který čeká ty, kteří dosud seděli v lavicích.

Smrtijedi se v okamžiku nahrnuli dovnitř, jako roj vos, které si jdou pochutnat na cizím medu.
Mudlové netušili, co se děje.
Těch několik kouzelníků, kteří byli v opatství, urychleně vytáhlo hůlky a začali se bránit. Čarodějky v nastalém zmatku se snažili skrýt své děti, pak se i ony pustily do boje.

"Zabít, s nima si dělejte co chcete, ale pak je taky zabijte," zavrčel Pán zla, když viděl několik svých věrných, kteří se lačně vrhali na mladé mudlovské dívky.
Muži se je snažili chránit, ale proti kouzelníkům neměli šanci.

"Avada kedavra," líně pronesl směrem k několika kouzelníkům, kteří se snažili z lavic udělat barikádu.

***

Mladý Raddle stál tváří v tvář dospělému vlkodlakovi. Sice měl nyní hůlku, ale zase věděl, že ten vlkodlak je Lupin, nemohl mu přece ublížit!

"Remusi..."

Vlkodlak zavyl. Za pár okamžiků byl jen kousek od chlapce, který stále pevně svírat hůlku a nebyl s to se pohnout.

"Reme..."

Mohutná chlupatá packa jej jediným prudkým úderem srazila na zem. Hůlka se kamsi odkutálela.
Harry s rychle kousek poodplazil, zděšeně sledoval blížícího se tvora až teď mu došlo nebezpečí celé situace. Po obličeji mu tekla krev z roztrženého obočí.

Nad ním se ozvalo temné zavrčení.

Chlapce se urychleně otočil.

Jediné, co zaregistroval byly velké tesáky, pak už byla jen bolest, která mu projela ramenem a prostupovala celým tělem.

Myslí mu projela náhlá rychlá myšlenka, vlkodlačí kousnutí...

Vztáhl zkrvavené ruce k hlavě tvora. Snažil se jej od sebe odtrhnout. Marně...
Jednou rukou zašmátral za hlavou, ke svému velkému překvapení tam byla hůlka.

Rudý paprsek narazil do vlkodlaka a kousek jej odhodil. Dostatečně daleko, aby se chlapec vyškrábal na nohy.
Harry se vyděšeně opřel zády o stěnu za sebou. Zíral na vlkodlaka, netušil, co má dělat, tělem mu pulzovala bolest, z prokouslého ramene mu proudem tekla krev.

Lupin, proměněný v krvelačného tvora se začal opět přibližovat ke chlapci. Harryho chabý útok jej pouze více rozdráždil. Vztekle zavrčel a vrhl se dopředu.

"Avada kedavra," záblesk zeleného světla se objevil ode dveří.
Vlkodlak padl mrtvý na podlahu.

Harry se svezl podél zdi, oči zavřené, stěžka oddechoval.

Tiché kroky, někdo se k němu přibližoval.

***

Voldemort si nevšímal okolního boje. Přešel přes polovinu prostoru, ve kterém se nacházely, nyní rozházené, lavice. Došel ke zpovědnicím.
"Ale, ale, snad ses nechtěla předemnou schovávat," rozhrnul fialový závěs a zadíval se na malou mudlovskou holčičku, která se sem ukryla poté, co smrtijedi bezcitně popravili její rodiče.

Hrubě chytl holčičku za ruku a vytáhl jí ze zpovědní kabinky. Hrubě s ní trhl a pustil na kamennou zem před sebe. Škodolibě se usmál, když se děvčátko rozvzlykalo.

"Severusi, pojď sem," přikázal smrtijedovi, který byl opodál.
"Můj pane," Snape došel k Mistrovi, o holčičku nezavadil ani pohledem.
"Vezmi si jí ,Severusi," strohý příkaz.
"Mistře," smrtijed se otočil a zíral na holčičku.

"Tak jdi."

Snape došel k dívekce, která se krčila na zemi, vyděšeně plakala a zírala na přibližujícího se muže se vzrůstající hrůzou.

"Neboj se," poklekl vedle ní, jediný, kdo jej kromě holčičky sledoval byl Pán zla. Ostatní smrtijedi se zabavovali jinak. Všichni dospělí kouzelnící byli již zabití o mudlech nemluvě. Žilo pouze několi žen, na kterých si smrtijedi vybíjeli své zvrhlé choutky, a pár dětí, kteří měli posloužit jiným účelům.

"Severusi," popohnal jej Voldemort netrpělivě, tohle zbytečné protahování neměl rád, zvlášť u Snapea, který tohle dělal pokaždé, když měl podobný úkol splnit.

Snape mávl hůlkou. Dívenka vyděšeně vyjekla, v mžiku ležela na kamenné podlaze zcela nahá.
"Nechte mě," tichý vzlyk.
Smrtijed se jen úšklíbl, sice tohle nebyla zrovna věc, která mu přinášela dvakrát velká potěšení, ale jednou byl následovník Pána zla, tak se tak musel i chovat.

Černovlasý se zbavil hábitu, klečel teď na zemi jen v košili a kalhotech.

Pán zla s výrazem plným chtíče sledoval Snapea, jak si rozepíná kalhoty, sledoval vystrašení pohled děvčátka, které i přes nízký věk tušilo, co jí čeká.

"Ne..." tichá prosba.

Snapeův zamračený výraz zůstal beze změny. Sehl se k holčičce.

"Severusi," v hlasu byla jasně patrná výhružka.

Snape sáhl do kapci hábitu, který ležel opodál, vytáhl malou neprůhlednou lahvičku s lektvarem, který na ex vypil.

"Dělej!" přikáhal Pán zla stojící za ním.

Snape na okamžik zavřel oči, čekal vteřinu, než lektvar začne působit.
Otevřel oči zamlžené erekcí, která se dostavila.

Pohled černých očí se stočil na nahou dívenku. Neváhal.
Jednou rukou jí pevně za ruce, kterými se chtěla bránit. Nalehl na ní tak, že se nemohla již dál zmítat. Druhou rukou zasunul svůj ztopořený úd do dívčina neposkvrněného těla.
Děvčátko vykřiklo.
Nezvyklo mnoho krve vyteklo z dívčiny pochvy z právě protržené panenské blány.

Pán zla sledoval Severuse, jak přiráží svou erekci a pomalu se dostává k vyvrcholení. Ne, tohle jej neuspokojovalo, ale výraz plný hrůzy, který měla dívka v očích, to ano...

***

"Harry, jsi v pořádku," Lucius Malfoy se sklonil nad chlapcem, který seděl na zemi opřený o stěnu pokoje. "Já... Ne," mladý Raddle si pomalu začínal uvědomovat to, co se mu vlastně stalo.
"Ne... Harry, co je?" plavovlasý kouzelník opatrně chytl chlapce za ruce a pokusil se jej postavit. Chlapec zaúpěl bolestí.
Lucius si teprve teď všiml chlapcovi zakrvácené košile i krve všude kolem, krve, která rozhodně nebyla vlkodlaka.

"Harry," zděšeně zašeptal, sehl se k chlapci, která opět seděl na zemi a opatrně odhrnul cár roztrhané košile.
"On tě pokousal..?" Malfoy jen doufal, že to chlapce popře, i když z rány to bylo víc, než zjevné.
Harry jen přikývl, trhavě se nadechoval, měl co dělat, aby se nerozbrečel, přece jenom toho na něj bylo moc.
Nejen, že rána na ruce jej hodně bolela, ale v mysli se mu přehrávalo všechno, co věděl o vlkodlacích o jejich proměně...
"To ne!"

"Pojď, postav se, na zemi zůstat nemůžeš," Lucius opatrně chlapce chytl za pas a postavil jej na nohy, podpíraje mu pomohl k posteli. Pohled mu padl na vlkodlačí mtrvé tělo. Mávl hůlkou a zdechlina se přesunula do sklepení hradu.

Harry seděl na posteli, z rány na ruce mu stále tekla krev, sice již ne v tak velkém proudu, zato byla skoro černá. "Musím dojít pro Severuse, aby ti to ošetřil, na zranění od vlkodlaka je expert a tohle se musí ošetřit odborně," Lucius chlapci obvázal krvácející ruku a zvedl se k odchodu.
"Zůstaň tady, ano?"
Mladý Raddle jen přikývl, myšlenkami byl však stále jinde.

"Neboj, to se vyřeší," s tím Lucius odešel. Musel přivést Snapea a hlavně Mistra!

***

Snape se zvedl se země.
"Avada kedavra," zelený paprsek se vpil plačící dívce do hrudi.
Pak použil čistící kouzlo na své tělo a opět se oblékl do hábitu.

"Můj pane," otočil se na Voldemorta.
"Správně, Severusi, mudlové nejsou od toho, aby žili," zašklebil se Pán zla.

Smrtijedi, kteří si již dostatečně užili začali plenit Westminsterské opatství. Na různé cenné artefakty sesílali kouzla, jenž poslala předměty do jejich domů a sídel.

"Fénixův řád je tady!" ozvalo se náhle od skupinky smrtijedů, kteří měli za úkol hlídat.

"Konečně," usmál se Voldemort a s hůlkou připravenou k boji se vydal k rozbořeným dveřím, následován svými věrnými smrtijedy.



Pozn.: Omlouvám se za chyby, jsem si jistá, že tady jich teď bude hodně, protože včera jsem tuhle kapitolu psala v jednu v noci a dneska zase až teď a už jsem docela unavená, takže písmenka jedou někam mimo... XD Možná se zase někdy konečně odhodlám a pošlu to všechno na betu, ale to až bude víc času...
No jo, tak to nebylo brutální ani násilné, ale upozornění jsem pro slabší povahy dát musela...
Poslední komentáře
19.11.2007 11:24:34: Však já si počkám...smiley${1}
19.11.2007 10:42:52: Cor!!!I want next- Dost! Proč se sakra pokoušim to napsat anglicky?! Prostě chci další kapitolu, váž...
18.11.2007 12:21:13: candy: To nejsou mladé choutky, ale na dětičkách se nejlíp ukazuje, že je někdo zvrácený, Mistr, Luc...
18.11.2007 02:03:59: jezisi ty mas v poslednej dobe nejake "mlade chutky" najprv 5 rocny draco, teraz mala holka...co to ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.