Cual padre, cual infante

33.kapitola - Krkavčí otec 2/2

Skvělé! Limit jste splnili excelentně, což mě nemálo potěšilo... =) Takže tato kapitola se objeví bez limitů... Další pokračování netuším, kdy bude, ale do konce roku na 100%... Krásné čtení a užijte si Krkavšího otce, třeba nezklame... Ale nadruhou stranu, nesmíte se na Mistra moc zlobit, přece jenom on neví, jaký to je být otcem, dělá to teprve chvíli, musí se v tom teprve najít a jestli dá Harryho pryč, tak třeba si teprve pak uvědomí, co udělal... Neberte to nijak tragicky, vždyť život jde dál a Harry si doteď vystačil bez Mistra, tak to určitě zvládne zas...
Vlkodlak...

Vlkodla..!

Vlkodlak!

To jediné slovo znělo stále a stále dokola v hlavě Pána zla. Upřeně zíral na pergament ve svých rukách. V hlavě se mu pomalu seskupovaly myšlenky, uvažoval co teď udělat. Jak se zbavit syna, kterého původně ani nechtěl a teď, když jej u sebe má, tak se mu změní ve vlkodlaka. Ve splodinu kouzenického světa. Ve vyvrhela... Ale mohl jej jen tak zabít. Vždyť je to jeho syn! Ano, jako Pán zla si mohl zabít kohokoliv, ale přece jenom syna... Pokračovatele rodu... Jediného pokračovatele rodu... Zatím...

V rudých očích se mihl záblesk uvědomění. Ano! Harry je sice vlkodlak, ale jeho potomkové jimi být nemusí.

"Mistře..." Snape opatrně vyrušil svého pána.
"Co?!"
"Mám mu to říct..?" Severus se nepohodlně ošil. Přece jenom neměl zrovna praxi v oznamování mladiství, že mají zkažený život skoro ještě dřív, než začal...
"Ne, to udělá Lucius."
Snape si tiše oddechl, aspoň něco pozitivního.

"Vrať se do hradu a zavolej sem Dolohova, Harry se vrátí do školy," rozhodl Pán zla.
"Ano, Mistře," Snape neviděl důvod, proč se vyptávat, nebo snad odporovat.

***

Harry seděl na posteli. Vlastně si měl balit věci do školy, ale nějak se mu do toho nechtělo.

Bylo to teprve pár hodin, co tady byl Lucius a řekl mu tu nemilou novinku. Vlastně mu to ani říkat nemusel, Harrymu bylo jasné, že z něj bude vlkodlak. Bylo mu to jasné už od okamžiku, kdy jej Remus pokousal. Nebyl s tím nijak smířený, i když teď už to tak vypadalo. Jen už prostě neměl sílu na to, aby to teď řešil, aby se ještě dál nesmyslně ptal, proč zrovna on...
Stačilo, že celou hodinu vzlykal do Luciusova hábitu a nechal plavovlasého kouzelníka, aby se jej snažil utišit. Kde se to v něm vzalo, že začal tak náhle věřit zrovna tomuhle aristokratovi? Netušil. Možná to bylo proto, protože jeho otec nejevil příliš zájmu o to, co se s ním děje. Nebo proto, protože jeho otec za ním od doby, co zjistil, že jeho syn je vlkodlak, ani jednou nepřišel. Kdežto Lucius tady byl celou dobu. Byl to právě Lucius, kdo mu tu přišel říct a kdo se pak staral o to, aby byl chlapec v pořádku.

Harry netušil, proč se Malfoy tak stará, vždyť jeho otec mu to určitě nenařidil, to věděl chlapec moc dobře. Pán zla se o něj za celou tu dobu staral tak málo, že bylo jasné, že by nikdy nenařídil Luciusovi, aby na něj dával tak přehnaný pozor, aby jej utěšoval, konejšil a dělal mu psychickou oporu. Ne, tohle Pán zla určitě nenařídil. Proč to tedy Lucius dělá. Ze své vlastní vůle? Zjevně ano...

Černovlasý mladík zíral na polozabalený kufr. Nechtělo se mu vracet se do školy. Dřív měl Bradavice opravdu rád, ale teď... Teď, když je synem Voldemorta, tak tam nemá nic. Nic dobrýho jej tam nečeká, tak proč by se tam měl těšit. Navíc zameškal spousty učiva a bez Hermioniny pomoci si nebyl jistý, jak to všechno zvládne...

Rozmrzele se zvedl z postele a vrátil se k balení věcí.

Bez rozmyslu házel věci do kufru. Později toho večera se tam bude všechno snažit řádně srovnat, aby se mu tam vešli všechny věci. Nehodlal v domě svého otce nic nechávat.
Jen matně si uvědomoval, že sídlo už zase nazývá domem svého otce, nikoliv svým dokovem. Vždyť proč taky. Podle všeho zde nebyl vítán, což Voldemortovo poslední rozhodnutí jen potvrdilo.

***

Lucius Malfoy se procházel zahradou u svého sídla. V myšlenkách byl u syna Pána zla. Netušil, proč si toho hocha tak oblíbil. Možná to bylo tím, že by až příliš bezbranný. Nebo snad tím, že mu Pán zla neprojevoval dostatek pozornosti, lásky... Ne! Tím to určitě nebylo, proč by jej mělo zajímat jak moc se Mistr stará o svého syna. Ne, nebylo to faktem, že Harry je synem jeho Pána. Bylo v tom něco jiného.

Lucius si pomalu začínal myslet, že to bude tím, že o svého vlastního syna, o Draca, nikdy neměl tu možnost se tolik starat. Ano, Draca vychovával, vychovával z něj správného Malfoye, ale na Narcisse pak zbyla ta milá rodičovská úloha... Utišit plačící dítě, ujistit jej, že vše bude v pořádku, dát mu naději, jistotu...
Luciusovi nikdy předtím nevadilo, že se synem nepřožívá jeho trápení, vlastně si snad i myslel, že Draco žádné starosti nemá, jak by taky mohl, vždyť vyrůstal a žil v bavlnce... Ale Harry, syn Pána zla, to bylo něco jiného. Ten chlapec potřeboval, aby mu někdo pomohl, aby mu někdo poradil, aby jej někdo obejmul a dodal mu pocit bezpečí. Malfoy tuhle funkci, roli, kterou měl zastat otec dítěte, převzal zcela automaticky. Mohl být jen rád, že si toho Mistr zatím nevšiml a nebo pokud ano, tak mu to zatím nevadilo.
Ale Lucius tušil, že dřív nebo později si to Pán zla uvědomí a pak až bude chtít syna potrestat, tak mu vezme jedinou jistotu, jedinou náhradu za rodiče...

Ve vzpomínkách se přenesl do rána toho dne, do doby, kdy musel chlapci oznámit, že je z něj vlkodlak. Že je z něj krvelačná zrůda a nikdo a nic s tím už nemůže nic udělat.
Harry byl zoufalý, sice to předpokládal, ale stejně, na něco takového se připravit nedá.

Lucius na něm viděl, jak si v duchu přehrává vše, co věděl o vlkodlacích. Viděl tu hrůzu, která se zračila v černých očích Mistrova syna. Viděl slzy, které se třpytily na Harryho tváři. Slyšel tichý vzlyk, který unikl z pevně sevřených rtů... A po něm další a další.
Když se zoufalý chlapec zhroutil na podlahu. Když mu musel pomáhat, když jej objímal, utěšoval...
Lucius si připadal potřebný. Možná víc, než kdy dřív, si připadal ve chvílích, kdy se pokoušel chlapci nahradit otce, který neměl zájem.

Teď, když stál v zahradě a sledoval jemné vločky jak krouží kolem. Právě teď si uvědomil o co všechno přišel, když se dostatečně nestaral o Draca. Ale teď, teď si mohl své rodičovské ego aspoň trošku vylepšit na nešťastném synovi Pána zla.

Když pak, jakmile se Harry trochu uklidnit a byl schopen rozumně uvažovat, musel jít za Mistrem a povědět mu jak chlapec reagoval, příšila se mu myšlenka na to jak moc bude muset lhát...
Řekl Mistrovi, že chlapec vzal zprávu chladně. Zamlčel slzy, zoufalsví, prosby, nářky, výčitky i zlost. Zamlčel chlapcovo přání zemřít v ten jediný okamžik kdy se zrodil, zamlčel i to, jak moc Harry proklínal svého otce.
Ano, musel to zamlčet, pro Harryho dobro a snad i pro své.

***

Harry zaklepal na dveře pracovny Pána zla. Musel tudy projít, pokud se chtěl někam dostat. On sice nechtěl, raději by zůstal tady, v ponurém sídle kde se o něj nikdo nestaral, raději tady, než v Bradavicích. V Bradavicích, kde se mu každý posmíval, kde jej každý nesnášel, kde byl jen fackovacím panákem pro toho, kdo zrovna neměl nic lepšího na práci... Ne, do Bradavic se mu opravdu nechtělo, ale co mohl dělat. Co zmohl, když se jeho otec už jednou rozhodl poslat jej zpět...

Na vyzvání otevřel dveře a vešel, za sebou táhl těžký kufr, do kterého se mu přece jen podařilo nacpat všechny své věci.
Rozhlédl se po místnosti. Nijak ho nepřekvapilo, že je zde Lucius, tomu byl rád, vždyť jemu jedinému věřil...
Samozřejmě, to že zde bude jeho otec to mu bylo jasné, ale přál si, aby tomu tak nebylo. Nechtěl ho vidět, ne teď, ne, když neví jak se má chovat, co k němu otec cítí a co cítí on k němu... Nenávist? Zlobu?

Rychlý pohled Luciusovým směrem, chtěl se ujistit jak se chovat, chtěl z jeho výrazu zjistit, co se děje, co mu Voldemrot řekl a co bude říkat jemu..?

Plavovlasý aristokrat ale zatvrzele zíral do země. Musel, nemohl si dovolit dát před Mistrem najevo, že Harryho bere víc jako syna, než on...

"Konečně," zavrčel Pán zla, očividně na chlapce již nějakou dobu čekali.
Harry jen něco zamumlal.

"Půjdeš s Luciusem, doufám, že tentokrát se tvůj návrat do školy obejde bez komplikací."
"Jistě," odsekl černovlasý chlapec.
V rudých očích se na okamžik objevila zlost, pak se však Pán zla ovládl, aspoň pro zatím.

"Vrátíš se na prázdniny, ne dřív. Jestli budu muset zase poslouchat Luciuse nebo Severuse jak si stěžují, že to ve škole nezvládáš, tak si mě nepřej," zlověstně.
"No samozřejmě, jako by snad tebe někdy zajímalo jak na tom jsem," obrátil oči v sloup chlapec.
"Tvoje simulanství mě rozhodně zajímat nebude!"
"Ach jasně, simulantsví, jak jinak..."

Lucius jen tiše sledoval vzrůstající hádku. Nechtěl být u toho, až se Pán zla naštve a nechtěl, aby u toho byl Harry, ale teď nemohl nic udělat.

"Přestaň se navážet do mojí mamky!" ječel Harry. Lucius ani nestihl postřehnout, kdy se hovor stočil na toto téma.
"Tvoje matka byla kurva a měl by sis to již uvědomit."
"Kreténe..."

Malfoyovi bylo jasný, že chlapec přestřelil. Za chvíli to bylo jasné i Harrymu, když zíral do rozzuřených rudých očí a tvář jej pálila od toho, jak mu Pán zla vrazil facku.
Lucius si neslyšně oddechl, věděl, že chlapec může být rád, když vyjde jenom s pouhou fackou, i když to třeba raní jeho ego. Vždyť rozzuřený Pán zla obvykle sahal po kletbách černé magie...

Harry se nadechoval, aby otci něco nepěkného řekl, zastavila jej však Luciusova ruka položená na rtech. Vyšlo z něj jen nespokojené zavrčení.

Lucius druhou rukou chytl chlapce za loket a dovlekl ho ke krbu. Do plamenů vkročil zároveň s ním dřív, než mohl říct něco, čeho by později mohl litovat.

Pán zla je sledoval nevraživým pohledem.

Zelené paprsky pohltili dva kouzelníky a přenesli je kamsi do Bradavického hradu.

***

Lucius přecházel jako lev v kleci, ode zdi ke zdi, ve svém kabinetu. Zjistil, že poslední dobou mu přecházení hodně pomáhá urovnat si myšlenky, uklidnit se...

Zase myslel na Harryho. Tak zoufale moc by si přál chlapci pomoc, ale věděl, že nemůže. Aspoň ne moc nápadně. Jistě, mohl ho chránit v hodinách, snad i o přestávkách, ale v noci, co mohl dělat v noci. Nic, to věděl moc dobře. Jedině snad, že by se mladík nechal přeřadit do Zmijozelu, ale o tom Lucius pochyboval. Ano, kdyby byl ve Zmijozelu, tak by na něj mohl dávat lepší pozor a nejen jenom on, ale i Severus a Draco. O Dolohovovi raději nepřemýšlel, věděl, že chlapce nemá rád a kdyby ho sním nechal na chvíli o samotě, tak by mu jistě ublížil...

Lucius netušil, proč Mistr poslal Antonina, bylo mu jasné, že moc nevěřil tomu, že by chlapce zvládli ohlídat jenom se Snapee, zvlášť, když Severus dal jasně najevo, že Harryho hlídat nebude. Ale proč Dolohov? Vždyť byl naprosto šílený...

***

Harry ležel v posteli z nachovými nebesy. Ve matném světle dorůstajícího měsíce se jemně třpytilo zlaté lemování.
Nebelvírská věž. Místo, ve které jež před pár měsíci věřil. Místo, za které by objetoval vše. Ale to se změnilo. Stačil jediný dopis. Jediný hrozný fakt, který změnil od základu jeho život. Ale proč? Stále a stále se musel ptát proč? Proč Voldemort musí být jeho otcem? Proč se to musel dozvědět? Ano, dřív se tak rád ptal a tak rád by na všechno znal odpovědi, ale tohle ne. Tak rád by byl nyní v nevědomosti, tak rád by na tohle zapomněl a vrátil dobu tam kde byla před tím. Rád by měl zpět své přátele. Rád by bojoval proti zlu, rád by... Ale bylo vůbec někdy důležité, co by on rád? Nebylo a on to věděl...

Pomalu usínal, na tváři stále ještě cítil otcou dlaň. Tohle mu však nevadilo, rozhodně ne tolik, jako jiné věci, které jeho otec uděla...



Pozn.: No jo, ale nezoufejte, třeba se Mistr ještě změní. Ale jak jsem již někdy předtím říkala, nechci psát to, čeho je všude dost. A povídek, kde je Mistr milujícím otcem, kde se Mistr náhle změní, těch je všude dost a já bych ráda psala přece jen něco aspoň trošičku jiného, tak snad se mi to daří... Další kapitola bude na Štědrý den, na 100%, už je skoro napsaná... ;o)
Poslední komentáře
16.12.2007 14:05:20: Další dobrá kapitola. Je zajímavé sledovat a porovnávat chování Voldemorta a Luciuse
15.12.2007 13:13:27: cuca: Tak v ději se ukáže, ale nebude tam jako hlavní postava a ani se nestane důležitou postavou, p...
15.12.2007 12:48:04: smiley${1} Ako moze byt takto strasne vytrhnuty z deja! smiley${1} chudacik! smiley${1}
15.12.2007 12:18:22: cuca: Nenene, zatím to v plánu není a myslím, že ani nebude. Co na tom, že je to Luciusův syn, to ne...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.