Cual padre, cual infante

35.kapitola - Být vrahem a nic víc...

Tak je tady další kapitola, všimli jste si? Věřím, že áno... vím, že mi to trvalo, zvlášť, když jsme to slibovala celý víkend, ale holt mi do toho pár věcí velzlo...
Komentáře potěší...
"Jdi na ošetřovnu," přikázal chlapci, kterého dovedl do hradu.
"Ale..."
"Harry, jdi na ošetřovnu," Lucius se otočil na mladíka.
"Já..." mladý Raddle se celý třásl, naprosto netušil, co má dělat. Ještě mu nedošlo všechno, co se stalo v Chroptííc chýši.
"Harry, jdi prosím na ošetřovnu, pak tam pro tebe přijdu, ano?" zmírnil tón hlasu.
"T-tak jo," otočil se a zamířil na ošetřovnu.

Malfoy chlapce chvíli sledoval, pak s povzdychem zamířil k nejbližšímu krbu napojenému na letaxovou síť.

***

Harry ležel na ošetřovně. Poppy kolem něj před chvíli trochu nevrle poskakovala a snažila se jej donutit, aby vypil příslušné lektvary, nezúspěšně.

Bylo to již týden, co ho ošetřovatelka držela na ošetřovně. Ani nevěděl proč, cítil se v pořádku a nepochyboval o tom, že v pořádku je. Tak jaký byl její záměr, držet ho zde..?
Od incidentu v Chroptící chýši se tady navíc neukázal Lucius, takže Harry netušil, co se děje. To co se stalo si stále nechtěl připustit. Vždyť to nebylo možné...

Ještě toho dne se otevřely dveře ošetřovny a dovnitř nakráčel Severus Snape. Obezřetně se rozhlédl kolem, zda nikde v doslechu není ošetřovatelka a zamířil k posteli, na které ležel černovlasý mladík.

"Raddle," kývnutí hlavy mělo znamenat jakýsi strohý pozdrav.
"Dobrý den," nejistě.
"Jsem tu, abych vám řekl, že teď budete na škole sám."
"Cože?"
"Pán zla se rozhodl ze školy stáhnout smrtijedy. Lucius zde není již týden a Anton odešel včera. já odcházím dnes."
"Proč?" do hlasu se mu vkradla kapka hysterie.
"Pán zla si to přeje."
"Ale proč?"
"Vás 'výkon' v Chroptící chýši se již dostal na veřejnost. Proto si Pán zla nepřeje mít zde smrtijedy a vystavovat je tak riziku chycení, když je zrovna potřebuje někde jinde," nevrle odpověděl Snape.
"Ale..."
"Žádné 'ale', Raddle, zabil jste spolužáka, snad si nemyslíte, že vám to může jen tak projít."
"Zabil..."
"No jistě, nebo si myslíte, že Weasley je po jedné krásné Avadě ještě schopný se zvednout a jít do školy?!"
"Ale já..."
"Mlčte!"

"Odcházím, Raddle, bude tedy na vás, jak se s tí poperete," ušklíbl se Snape.
"Už to vědí..?"
"Ne, o vašem uctihodném výkonu ještě nikdo neví. Až na vašeho otce, pochopitelně."
"Otce... Co na to řekl..?" nejistý pohled.
"Co by měl říkat. Zuřil, Raddle, jistěže zuřil. Nebo si myslíte, že je snadné mít vás za syna a stále za váma zametat problémy? Uvědomujete si, že jste chodící katastrofa? Mistr má i jiné věci na práci, než se stále jen starat o to, zda jeho syn něco neničí, či nezabíjí. Takže teď je to jen a jen na vás, uvidíme, ja ksi poradíte," zlomyslně.

Mladík na něj z hrůzou hleděl, teprve teď mu začínalo vše docházet. Zabil spolužáka. Zabil svého nejlepšího přítele. Co na tom, že se Ron nedokázal vyrovnat s tím, že Harry má za otce Voldemorta, vždyť kdo by se s tím vyrovnal. Ale on ho zabil. Nebo snad ne? Myslí mu proběhla prchavá vzpomínka na boj s Ronem.
Ale jistě, že jej zabil. Kdyby nebyl vlkodlak, kdyby se nevrátil do školy, kdyby jeho otcem nebyl Pán zla. Kdyby je... Bylo zbytečně nad tím stále znova a znova přemýšlet. Teď musel myslet na to, co bude dál. Jeho otec měl pravdu, každému jen přidělává problémy. Ale co s tím? Copak za to může?

Snape mezitím odkráčel z ošetřovny zanechávaje za sebou zmateného, vystresovaného mladíka. Bylo mu to jedno, on vyřídil to, co měl. Jistě, něco přidal, něco řekl tónem, kterým to rozhodně říct neměl, ale tak co. Vždyť je to jedno. Až Raddlea zavřou do Azkabanu, tak se snad Pán zla vzpamatuj a začne se konečně opět starat o válku...

***

Dalšího dne se Harry vrátil na vyučování.

Když při snídani vešel do Velké síně, stočily na něj pohledy všech přítomných. Jistě, mohlo ho to napadnout. Škola si již na incident v Chroptící chýši udělala vlastní názor. Jak tomu mohl zabránit. Všichni si teď mysleli, že je vrah. A nebyl? Nikdo proti němu ještě nevznesl žádnou obžalobu, i když každý věděl, tušil, co se stalo. I když tělo Ronalda Weasleyho bylo již dávno objeveno Hagridovým loveckým psem. I když jej všichni nesnášeli a opovrhovali jím. I když byl synem Pána zla. Stále proti němu nikdo nic neřekl. Aspoň ne oficiálně.

Na chodbách, v hodinách, kamkolik kam se hnul, všude slyšel ty hlasy. Hlasy, které mu nadávaly, které se ho snažily proklít, které jej obviňovaly... Věděl, že v něčem mají pravdu. Ano, byl si jist, že Rona nezabil, ale byl zodpovědný za jeho smrt... A to ho ubíjelo dalo víc, než nenávist spolužáků, která po odchodu smrtijedů ze školy začala opět narůstat.

Už to nebyla jen dětská šikana. Pár krutých žertíků. Ne, teď se z toho stalo něco většího, horšího. Těžko by si někdo mohl pomyslet, že žáci, ještě děti, jsou něčeho takového schopni.

Neubližovali mu fyzicky, na to se stále ještě přiliš báli jeho otce. Ano, tušili, že o chlapce moc nestojí, že nejeví zájem starat se o to, co se děje ve škole. Ale báli se ho, báli se hněvu, který by náhle mohl přijít.
A také se báli Harryho. Báli se jeho proměn. Báli se, protože věděli, že před rozzuřeným vlkodlakem by neměli šanci. Ale úplněk byl jen jednou za měsíc...

Báli se, ale strach jim nebránil ubližovat mu psychicky.

Harryho ovšem netrápilo jen toto. Trápilo ho daleko víc věcí, než v době, když bylo jeho jediným úkolem porazit Pána zla. Jak rád by tu dobu vrátil.
Nemusel se starat o posměváčky, nemusel řešit všeobecnou nenávist namířenou proti němu. Nemusel se bát nadcházející proměny na kterou neměl přichystaný potřebný lektvar. Nemusel se starat o to, aby nezklamal otce, v tu dobu nebyl nikdo koho by mohl zklamat...

***

Lucius rozčileně přecházel po sídle. Chtěl něco udělat. Ale mohl? Měl na to právo? Věděl, že ne... Ale něco, něco mu stále říkalo, aby se zvedl a šel do Bradavic. Aby pomohl chlapci, kterého tam zanechali napospas vlkům.

Ano, věděl, co se děje ve škole. Draco mu pravidelně referoval. Ale mohl snad po svém synovi chtít, aby si vzal po ochranné křídlo mladého Raddlea? Vždyť jeho syn byl ve Zmijozelu a Harry v Nebelvíru, nemohl ho hlídat dvacet-čtyři hodin denně. A i kdyby o to Draca požádal. Tak co by zmohl? Možná by pomohl Zmijozel, ale co jedna kolej zmohla proti celé škole? Vždyť to byly stále ještě děti a proti nim stáli další děti, jenže ti měli podporu vedení, profesorů...

Lucius věděl, že nemá šanci jak Harryho ochránit, pokud bude tady, vně Bradavické pozemky...

Ale jak se tam dostat? Mohl jen tak porušit Mistrův zákaz? Ne... Je to Pánův syn, tak proč by se o něm měl stále starat on?

***

Brumbál si spokojeně mnul ruce. Jeho plán vyšel. Ano, smrt mladého Weasleyho sice nebyla v plánu, ale byla to nutná oběť v cestě za zničením Temné strany. A pokud se Harry rozhodl být na straně svého otce, bude zničen spolu s ním. Vlastně ne, on bude zničen, i když se rozhodne stát mimo hru. Na to bylo v Brumbálovi přiliš nenávisti, přiliš zášti, proti mladému chlapci.

Vždyť on mu mohl dát vše. Dal mu vše! Dal mu roli 'Vyvoleného' a on jí přijal. Tak jak se jen mohl opovážit přejít na druhou stranu? Ano, kdo mohl tušit, že Voldemort je chlapcův otec. No což, teď se s tím nedalo nic dělat. Lidi budou nuceni přestat věřit na 'Vyvoleného'. Sice už jim dal tolik důkazů o tom, že Harry není jejich spása, ale nevěří. Teď uvěří, teď, když zabil spolužáka... A další budou následovat, o tom Brumbál nepochyboval.

Remus Lupin, ó jak ten splnil svou roli v této partii, přímo dokonale! Skvostně se mu podařilo proniknout do Voldemortova sídla. Ano, jistě, mělo se mu to podařit již dříve. Dříve, než Voldemort zaútočí na ty chrámy. Ale tak co, byli to jen mudlové. Možná pár kouzelníků mezi nimi, no což, ministerstvo jejich rodiny štědře odmění. Byly to nutné oběti války! Stejně jako Lupin. Ten Lupin, který tak úžasně zvládl napadnout mladého Raddlea. Lupin, který svou 'chorobu' přenesl dále...
Brumbál věděl, že bez imperia, které na Lupina seslal, by se mu lykantropa nikdy nepodařilo přesvědčit, aby svého dřívějšího chráněnce napadl. Ale pár kouzel vše spraví, každého přesvědčí...

A teď. Teď z něj udělal hrdinu Fénixova řádu. Ano, ozvalo se pár hlasů, kteří protestovaly. Nelíbilo se jim, že vlkodlak, který napadl chlapce je oslavován. Však byly brzo umlčeni...

Přišla řada na další fázy plánu. Musí se dostat do Bradavic. Musí dostat Harryho... Ale na to bude čas... Až o úplňku... O úplňku, který se nezadržitelně blížil...

***

"Pane."
"Co?" nevrle.
"Mistře, myslím, že není dobrý nápad, nechávat Harryho ve škole."
"To co si myslíš ty, je mi naprosto jedno, Luciusi."
"Já vím, pane, ale stále si myslím..."
"Chceš mě naštvat? Chceš?" rudé oči se zabodly do plavovlasého kouzelníka.
"Teď jsi, máš práci jinde, nebo snad ne?"
"Ano, pane..."

Lucius pomalu odcházel. Bylo mu jasné, že Mistra nepřesvědčí. Ano, zkusil to a ne jednou. Vlastně se divil, že jej Pán zla vždycky vyslechne a pak pošle pryč. Čekal by kletby, cokoliv, ale ne ten chladný klid, kterým Pán zla v poslední době oplýval...

Rozhodl se počkat, promyslet to, co má udělat, co by chtěl udělat. Musel přemýšlet, co je správné...

***

Harry seděl u dalšé snídaně. Už tu byl tolik dní sám. Tolik dní vystavován stresu a nenávisti. Nemyslel si, že tak dlouho vydrží. Ne, první den, kdy byl propuštěn z ošetřovny si nemyslel, že vydrží hodinu a teď... Teď tady byl s nima, s těma, kterým dřívě věřil, skoro měsíc... Věděl to, musel sledovat čas... Čas, který mu řekne jak moc se blíží další přeměna. Přeměna, které se tolik bál.
Ale proč by měl? Vždyť už toho zažil hodně, co proti tomu může být jedna přeměna ve vlkodlaka? Ale věděl, že si jen něco nalhává. Uvnitř tušil, že přeměna ve vlkodlaka bolí jako nic, co předtím zažil...

Celou tu dobu tady doufal. Snad v zázrak, ve vykoupení. Ale možná jen v příchod otce, nebo Luciuse... Vlastně ani nevěděl, kterého z nich by viděl raději. Ale ano, tušil... Jenže přiznat si to..?

Ne! Pán zla by dobrý otec, nezkušený, ale dobrý! Vždyť na co si stále stěžoval? Na to, že je přednější válka, než on? Vždyť to bylo jasné!
Na to, že se mu dostatečně nevěnoval? Vždyť už nebyl malé dítě...
Tak na co, na co si stále stěžoval? Nevěděl... Jak moc by teď ocenil, kdyby jeho otec přišel a vyvedl ho na světlo. Odvedl jej pryč ze školy, z jámy ve které se tak náhle a nepřipraveně ocitl...



Pozn.: Další kapitola bude nevím kdy... Ale někdy, mám to tak trošku rozepsané do 37 a promyšlené do konce. Konec se nezadržitelně blíží, tak se pomalu začněte připravovat... Vím, že je kapitola asi o odstavec kratší, než obvykle, tak na to zkuste moc neupozorňovat... XD
Poslední komentáře
03.01.2008 19:05:44: Krásná kapitola. No jo, zajímalo by mě jestli se Mistr s tím otcovským postavením nějak zlepší. I k...
02.01.2008 15:23:51: rikisa: No tak ještě je před náma pár kapitol, třeba se chování některých postav změní... Děkuji za ...
02.01.2008 11:07:01: nová kapitolka a já o ní nevím...byla opravdu super, ale chudák Harry, nikdo kromě Luciuse se o něj ...
02.01.2008 00:59:46: Mania: Neviem ci mi vadi, ze sa dostava do popredia. To bolo len take konstatovanie! Ale mozno... mn...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.