Cual padre, cual infante

37.kapitola - Rodina a ti další

Další kapitola, jaký to div, že..? Tentokrát snad candy pozná, že se jedná o kapitolu... XD Snad se tu trošku vynahradí i dialogy z minulé...
Upozornění: Tentokrát asi žádný, nemohu přece vaše mysli vystavovat tak častému stresu, kdo by to pak komentoval, kdyby to se všema šlehlo? Ale ještě se dočkáte, přece jenom za pár kapitol, které zbývají se toho může ještě dost změnit... ;o)
Seděl v křesle u postele, pozorně sledoval mladíka, který na ní ležel. Před pár hodinami jej sem donesla. Chlapec byl vysílený, zraněný, v bezvědomí, ale to se dalo očekávat, potom, čím si prošel.
Přišel za pět minut dvanáct, věděl to. Také věděl, že kdyby nepřišel, tak chlapce jeho spolužáci zabijí a nikdo proti tomu nehne prstem.
Ano, věděl i proč. Věděl, že jeho syn, v podobě vlkodlaka, zabil další dva studenty. Bylo mu jasné, že se ostatní obyvatelé Bradavic budou mstít. Ale nenapadlo ho, že ty děti... Že budou schopní něčeho takového, jako lynčování!

Pár hodin před tím, než se přemístil před Bradavické pozemky a vyzvedl svého jediného potomka ze školy, kde už nebyl vítát, za ním přišel Lucius. Dlouho ho přemlouval, dokonce i prosil, což u Malfoye bylo něco nevídaného. Několikrát na sebe nechal seslat kletbu Cruciatus. Ale stále ne a ne odstoupit od svého úmyslu. Chtěl jít do Bradavic. Chtěl dostat Harryho z Bradavic.
Pán zla netušil, co Luciuse vede k tomu, aby se k jeho synovi choval s tak přehnanou laskavostí a starostlivostí. Vlastně to ani nechtěl vědět, bylo mu to jedno. Důležité bylo, že se staral, když se měl starat on... To mu došlo v době, kdy na Luciuse sesílal další várku kleteb a kdy už plavovlasý kouzelník nebyl schopen se zvednout ze země.

V té době si Pán zla přivolal Severuse a zeptal se ho na poslední události v Bradavicích, které, i přes to, že tam již nezůstal žádný smrtijed, byly bedlivě střeženy.
Pán zla musel mít přehled o tom, co se děje s jeho synem, i přes to, že nechtěl zasahovat. Ještě ne...
Snape mu s mírným úšklebkem vypověděl o Harryho přeměně bez lektvaru, i o zavražděném páru studentů. To Pána zla znepokojilo.
V momentě, kdy se vrátil špeh od Brumbála, rozhodl se vyrazit do školy. Teď už věděl, o co někdejšímu ředitely Bradavic šlo. Chtěl dostat jeho syna. Ano, jako vždy... Ale teď to bylo jiné. Brumbálův plán se zdál být dokonalý, ale přec měl trhliny. Brumbála by nikdy nenapadlo, že se Voldemort vydá na vlastní pěst do Bradavic, aby odtamtud dostal svého syna. Rozhodně ho to nemohlo napadnou, vždyť věděl, jak moc si Pán zla přeje, aby Harry zůstal ve škole, i když věděl, že tam není oblíbený, ba co víc, že jej nenávidí většina studentů i profesorů. Ano, to Brumbál věděl a proto se nerozpakoval použít svůj ohavný plán na zničení Harryho a tím i zničení mocné síly v rukách Temné strany.

Sledoval klidnou tvář svého syna. Věděl, že ho neměl posílat zpět do školy, ale musel! Bylo to součástí plánu, který skoro vyšel. Ale teď, když se stal tenhle incident, teď už nemusel dál dělat jak moc mu na synovi nezáleží.

Severus jej ujistil, že chlapec bude v pořádku, jeho vlkodlačí část mu pomůže zacelit rány od kouzel Bradavických studentů rychleji.

Od té doby, co Snape odešel, tu byl Pán zla sám. Sice slyšel Luciuse, jak pochoduje za dveřmi, odhodlaný vstoupit, kdyby se něco dělo. Dělal dobře, když nevešel. Pán zla si nepřál být rušen, chtěl tu být sám, až se jeho syn probere. Potřebují si promluvit a přitom by jim kdokoliv další překážel.

***

Harry tiše zasténal, pomalu otevíral oči. Několikrát zamrkal, hleděl na strop nad sebou. Vzpomínky na včerejší den se mu pomalu urovnávaly v hlavě. Dostal se k poslední věci, kterou si pamatoval.

Přetočil se na bok a strnul. Nevěřícně zíral na Lorda Voldemorta. Doufal, že to byl on. Sice Lucius by taky nebyl nejhorší volba, ale přece jenom jeho uklidnilo víc pomyšlení, že jej z nepřátelského hnízda dostal právě jeho otec.

Pán zla vyrovnaně hleděl na svého syna, viděl pochopení, i záblesk spokojenosti, které mu přeběhlo přes tvář. Pak se však chlapec opět mračil.

"Vzbudil ses," konstatoval Pán zla.
"Hmm..."
"Nemáš žizeň, hlad..?" rozhodil rukama.
"Ani ne."
"Dobře a nepotřebuješ něco jiného?"
"Proč se ptáš?"
"Jsem tvůj otec."
"No a?"
"Je samozřejmé, že se budu zajímat," zavrčel Pán zla.
"Ach, opravdu? A já myslel, že otec je od toho, aby mě poslal do školy, kde mě očividně nesnášejí," odsekl Harry, sedaje si.
"Musel jsem tě tam poslat."
"Jistě," ušklíbnutí.
"Byla to součást plánu!"
"Oh, tak to musel být delikátný plán a jak vyšel?"
V rudých očích se zlověstně zablýsklo, ale raději chlapcovu otázku ignoroval.

"Proč?"
"Co?"
"Proč sem musel do školy a proč teď jsem tady?" opakoval chlapec svou otázku.
"Byl bys raději ve škole?"
"Ne to ne, ale... Nechápu to. Poslal si mě do školy, i když si věděl, jaký tam budou a teď jsem zase tady," povzdychl si Harry.
"Už tam nebylo bezpečno."
"To nebylo nikdy!"
"Ale ano, před tím na tebe nemohl Brumbál a teď, když si zabil tři studenty, mimochodem úžasný výkon, tak by tě ze školy dostal rovnou do Azkabanu."
"Nechtěl jsem je zabít..." zoufale.
"Stane se, každopádně jsou mrtvý, na tom se už nic nezmění, budeš se s tím muset vyrovnat."
"Tolik k rodičovské podpoře," ušklíbl se Harry.

"Jak to, že na mě nemohl, vždyť jsou to Bradavice, každý tam může, očividně i ty, když si mě tam odsud dostal."
"Ano, Brumbál tam může, ale neodvedl by tě, neměl důvod."
"Ale proč?"
"Nemusíš vědět vše, to, co víš ti stačí," zavrčel Pán zla a zvedal se k odchodu.
"Kam jdeš?"
"Je válka, pokud jsi to zapomněl, smrtijedi nemohou bojovat, když neví kam," s tím odešel ze dveří.

Harry ještě slyšel, jak na chodbě na někoho cosi vztekle vrčí. Nezajímal se o to. Nechápal. Víc, než kdy předtím, nechápal svého otce. Chvílemi se zdá, jako by mu na něm záleželo. Sedí u jeho postele, když mu něco je. Zajímá se, ptá se... Ale pak je najednou zase chladný, odtažitý, prostě Pán zla, který musí koordinovat své věrné smrtijedy a na rodinu nemá čas.
Harry věděl, že to svému otci nemůže vyčítat, vždyť, to, že má rodinu, syna, ví teprve několik měsíců. Ale i tak, už si mohl zvyknout, přizpůsobit se...

Dveře do pokoje se opět otevřely a dovnitř vstoupil Lucius Malfoy.

"Jsem rád, že už jsi vzhůru, tvůj otec si dělal starosti," sedl si do křesla, které před chvíli opustil Pán zla.
"Nevypadal na to," ušklíbl se.
"Ale ano, seděl tu od doby, kdy tě přinesl z Bradavic. Hodně zuřil, když zjistil, co se stalo," poznamenal Lucius.
"A co se stalo vám?" ukazoval na Luciusův lehce pošramocený obličej.
"Říkám, že zuřil."
"Aha... Jak se dozvěděl, co se děje ve škole a proč vůbec přišel?" chrlil otázky mladík.
"Dozvěděl se to snadno, v Bradavicích jsou stále lidi, kteří jsou loajální tvému otci. A šel tam proto, aby nepřišel o jediného syna, kterého má. Záleží mu na tobě," dodal, když viděl, jak se chlapec zachmuřil.
"Nechová se tak."
"Je to Pán zla, jistěže se tak nebude chovat. Navíc tě tím ochraňuje."
"Jistě..." nevěřícně.
"Ale ano, myslíš si snad, že Brumbál v řádách Pána zla nemá své špehy? Má, nevíme kdo to je a proto se musíme mít na pozoru, co říkáme. Kdyby Pán zla dal najevo, že mu záleží na synovi, byl bys unesený, nebo mrtvý do pár hodin," vysvětloval Lucius.
"Jo, ale... Mohl mi to říct!"
"Nemohl. Jsi dítě, ano jsi," dodal, když viděl, Harryho nespokojený výraz.
"Myslíš, že by ses k němu dokázal chovat s nenávistí, nebo ignorací, jako, když si myslíš, že tě nemá rád? Nedokázal, Harry."

"Neměl mě posílat zpátky do školy..." pozvdych.
"Ano, to asi neměl. Ale bylo to nutné..."
"Proč? Vím, že mě nemá rád."
"Jistěže má, je to tvůj otec. Copak jsi mě doteď nepoclouhal?!"
"Ano ale..."
"Žádné 'ale'."
"Od té doby, co jsem vlkodlak se chová jinak, ještě hůř, než předtím," namítl.
"Není pro něj snadné vyrovnat se s tím, že jeho vlastní syn je vlkodlak. Doteď bral vlkodlaky jako něco podřadného a teď je jím vlastní syn, jak se asi musí cítit? Harry, on tě má rád, ale je to Pán zla, nemůže, neumí, to dávat tak najevo. Kolikrát to chceš ještě slyšet?"
"Já vím, jenom..."
"Jenom co, Harry?"
"Možná, kdyby mi to řekl on."
"Myslíš, že Pán zla by ti někdy řekl o něčem, co má co dočinění s citama? Vždyť to by poukázal na svojí slabinu a to si nemůže dovolit, ne teď, když je ještě stále válka," trpělivě vysvětloval Lucius.

Seděli mlčky. Potřebovali si urovnat myšlenky.

Harry si nebyl jist tím, co mu Lucius řekl. Opravdu to jeho otec dělá jenom kvůli válce, kvůli strategii? Možná ano... A jak se potom bude chovat po válce? Bude to stejné..? Netušil, doufal, že ne, ale mohl si být jist?

Lucius sledoval černovlasého mladíka, bylo mu jasné o čem přemýšlí. Věděl, že možná Pána zla obhajoval až příliš, ale věřil, že to bylo psrávné. Aspoň to chlapce povzbudilo, když nic víc...

***

Hradem se ozval nepříjemný zvuk sirény.

"Co se to děje?" vystrašeně se ptal chlapec.
"Někdo napadl Temný hrad."
"A nemůžou se dostat i sem?"
"Ne, přes tenhle hrad je chráněn lépe, než sídlo smrtijedů," vysvětlil Lucius.

"Otec se tam přenese?"
"Ano, nepochybně. Měl bych jít také, bude potřeba každý..." plavovlasý kouzelník se zvedal k odchodu.
"Jdu s vámi!" vyhrkl chlapec.
"Nemyslím, že je to dobrý nápad. Vždyť jsi den po přeměně, musíš být vysílený..." namítl Lucius.
"NE! Jdu s váma. je to jasný!"
"Jestli se ti něco stane, tak mě Pán zla zabije, je ti to jasný?" zoufale sledoval chlapce, který se mezitím urychleně převlíkal do hábitu.
"Kde mám hůlku?"

Lucius si povzdechl, vytáhl z šuplíku chlapcovu hůlku a podal mu jí.

"Tak jdem?" Harry zamířil ke dveřím, následován Malfoye.
"Drž se u mě, jasný? Někteří smrtijedi možná ještě nevedí, že jsi synem Pána zla."
"On je ještě někdo, kdo to neví?" udiveně.
"Ano, někteří smrtijedi mají mise v cizině a nemají prostředky k tomu, aby zjistili, co se děje v anglii."

Pomocí letaxu se přenesli do Temného hradu. Vyšli z krbu.
Proběhli několika místnostmi až do míst, kde se seskupovali smrtijedi a Voldemortem v čele.

"Co tady dělá?!" Pán zla se vztekle otočil na Luciuse.
"Pane, trval na tom, že půjde semnou," Malfoy pokorně sklonil hlavu a čekal na ortel.

Voldemort chvíli přejížděl pohledem z Luciuse na svého syna. Viděl odhodlání v černých očích. Bylo mu jasné, že Harryho jen tak zpátky do bezpečí nedostane.

"Dobře, budeš ho hlídat. Cokoliv se mu stane, zaplatíš životem," zavrčel.
"Ano, Mistře."

Pán zla se otočil zpět ke smrtijedům, závaje jim poslední pokyny. Bylo zřejmé, že Fénixův řád se do hradu ještě nedostal. Ale určitě to již nebude trvat dlouho...



Pozn.: Tak jo, nutná a ukecaná uspávací kapitola, ale co, musela taková být. V další bude už bitva, tak snad to bude nějaká ta akce, kteoru Vruon a snad i ti další ocení... ;o)
KiVi: o chování Pána zla vím a snad ti aspoň tato kapitola něco osvětlila... Pokud ne a pokud se to nedozvíš do 40.kapitoly, tak se pak zeptej, ale doufám, že už to nebude potřeba...
Poslední komentáře
28.01.2008 17:32:37: Komentář od Aileen, který mi přišel na mail: Ach senzační kapitola... *blažený úsměv* Taková příjemn...
28.01.2008 00:42:26: Začala jsem číst tuhle povídku úplně nedávnon a jednoduše skvělá. Snad nejlépe zpracovaný námět - Ha...
22.01.2008 17:24:51: Hurááá xD ... Konečťne som si to prečítala... Mno... takže čo k tomu? Hm... Som rada, že je Harry v ...
21.01.2008 22:12:18: je to fakt supr, ale už by to chtělo další kapitolkusmiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.