Cual padre, cual infante

38.kapitola - Ti, jenž prohrávají

Po dlouhé době, no ještě to není tak dávno. Každou chvíli tuhle povídku otevřu a snažím se dopsat další kapitoly, jenže vím, že se víc a víc blíží konec a to se mi moc nelíbí. Sice stále ještě bude Cual 2, ale to už bude přece jenom jiná povídka...
No každopádně, užijte si kapitolu.
Upozornění: násilí, krev, smrt, možné OOC chování postav



Harry stál vedle Luciuse. Hůlku v ruce v obrané pozici před sebou. Očima těkal kolem.
Nemohl tvrdit, že se nebojí. Měl strach, ano. Ale nebál se toho co přijde, jako spíš těch, kdož přijdou. Měl strach je vidět. Bál se jejich reakce. Toho, že jej zas a znovu budou osočovat. I když teď už právem. Nebo snad nestál na straně Pána zla.
Byl stejný jako Voldemort, i přesto, že si to nechtěl přiznat. Nebo bylo snad jinak možné, aby tady teď stál, odhodlaný zabíjet ty, kteří jen bojují o to, aby svět byl opět zbaven zla.

Podíval se stranou. Viděl svého otce, kterak určuje Smrtijedům jejich úkoly, aby v boji měli aspoň nějakou strategii.
Harry nebochyboval, že Fénixův řád je dobře vyzbrojen a určitě i v přesile, jinak by se přeci neodvážili zaútočit na hrad Pána zla. Vždyť museli vědět, že zde bude většina smrtijedů, nebo aspoň ti, kteří se sem stačí přemístit, než bude uzavřena hranice proti přemisťování.

Pán zla to věděl. Tušil, že jejich šance jsou malé. Ale měli je! Nemohli prohrát. Ne na vlastním území. To se nemohlo stát.
Rozdal poslední instrukce a sám se postavil mezi smrtijedy. Dřív je nechával, aby bitvy vyhrávali bez něj, ale dnes na to nebyl čas.

Lucius stál vedle syna Pána zla. Věděl, co bylo jeho úkolem. Chránit chlapce a nedovolit nikomu, aby se k němu byť jen přiblížil. Věděl, že to bude nadlidský úkol. Ale musel jej splnit.
Když si jen představil, že jeho vlastní syn je stejně starý jako Harry, běhal mu z toho mráz po zádech. Byl rád, že Draco nemusí bojovat a je v relativním bezpečí, ať už boj dopadne jakkoliv.

Hradem se začaly šířit hlasité rány, jak kouzla Fénixova řádu dopadala na hradní bránu.
Harry se otřásl.
Bylo mu jasné, že nebude trvat dlouho a obrany budou protrženy a pak to bude na nich. Nebyl si jistý, jak účelně dokáže bojovat. Zatím byl zvyklý bojovat jen proti těm zlým a teď. Situace se změnila, bude se muset přizpůsobit, to mu bylo jasné...
Povzdechl si.

"Ještě se můžeš vrátit," ozval se Lucius vedle něj.
"Ne, to ne, já jen, že..."
"Že..?"
Harry jen pokrčil rameny, vlastně ani nevěděl, co. Jen byl nesvůj.

"Expulso!" Ozvěna několika desítek hlasů se rozlehla po síni, ve které smrtijedi stáli.
Bylo jasné, že obranná kouzla jsou prolomena.

***

"Expeliarmus!" Harry mířil hůlkou na jednoho člena řádu. Nechtěl zabíjet, ne, dokud to nebylo potřeba. Navíc si nebyl jist, zda by to zvládl.
Kouzelník šel k zemi.
Harry se vyhnul zelenýmu paprsku, který letěl kolem. Stačil si ještě všimnout, jak zasáhlo jednoho ze smrtijedů.

Pátral po Luciusovi, někde ho ztratil a to nebylo dobré. Otce viděl, stál poblíž velkého seskupení smrtijedů a pálil mezi řady Fénixova řádu jednu smrtelkou kletbu za druhou.

Luciuse našel na skoro na druhé straně sály. Malfoy se nepatrně usmíval a držel pod kletbou Cruciatus jednoho z členů řádu.
Ve stejném okamžiku jako Harry se k plavovlasému kouzelníkovi dostal i Pán zla.

"Přestaň si tady hrát a koukej bojovat, mučit můžeš pak," zavrčel Pán zla.
"Protego," Harry jen tak tak zabránil jednomu z kouzel, aby se k němu dostalo. Neušel mu spokojený pohled otce.

"Avada kedavra," Pán zla ledabyle mávl hůlkou a zabil kouzelníka, který se odvážil dojít příliš blízko k němu.
"Zůstaneš u Harryho," zasyčel na Luciuse před tím, než odešel zabíjet do jiné části hradu.

"Furnunculus!" Harry si všiml kouzelníka, který se nenápadně blížil k Luciusovi.
Malfoy se překvapeně ohlédl. Na zemi za ním klečel kouzelník, rukama si držel obličej, který měl posetý boláky a tiše naříkal.
"Avada kedavra," pronesl Lucius, aniž by se blíže staral kdo to je.
"Ale to..." začal protestovat černovlasý mladík.
"Ne. Je to nepřítel, musí zemřít."
"Ale..."
"Harry, nesmíš je šetřit, jinak tě zabijou oni, je to jasný." Malfoy zamířil na lepší místo, odkud mu hrozilo menší nebezpečí, ale sám se mohl lépe a účinně bránit.
Chlapce táhl za sebou.

"Impedimenta!" Kouzlo zasáhlo Luciuse, který se na místě s nepěkným zaklením zastavil. Pohledem pátral po tom, kdo nepříliš zdařilé kouzlo seslal.
"Duro!" Vypálil na kouzelníka kletbu. Svůj cíl nezasáhl.
"Glacius!"
"Avada kedavra!"

Harry se vzdálil, než ho mohlo zasáhnout některé z kouzel, která si bojující dvojice vymněňovala.

Začal uvažovat o tom, že to nebyl dobrý nápad, dobrovolně se připlést do bitvy. Mohl teď být kdekoliv jinde. Ale byla pravda, že to by zase nevěděl, kdo vyhrál.
Kdo jak si stojí. A pčeci jen. I přesto, kým jeho otec byl. Nemohl o něj přijít. Ne, ještě stále ho neměl rád tak upřímně a čistě, jako mají jiné děti své rodiče. Ale přeci jen, byl to jeho poslední žijící příbuzný. Navíc otec! Bylo jedno, že je to Pán všeho zla, v tomhle na tom zas až tolik nezáleželo.

"Mdloby na tebe!" proběhl mezi několika dalšími bojujícími dvojicemi.

Podklouzly mu nohy, při pádu ještě zaznamenal, jak se k němu někdo blíží s napřaženou hůlkou.
Dopadl na zem. Hůlka mu vypadla z ruky. Zděšeně se rozhlédl kolem, hledal jí očima, nemohl být bez ní zrovna teď.
Kouzelník došel až k němu.

"Opět se setkáváme." Harry v něm poznal staršího z členů Fénixova řádu.
Mladík jen něco zamumlal, stále hledal hůlku.
"Crucio!"
Kletba jej zasáhla zcela nepřipraveného.

V bolestivých křečích se válel po zemi. Křičel do ochraptění, avšak v nastalém boji jej nikdo neměl šanci slyšet.
Náhle bolest ustala. Stále ještě ležel na zemi, ztěžka oddechoval. Otevřel oči až když jej někdo popadl a postavil na nohy.

"Neměl ses vzdalovat od Luciuse!" Vrazil mu do ruky jeho hůlku.
"Ale já..."
"To mě nezajímá! Najdeš ho a nehneš se od něj nakrok," zavrčel Pán zla s tím se otočil a nechal tam chlapce stát.

Chlapcův pohled spočinul na kouzelníkovi, který jej mučil. Ležel teď na zemi v kaluži krve, jakási kletba mu podřízla hrdlo. Mrtvé oči vytřeštěné do strpu. Harry se otřásl, když to viděl. O několik kroků poodstoupil, když si všiml jak se k němu blíží kaluž krve, která vytékala z mužova těla.
Někdo do něj strčil. S hůlou v pohotovostní poloze se otočil.

"Incendio!" smrtijed stihl zasáhnout dřív, než Harry.

Mladík sledoval jak kouzelník před ním vzplanul.
Křik a zápach spáleného masa se nesl halou.

Harry zděšeně sledoval kouzelníka, dokud nepadl mrtev k zemi.

"Tady jsi, hledal jsem tě," Lucius stanul vedle chlapce.
"Pojď," chytl jej za loket a táhl jej pryč od ohořelé mrtvoly, vidě, že mladík by sám nebyl schopen se od toho pohledu odpoutat.
"Avada kedavra!" zasáhl kouzelníka, který se jim připletl do cesty.

Dostali se za skupinku bojujících smrtijedů, až tady si Harry mohl pozorně prohlédnout Malfoye.

Plavovlasý kouzelník měl levý rukáv nasáhlý krví. Na obličeji několik krvavých šrámů, jinak se zdál být nezraněn. To samé se určitě nedalo říct o Luciusově protivníkovi.
Harry sám měl na sobě cizí krev, ani netušil, jak se tam vzala. Stále se ještě třásl po prožitý kletby Cruciatus a z pohledu, který se mu hned poté naskytl.
Jinak se zdál být nezraněn, což Luciuse potěšilo. Netušil, jak by Mistrovi vysvětloval, že se Harrymu něco stalo.

***

Harry stál opět sám.
V probíhajícím boji se Malfoyovi podařilo se mu opět ztratit, což chlapce poněkud znepokojovalo.

"Protego!" Byl nucen se bránit, ale ještě stále nebyl odhodlaný někomu příliš ublížit, nebo snad někoho zabít.
"Diffindo!" Náraz kletby donutil Harryho o něco ustoupit.

"Ale, ale Raddle, přece by ses neschovával," ušklíbl se kouzelník.
"Confundo!"
Kouzelník se vyhnul kouzlu a vyslal na chlapce své vlastní.
Harry se opět jen o vlásek vyhnul několika paprskům, kteří letěly jeho směrem.

Koutkem oka zahlédl smrtijedy, kterak spacifikovali kouzelníky, kteří kletby vyslali. On sám se soustředil na muže před sebou.

"Petrificus totalus!" Ani nyní se netrefil.
"Sectumsempra!" Kouzelník se škodolibě ušklíbl, když viděl, jak kouzlo prošlo Harryho štítem a nepěkně jej pořezalo na noze. Chlapec překvapeně sykl. Rychlým pohledem zjistil, že se mu nohavice zbarvují do ruda.
"Expeliarmus!"
"Crucio!"
"Avada kedavra!"
Zelený paprsek zasáhl cíl.

Černovlasý chlapec klesl k zemi, poraněná noha už jej nemohla dále nést.
Muž naproti němu ležel na zemi, oči hledě vzhůru již neměly šanci cokoliv spatřit. Byl mrtvý.

"Episkey," zaševelil ve snaze zahojit si aspoň částečně zranění na noze. Skoro bez žádného výsledku. Aspoň se mu tedy podařilo zastavit krvácení.
Postavil se na roztřesené nohy. Vyhýbal se pohledu na možu, kterého zabil. Ne, teď na to nemohl myslet. později snad, ale teď rozhodně ne.

Musel najít Luciuse.

Procházel halou, nyní spíš bitevním polem.
Všude byla krev. Na zemi leželi mrtvý i ti těžce zranění, kteří v bolestných mukách teprve umírali.
Harry se snažil neslyšet sténání a zoufalé volání raněných. Nemohl jim pomoci. Rozhodně ne, dokud bitva ještě neskončila.
Ano, stále se ještě bojovalo. Boj se však přesunul do dalších částí hradu, takže v hale byl již poměrně klid.

Harry se prodil krví a částmi lidkých těl.
Z hrůzou hleděl na to, čeho se zúčastnil. Věděl, že to budou jatka, ale nedovedl si to představiv a teď tady stál a stejně tomu nemohl uvěřit.
Tolik mrtvých, tolik nadosmrti zmrzačených. Nemohl odvrátit pohled, utrpení bylo všude kolem.

Po špinavých tvářích mu stékaly slzy. Nebyl s to pořádně unést tíhu, která na něj padala.
Musel najít Luciuse. Na tehle jediný pevný cíl se nyní upjala jeho mysl.

"Luciusi," ztěšeně vydechl, když spatřil plavovlasého kouzelníka ležet na zemi.
Doklopýtal k němu, nehleděl na bolest, která mu vystřelovala z poraněné nohy, ani na malátnost, která se jej začala zmocňovat.

Padl na zem vedle Malfoy.
"Luciusi," zavzlykal. Jemně s kouzelníkem zatřásl.
Po chvíli, která mu příšla věčnou, zjistil, že kouzelník dýchá. Trochu se mu ulevilo. Nebyl mrtvý a to teď bylo hlavní.

"Ren-rennervate."

Lucius slabé zasténal, začal se probírat.
"Harry..?" otevřel oči a spatřil chlapce, který stále klečel na zemi vedle něj.
"Žiješ," vydechl Harry.

Malfoy se opatrně zvedl. Sykl bolestí a stiskl si hrudník, očividně měl zlomená žebra.

"Jsi v pořádku?" podíval se dolů na chlapce.
"Pojď." Pomohl mu na nohy.
Harry zakolísal. Stále se mu točila hlava, bolest v noze nevyjímaje.

Lucius si chlapce znepokojeně prohlídl. Netušil, jak dlouho byl on sám v bezvědomí. Bylo jen štěstí, že Harryho za tu dobu nikdo nezabil. V duchu si vynadal.
Byl tak hloupý! Měl přeci na chlapce dávat pozor a on si místo toho hledá ty, se kterýma měl nevyřízené účty.

Rozhlédl se kolem. Hned mu došlo, že boj se přesunul jinam. Bohužel se tam musel přesunout i on. Sice by bylo jednoduší, kdyby vzal zraněného chlapce a zmizel odsud, ale to by se Mistrovi nemuselo líbil.
Ještě jednou si Harryho prohlédl. Bude to muset ještě nějakou chvíli vydržet, snad už to nebude dlouho trvat...
Poslední komentáře
06.03.2008 20:27:59: ty krásko tahle kapitolka byla úžasná! prostě taková realistická! Žádný úchylnosti který máš zvykem ...
06.03.2008 01:19:41: Jantar: Nebo tohle aktualizaci neohrozí... smiley${1} Zase až tak mě to nebere, i když... smiley${1}
05.03.2008 23:47:36: Jak tak sleduji tak se to z těma komentářema moc kupředu nepohlo.To je fakt na bednu.Co tu pak ti li...
05.03.2008 14:20:10: Jé bitva, co bitva pro mě to byl něco jako masakr, ale to už jsou silná slova, že? Každopádně to byl...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.