Cual padre, cual infante

4.Kapitola - Krev není voda 1/2

Komentáře nutné!!! Další kapitolu přidám, až mi tu necháte pět komentářů!=)
Protože vím, že komentáře umíte!!! Když je začnete psát sami, nebudu muset dávat limity... tak se můžete ukázat u ostatních povídek!

 

Harry zůstal zírat na dveře, které se zavřely za jeho otcem. Stále tomu nemohl uvěřit. Voldemort s ním mluvil normálně, teda aspoň u něj se to tak dá brát. Nesnažil se ho proklít ani nic podobného.

 

To přece není možný... Jistě, že je. Říkal jsem to, nebo snad ne? Nezměnil se! Proč to prostě nechceš zkusit? Nechci mít za otce jeho! To se radši vrátíš k Dursleyovým? Myslíš ty, které Malfoy zabil?! Oh... no jo vlastně. Ale teď máš otce! NE! On nemůže být můj otec!!! To prostě není možný!  Tak to jenom vyzkoušej... Co, když se to někdo dozví, ztratím kamarády, ztratím vše! Pokud to nepřijmou, nejsou to praví přátelé! Teď máš otce, rodinu, můžeš žít jako ostatní! Nechci něco objetovat, když nevím, co má Voldemort v úmyslu... Vždycky budeš muset něco obětovat...

 

Harry si povzdychl, jeho vnitřní dialogy ho začínaly zmáhat. Opravdu netušil, co má dělat, byl v bezvýchodné situaci... zase. Bál se Pána zla, strašně se ho bál. I když se před ním a před smrtijedy snažil hrát na hrdinu, na kluka, kterého nic nezlomí. Bál se. Sice to bylo teprve okamžik, ale Harry si pomalu zvykal. Zvykal si na to, že obávaný Temný pán je jeho otec. Zvykal si na něj myslet jako na otce. Ale nemohl, nedovolil si, říci to nahlas. Vždyť Voldemort mohl každou chvíli přijít a zabít ho, mučit ho, vysmát se mu a říct, že to byl je vtip...? Netušil, co má dělat. Nechtěl zradit Brumbála, své přátele, svět... Ale pokud on, Voldemort, byl skutečně jeho otec. Nemohl se proti němu přece postavit v boji. Jak by mohl pozvednout hůlku proti vlastnímu otci? Zvlášť, když tak dlouho toužil po to, nějakého otce vůbec mít...

 

Ale... Pořád mu to vrtalo hlavou. Ne... nemůže to tak být. On a Voldemort. Vždyť byla ta věštba, nebo ne? Co, když je to pravda, co když žádná věštba nebyla. Jenže proč by Brumbál lhal?

 

Proč asi, aby si pojistil ochranu kouzelnického světa. Ale, když nebyla věštba, tak by jako obyčejnej kluk těžko měl šanci... Tohle by Brumbál neudělal. Opravdu? Proč by mi lhal? Těžko ti mohl říct: „Harry, sice nemáš proti Voldemortovi šanci, protože ty nejsi Vyvolený, to ostatně není nikdo. Ale to nevadí, hlavně, že svět bude žít v domnění naděje.“ Nebo si opravdu myslíš, že to mohl udělat? Zvlášť, jestli věděl o tobě a Voldemortovi... Já mu věřil. No a? Brumbál ti přece lže od prvního okamžiku. Tak co by mu udělala další „nevinná“ lež? A co Voldemort? Je přece zlý, špatný a zabíjí lidi... No jo, ale kdo určil, co je a co není zlé? Co je a co není špatné? Co když je Brumbálova strana ta špatná? A že zabil pár lidí... no to se v tom davy ztratí. Cože?! Brumbál přece taky zabíjí! Ale to je něco jiného... Opravdu? No tak ne, no... Voldemort ti nelhal! Ani, když se tě snažil zabít. Nelhal ti!

 

Mladík na posteli byl již víceméně rozhodnut. Zkusí to se svým otcem. Vždyť zase o  tolik nejde. Dřív nebo později se to stejně všichni dozví. A až se tak stane, aspoň bude mít kam jít... Kouzelnický svět ho nepochybně zavrhne, ale všichni ne. Musel si naklonit stranu, která se o něj v budoucnu postará.

Chladná logika zvítězila!

 

Dveře zavrzaly. Někdo vstoupil do pokoje. Harry, stále sedící na posteli, pozvedl hlavu. Hleděl do rudých očí svého otce, už zase. Chlapce si ani neuvědomil, jak dlouho trvalo jeho ´myšlenkové´ zaujetí. Lehce udiveně se pátravě podíval na otce.

 

„Rozhodl ses?“ Temný pán se marně snažil skrýt očekávání.

„Jistě...“

„A...?“ zřetelná nedočkavost.

„Rozhodl jsem se to vyzkoušet... ale nechtěl bych, aby o tom někdo věděl,“ začal Harry.

„To je trochu pozdě. Smrtijedi už byli informování,“ přerušil jej Pán zla.

„Byli informování? Tys je informoval...“ zatvářil se mrzutě mladík.

„Jistě! Nepřicházelo v úvahu, aby, byť neúmyslně, zaútočili na mého syna,“ zamračil se Voldemort.

Harry ho na okamžik odzbrojilo, že o něm jeho otec, nejen přemýšlí, ale i hovoří, jako o svém synovi. Něco z toho se zřejmě zračilo v jeho výrazu. Jak jinak si vysvětlit, otázku Pána zla?

 

„Tobě vadí, když o tobě mluvím jako o synovi?“ znepokojeně se zeptal Voldemort.

„Ne... jistě, že ne. Jen, je to nezvyklé,“ vychrlil Harry, než si vůbec uvědomil, co řekl.

„Ehm... totiž,“ najednou nevěděl, co říct.

„To je v pořádku. Já po tobě samozřejmě nevyžaduji, abys mi říkal ´otče´ nebo nějak familiérně. Vždyť tenhle ´vztah´ je jen biologický... zatím,“ oznámil Voldemort.

„Hmm... aha,“ až teď si Harry uvědomil, že třeba vůbec nezáleží na tom, jestli on chce být synem Pána zla. Ale také na tom, jestli ho on bude chtít za syna. Vždyť to, že je z jeho krve ještě nic nemění na tom, že se poslední roky snažili navzájem zabít. Lehce vyděšeně zíral na Temného pána. Očekával, jestli něco řekne.

„A... jak to tedy bude?“ ozval se, když se nejobávanější čaroděj na světě k ničemu neměl.

„Jak to myslíš?“

„Co škola? Co válka? Co my...?“ netušil, jak se může Voldemort tak stupidně ptát.

„Do školy se samozřejmě smíš vrátit, pokud tě tedy nebude ´všemocný´ Brumbál ohrožovat. O válku se starat nemusíš, není to tvoje starost. My... to se uvidí, myslím že to bude chtít čas,“ povzdychl si Mistr smrtijedů.

„Aha... ale o válku se starat musím, vždyť Brumbál si pořád myslí, že jsem jeho ´tajná zbraň´,“ nepatrně pokrčil rameny Harry.

„Smrtijedi na tebe nebudou útočit, pokud ti něco udělá Brumbál nebo někdo z toho jeho pošahanýho řádu, tak si to s nimi vyřídím,“ nebezpečně se zablesklo v rudých očích.

„Hmm... a co jméno?“

„Jméno?“ lehce udivený pohled Voldemorta.

„No jistě, pořád budu Potter, nebo... Raddle?“ prostě se musel zeptat, nerad by, aby ho ještě něco překvapilo.

„Raddle,“ strohé oznámení.

„No jo, ale to se to tím pádem Brumbál hned dozví...“ zděšeně.

„Nemyslím si, že by ten starej blázen nějak pravidelně zkoumal soupis žáku, jestli se jim náhodou nezměnilo jméno. A na ministerstvu se těžko bude někdo v blízké době koukat do spisů, jestli se třeba Harry Potter nerozhodl změnit jméno,“ ušklíbl se Pán zla.

„Aha...“ chlapec byl pořád trochu mimo z událostí, které se v posledních dnech staly.

 

„Kde budu, než začne škola?“ opatrně se zeptal.

„Tady...“

„Tady?“ nechápal Harry, to má být měsíc v jednom pokoji. Sice na to byl zvyklí od Dursleyových, ale nějak se mu nelíbilo, že by se tak k němu měl chovat i vlastní otec.

„V sídle,“ upřesnil Voldemort.

„Můžu vyjít z pokoje?“ ujišťoval se Pot... Raddle.

„Samozřejmě, ale neopouštěj dům. Rozhodně ne sám!“ varoval ho Pán zla.

„Aha... dobře, to nebude problém. A co tu mám měsíc dělat?“

„Můžeme ten čas využít k upevňování vztahu.“

Chlapec musel uznat, že tohle znělo rozumně. Jenže, pořád tu bylo něco, na co se prostě musel zeptat.

 

„Když budu zbytek prázdnin tady, kde si bude Brumbál myslet, že jsem?“

„V mém zajetí, samozřejmě.“

„A, co když se mě budou snažit zachránit,“ nechápal Voldemortův klid.

„To těžko, nejspíš si už myslí, že jsi mrtvý. A i kdyby stále věřili, že žiješ, tak tady tě nemají šanci najít. Jen opravdu málo mých věrných smrtijedů ví, kde se sídlo nachází,“ objasňoval Pán zla.

„Když to Brumbálovi někdo řekne?“

„Kdo by mu to asi tak řekl? Chceš snad naznačit, že mezi smrtijedy je špeh?“ zlověstně se zablísklo v rudých očích.

„Ne, ne,“ přehnaně rychlá reakce.

„Takže?“

„Nevím... jen, kdyby to Brumbálovi někdo řekl, tak se sem může dostat?“ snažil se navázat na téma Harry.

„Ne. O sídle vím jen já, Lucius, Avery a Lestrange. Nemyslím si, že by někdo z nich běžel za Brumbálem, prozradit mu, kde je moje sídlo,“ zamračil se Voldemort.

 

„Musím už jít, rozmysli si to s tím zrádcem, opravdu by mi pomohlo, kdybys mi řekl, kdo to je. Přijdu zítra a ukážu ti sídlo,“ otočil se Voldemort k odchodu. Ještě odedveří vrhl na syna znepokojivý pohled. Nikdy si ani nepomyslel, že by mohl mít syna. Pravda, to že to byl zrovna Potter trochu kazilo celkový dojem, ale stejně... Krev není voda, s Harrym se dá ještě ´pracovat´.

Zavřel dveře.

 

 

Poslední komentáře
04.07.2007 13:46:03: *dabelsky smich* noo...toto ssa mi paaci smiley${1}
10.05.2007 17:43:52: úžasnéí koukám, že cissy a spol. zavedli novou vlnu témat fanfiction povídek:-) za což jsem jim opra...
10.05.2007 14:47:50: nádhera krása začíná to být pořádně zajímavý těším se na pokračko
10.05.2007 14:47:26: Mooc hezká kapitolka.. jako všechnysmiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.