Cual padre, cual infante

40.kapitola - Cti otce svého

Neb on je tím, který Ti dal život. On je ten, kdo Tě vede cestou trnitou a nebojí se stát po Tvém boku a bojovat za lepší život pro Tebe, pro svého syna a svého dědice. On a nikdo jiný. Neboť jen on Ti dává lásku zahalenou v temnotě, kterou jen Ty umíš rozeznat. Ty jsi jeho synem a Ty převezmeš jeho dílo jako ten, kdo je mu rovným...
Černovlasý chlapec se právě probudil. Roztěkaně se rozhlížel kolem v mysli mu proudily vzpomínky na minulý den, nebo předminulý? Nebyl si jist jak dlouho spal. Vlastně to bylo jedno. Teď byl vzhůru a musel čelit okolnostem.

Nový Pán zla

Ne! On nemohl nastoupit na jeho místo. Jak ho to jen mohlo napadnout? Vždyť... Nemohl! I kdyby snad chtěl, i kdyby se sebevíc snažil, tak nemohl být Temný pán. Neměl tu moc, neuměl kouzla z černé magie, neuměl nic... Nemohl přikazovat Smrtijedům, aby mučili, zabíjeji, ničili. Nebo snad mohl? Měl to přeci v genech. Byl jeho synem, takže musel být stejný, aspoň v něčem.

Otevřely se dveře do pokoje, ve kterém se chlapec nacházel. Vstoupil Lucius Malfoy.

"Jsi vzhůru," konstatoval.
Černovlasý mladík na něj pohlédl, nevěděl, co by měl říct. Poslední dobou se mu jaksi nedostávalo slov. Byl bezradný, tahle situace, tenhle život, to nebylo to, co chtěl.
Lucius mu měl pomoci!

"Měli bychom se domluvit na tom, jak to teď bude," začal Malfoy.
"Co jak bude?"
"No. Pán zla mrtvý a ty jsi nezletilý-"
"To znamená, co?" skočil mu do řeči Raddle.
"Harry, tvůj otec mě ustanovil tvým opatrovníkem, to znamená-"
"Vím, co to znamená. Budete mi rozkazovat," ušklíbl se mladík.
"Ne. Budu se o tebe starat, než ti bude sedmnáct."
"A pak? Půjdu na ulici?"
"Vzhledem k tomu, že nyní vlastníš několik sídel, tak bys na ulici nešel. Ale i kdybys byl bez prostředků, tak bys měl možnost zůstat u mně, jenom si nemyslím, že bys chtěl. Navíc v té době nastoupíš jako právoplatný nový Pán zla."
"Nechci být Pán zla!"
"Spousta z nás nechce spousty věcí, ale je to tak a my se tomu musíme podřídit."
"Nebudu zabíjet."
"V bitvě ti to šlo skvěle," namítl Lucius.
"Já..."
"Myslím, že tohle téma teď můžeme nechat být, ještě máš pár měsíců, než bude plnoletý a pak se uvidí," rychle jej předběhl Malfoy, vidě, že by chlapce mohlo jen pomyšlení na to, co udělal rozhodit.

Harry zamyšleně hleděl před sebe. Vstřebával informace.
Věděl, že Lucius mu má pomáhat, ale že je teď jeho opatrovník, to bylo nové. Netušil, co měl očekávat od otce, natož nyní od opatrovníka. Ale nepochyboval, že Lucius se toho zhostí, tak jak mu bylo přikázáno. Přeci jen, i když byl Harryho otec mrtvý, tak stále platilo to, co kdy řekl.

"Možná bychom se měli přesunout na Malfoy Manor," začal Lucius, když Harry dlouhou dobu mlčel.
"Proč nemůžu zůstat tady?"
"Harry... Nejsem si jistý, jestli si uvědomuješ, co se teď děje..? Tady nemůžeš zůstat. Navíc, pokud chceme, aby ministerstvo nezačalo řešit tvé opatrovnictví, tak by bylo dobré, kdybys byl viděn na Manor."
"Co bude s tímhle místem?" Rozhodil ruce.
"Po pohřbu tvého otce se zapečetí, než se sem rozhodneš vrátit," povzdechl si Lucius.
"Po pohřbu..?" Harry sklonil hlavu k zemi.

Nad tímhle nepřemýšlel. Ani ho nenapadlo, že bude pohřeb. Ano, jeho otec zemřel, ale pohřeb. Netušil... Mělo ho to přeci napadnout. Měl se víc zajímat. Přeci jen, byl to jeho otec!
Ne! Pán zla měl pohřeb. Nesměl si dovolit uvažovat nad ním jako nad svým otcem. Nebyl jeho otcem, ani ten poslední rok, co to věděl se tak nechoval, tak proč by se teď Harry měl chovat jako jeho syn? Proč by měl truchlit a plnit jeho přání..?

"Harry..?"
"Hmmm."
"Měli bychom jít, sbal si věci, počkám na tebe v pracovně odkud se Letaxem přeneseme na Manor." S tím Lucius vyšel ze dveří, nechávaje za sebou rozhozeného mladíka.

***

Černovlasý mladík stál ve svém novém pokoji na Malfoy Manor.
Roztěkaně se rozhlížel kolem. Cítil se tady nesvůj, nevítaný...
Ano, Lucius mu řekl, že tady musí zůstat, než bude plnoletý a pak... Pak, že může. Ale Harry si tím nebyl jistý.
Co na to řekne Luciusova rodina? Oni určitě nebudou nadšeni tím, že je tady. Naruší jejich soukromí. To nebylo správné. Měl zůstat na hradě svého otce... Otce...
Stále nic necítil. Jistě, mrzelo ho, že je mrtvý, ale netruchlil. Nemohl. Neměl k němu vazby, neměl nic, co by mu mohlo po odchodu Pána zla, chybět. Ale přec věděl, že by měl cítit aspoň prázdno. Vždyť teď byl opět sám... Nemohl.
V duchu zaklel.
Nemohl pochopit to, co teď cítí. Mělo mu to být přeci víc líto. Otec... Věděl, co to slovo znamená, ale neměl možnost to poznat. Otec...

Zničeně si sedl na postel.
Potřeboval uvolnit napětí. Potřeboval se vybrečet, vybít... Ale nemohl. Nemohl plakat pro někoho, koho většinu života nenáviděl, koho skoro ani neznal. Kdo měl být jeho otcem, ale nechoval se tak, nestál o to...

***

Typicky melancholilcké počasí.
Temné, zatažené nebe. Nepršelo, ale zdálo se, že každou chvíli se k tomu schyluje. Na obzoru se občas zablísklo, ale to bylo vše, žádný hrom, déšť... Ticho před bouří.

Na zahradě za Temným hradem, za místem poslední bitvy, stála semknutá řada kouzelníků. Všichni v černém. Někteří s nepostradatelnými bílými maskami na obličejích. Jiní, dávaje tak najevo svůj aristokratský původ, v nejlepších hábitech.

Černovlasý chlapec stál vedle Luciuse, který měl stejně jako další smrtijedi na obličeji bílou masku.
Rozhlížel se kolem. Všichni smrtijedi i jejich manželky, všichni ti, kteří sem dnes přišli, rozloučit se s Temným pánem, hleděli na temnou rakev. Chlapec obrátil svůj pohled stejným směrem. Stále nepociťoval žádný smutek, lítost, nic.

Smrtijedi, jakoby se předem domluvili, začali tiše pronášet slova temné magie.
Harry věděl o co jde, Lucius mu to předtím vysvětlil. Musí rakev a následně hrob zapezpečit proti tomu, aby se tam nikdo nedostal. Bylo jasné, že ministerstvo a Fénixův řád budou dělat vše proto, aby dostali tělo Pána zla. Ale to jim nemohou dovolit.
Harry se ptal, proč se teda tělo nedá jinam, proč se pohřbívá a proč zrovna tady. Bylo mu odpovězeno jen tím, že tak to je dané a oni to nemohou měnit. Smířil se s tím. Bylo mu vlastně jedno, co se s tělem jeho otce stane. Zatím mu to bylo jedno...

Naslouchal chorálu kleteb, kterým nerozumněl. Hleděl na rakev, která díky dalším kouzlům sestupovala do země.

Lidé se pomalu rozcházeli. Smrtijedi se svýma rodinama se na několik měsíců museli někam vypařit, nebo žít tak jako předtím, ale stále na pozoru. Museli čekat, než jejich nový Pán zla dospěje. Samozřejmě, většina nesouhlasila s tím, aby jim vládl chlapec, o kterém si ještě před rokem mysleli, že je záchranou pro stranu dobra.
Ale své námitky si nechali až na dobu, kdy se o nástupu na místo Pána zla bude mluvit. Až mladý Raddle ukáže zájem. Pak bude moc vystoupit někdo se svým nesouhlasem a pak se uvidím.

Harry stále stál na místě. Nevnímal, když Lucius poodešel, aby se rozloučil se známými. Nevnímal ani to, když všichni odešli a zůstal tam jen on.

Hleděl na místo, kde ještě před chvílí stála rakev s tělem jeho otce. Na prázdné místo, kde nyní nic nebylo. Žádná mohyla, žádný náhrobek, prostě nic. Věděl, že je to tak lepší, takhle bude těžší pro někoho najít místo, kde je temný mág pohřben. Ale i tak, nebyl si jist, zda by s tím jeho otec souhlasil. Být pohřben a zapomenut...

Pomalu si uvědomoval. Ne úplně. Ještě ne...

To on jej zabil. On mohl za to, že se vše tak zkomplikovalo.
Otec...
To slovo mu znělo v hlavě. Věděl, o co přišel, i když to vlasntě nikdy neměl. Ale třeba... Třeba po válce, kdyby skončily boje. Třeba by se pak i Pán zla začal chovat jako otec, aspoň trochu... Jak to teď měl vědět? Jak měl vědět, že nepřišel jenom o otce, který se nestaral, ale i o člověka, který mohl být dobrým otcem.

Ne! Pán zla by se nikdy nechoval jako otec. Nemohl... Ale co když...

Nevmínal slzy, které mu tekly po tvářích. Těžko se dalo určit, proč pláče. Zda k němu konečně dorazil smutek, žal... Konečně pochopil, koho zabil..? Nebo jsou to slzy vzteku. Zlosti nad nespravedlivostí světa.

"Pojď, půjdeme." Někdo jej jemně otočil, setřel mu slzy z tváří a odváděl ho od místa, kde si poprvé dovolil truchlit pro otce...

Zahřmělo. Blesk proťal temné nebe.
Spustil se déšť.
S dalším zahřměním se ozvalo i prásknutí, to jak dva kouzelnící zmizeli. Přenesli se jinam, čelit dalším událostem...



Pozn.: Je to kratší, ale je to vlastně místo Epilogu, tak co byste čekali... Zase o tolik kratší to přeci jen není...
Tak je konec. Nadšení? Je teda pravda, že ještě bude ten Cual 2, ale přeci jen, kdybyste o něj nestáli, tak to mohu nechat takhle ukončený a dál to nerozepisovat, což..?
Vím, že některý věci jsem asi nedostatečně vysvětlovala, ale je pravda, že něco, co jsem chtěla zapracovat do příběhu až později mi mezitím nějak uniklo, nebo se proto už nenašlo místo. Tak až to budu opravovat, tak si to poznamenám a pokusím se to zapracovat do Cual 2, takže byste o nic neměli přijít.
Pokud přesto máte pocit, že něco důležitého je vynecháno, tak mi to napište do komentářů, abych věděla, co předně tam pak řešit.
Děj Cual 2 mám vymyšlený tak do poloviny (počítám, že to bude mít tak přibližně stejně kapitol jako tato povídka), tak kdyby jste měli nějaký nápad, ta k sem s ním... ;o)
Neočekávejte, že se Mistr vrátí, není to pohádka (aspoň se snažím, aby nebyla), takže Mistr je definitivně mrtvý.
No, dost zbytečných řečí. Doufám, že se vám povídka líbila, hlavně proto, že já nejsem moc na povídky, kde se neobjevuje slash...
Za komentáře budu moc ráda...
Poslední komentáře
05.12.2009 23:40:53: Jen něco zkouším... smiley${1}
05.12.2009 23:40:27: Jen něco zkouším... smiley${1}
25.11.2009 19:44:55: Glorilian - Mno jo, stane se, já si už taky nejsem jisrá jak to bylo. Ale upřímně si myslím, že moje...
25.11.2009 12:03:30: Zajímavá povídka, názorově na ni to bylo u mně jako na houpačce. Prvně jsem byla unešena, pak mě to ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.