Cual padre, cual infante

6.kapitola - Ztracený syn

Lord Voldemort mířil po schodech dolu. V půli schodiště se však zarazil Ani netušil, proč nechtěl chlapce dál provázet. Možná se jen příliš bál, že kdyby on jej chtěl začít brát jako syna, tak ho Harry odmítne.

Rychlé kroky ho však zarazily. Vypadalo to, že Harry utekl k sobě do pokoje. Pán zla se lehce zamračil.

 

Co sakra blbne. Třeba by... Ale ne, to je blbost! Nikdy by mě Pot-Harry nemohl brát jako otce, zvlášť po tom, co se poslední roky dělo. Třeba... NE!

 

Zvědavost mu ovšem nedala. Otočil se a směřoval opět vzhůru. Zastavil se před dveřmi do mladíkova pokoje. Měl nebo neměl zaklepat. Ušklíbl se, je přece jeho otec, tak proč by měl klepat.

Otevřel. Zaraženě zůstal stát na prahu pokoje.

Harry ležel na posteli, tiše brečel do polštáře. Chlapcovi myšlenky vířily v hlavě Pána zla.

 

Stejně je to blbost, nemůžeš najednou chtít, aby tě bral jako svého syna. Proč ne? Chtěli jste se přece zabít, to se jen tak neztratí... Ale já nevěděl, že... To je jedno!

 

Voldemort se na něj udiveně podíval. Tak on by si opravdu přál, aby byl jeho otec? Pro sebe se pousmál. Přešel prostor, který ho dělil od chlapce na posteli.

 

„Harry,“ oslovil jej. Mladík však je nápadně ztuhl, ale jinak zůstal ve stejný poloze jako před tím.

„Myslím, že bysme si měli promluvit,“ začal Voldemort. Chlapec na posteli se posadil, pohlédl na Voldemorta uslzenýma očima.

„Já vím, nechcete mě tu...“ sklopil zrak k zemi, po tvářích mu tekly nové slzy.

„To přece... to není pravda,“ vydechl užasle Pán zla.

„Ale ano, je,“ tichý vzlyk.

„Harry,“ chytl chlapce za bradu a otočil jej, tak ,aby si hleděli do očí.

 

Chci, abys tu zůstal. Chci tě jako svého syna! Prostou myšlenku vyslal k plačícímu chlapci. Harry se zarazil.

„Opravdu?“ ujišťoval se, že se mu ta vnucená myšlenka jen nezdála.

„Jistě že, nechápu, jak můžeš pochybovat,“ pousmál se Voldemort. Tak zvláštně na něm ten úsměv vypadal, tak nepoužívaně...

„Já... rád tu zůstanu,“ pousmál se nakonec chlapec.

„Teď bysme mohli jít projít tu zahradu, když jsem tě o to tak ošidil.“

„Super,“ zajásal Harry.

 

 Co jsem říkal...  Ještě to není jistý! Ale jistě, že je. Přestaň být takový pesimista. Ty přestaň být přehnaný optimista...

 

 

 

Život ve Voldemortově sídle uběhl na Harryho poměry až příliš rychle. Měsíc. Celý měsíc tu byl jen on a jeho otec. Ano, jistě, občas se tu stavil Lucius Malfoy, ale měl přísně zakázáno komukoliv říct, kde Harry je. Občas si přečetl Denního věštce, ale nikde nebyla ani zmínka o jeho zmizení, když se o tom zmínil před Voldemortem, dostalo se mu jen strohé odpovědi.

„Brumbál to ututlal, jako vždy.“

Celý sídlo měl už dávno skrz naskrz prolezlí, včetně rozlehlé zahrady. Večery trávil nad knihou, sice v knihovně by trošku problém najít knihu, která není o černé magii, ale vždy se nějaká našla. Harrymu to skoro až připadalo, že je tak jeho otec dává schválně, aby nemusel číst černou magii. Poprvé měl dojem, že prožil užitečné prázdniny, vždyť přece našel svého otce, vlastního otce. Přes ten měsíc se více-méně sblížili. Aspoň už se sem tak zvládli oslovovat jako ´otec´ a ´syn´.

 

Poslední den prázdnin se Harry vzbudil s nepříjemným pocitem. Už zítra odjede do Bradavic. Najednou stranu se těšil. Na své přátele, na školu, na zvířata... Ale na druhou měl strach. Strach z toho, že už všichni ví, čí je syn. Strach, že ho nepřijmou. A ano, strach z Brumbála.

Dnes, dnes měl jít mezi lidi, mezi kouzelníky. Tak, aby se tam objevil někdo z řádu a odvedl ho do ´bezpečí´. Jeho otec to plánoval posledních čtrnáct dní. Věděl, že si nemůže dovolit odvést Harryho na nádraží a taky nemůže nechat jít Harryho samotného. Harry musel přijít s přáteli, jako každý rok.

 

Harry sešel na snídani. Už věděl některé části plánu, ale detaily se měl dozvědět až teď a pak... pak už měl jet. Tiše si povzdechl, nějak se mu odsud najednou nechtělo.

 

„Dobré ráno,“ pozdravil otce, který už seděl u stolu. Sedl si na druhý konec a odklopil víko na snídani. Pomalu už si zvykal na zvyky zámožných lidí. Ale pořád mu to bylo jaksi proti srsti.

„Dobré,“ skoro až zasyčel Voldemort, očividně taky neměl nejlepší náladu.

Harry se najedl v tichosti. Pán zla čekal, než bude se snídani hotov.

„Na Příčnou tě odvede Lucius, nakoupíš si věci do školy a pak počkáš na někoho z toho Brumbálova spolku,“ začal s dnešním plánem Voldemort.

„Hmm...“

„Trochu víc zájmu, děláme to pro tebe,“ zamračil se Temný pán.

„Já vím, jen se mi tam moc nechce. Budou se vyptávat,“ přiznal Harry.

„Jistě, s tím jsme počítali. Prostě budeš mlčet. Nic ti neudělají, pořád si myslí, že jsi ´Chlapec, který přežil´,“ ušklíbl se Voldemort.

„Hmm....“

 

Zvedl se od snídaně, již od večera měl sbaleno. Pomalu se šoural do svého pokoje. Vzal kufr, naposledy se rozhlédl po pokoji, po svém pokoji. S dalším povzdychem šel do Voldemortovy pracovny. Moc se mu tam nechtělo, nejen kvůli tomu, že tam na něj čeká Malfoy, ale neměl pracovnu rád, děsila ho.

Zaklepal.

Dveře se otevřely. Za nimi stál Lucius Malfoy, potměšile se usmíval. Za stolem seděl jeho otec.

„Harry, Lucius je se vším obeznámen, vyprovodí tě do Příčný a tam tě nechá, snaž se za tu chvíli nedostat do maléru,“ kázání o chování k Pánovi zla zrovna nesedělo, nejspíš si to taky uvědomil, protože s tím vzápětí přestal.

Vstal od stolu, přešel k chlapci, ke svému synovi.

„Dej na sebe pozor,“ jak jen ta slova zněla stejně jako ´budeš mi chybět´. Objal svého syna. Harry se usmál. Malfoy ušklíbl, čím si vysloužil varovný pohled Pána zla.

 

„Jděte,“ pokynul Malfoyovi a Harrymu ke krbu.

„Půjdu první Pot-Har-Raddley..?“ lehce zmateně se Lucius podíval na Voldemorta.

„Myslím, že pane Raddley bude uspokojující, pokud to bude ve vhodné společnosti,“ zlověstný pohled Pána zla.

„Jistě Mistře.“

„Tak teda,“ otočil se zpět na Harryho. „Já půjdu první a vy vzápětí za mnou,“ s tím se otočil a vstoupil do krbu.

„Obrtlá ulice,“ vyřkl jméno ulice sousedící s Příčnou.

Harry se ještě obrátil na svého otce, ve tváři se mu zračilo, všechno to, co by tak rád řekl, ale nemohl.

„Já vím... tak už jdi,“ slabě se usmál Voldemort a koukal, jak jeho jediný syn mizí v krbu, vstříc nejisté budoucnosti.

 

„No konečně,“ okomentoval to Malfoy, když Harry vypadl z krbu.

„Vždyť jsem tu hned,“ odsekl chlapec.Lucius si ho jen změřil pohledem, pak bez dalšího slova vylezl z prázdného krámku, kam je letax přenesl. Zabočil doleva a mířil pryč. Harry měl co dělat, aby mu stačil. Vyrovnal krok s dospělým smrtijedem. Rozhlížel se kolem. Když byl v téhle ulici naposledy, tak si myslel, že je to tu děsivý, ale teď, přišlo mu to tu jako každá jiná ulice.

Šli už poměrně dlouhou dobu, když Malfoy náhle zahnul do tmavé postraní uličky.

„Kam to jdeme?“ nechápal Harry, byl si jistý, že tudy se na Příčnou nejde.

„Uvidíš,“ kousavá odpověď.

Náhle se Malfoy zastavil, otočil se k Harrymu.

„Poslední možnost ti bez obav ublížit,“ temně se mu zalesklo v očích. Chlapec začal pomalu ustupovat.

„Cože? To přece... nemůžete, co by řekl otec...“ měl v plánu se otočit a utéct, ale Malfoy ho jen chytl a přitáhl k sobě.

„Sám mi to nařídil. Prý ti mám trochu pocuchat vzhled, aby nebylo podezřelý, že si tak snadno vyklouzl smrtijedům. Ale neřekl jak moc můžu, takže předpokládám, že mám volný pole působnosti,“ zavrčel mu do ucha.

„Ale...“ Harry se chystal něco namítnout.

To už, ale vzal Malfoy hůlku a jen mávl. Neverbální kouzlo. Harry jen sykl a chytl se za bolavou tvář, na prstech mu ulpěla krev. Vyděšeně se podíval na Malfoye. Ten se jen ušklíbl a zase hůlku zandal. Harry se na něj nechápavě podíval.

„Copak, snad sis nemyslel, že jsem takovej bastard a využiji první příležitosti jak ti ublížit,“ zavrčel.

„Měl jsem tě jen vyděsit a lehce pocuchat, to se myslím povedlo a teď jdeme,“ popadl chlapce za ruku a vytáhl ho s uličky. Po pár metrech ho pustil. Stáli na u Příčné ulice.

„Jděte, já se vrátím k Mistrovi,“ popostrčil ho Malfoy a s tichým puf se přemístil.

Poslední komentáře
19.05.2007 17:15:57: Darkness deStination:komentář ti přece nikdo nezazlívá!=) Já svoje chyby taky nevidím a ostatních jo...
19.05.2007 16:07:17: Já tím komentářem nemyslela nic špatnýho, taky píšu s chybama, ale mám svou betu a i já betuju cizí ...
15.05.2007 22:46:17: Velice pěkná povídka.Je pravd,že se tědˇ vynořilo několik,kde je Harry Voldemortův syn,ale každá je ...
15.05.2007 21:21:53: Opravdu zajímavé téma, sice pravopis malonko vázne, ale jen sem tam. Je to dobře čtivé a zvědavě oče...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.