Zrada?!

10.kapitola - Zkouška přátelství

Byla noc. V potemnělém pokoji ležel na posteli černovlasý chlapec. Neklidně se převaloval. Snažil se usnout, ale stále musel myslet na svého kamaráda, který je teď v držení smrtijedů. Nevěděl, jak mu pomoct. Nemohl mu pomoct, musel dál plnit svou roli.

Začalo se rozednívat. Na dveře pokoje někdo zaklepal. Chlapec si sedl na postel, čekal kdo vstoupí. Dveře se otevřely. Dovnitř vešel Lucius Malfoy.
„Mistr tě očekává,“ posměšný tón.
„Jistě,“ odsekl Potter.
Malfoy se jen uchechtl a odešel zase pryč. Chlapec se převlékl a urychleně spěchal za ním.

Vešel do sálu. Voldemort seděl na svém trůně. Malfoy k němu došel, nepatrně se uklonil a něco mu tiše pověděl. Ještě, než k nim stihl Harry dojít, Lucius odešel.
„Měl jsem přijít…“začal Potter.
„Jistě, Harry, snad ti nebude vadit, když chvilku počkáš. Lucius se za okamžik vrátí,“ zlověstně se ušklíbl Lord Voldemort.
Potter lehce pokrčil rameny, netušil o co půjde, ale začínal se obávat nejhorší možnosti. Sedl si na židli poblíž rohu místnosti.

Po pár minutách se otevřely dveře, dovnitř vešlo několik smrtijedů s Malfoyem v čele. Došli k Lordovi. Malfoy se otočil. Z chumlu smrtijedů vytáhl bledého třesoucího se zrzavého chlapce, Rona Weasleyho.
„Pane, to je on,“ uklonil se opět Malfoy.
„Dobrá, můžete jít,“ pokynul Voldemort smrtijedům a ti se urychleně vzdálili z místnosti.
„Ty taky, Luciusi,“ dodal, když se plavovlasý čaroděj neměl k odchodu.
Malfoy se otočil, ještě vrhl Harryho směrem posměšný úšklebek a vyplul ze sálu.
„Harry,“ oslovil Lord mladíka, který si vyděšeně prohlížel svého kamaráda.
„Pojď sem, Harry, nebo snad chceš, aby si tvůj kamarád myslel, že jsi nezdvořilý?“ vyzval ho klidným tónem Pán zla.
Potter se s tichým povzdychem zvedl a zamířil blíž. Upřeně zíral před sebe, nechtěl pohlédnout Ronovi do očí. Bál se, co by v nich viděl. Voldemort se potměšile usmíval.
Harry došel až k němu, postavil se vedle něj.
„Harry…“ tiché zděšeně vydechnutí zkrvaveného mladíka přinutilo Pottera zvednout zrak a pohlédnout na něj. Po chvilce rychle stočil pohled na Lorda, netušil přesně, co po něm chce.

„Harry, je na čase začít se učit lépe ovládat kletby,“ začal Voldemort, jakoby mluvil ke svému žákovi, či synovi.
„Ale, aby sis nemyslel, že jsem necita,“ uchechtl se, „tak tě nebudu nutit zabít tvého kamaráda, ale někoho přece jen ano…“ gestem pokynul smrtijedům, kteří postávali opovál, a ti vzápětí přivedli ženu v okovech.
Harry i Ron se na ní podívali. Byla to Nymfadora Tonksová.
„Můžeš si vybrat, nebo pro mě za mě, si klidně zabij oba,“ prohlásil Voldemort a opět poslal smrtijedy pryč.

„Začneme s Cruciatus, co myslíš,“ s úsměvem pohlédl na Harryho. Ten jen slabě zasténal a sáhl do kapsy pro hůlku.
„Tak, nejprve na toho chlapečka,“ nebezpečně se zadíval na Rona, který se ještě víc roztřásl.
„Crucio,“ vyslal Harry kouzlo, které okamžitě zasáhlo jeho kamaráda. Ron se svezl na podlahu, kde se v křečích s křikem svíjel. Tonksová tomu jen se zděšením přihlížela.
„Harry, co to děláš, je to přece tvůj kamarád!“ vykřikla náhle Tonks, vzápětí schytala tu samou kletbu od Voldemorta.

„Myslím, že Cruciatus už zvládáš bravurně,“ prohlásil po nějaké době Lord a s odporem pohlédl na slabě vzlykajícího mladíka a na chvějící se Tonksovou, oba leželi na zemi.
„Teď si vyber, jednoho z nich zabiješ, toho druhého pošleme Brumbálovi se vzkazem,“ pokynul Harrymu.
Nemá smysl odporovat, opakoval si v hlavě Harry, když pozvedl hůlku.
„Avada kedavra,“ kouzlo zasáhlo jednu s postav ležících na zemi, druhá tomu jen zděšeně přihlížela.
„Skvělé, myslím, že Lucius si rozmyslí, ještě o tobě pochybovat,“ usmál se Pán zla nad svým chráněncem.

Vrátili se smrtijedi, dva z nich odtáhli tělo mrtvé Tonksové. Další dva popadli za ruce zkrvaveného, plačícího chlapce a odvlekli jej ze sálu.
„Co za vzkaz pošlete Brumbálovi?“ zeptal se černovlasý mladík a pohlédl na Voldemorta.
„Sice to není tvoje starost, ale bude to místo našeho příštího útoku.“
„Ale proč?“
„Aby se tam Řád měl čas objevit a vidět tě na správné straně,“ uchechtl se Lord.
„Mimochodem, tohle sis tady zapomněl,“ podal mu knihu, jejíž čtení předstíral, když tu byl Remus se Siriusem a Snapem.
„Děkuju,“ poprvé se podíval na titul knihy. ´TEMNÁ MOC TEMNÝCH MÁGŮ´
„Myslím, že pro začátek sis měl vybrat něco méně obsáhlého v černé magii, ale jinak tvou volbu knihy schvaluji,“ ozval se Pán zla a pobaveně si zaraženého mladíka prohlížel.

Smrtijedi se přemístili poblíž Bradavic, spolu s tělem Tonksové a zmučeným nepohyblivým mladíkem. Nechali je ležet na pozemcích a opět se přemístili pryč.

Dveře ředitelny se rozrazily, dovnitř vpadl mladí bystrozor.
„Brumbále, na pozemcích se objevili smrtijedi, hned zase zmizeli, ale někoho tu nechali,“ vydechl uříceně.
„Koho?“ ozval se Snape. Byla už pozdní noc, ale v ředitelně byl ještě čilý ruch. Byl tu pořád Snape, Black, již v pořádku Lupin, pan Weasley a samozřejmě Brumbál s Alastorem Moodym.
„Nevíme, právě je přenášejí do hradu.“
Celá společnost se vrhla ke dveřím. Za okamžik byli na ošetřovně. Uvnitř byli čerstvě obsazené dvě postele. Přes jednu postel bylo přetažené prostěradlo, osoba na ní byla zřejmě mrtvá, nad druhou postelí se právě začínala sklánět madame Pomfreyová.
„Poppy, kdo je to?“ ozval se Brumbál a popošel blíže, ostatní šli hned za ním.
„Mrtvá je, bohužel, slečna Tonksová,“ otočila se na ně popelavě bledá ošetřovatelka.
„To ne…“ vydechl Lupin a rozešel se k zakryté posteli.
„Není to pěkný pohled, očividně si předtím prošla kruté mučení,“ tiše se jej pokusila zarazit madame Pomfreyová.
„A ten druhý?“ promluvil zase Brumbál.
„Není na tom nejlíp, ještě žije, ale prošel si stejné mučení jako slečna Tonksová a navíc… Je to ještě chlapec,“ přeskočil ošetřovatelce hlas.
„Kdo?“ popošel blíž Snape, ale přes ošetřovatelku nebylo nic vidět.
„Ronald Weasley,“ vzdychla.
„Bože,“ vydechl pan Weasley a hnal se k posteli svého syna. Pomfreyová mu ustoupila.
Mladík ležel na posteli, na sobě měl stále zkrvavené oblečení, v rozřezaném obličeji měl zděšený výraz. Byl v bezvědomí.
„Rone…“ klekl si k posteli pan Weasley.
„Jak je na tom?“ zeptal se Brumbál.
„Nedokáži to ještě přesně určit, možná se z toho dostane, ale netuším, jak na tom bude psychicky,“ povzdychla si ošetřovatelka.
„A Brumbále… Tohle sem objevila, než jste sem přišli…“ přešla k ležícímu chlapci a opatrně jej otočila na bok. Odhrnula cáry košile. Na mladíkových zádech byl vyryt nápis. Byla to adresa: ROILING STREET 51 LONDÝN

„Bože, co to znamená,“ vyděšeně se ozval Sirius.
„Zdá se, že nám Voldemort posílá vzkaz. Zjistěte, co je na této adrese,“ zamračil se Brumbál.
„Zavolejte Molly Weasleyovou,“ otočil se na mladého bystrozora, který je zavolal.
„Poppy, budeme ho muset probudit,“ otočil se Brumbál na ošetřovatelku.
„Ale v tomhle stavu… Nemyslím, že to je dobrý nápad.“
„Potřebujeme vědět, co se stalo.“
Madame Pomfreyová se zamračila, přistoupila k mladíkovi na posteli. Všichni se nahrnuli za ní. Ošetřovatelka letmým kouzlem hocha probudila. Ron zasténal a pootevřel oči.

„Rone,“ oslovil jej pan Weasley.
„Tati… Co se…“ vzápětí si vše uvědomil, zbledl a vyděšeně se po ostatních rozhlédl.
„Chlapče, nemusíš se bát, tady si v bezpečí,“ promluvil konejšivě Brumbál.
„Rone, pověz nám, co se stalo,“ ozval se Black.
„Tonks je mrtvá…“ vzlykl mladík.
„Ano, to už víme,“ šeptl Lupin, poodstoupil od zakryté postele s tělem mladé bystrozorky blíže k Ronovi.
„Co se stalo?“ opakoval Sirius.
„Harry, to Harry jí zabil,“ tekly Ronovi po tvářích slzy, mísily se s krví a dopadaly na jeho špinavé oblečení.
„Harry? Ale to přece…“ vyhrkl pan Weasley.
„Jo, Harry jí zabil. Klidně na nás posílal jedno Crucio za druhým a pak… Zabil Tonks…“ rozvzlykal se hlasitě zrzek. Všichni v místnosti se zarazili, tohle nečekali.
Znamenalo to snad, že je opravu Potter ztracen, že jejich strana nemá šanci?

„RONE!“ rozrazily se dveře a dovnitř vpadla paní Weasleyová. Rychle doběhla k posteli svého syna. S hrůzou si ho prohlídla.
„Ach chlapče, co ti to provedli,“ lamentovala se slzami v očích.
Ostatní s řádu mezitím odešli a nechali Rona s jeho rodiči.
Poslední komentáře
19.05.2007 14:54:20: jééé tuhle povídku sem měla ráda:-))) sem ráda že sem ji zase njašla:-)))a těším se až bude další ka...
10.05.2007 18:17:28: úžasná povídka vážně skvělá:-) už se těším na další pokračování tovje nová čtenářka (která tě dneska...
06.05.2007 17:39:18: super bomba nádherasmiley${1}smiley${1}
16.04.2007 15:59:20: Túto poviedku som už videla (tuším na fanfiction...) Som veľmi rada, že som na ňu natrafila znova, v...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.