Zrada?!

11.kapitola - Chlapec, který přežil

Za obetování této kapitoly děkuji Darkness




Smrtijedi se shlukovali kolem Pána Zla. Opodál stál chlapec. Nevraživě se mračil na smrtijedskou masku, kterou držel v rukách. Netušil, proč i on se musí obléci jako Smrtijed, ale Voldemort si to vyžádal.

 

„Jsi připravený?“ Pán Zla došel k Harrymu. Zlověstně se na něj zamračil, moc dobře věděl, že chlapec při jeho proslovu nedával pozor. Avšak právě dnes měl Harry Potter poslední možnost přejít ze strany Brumbála. Pán Zla byl dost zvědav, jakou variantu chlapec zvolí. Zda lži starého blázna, nebo jeho, temnou stranu...

 

„Připravený...“ nepřesvědčivě.

„Dobře, jdeme,“ Voldemort se otočil a vyšel ze síně. Směřoval do jediné místnosti na hradě, odkud se dalo přemístit ven. Do hradu to nešlo nikudy.

 

Harry hodil ještě poslední nesouhlasný pohled na smrtijedskou masku. Pak si jí s povzdechem nasadil a následoval Pána Zla a jeho věrné Smrtijedy.

 

Smrtijedi se už přemístili. Harry došel k Voldemortovi. Nepatrně se ušklíbl. Přece jen se mu zrovna dvakrát nezamlouvalo, že se musel při přemístění držet Pána Zla.

 

„Trvá ti to,“ zavrčel Lord Voldemort.

„No jo...“ chlapcův úšklebek byl víc jak patrný.

„Jen doufám, že ti to tvé sebevědomí vydrží i v boji,“ nebezpečně zavrčel Pán Zla. Harry se na něj pozorně zadíval. Bylo mu jasné, že dnes nesmí pochybit. Raději už dál neodporoval a nechal se přenést do Londýna.

 

Sotva se ocitli v ulici, Harry se rychle rozhlédl kolem. Snažil se zorientovat v situaci. Očividně se jednalo o kouzelnickou ulici, o jednu z mála. Probuzení kouzelníci vybíhali z domů, snažili se bojovat s vycvičenými Smrtijedy. Neměli šanci.

 

Většina domů v ulici stálo ještě nepoškozených, přeci jen, Smrtijedi tu řádili jen chvíli. Avšak pár domů již vzplálo rudými plameny. Nad dvěma domy se rozjasnilo Znamení Zla. Bylo to nad domy, které Smrtijedi plně ´vyčistili´.

 

Harry stál vedle lehce se usmívajícího Pána zla. Ani jeden z nich nebojoval. Čekali. Čekali na příchod Fénixova řádu. Věděli, že přijdou. Měli přesnou adresu. Sice nikdo z řádu ještě netušil, že se jedná právě o kouzelnickou ulici, ale to se brzo změní.

 

Rozpršelo se. Jakoby i počasí stálo na straně Pána Zla. Spolu s praskáním hořícího dřeva se nocí nesl zděšený a bolestný křik. Několik malých dětí se krčilo v rohu u domu, jen pár metrů od Harryho a Pána Zla.

 

Voldemort si jich všiml jen vteřinu po Harrym.

 

„Jdi,“ zablýsklo se v rudých očích.

 

Harry s povzdechem pozvedl hůlku. Věděl, co se po něm chce. Po tomhle se už nikdy nebude moci vrátit na Brumbálovu stranu.

 

„Avada kedavra,“ Harryho kouzlo zasáhlo vyděšenou holčičku. Její dvě kamarádky se rozječely. Po tvářích se jim valily slzy zoufalství. Vyděšeně těkaly pohledy od Harryho s napřaženou hůlkou ke své kamarádce, která ležela s prázdným výrazem na mokré zemi.

 

„Avada kedavra.“

 

Poslední osamělý výkřik. Poslední holčička seděla na zemi u domu. Těla dvou dalších dívek ležela kousek od ní. Prázdné oči zíraly na ušmudlanou, ječící dívenku. Holčička se rozkřičela ještě víc, když dům za ní vzplál rudými plameny. 

 

„Harry? NE!“ někdo se k chlapci blížil.

„Harry, cos to udělal?“ Sirius Black zatřásl se svým kmotřencem. Přeci jen ho i přes masku bylo příliš snadné poznat. Potter se s prázdným výrazem ke kmotrovi otočil.

Black chtěl ještě něco dodat, ale kouzlo Pána Zla ho odmrštilo několik metrů daleko. Skončil v křoví, ze kterého mu v mžiku začal pomáhat Remus Lupin.

 

Harry se otočil k dívence. Holčička na něj hleděla zděšeným pohledem. Už nekřičela, jen tiše kňourala.

 

„Avada kedavra,“ poslední kletba zasáhla uplakanou holčičku. Zelený paprsek se vpil do jejího tělíčka. Život vyprchal z rudých rtíků dítěte. Sesunula se k zemi. Ke svým kamarádkám.

 

„NE!“ Sirius Black se hnal k Harrymu. Za běhu vytahoval hůlku. Lupin se hnal za ním. Oba běžící kouzelníky minulo několik kouzel vyslaných Smrtijedy.

 

Pán Zla mezitím došel k Harrymu. Stanul po chlapcově pravici. Obdařil chlapce spokojeným úsměvem. Pak se zadíval na blížící kouzelníky. Stačilo jediné kývnutí a Smrtijedi se začali stahovat za svého Mistra. K Blackovi a Lupinovi se mezitím přidali další členové řádu. Několik lidí z ministerstva se zatím snažilo evakuovat přeživší lidi z ulice.

 

K Fénixovu řádu se přemístil Albus Brumbál.

 

„Harry... Proč jsi to udělal?“ zklamaný pohled Brumbála směřoval k zelenookému chlapci po Voldemortově levici.

„Protože jsem chtěl,“ klidně konstatoval Harry, avšak osten lítosti ho přece jen bodl.

„Harry, tohle nejsi ty. Vím, proč si se přidal na stranu zla. Ale tohle ,to už je moc. To už není kvůli tamtomu viď?“ ozval se Lupin. Několik lidí z řádu se na něj udiveně podívalo, včetně zmateného Blacka.

„Ne...“ Potter se pousmál.

„Ty jsi chtěl být na straně zla, tak proč si mi tvrdil to... proč si se mě snažil přesvědčit o opaku?“ zoufale. Siriusovi pomalu začalo svítat.

„Tys nám lhal?“

„Vy mě taky.“

„Ale to je přece něco jiného,“ zavrčel Black

„Opravdu? No tak jsem vám lhal, no a?“ ušklíbl se mladík.

„Jsi stejný jako on!“ vykřikl Black a znechuceně ukazoval na Voldemorta, ten jen stál a nechal chlapce uvést vše na pravou míru.

„To má být urážka nebo pochvala,“ úšklebek se rozšířil.

„Harry, proč... proč ses tak snažil, abychom uvěřili, že na straně zla nejsi z vlastní vůle?“ nechápavý pohled Lupina.

„Hra...“

„Hra?“ nevěřícně opakoval Lupin.

 

Voldemort se spokojeně usmíval. Všechno vycházelo přesně tak, jak chtěl.

„Ano, hra... proč si s vámi trochu nepohrát? Trochu nezatahat za špagátky, vždyť Brumbál to dělá pořád,“ chlapcův hlas zhrubl odporem ke starému kouzelníkovi.

„Ale... ale to...“ Lupin se zoufale rozhlédl kolem.

„Skonči to Harry,“ nebyl to příkaz, jen možnost volby a Harry si vybral.

 

„Avada kedavra,“ rychle vyslovené kouzlo se blížilo ke kouzelníkovi, stojícímu poblíž Brumbála. Ano, ředitel Bradavic nestihl na příliš rychlou kletbu včas zareagovat. Zelený paprsek zasáhl Remuse Lupina. Vlkodlakovo tělo kleslo k zemi. Fénixův řád jen strnule zíral. Až teď jim došlo, co se stalo. Harry Potter opět zabil. Zabil přítele svého otce. Nebyla šance dostat ´Chlapce, který přežil´ na stranu dobra.

 

„NE!“ zoufalý výkřik Blacka se roznesl ulicí.

„Jak si mohl...?“ po tvářích Siriuse stekly dvě osamělé slzy.

„Ale Blacku. Myslím, že už jsme si to ujasnili. Jsem na straně Pána Zla. O jednoho vlkodlaka víc nebo míň, co na tom sejde,“ Harry pokrčil nevinně rameny.

„Ty hajzle!“ Black se vrhl dopředu. Tentokrát Brumbál zareagoval včas. Než k Siriusovi doplula smrtelná kletba, vyčaroval před něj silný štít. Black se zarazil. Zíral na štít před sebou, docházelo mu o jak malý kousek unikl jisté smrti. Nebezpečně se zamračil na svého kmotřence.

„Za Remuse zaplatíš!“

„Neslibuj nic, co nejsi schopen splnit,“ ušklíbl se Potter.

 

Náhle všechno zmlklo. Déšť ustal. Počasí se chystalo na následující  bitvu.

 

Teď tu proti sobě stáli. Dvě armády. Dvě stejné skupiny lidí, odlišoval je pouze jejich cíl. Vyčkávali. Kdo zaútočí dřív. Kdo bude zodpovědný za blížící se masakr..?

Poslední komentáře
19.03.2008 15:33:27: je to super, ale už to nejni Harry. To ale vůbec nevadí. Už dlouho jsem nečetla nic, co by mě tak dr...
09.06.2007 21:01:12: Jantar: písni mi své tušení na mail, uvidíme... smiley${1}
09.06.2007 20:52:08: Mám takový pocit,že v chování Harryho je zakopaný pes.jsem napjatá jestli mě tušení neklame....
31.05.2007 17:45:59: super bomba nádhera
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.