Zrada?!

13.kapitola - I stvořil Bůh člověka k obrazu svému

Věnováno knihovce, díky tobě jsem s touhle povídkou ještě nesekla a můžu říct, že podle mě je daleko lepší, než byla na samém začátku, možná je to tím, že jsem povídku nechala rok odležet a teď, když jsem se k ní vrátila, tak nějaké to spisovatelské vyspění je vidět... Samozřejmě, tuhle povídku držíte všichni, ale přijde mi, že knihovka se za ní nejvíc staví!=)

Snad candy díky téhle kapitole pochopí o co jde, ale třeba ne... Tak snad příště!=) Jen malé upozornění, to co se nakonci stane opravdu nemá nic společného se slashem, to jen pro ty, kteří si (jako já) slash představují všude!

Za betu této kapitoly děkuji Darkness
"Pane, už se probral," s úklonou oznámil lehce vyděšený smrtijed svému Mistrovi.

"Dobře, můžeš jít," potěšen tou zprávou propustil smrtijeda. Zvedl se a vydal se na cestu do sklepení. Na cestu za Harry Potterem 'Chlapcem, který opět přežil'.

 

Před zavřenými dveřmi se zastavil. Stáli tu dva strážní, měli za úkol pohlídat chlapce uvnitř, teď na svého Mistra trochu nechápavě hleděli. Tušili, koho hlídají, ale proč..?

 

"Mistře," začal jeden ze strážců.

"Proč Pottera hlídáme, nebyl na naší straně?" skočil mu do řeči druhý.

Voldemort oba smrtijedy sjel nevraživým pohledem, ale rozhodl se jim odpovědět.

"Avada mohla zničit Potterovu temnou podstatu. Pokud se tak stalo, musíme ho zabít dřív, než se mu o své nevině podaří přesvědčit Řád," ušklíbl se Pán Zla. Smrtijedi mlčeli, nevyznali se v taktice svého pána.

 

"Otevřít!" přikázal stroze Voldemort

Dveře se, se skřípotem rozevřely. Tenký pruh světla dopadl do žaláře. Odhalil tak ležícího, vyděšeného chlapce na zemi. Se zvukem otevírání dveří se hoch podíval tím směrem, když spatřil Voldemorta, jen vyděšeně odcouval do rohu místnůstky. Voldemort mávnutím hůlky rozžehl plameny na několika loučích v kobce.

 

"Ale Harry, myslím, že tohle jsme si už odbyli," Pán Zla vstoupil dovnitř. Dveře se se skřípotem zase zavřely.

"Co... co tady dělám..?" chlapec se nejistě rozhlédl kolem, nepamatoval si, že by ho Voldemort unesl.

"Tady jsi pro jistotu."

"Pro jistotu?" nechápal Potter.

"Jistě, nebo sis myslel, že tě tu nechám jen tak pobíhat, když není jisté na jaké budeš straně," zamračil se Pán Zla.

"Cože? Já jsem přece na Brumbálově straně, jako vždycky!" vykřikl chlapec.

"Na Brumbálově těžko, Brumbála jsi při poslední akci zabil," ušklíbl se Voldemort.

"To není pravda!"

 

Náhle se chlapci v mysli objevil vzpomínka na smrtící kletbu. Sklepení mu zmizelo a nahradil jej obraz boje. Viděl sám sebe jak posílá vraždící kletbu na Siriuse, viděl jak si před něj stoupl Brumbál. Viděl jak Brumbál klesl mrtev k zemi. Pak viděl zelenou zář, jak do něj narazilo Blackovo kouzlo. Probral se ve sklepení, lehce nechápavě se podíval na Pána zla. Nemohl tomu uvěřit.

 

Není to pravda, nikdy bych nechtěl zabít Siriuse. Vždyť Sirius je mrtvý! Nezabil bych!!! Voldemort mi tyhle myšlenky musel podstrčit...

 

"Ne Harry, je to pravda. Nebo si myslíš, že bych byl tak hloupý a dal ti do hlavy vzpomínku na to jak zabíjíš svého kmotra, když si myslíš, že je mrtvý?" ušklíbl se Pán Zla.

 

Harry už už chtěl něco odseknout, ale místo toho ho napadla zrádná myšlenka.

 

"Sirius není mrtvý?" nejistě. Postavil se, zády se opíral o vlhkou zeď za sebou, hleděl na Voldemorta.

"Jistě, že ne. Brumbál přišel na něco, co ho dostalo z Oblouku smrti," zatvářil se znechuceně Temný pán.

"Proč mě odsud nedostanou?" Harry ani nevěděl, jak je možný, že se s Voldemortem tak baví. jistě neměl hůlku, nemohl by se ani nijak bránit. Navíc to, co viděl bylo víc než podivné...

 

"Nemají důved tě hledat. Buď si myslí, že jsi zemřel. Nebo, že jsi na mojí straně. Vlastně mají pravdu všichni," nebezpečně se usmál Pán Zla.

"Mají pravdu? Ale já nejsem mrtvý ani nejsem na straně zla!" vykřikl zuřivě chlapec.

"Ale jsi. Proč bys jinak zabíjel Brumbála? Proč bys zabíjel spousty bystrozorů, nebo Lupina. Proč bys chtěl zabít Blacka... Nebo, proč bys zabíjel je," Voldemort poslal chlapci do hlavy krvavou vzpomínku.

 

Harry se sesunul zpět na podlahu. Před očima mu proběhl obraz sebe sama, jak zabíjí tři malá děvčátka. Tiše se rozeštkal. Nemohl uvěřit tomu, že zabil. Nejen, že zabil tolik dospělých kouzelníků, ale on zavraždil malé, bezbranné děti...

 

"Vidíš. Myslíš, že tě strana 'dobra' přijme zpět mezi své lidi? Opravdu si myslíš, že by vzali zpět vraha dětí?" ledový hlas Pána Zla se rozléhal po místnosti. Každičká pravda z jeho slov se jako osten zařezávala do, už tahle zlomené, mysli černovlasého chlapce.

 

"Já-já sem je nezabil... nemohl bych," tiše vzlykal Harry.

"Zabil si je. Zabil si je, protože jsi na mojí straně, na straně zla! Pro tebe už neexistuje cesta zpátky. Máš jedinou možnost, zůstat na mé straně, pracovat pro mě," Voldemort věděl, že i když vzlykající chlapec ho nevnímá, ten druhý. Jeho Harry, zlý Harry, ho poslouchá. Zlý Harry chce být na jeho straně. Ten Harry, který nedovolil smrtící kletbě, aby ho zabila.

 

Harry stále seděl na zemi, rukama si objímal kolena, hlavou mu vířily myšlenky, které snad ani nebyly jeho. Voldemort mlčel a čekal, až si chlapec uvědomí, kam patří.

 

Ztichlou celou se pomalu začaly ozývat tiché hlasy. Hlasy, jenž jakoby přicházeli až ze samotného pekla. Temné hlasy, které ve víru obklopovaly 'Chlapce, který přežil'. Temné hlasy, které nabádali mladíka k tomu, co má udělat. Hlasy, kterým nešlo o to, aby byl na straně Pána Zla, ale aby udělal to, co si oni přejí. Aby se stal zlým... Aby zabíjel... Aby ničil...

 

Zabít... Musíš všechny zabít... Neohlížej se na nic... Nikdo ti nepomůže...

 

Slzy zmizely. Chlapec pozvedl hlavu, temně zelené oči spočinuly na Voldemortovi, ale vlastně ho ani neviděly. Harry naslouchal hlasům. Věděl, že Voldemort je téměř neslyší, vlastně Pán Zla mohl jen vnímat magickou podstatu hlasů. Ale nemohl je slyšet, ne doopravdy, a rozhodně jim nemohl rozumět.

 

Znič ho, ovládni svět. Převezmi jeho moc. Ovládni jeho tělo...

 

Chlapec se postavil. Hlasy pořád vířily kolem něj. Jeho duše, čistá duše bez poskvrny, duše, která by nikdy nikomu neublížila, zmizela kamsi do nekonečného prostoru. Teď tu stál jiný Harry. Harry, kterému nedělalo problém někoho zabít. Hlasy převzaly kontrolu. Tiše zasahovaly do chlapcovi křehké duše, pomalu jí stahovaly stále níž do hloubky. Do prokleté, nekončící pustiny.

 

Zabít... Zabít... Zničit...

 

Temně zelené oči spočinuli na Voldemortovi, který začal nepatrně ustupovat. Tušil, že se něco děje, něco zlého. Něco, co ho může ohrozit.

 

"Je jen jediný Pán, jediný tvor, kterému já sloužím," klidný, avšak natolik temný hlas mladého muže se rozlehl po cele.

"Jen jediný Pán, který má právo mě zabít, mě pochválit," přízračným hlasem pokračoval Harry a nebezpečně se přibližoval k Voldemortovi.

 

Hlasy obklopující chlapce zesílily. Teď je mohl slyšet i Pán Zla. Sice nerozuměl tomu, co říkali, ale tušil, že chlapce k něčemu nabádaly.

 

"Jen Misos je mým pánem a ty nemáš právo tvrdit opak," zelenooký chlapec pozvedl hůlku. Voldemort nečekal, až na něj mladík zaútočí, vyslal první kouzlo.

 

Harry kletbu s podivným klidem odrazil. Stále se přibližoval k Voldemortovi. Něco uvnitř, nejen hlasy míhající se kolem něj, mu říkalo, že dělá správně. Vždyť on má jen jediný úkol. Ovládnout svět!

 

Pán Zla posílal na chlapce jednu kletbu za druhou. Teď, stejně jako Brumbál pocítil sílu zrady, moc 'Chlapce, který přežil'.

 

Harry, bez jediného zjevného zranění po kletbách, které na něj sesílal Voldemort, k němu došel. Nepromluvil, jen se zlověstně usmíval. Lehce vynervovaný Pán Zla seslal na chlapce další várku kouzel.

 

"Crucio."

"Avada kedavra."

 

Obě kletby prošli hladce mladíkovým tělem, jakoby tam ani nebyl.

 

"Neměl jsi pokoušet trpělivost Misose, on neodpouští a ty poznáš jeho zlobu. Stejně jako svět pozná hrůzný konec z rukou mých," temně přízračný hlas Voldemorta zcela omámil.

 

Harry zvedl ruku, příliš rychle, než aby Voldemort stihl nějak zareagovat. Jediným pohybem srazil chlapec mocného kouzelníka na kolena. S temným úsměvem spočinul nad ním. Nepatrně se sehnul. Otevřel ústa, odhalujíc tak rovnoměrnou řadu špičatých zubů. Stále ještě omámeného kouzelníka chytl za temeno hlavy, čímž mu jí zvrátil dozadu. S ďábelským úšklebkem přiložil své rty na jeho. Voldemort sebou vyděšeně trhl.

 

Rudé oči Pána Zla zhasly, když si černovlasý chlapec bral jeho moc. Bledé tělo mocného kouzelníka se v prudkých křečích svezlo na zem. Magie kroužila kolem, vzduch jí byl přesycen, hledala si své místo.

Zelenooký chlapec stál nad bledým, nyní již mrtvým, tělem Lorda Voldemorta. Černovlasý chlapec se nepatrně usmál, po bradě mu stékala temně rudá krev Pána Zla. Magie si konečně našla své místo. Hrad se nepatrně otřásl v základech, když magie vstoupila do těla 'Chlapce, který zradil',

 

Několik smrtijedů udiveně zvedlo hlavy, všichni však předpokládali, že za to může jejich pán, Lord Voldemort. Ani jednoho by nenapadlo, že teď již mají jiného Pána. Chlapce, který se nezastaví před ničím, jen snad sám před sebou...

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
22.06.2007 17:08:11: Takže nešel nám tejden internet a já myslela, že se z toho zblázním když sem věděla, že tady u tebe ...
19.06.2007 15:12:57: super těšímse na další
18.06.2007 23:05:42: Perfektní jen moc nechápu co jsou to za hlasy.On je Harry posedlý a kdo je to ten jeho pán?No určitě...
18.06.2007 19:28:27: tak toto bola uzasna ukazka tvojich schopnosti ako autora. velmi sa mi ten zaver pacil. namem co dod...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.