Zrada?!

17.kapitola - Snivá realita

A je zde poslední kapitola. Snad se vám povídka líbila a snad budete i s tímto koncem spokojeni. Rozhodně si kapitolu dočtěte až do konce, jinak vám podstatná věc může uniknout. Komentáře potěší...
Na konci je moje kraťoučká řeč, přece jenom melancholie u poslední kapitoly z mé strany být musí... ;o)
Překrásné Vánoce!
Harry zadýchaně seděl na posteli, v mysli se mu stále znova a znova odehrával sen, který se mu zdál.
Pohlédl z okna. Venku byla tma, to znamenalo jediné, opět se probudil v noci. A pokud se v noci probudil z noční můry, bylo zde riziko, že třeba i křičel. Mohl probudit Dursleyovi a to by opravdu nerad.

Zvedl se z postele a zamířil ke dveřím. Potichu přešel přes chodbu k ložnici Dursleyových. Zevnitř se neozývaly žádné zvuky. Zamračeně přešel k Dudleyho ložnici, ani zde nebylo nic slyšet. Ne snad, že by Harry očekával nějaký hluk, ale obvykle se domem rozléhalo chrápání strýce Vernona a Dudleyho a dnes nic.

Zamračeně sešel dolů. Procházel potemnělým domem, uvažoval. Podle všeho tu Dursleyovi nejsou, ale kde jinde mohou být?

Při průchodu kolem okna jej do očí praštila záře jakéhosi světla. Zarazil se. Co věděl, tak tady žádná lampa nebyla, co to teda svítilo..?

Vyhlédl z okna, v momentě mu byla situace jasná. Ještěže hůlku měl u sebe.
Vyšel ze dveří.

Před domem stál Pán zla s hrstkou smrtijedů. Jako rukojmý před sebou drželi Dursleyovi.
Harry netušil, jak se k nim dostali. Vždyť do domu vstoupit nemohli. Ale nějak se jim to očividně podařit muselo

"Vítám tě, Harry, je nám opravdu ctí, že ses na nás přišel podívat," přivítal chlapce Pán zla.
"Pusťte je!"
"Ale Harry, přece bys nechtěl, abysme ty mudly nechali jít..?" naoko se podivil Voldemort.
"Ano."
"Co si to o nás myslíš, abychom je připravili o všechnu tu zábavu?"
"Prosím," zažadonil Potter. Vlastně ani nevěděl, proč se snaží, proč za Dursleyovi oroduje, jistě, jsou to jeho poslední žijící přibuzní, ale vždyť jej nesnášejí, tak proč by jim měl pomáhat..?

"Proč bych to dělal?"
"Pusťte je a vyjdu ven," pevně.
"Ale Harry, my se k tobě dostaneme i jinak."
"Nedostanete, tenhle dům je chráněný."
"Jakmile zabijeme tvé příbuzné, tak už chráněný nebude," ledově.
"Do té doby tu nebudu," odsekl Harry.

"Nepotřebuji je," Pán zla náhle pustil Petúnii, která s vřískotem spadla na zem a s hrůzou zírala na smrtijedy kolem.
"Pusťte je."
"Jsou volní," temný úsměv.
"Jděte dovnitř. HNED!" přikázal Harry Dursleyovým, kteří nejistě postávali poblíž a s děsem zírali na smrtijedy s Pánem zla v čele.

"Pojď," rudé oči vyčkávavě hleděli na chlapce.

Harry se naposledy otočil na mudly, kteří již byli vevnitř. Věděl, že tam jim už nic nehrozí.
Vyšel ven.

Smrtijedi jej v mžiku odzbrojili. Předtím, než jej omráčili stihl postřehnout Voldemortův vítězný úšklebek.

***

Harry klečel uprostřed jakéhosi zeleně zářícího kruhu. Před kruhem stál čelem k němu oltář na němž ležela kniha. Za oltářem stál Pán zla a neznámý jazykem četl s knihy magické texty.
Vně kolem něj stáli smrtijedi.

Chlapec se zmateně rozhlížel kolem. Pokusil se postavil, ale řetězy, jenž jej svazovaly kolem zápěstí a krku, mu to nedovolovaly.

Hlas Temného pána se nesl tichou krajinou. Ne, nebylo mu rozumnět. Ale tón, kterým mluvil, ten hovořil za vše. Slova, která vycházela s bledých úst rozhodně nebyla šťastná, milá, dobrá... Ne, z úst Pána zla vycházela jedna z nejhorších kleteb, kterou lidstvo kdy poznalo.

Harry vyděšeně hleděl na Voldemorta. Netušil, co se děje. Do myšlenek se mu pomalu vkrádala nepěkná vzpomínka na sen, který se mu zdál. Ale ne, jak by to bylo možné. Vždyť to byl jenom sen. To není možné. To ne! On by nikdy nemohl ublížit, zabít, zničit... Ne! Nikdy by to neudělal. Tak proč se teď plní to, co viděl ve svém snu? Proč?

Pán zla pozvedl ruce k nebesům. Se zavřenýma očima nahlas pronášel pomalou kletbu. Ztichl.
Smrtijedi sborově zahřměli.

Rudé oči Pána zla se otevřely a zabodly se do Harryho, který se stále nevěřícně, vyděšeně rozhlížel kolem.
Smrtijedi jako temný chór pronášeli tichá slova jakési temné modlitby.

Kruh kolem chlapce se rozhořel tmavě zeleným plamenem. Oheň pomalu tmavnul, až dostal neproniknutelně černou barvu.

Harry klečel oprostřed ohně. Po tvářích mu stékaly potůčky potu, mokré vlasy se mu lepily k hlavě, zelené oči však stále, i přes pot, který jej v nich pálil, i přes kouř, který se líně vznášel kolem ohně, hleděl na plameny a snažil se proniknout skrz ně. Snažil se vidět, co Voldemort dělá. Však marně.

Pán zla sklonil zrak ke knize, jenž ležela na oltáří před ním. V pravé ruce svíral hůlku, míře s ní do plamenů, jenž nyní halily černovlasého mladíka.
Tiše četl slova z knihy. Ani on sám jim nerozumněl. Věděl jen, co přibližně kletba způsobí. Ne, věděl jen, že to bude záhuba pro lidstvo a to jediné pro něj bylo důležité.
Četl text a jeho hlas pomalu nabíral na rezonanci.
Smrtijedá chór se k němu přidal. I oni namířili své hůlky do pomyslného středu černých, ohnivých plamenů.

Poslední slovo děsivého textu zaplnilo krajinu. S hůlek vytryskl temný paprsek, pronikl ohněm a blížil se k mladíkovi klečícímu v něm.
Harry s hrůzou zíral na paprsky, jenž se k němu blížily. Viděl to jako ve spomaleném filmu. Nevěděl, co se stane, až se jej paprsky dotknou, až se vpijou do jeho těla.
Jedině co věděl byla jistota budoucnosti. Přesně věděl, co se stane se všemi, kteří jsou zde nyní přítomní i s těmy, kteří stojí na obačné straně. Vlasntě on přesně věděl, co se staně s každým, kdo se mu postaví do cesty...
Věděl to a i kdyby chtěl, tak s tím nemohl nic udělat. Byl bezbranný, tak jako nikdy předtím.

V poslední vteřině života, který doposud žil, se mu v mysli zračila jediná myšlenka. Vzpomínka na své blízké a na to, aby se jim podařilo utéct, zachránit se, i když věděl, že to není možné. Věděl, že démon, který jej posléze ovládne, je všechny najde a všechnu jeho možnou zlobu vloží do toho, aby všechny zabil. Ty, které nesnáší, stejně jako ty, které miluje. Démon nerozlišuje mezi láskou a nenávistí, všechnu sílu bere stejně a to se stane Harryho přátelům osudným.

Temný paprsek se vpil do těla mladého kouzelníka. Černé plameny klesly ve stejném okamžiku k zemi.
Harry stále klečel na zemi. Jeho tělo se mírně třáslo, kolem něj byla černá aura.

Pán zla mávl hůlkou. Jako jediný věděl nejvíce o tom, co kletba způsobovala.

Řetězy, které poutaly Harryho, zmizely. Chlapcovo tělo kleslo k zemi. I zde se nepatrně chvěl.

Aura zmizela, třas přešel. Harry se pomalu postavil.

Stál a hleděl na Temného pána.

V rudých očích se zračilo spokojení. Pán zla byl jediný z přítomných, který si všiml, že oči Harryho Pottera změnily barvu. Dříve tak jasné smaragdové oči, teď ty nejtemnějši hlubiny... Černé oči 'Chlapce, který má zničit svět' klidně hleděly na Pána zla.
Čekal na rozkazy. Teď mu je ještě může dávat, teď ještě ano, ještě nepřišel ten správný čas. Ale pak. Pak všichni zaplatí za to, že si dovolili žít...



Pozn.: Tak je konec. Oddechli jste si? Já docela ano. Sice tahle povídka je takový moje miminko, ale... Konec mě těší, zase budu mít víc času na ostatní či nové povídky...
První z povídek, kde se nevyskytuje slash. Navíc na této povídce jsem si vždycky vybíjela zlost, což je myslím i v posledních kapitolách vidět. Původně se měla povídka vyvíjet úplně jiným směrem, ale nakonec se mi prostě líbilo, že byl Potter na straně zla... Tak snad se to líbilo i vám.
Ten konec. No dobře, vím, že jsem slibovala, že to nebude sen a teď jsem to jako sen udělala. Ale ti chytří už určitě pochopili, že to, co se Harrymu zdálo, se sice nevyplnilo, ale že se to vyplní, akorát s tím rozdílem, že Potter to věděl pár minut předtím...
Vaše komentáře k této kapitole mě moc a moc potěší. Hlavně proto, protože si myslím, že vás tuto povídku moc nečetlo a chtěla bych to tak nějak vědět s jistotou, jak to teda je.
Jinak, uvědomte si jak je Potter pošetilý. Snažil se zachránit své 'drahé' příbuzné a přitom věděl, že za to zaplatí celý zbytek světa... ;o)
Jasný, bylo to krátký, ale tak Epilog nemůže být dlouhatánský, když je to vlastně už jen takový detail, který je nutné vám říct, abyste mohli jít spokojeně spát...
Poslední komentáře
29.01.2009 14:09:28: Pěkně jsem na tvých stránkách zdivočela :)) Začla jsem číst páry, které bych normálně nečetla... Tvo...
28.01.2009 17:47:48: Fleur: jsem nadšená, když zjistím, že moje staré povídky ještě někdo někdy čte. Áno, zlý Harry byl z...
24.01.2009 19:17:44: Tak tohle bylo úžasný :) Ani pro mě nebylo překvapením, že se bude opakovat sen... Skvělé! Dokečně z...
01.08.2008 21:41:27: Hu, to bylo morbidní až hrůza. Tak nádherně brutální povídu jsem hodně dlouho (nebo vůbec) nečetla....
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.