Zrada?!

2.Kapitola - Jak se rozhodneš?

Harry spolu s Malfoyem přistáli velice tvrdě.
"Vstaň," poručil Malfoy Harrymu, který při přistání spadl na zem.
"Hele, přestaňte mi poroučet," osopil se na něj Harry, ale přesto vstal.

"Mistře, přivedli jsme vám ho, jak jste chtěl," ozval se za ním jeden smrtijed.
Harry se prudce otočil a za množstvím smrtijedů spatřil sedět Voldemorta.

"Vítám tě, Harry," snažil se Voldemort marně o přátelský tón.
"Hmm..." zahučel Harry a nedůvěřivě se rozhlížel kolem.
"Ale Harry, netvrď mi, že mě nerad vidíš," ušklíbl se Voldemort.
"Malfoy řikal, že jste pro mě dal poslat, má to snad ještě nějaký jiný důvod, než ten, že mě chcete zabít?" pohlédl na Voldemorta.

"Ó, ale jistě, že má," opětoval jeho pohled.
"Chci ti naposledy učinit nabídku, aby si se k nám přidal," řekl Voldemort jako by nic.
"Já už vám ale řekl, že se k vám nepřidám," odsekl harry.
"Jistě Harry, to si sice řekl, ale mnoho věcí se změnilo, takže si se mohl třeba rozmyslet," odpověděl mu Voldemort z naprostým klidem.

"Jó a jaký věci se změnily, pokud vím tak ještě pořád ty i ti tvoji poskoci šikanujete kouzelníky i mudly, tak co se teda změnilo," rozčílil se Harry.
"Harry, Harry je vůbec možný, že o tom ještě nevíš," usmál se Voldemort.
"Co nevim?" začínal Harry pomalu ztrácet jistotu, že je nad věcí.

"No přece o Siriusovi Blackovi."
"No, že je mrtvej to kupodivu vím, já tam totiž taky byl," odsekl Harry.
"Ale Harry, on není mrtvej, to ti tvrdí Brumbál, ale mojí věrní smrtijedi zjistili, že žije."

"To je blbost, Brumbál tvrdil, že to není možný. A já to viděl... Viděl jsem jak spadl dolů," přeskočil Harrymu hlas.
"Harry, Brumbál ti něco řekne a ty mu hned věříš, víš proč ti o tom neřekl ani on ani nikdo jinej," ušklíbl se Voldemort.

"Proč?" hlesl Harry.
"Protože ti nevěří, vždyť ti Brumbál nedokázal říct ani o té věštbě, tak proč by se zatěžoval takovou maličkostí, jako je říct Harry Potterovi o tom, že jeho kmotr žije?" vysvětlil Voldemort.
"Lžeš, proč by mi lhali?" nedokázal Harry uvěřit tomu co slyší.

"Protože ti nevěří, už jednou jsi podle nich zradil a to pouto, jak tomu Brumbál říká, mezi námi je pro ně příliš velké riziko. Jak jinak si vysvětlíš, že tě ještě neodvezli od své tety a strýčka?" řekl Voldemort.
"Tak to dokaž, dokaž, že je živej," vyhrkl harry i když už pomalu začínal věřit, že je to pravda, vždyť většina lidí z řádu se tohle léto k němu chovala obzvlášť divně. "Důkaz, s tim sem počítal," usmál se Voldemort.
"Tak..." začal Harry.

"Chceš důkaz, dobrá. Black ti dal kouzelné zrcátko, zkus ho použít," vyzval ho.
Harry sáhl do zadní kapsy od kalhot, od té doby, co Sirius zemřel nosil dárek od něj pořád při sobě, pohlédl na něj.
"Tak na co čekáš, přesvěč se, že mluvím pravdu," pobízel ho Voldemort.
"Siriuse," hlesl Harry.
Zrcátko na okamžik zčernalo, potom jako by jej pozvolna začala naplňovat mlha, najednou viděl Harry místnost, poznal jí, byl to pokoj, kde Sirius držel Klofana.

Náhle se před zrcátkem objevil obličej, byl to on, Sirius.
"Harry," vydechl po chvíli Sirius.
Harry pomalu zvedl od zrcátka hlavu a pohlédl na Voldemorta, v jeho tváři viděl jak moc se zmýlil, jak moc se zmýlil v těch všech, kterým důvěřoval.
"Harry, co se dě..." začal Sirius, ale Harry už mezi tím byl rozhodnut, vší silou mrštil zrcátkem o protější zeď.

"Tak vidíš, Pottere, teď ti nezbývá, než se přidat k nám, nebo by si snad mohl dál pomáhat lidem, kterým ani nestojíš za to, aby ti řekli, že člověk, který pro tebe mnoho znamenal, je živý," pohlédl na něj Voldemort v očekávání.

"Tak co?" popích ho, když se dlouho neozýval.
"Když se k vám přidám, co to pro mě bude znamenat?" zvedl k němu Harry uslzené oči.
"Jen to dobré, Harry, nikdo tě nemůže nutit zabít, ale pokud by si začal, tak v tom určitě najdeš zalíbení."
"Ale co škola?" vzpomněl si Harry na Bradavice.
"Pochybuji, že tě Brumbál vyhodí ze školy a i pokud ano, tak už ti bude šestnáct, školu už nebudeš potřebovat."

"Tak fajn, přidám se k vám," rozhodl se Harry.
"To rád slyší, ale jednu věc bych od tebe pro začátek potřeboval, pověz mi, kdo je zrádce v řadách mých smrtijedů?" zeptal se Voldemort.

Tak fajn, jsem na jinej straně, než dosud, to znamená, že ho klidně můžu udat, mě už to vadit nemusí.
Ušklíbl se v duchu Harry.
"Snape," řekl zřetelně.
"Snape?" ozval se za ním Lucius Malfoy.

"Já to řikal hned, můj pane mohu ho jít hned zabít?" upřel Malfoy na Voldemorta oči plné touhy po Snapeově smrti.
"Ne, ještě ne, Luciusi, přiveď ho ať vidí mého nového stoupence!" ušklíbl se Voldemorta poslal Malfoye pryč.

"Můj pane," volal Lucius z dálky a blížil se k Harrymu s Voldemortem.
"Kde máš Snapa?" podivil se Voldemort.
"On utekl pane, nějak se mu doneslo, že už se ví, kdo je zrádce a tak se vypařil," vysvětloval Lucius.

"Dobrá, nech ho běžet. Nejspíš už je u Brumbála."
"Ale pane..." začal Malfoy.
"A my se za ním vydáme, Harry ty určitě víš, kde mají hlavní sídlo," otočil se na něj.
"Ano to vím, ale já nejsem strážce tajemství," hlesl Harry.

"To nevadí, oni vyjdou ven, hned jak tě uvidí," usmál se Voldemort, chytil Harryho za ruku a přemístil se do Londýna.
Poslední komentáře
19.03.2008 15:24:17: sarbonne: Jé, už si to moc dobře nepamatuji, psala jsem to přeci jen už před lety, ale myslím, že ta...
19.03.2008 14:42:45: nenavazuješ na Rowlingovou! Harry přece zrdcadlo použil, ale nefungovalo to. A pak takhle by mezi se...
25.06.2007 20:24:39: pěkně napsaný nějak jsem doufal že se harry nějak vykecá,takový nečekaný :))smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.