Zrada?!

7.Kapitola - Mas legilimens

Smrtijedi vyvedli členy řádu podzemními chodbami na malý palouček uprostřed neznámého lesa.

"Jděte!" poručil jim Lucius Malfoy.
"A kam asi, vždyť nevíme kde jsme?" odsekl mu Sirius.
"To je váš problém," ušklíbl se Malfoy a spolu s ostatními smrtijedy zmizel v chodbách.
"No bezva, kam půjdeme?" zeptal se trošku zbytečně Lupin.
"Do Bradavic," stroze odvětil Snape a jedním mávnutím vykouzlil přenášedlo.
"Proč to..?" nechápal Black.
"Na pozemcích Voldemortova sídla se přemístit nedá a pokud je mi známo, tak ani v Bradavicích ne," neochotně vysvětlil Severus.

Lupin spolu s Blackem trochu nejistě přistoupili k přenášedlu.
Ještě, než je stihlo přenášedlo přepravit, ozval se vedle Remuse Blackův hlas.
"Ještě jsi nám neřekl, o čem jste si s Harrym tak dlouho povídali?"
Lupin ani nestihl odpovědět a už jej nárazová vlna srazila na podlahu Brumbálovy pracovny.
"Tak, co povíš nám to už?" ptal se Sirius zatímco mu pomáhal vstát.

Snape mezitím přistoupil k Brumbálovi a ostatním členům řádu, aby jim vypověděl, co se stalo.
Severus vyprávěl vše, co se dělo od doby, kdy je zajali, až po propuštění.

Když domluvil, otočil se Brumbál na Remuse.

"Takže jsi s Harrym mluvil," pronesl klidně, ostatní v místnosti z toho byli ovšem více vykolejení.
"Co ti řekl?" "Jak to vysvětlil?" ptal se hned jeden přes druhého.

Remus zůstal sedět v křesle, do kterého se během Snapova vyprávění přesunul, zamyšleně zíral před sebe, nevnímaje dotazy kolem.

"Haló, Remusi, slyšíš?!" zatřásl s ním netrpělivý Sirius.
Lupin na něj trošku nechápavě pohlédl.
"Tak, co ti řekl Harry?" zopakoval naléhavě Black.
"Já vám to nesmím říct," sklopil zrak vlkodlak.
"Jak to myslíš? My jsme tam právě kvůli tomu šli, tak nám to koukej říct!" vybuchl Siriu, zatímco ostatní jen bezeslova přihlíželi.
"Siriusi, nech ho," zasáhl konečně aspoň Brumbál a sám přistopil k Remusovi.
"Takže tam Harry není dobrovolně?" zeptal se.
"To snad říct můžeš, ne?!" vyštěkl Black, když se Lupin neměl k odpovědi.
"Tak dobrá, není tak zcela dobrovolně," špitl Remus.

Všichni v místnosti si na okamžik vyměnili nechápavé pohledy.

"Tak už toho mám tak akorát dost!" přestal se ovládat Black.

Vytáhl hůlku. Zbylí členové řádu ohromeně ustoupili, neradi by se mu připletli pod nohy.

"Siriusi, uklidni se," jemně se snažil ředitel.
"Ne, já mám právo vědět, co se s Harrym děje!" zuřil Black.
"A on to ví a nechce to říct," ukázal vztekle na pobledlého Remuse.
"No tak, Siriusi, třeba nám to opravdu nemůže říct," přidala se na obhajobu vlkodlaka i paní Weasleyová.
"To se ještě uvidí," zlověstně se ušklíbl Black a namířil hůlkou na bývalého spolužáka.

"Mas legilimens!" vyhrkl Sirius několikrát znásobenou kletbu.

Ostatní mohli pouze sledovat světelný proud vystřelený z Blackovi hůlky, jak zasahuje Remuse.

Sirius pod náhlým přívalem vzpomínek trošku zakolísal.
Náhle mu v mysli vyvstanula poslední Remusova vzpomínka, jako by mu ji Remus sám předhodil. Viděl Harryho, slyšel vše, co vyprávěl Remusovi.

Byl by v probírání Lupinových myšlenek pokračoval dál, kdyby ho stranou nestrhl prudký náraz.
Chvilku trvalo, než si uvědomil, co se děje, ležel na zemi, nad ním stál Snape s napřaženou hůlkou.
Sirius by ho jistě seřval, kdyby se na něj náhle neobořila paní Weasleyová

"Co si o sobě vůbec myslíš? Mohl jsi ho zabít!" zuřila.
Black nechápal, když se ale postavil na nohy, spatřil na zemi ležet roztřeseného Remuse.
"Sakra," vyhrkl a pomalu se k němu sklonil.
"Promiň to-to jsem ne-nechtěl," třásl se Siriusovi hlas.
"Ne-takhle-je-to-lepší, nemusel-jsem-porušit-slib, co-jsem-dal," vyřážel ze sebe ztěžka Remus.
"Severusi, mohl bys ho dopravit na ošetrovnu," pomluvil klidným hlasem Brumbál.
"Jistě," přistoupil Snape k Lupinovi, naložil jej na vyčarovaná nosítka a zmizel směr ošetřovna.
"Takže, když teď víš, co si Remus s Harrym povídali, možná bys nám to mohl také říct," sedl si Brumbál za stůl a zamyšleně pozoroval Siriuse.

Black si roztřeseně sedl do křesla naproti řediteli, pozoruje koberec, jen aby mu nemusel pohlédnout do tváře.
Všichni tiše vyčkávali Blackovi odpovědi.

"Můžu za to já," šeptl Sirius a po tvářích mu začaly stékat slzy, protože až nyní si začínal pořádně uvědomovat, co vlastně spatřil u Lupina v hlavě.
"Jak to myslíš?" vyptával se Brumbál.
"Prostě za to můžu," nebyl s to nic vysvětlovat Sirius, jen se vzlykaje třásl s hlavou zabořenou v dlaních.
Brumbál by se jistě snažil z Blacka ještě něco dostat, kdyby se náhle nerozrazily dveře a dovnitř nevpadl jeden z členů řádu, kteří měli držet hlídky na kritických místech.

"Smrtijedi zaútočili na ministerstvo," stihl vyhrknout ještě předtím, než se v mdlobách zřítil na zem.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.