Nadpřirozeno

Koloběh

Neblahý pocit mám v noci když jdu spát,

jakoby krvavý zuřivý upír se ke mě vkrad.

Není však zlý, jen po krvi touží,

je kráský, rozmilí, jak zahrada růží.

Stejně je vznešený i stejně píchá,

nenávist nechce nést, jen tišše vzdychá.

Žije už navěky v tom temném prokletí,

lidé zabíjí i on je obětí.

Nás se on nebojí, jen slunce ho zabíjí,

jen zlatavá záře, život mu sváže.

Neblahý pocit zůstane stále,

i když už nežije krvavý upír, co zabít tě chtěl.

Přijdou však jiní, ti možná tě dostanou,

pak už se nestaneš nic víc než potravou.

Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.