Stropní popel na nás padá,

temný anděl se sem vkrádá.

Vyděšeně na mě hledíš,

v koutku světa tiše sedíš.

Lidstvo na nás zapomělo,

tvoji duši kdysi chtělo.

Za živa tě upálili,

v krutých kamnech usmažili.

Nevěda,že vrátíš se,

a pak na nich pomstíš se.

Tvoje pomsta byla krutá,

pro tvoji moc srdce puká.

Jak morová rána roznesla ses po světě,

dlouhos lidi trápila,až nakonec chytli tě.

Teď jsme obě opuštěný,v černým,chladným vězení.

Tvoji duši odnesl mi,ach ten anděl s perlemi.

Opět si mne opustila a mě na vždy uchvátila,touha pomstíti se znova.

Nad tvým hrobem,nad tvou rakví,slíbím lidem osud strašný.

Nemoci a utrpení dávám jiným na znamení.

Na znamení věčné vášně,

miluji tě,ale strašně.

Vyhubím dnes lidstvo všude,všude,všude na Zemi.

A pak ty už zdáš se mi...