Nadpřirozeno

Prokletí přízraku

Prokletí, jenž přízrak dal...

Soumrak padá, noc se blíží,
hrůzná tma nás objímá.
Městem dnes se přízrak plíží,
jen krev, ta ho zajímá.
Před pár lety byl jako vy,
stejný člověk, bláhový.
I on měl někdy své sny,
prokletí byl vzdálený.

Pak však přišla ta noc zrádná,
všeho dobra zbavená.
Přišla a s ní démon chtivý,
vdyť víš, co to znamená.
Když tě spatřil byl jak divý.
Přistoupil blíž k tvému tělu,
tvou duši nic nečeká.
Chtěl jsi od něj jenom něhu,
tak to vždycky začíná.

Nezabil tě, avšak hůře -
duši tvou poznamenal.
Podobal se noční můře,
pach krve zaznamenal.
Do hrdla tě zlehka kousl,
krev vytryskla po kapkách.
Tichou nocí křik se vznesl,
tělo leží ve vzratkách.

Ráno přišlo jako anděl,
démona, tmu zahnalo.
Avšak ty již jsi proklet,
tvoje srdce skonalo.
Zvedáš se, rozhlížíš kolem,
marně démona hledáš.
Včera jsi byl pouhým 'volem',
teď sebevědomí si zvědáš.

Den proběhl příliš rychle,
noc se blíží s temnotou.
A ty již víš, co se mihne,
přizrak přijde s novotou.
Tentokrát ti neublíží,
pomoc tvojí vyhledá.
Tak jen počkej, již se blíží,
navždy tě poznamená.

Spolu nocí běhat máte,
ve dne spáti na marách.
Myslíš, že tě ještě zmate,
krev vyhřezlá na stranách.
Nebuď blázen, dnes je konec,
tvojí lidské přetvářce.
Teď si myslíš, že jsi brec,
avšak jenom nakrátce.

Jednou přijdou lovci lebek,
lovci drahých trofejí.
Oni vědí, kdo tvůj předek,
tebe v popel promění.

Přízrak půjde nocí dál,
další kořist hledat.
Tak čeho jsi se tak bál,
mohl's to tak nechat...
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.